Příběh o hříchu, chtíči a vykoupení

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět
Uživatelský avatar
yenn
Sigil Team
Příspěvky: 3192
Registrován: 24.9.2005 23:13
Bydliště: pod tisíciletým dubem
Kontaktovat uživatele:

Příběh o hříchu, chtíči a vykoupení

Příspěvek od yenn »

Ravenloft ve FATE [one-shot] – zápis z hraní

Ve dnech 2. a 3. srpna roku 2006 v Praze proběhl 24hodinový (13:30 - 13:30) one-shot, na který jistá neznámá vesnička dlouho nezapomene :twisted: Po týdnu tvrdé práce (pokud tedy věříte tomu, že na PC s permanentním připojením k internetu je možné tvrdě pracovat) vám společnost Bič, Kalhotky & Dítě přináší šokující reportáž z onoho pobytu v Ravenloftu. Kdo ji přečte jako první, získá rank Reading Champion of Sigil :mrgreen:

Za případné nesrovnalosti je odpovědná paměťová nedostatečnost.


Osoby a obsazení:

DějMistr, NPCs... (Vlasák)

André Rochenard (Ajantis)
André Rochenard je už od pohledu inteligentní a vzdělaný muž. Vypadá stár kolem 35ti let, má vysokou a vychrtlou postavu, chodí oblečen v černém širokém plášti, který je v pase stažen koženým páskem. Přes rameno nosí brašnu s nářadím potřebným pro okamžité a pestrobarevné akce, které ta děvka život nastrkává na každém rohu lidem, kteří mají oči dokořán. A o to jde – občas s očima dokořán leží na nějakém odlehlém místě a vy můžete jen hádat, kterou z úžasných halucinogenních či omamných látek si šlehl právě dnes. Povoláním je lékař specializující se především na lidi a jejich části či ostatky, ale nepohrdne ani lecčíms jiným. To víte, chemikálie si nevybírají. Největší vášeň chová pro různé jedy, omračovadla a vůbec drogy všeho druhu – nutno říct, že rozhodně ne vždy právě ve prospěch ostatních. Vyzná se ale také v přírodních léčivech a zajímá se o řadu dalších věcí jako je historie či tajemné příběhy, které často vypráví k obveselení nebo naopak znejistění svých momentálních druhů. K tomu, co dělá, ho neženou ani tak peníze, jako spíš touha po pocitech, kdy vítězí nad druhými – ať už v kartách či dialogu – a opravdová, upřímná láska k vědě. Při starání o pacienty vynaloží vždy maximální úsilí, byť zlí jazykové tvrdí, že to nedělá z nějaké své potřeby pomáhat druhým lidem.
V rozhovoru působí upřímně a přesvědčivě – jak kvůli svému vrozenému charismatu, tak svým bohatým znalostem v oboru. Pro vtip či ironickou poznámku nejde daleko, s každým se ale snaží vycházet po dobrém, pokud je to možné. Pokud ne, je ale schopen věcí nevídaných. Během rozhovoru často téměř bez ustání lže, pokud mu to přinese sebemenší prospěch. Ale toho si samozřejmě nevšimnete.
Kromě drog propadl v mládí též hazardu. Ani jedno z toho ho doteď nepustilo, naopak se na něj nabalila celá řada dalších roztodivných úchylek. Souvisí to s jeho touhou po poznávání nových věcí, která mu kromě mnoha zážitků umožnila získat též spoustu bizarních předmětů, které s sebou v brašně vláčí. Pokud jednou například půjdete spát později než on a budete jej škvírou ve dveřích pozorovat, uvidíte, jak potichu a soustředěně rozmlouvá s tajemnou krabičkou vyrobenou z kostí a lidské kůže. A na první pohled si zamiloval překrásný kožíšek Čupřinky.
Rozhodně se na něm podepsala vybraná výchova, vyrůstal v rodině lékaře u dvora velmi váženého měšťana. Tam také poprvé přičichl k lékařské profesi, toluenu a sametově hebké voňavé kůžičce mladého děvčátka. Bohužel nezůstalo pouze u přičichnutí a jen u kůžičky jeho mladé neteře a postupem času začal André ztrácet půdu pod nohama. Navíc měl pocit, že si snobský dvůr dostatečně neváží jeho schopností a usoudil, že někde v méně civilizovaném světě by jej ocenili více. Navíc se mu hlavou honila celá řada vzrušujících experimentů, k nimž nejsou v lidnatém a morálkou poněkud svázaném městě právě ideální podmínky.
Jednoho dne po ránu tak sbalil všechny své úspory, naposled políbil na ohanbí svou mladou přítelkyni a s leskem v očích se vydal k dostavníku odjíždějícímu na poněkud divočejší a k potřebám mladého osvíceného génia svobodnější východ země. Překvapuje vás, že na otázku páně Roqueforta odpověděl poněkud jinak?
Angélique de Lachaise (Vampiria)
Angélique de Lachaise, věk 17 let, elfka ze starého rodu z města Depravé na severu země. Rodina se po generace zabývá nejrůznějšími metapsychickými, jakož i magickými operacemi a ani ona se nijak neprotivila tradici - proč by to taky dělala, když pro tyto činnosti měla nesporný, i v rodině de Lachaise nepříliš často viděný talent a cvičení se v dovednostech jí šlo samo, že ano. Ovšem nejen nadání se dědí, bohužel... Tradiční postižení rodu - sadismus - se jí též nevyhnul a libuje si v uplatňování síly své psychiky, bičích a ostrých předmětech, pochopitelně užívaných jí na někom jiném.
Dále se vyznačuje arogancí, hrůzou z penetrace (je panna a hodlá tak zůstat pokud možno co nejdéle) a občas je poněkud labilní. Studium je pro ni hlavní životní náplní, občas si od něj oddechne výše zmíněným týráním. Miluje kožené a saténové oblečení a bere drogy - opium, morfium, halucinogeny, umí si je i sama připravit.
Jelikož v obou rodových „zábavách“ prokázala dostatečné nadšení i nadání, byl jí nabídnut úkol v Bretani - šíření „osvěty“ aneb natlačení rozumu do hlavy několika příbuzným, kteří viděli, vzali a odnesli něco, co neměli. Ujala se jej s nadšením a po zařízení všech potřebných nezbytností (nové biče, šaty a tak...) se vydala na cestu.
Porco Rosso (yenn)
Jak jméno napovídá, Porcovi rodiče se do Auxy přistěhovali z jihu. Porco je středně vysoký a středně široký pětadvacetiletý mladý muž. Pod koženou zbrojí nosí bílou košili a hnědé kalhoty a na obém má vlastnoručně vyšité všeliké ornamenty. Každý týden pečlivě holená hlava se mu při zpocení leskne jako zrcadlo.
Když se jako malý klouček rozběhl po zahradě s maminčinou podprsenkou na hlavě, všichni se smáli. Když totéž zkusil v patnácti letech, okolí už to tolik zábavné nepřišlo. Jak správně tušíte, Porcovou slabostí je dámské spodní prádlo, přičemž nejraději má kalhotky se slabým odérem parfému. Ale pozor! Jedině čisté či lehce šmrncnuté. Se čtrnáct dní nošenými bombarďáky japonské školačky to na něj nezkoušejte.
Když se v osmnácti letech rozhodoval, co dál dělat, na pekařinu ani nevzpomněl, protože se jako na zavolanou ve městě objevil prodejce krajkového zboží shánějící stráž do obchodu a na cesty. Kdo myslíte, že byl první v řadě? Obchodníkovi se nadšený mladík zalíbil, a tak jej přijal. Byla to krásná doba - v práci se procházet mezi věšáky, bedlivě pozorovat zákazníky a mezitím se dotýkat vystaveného zboží. Ve volném čase se potom plížit na exkurzích po prádelních šňůrách.
Našel-li však na některém ze svých úlovků byť jen malou trhlinku, velmi jej to rozesmutnilo. Proto matce nakukal, že jí chce ušetřit práci, a učil se od ní šít a vyšívat. Hoch měl talent a hbité prsty, takže se rychle vypracoval na vysokou úroveň (krejčí na 4. úrovni), jak ostatně můžete posoudit na jeho košili.
Po několika letech se v Auxy zmnožila konkurence v oboru, pročež se obchodník rozhoduje, že po dvoutýdenní dovolené zkusí štěstí jinde. Volí Bretaň a Porcovi nabízí, aby tam za ním také přijel. Právě proto nyní mladý muž čeká na dostavník do onoho města na východě.
Porco je flegmatik, rozhází jej jen máloco. Svůj názor na věc sdělí, ovšem rozhodování nechává druhým a do popředí se necpe. Pokud však vidí, že se nikomu z okolí nechce do práce, kterou je třeba vykonat, beze slova se jí chopí.
Naposledy upravil(a) yenn dne 22.12.2010 22:19, celkem upraveno 4 x.
Horoskop stojí drachmu a je o drachmu předražený. [Quintus Ennius]
Uživatelský avatar
yenn
Sigil Team
Příspěvky: 3192
Registrován: 24.9.2005 23:13
Bydliště: pod tisíciletým dubem
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od yenn »

Příběh o hříchu, chtíči a vykoupení


Bylo, nebylo:

Čtyři cestující, čtyři koně, čtyři kola, čtyři dny cesty (počáteční stav)
Jednoho slunného letního auxyského rána se u dostavníku do Bretaně sešla zajímavá společnost tří mužů a jedné ženy. První z mužů je oděn do dlouhého černého pláště s kapucí a ruce mu kryjí černé rukavice. Druhý je střední postavy a holé hlavy a má na různými ornamenty vyšívané košili navlečenu koženou zbroj. Třetí vydá za oba předchozí a jeho šat ukazuje na podnikatelský stav. Na předloktí mu odpočívá malý yorkshirský teriér. Dáma drobnější postavy a bledší pleti má černofialové saténové šaty chráněny černým koženým pláštěm a její jemné ručky se schovávají v bílých rukavičkách. Anžto lady přichází jako poslední, zbývá na ni místo vedle pana továrníka, který to evidentně vítá (chlívák jeden). Ve smluvený čas se generický kočí chápe otěží a kočár vyráží na čtyřdenní cestu ku Bretani.
První den cesty je teplý a slunný a na zpevněné hlavní silnici se dostavník pouze lehce pohupuje. Mlčení ani nestačilo zaklepat a hnedle je vykázáno mužem se psíkem, který se dámě po své pravici představuje jako Rogere Roquefort, majitel továrny na doutníky a okamžitě madam nabízí jeden z produktů vlastního podniku. Ta jej s díky odmítá, stejně jako naproti sedící pánové, přičemž ten v černém plášti zapochybuje o kvalitě masově vyráběného kuřiva. Pan továrník je velice zvědavý, pročež se brzy dozvídáme, že dáma se jmenuje Angélique de Lachaise a v Bretani se chystá šířit osvětu druhu neznámého, málomluvný holohlavec v kůži je Porco Rosso a do Bretaně se jede podívat (Paní bolesti, kdo toho typa hrál?!) a „znalec“ tabáku, který se představuje jako André Rochenard, byl do cíle cesty pozván jako rodinný lékař jisté šlechtické rodiny! Och!
Rozhovor již zřejmě tlouštíka unavuje, pročež posílá svou placatku kořalky (napijí se všichni) a navrhuje hráti nějaký hazard. Lékař je nadšen, dáma je bohatá, jen ten holohlavec je nějaký zbab... opatrný. Po krátké diskusi padá volba na poker. Dvakrát každý protočí 10 zlatých (Porco pouze jeden zlaťák), ve třetí hře továrník přitlačí a vsází 50. Porco to balí, ostatní dorovnávají. Rozdávají se karty. Každá musí být pečlivě skryta před všudypřítomným okem soupeře. Suverénní pohledy - všichni mají jistě minimálně dvě čisté postupky a čtveřici k tomu. Napětí vrcholí, doktor si jako poslední mění karty. V jediný okamžik dopadají všechny karty na stolek a z dr. Rochenarda se stává dr. Rochenard + 100 zlatých. O dvě chvíle později slunce již jen stydlivě vykukuje zpoza obzoru a první den cesty se chýlí ke konci.
V následujícím dni je Rogere Roquefort rozmrzelý, anžto již od rána hustě prší. V důsledku toho rozhovor a zábava vázne, pročež je zvuková kulisa tvořena především klapáním podkov, slabým vrzáním kol a pleskáním provazců deště. Slunce za celý den ni nepozdraví a nebeská stavidla zůstávají otevřená i během noci. Ráno skupinku opět vítá hrající harfa s olověným rámem a vodními strunami a jízdu doprovází stále stejná melodie. Ještě dopoledne je však stereotyp narušen. Vůz se náhle prudce zhoupne, jako by projel napříč širokým příkopem, a cesta, po níž pokračuje, je značně nerovná, což způsobuje naklepání hýžďového svalstva osazenstva vozu. Od toho dne byla Angélique poněkud neklidná. Začala totiž cítit, že vjeli pod poklop hněvu a pomsty.
Rozčilený tlouštík buší na strop dostavníku: „Co tam děláte, kočí?! Kudy to jedeme?!“ Odpovědí mu však je pouze zvuk deště a poskakujícího vozu. Pohled z okna ukazuje, že stromy jsou blíže, než je zdrávo, a tedy že dostavník nejspíše sjel z cesty do lesa. Když doktor André Rochenard vykoukne z okna, uvidí visící kočího nohu a zkušeným okem ji shledává neschopnou dalšího řízení. „Je mrtvý, nebo v bezvědomí, odsud to nepoznám.“ Koně stále zrychlují. Angélique se začíná pekelně soustředit. Myšlenkové prsty ohmatávají kočího mozek a zjišťují, že muž na kozlíku má sice na kahánku, leč ještě může posloužit. Spící mysli se probouzí a není divu - být znásilňován kentaurem, také bych si toho všiml. Posléze zapráská psionický bič, mozek se vzepne a vydá koním skrze vozkova mluvidla poslední příkaz k zastavení. Tak se skutečně stane. Stojící vůz se začíná převracet, ovšem zarazí se o strom a přední náprava praská. André setrvačností nalehne na Angélique, načež se ihned s omluvami zvedá opřený rukou o její hrudník („Hm, není příliš vyvinutá,“ pomyslí si MUDr. Oslizlo). Koně jsou v klidu, vůz nakloněn, obsah živý, kočí zřejmě mrtvý a visící před okénkem, po němž stéká krev z rozbitého nosu.
Déšť příliš nepolevil a všude kolem je hustá mlha. Rogere Roquefort schovává psíka do pytlíku a poté se spolu s Angélique a doktorem Rochenardem vysoukají z vozu, aby obhlédli situaci, zatímco Porco zůstává strategicky uvnitř. Levé přední kolo je definitivně ve velkém kolovém nebi a rezerva k dispozici zjevně není. Všichni čtyři koně jsou jako beránci, což je v prudkém kontrastu k tomu, jak uháněli před několika desítkami vteřin. Lékař s konečnou platností potvrzuje, že kočímu již není pomoci. Kromě rozbitého nosu nemá žádná vnější poranění, ovšem v obličeji se mu zračí nevýslovná hrůza. Továrník vrávorá v blátě a naříká: „Co budeme dělat? Vůz rozbitý, do města je to pěšky daleko a příští dostavník pojede až za čtyři dny.“ Po krátké debatě urychlené neustávajícím deštěm je rozhodnuto, že je třeba se na koních vrátit na hlavní cestu. Vzhledem k jezdeckým neschopnostem nasedá lehký André k nejlehčí Angélique, Porco jede sám a vede s sebou koníka, na němž se kymácí Roquefort vyvažující se Čupřinkou.
Procesí se vydává zpátky po stopách dostavníku. Jede hodinu, dvě... Angélique i Porco začínají mít dojem, že koně si jdou sami svou cestou bez ohledu na vedení, a navíc se zdá, že některými místy procházejí už poněkolikáté. André pro postrašení tlouštíka nadhodí pověst o čarodějnici, která údajně žila v tomto lese ve vysoké věži a každých 100 let pila krev poutníků. Nahlas pak přemýšlí o tom, že koně by mohli být její služebníci, kteří se cestující snaží vlákat do pasti. Roquefort se skutečně klepe strachy. Angélique už nemůže vydržet bezcílné bloumání a vytahuje z boty bičík, kterým začíná svého koně nejprve mírněji, a když na to nereaguje, pak silněji švihat do slabin. Kůň okamžitě vyráží prudce dopředu, Angélique jej bičuje stále více, až se bičík barví krví. André se křečovitě drží jezdkyně, leč přesto z koně padá a v sevření stahuje na zem i Angélique. Zatímco se dvojice zvedá z bahna, kůň uhání dále. Když Porco spatří, že druhý oř prchá, a za okamžik se z mlhy ozve žuchnutí a heknutí, zastaví svá zvířata odmítající změnit směr jízdy. „Počkejte na nás,“ zní zpoza mléčné stěny. „Čekáme,“ odpovídá Porco. „Tak nepřestávejte mluvit, dokud vás nenajdeme.“ A tak Porco v několikavteřinových intervalech opakuje: „Tady... tady... tady...“ a za okamžik se objevují oba spolucestující.
Nervózní Roquefort se nemotorně snaží slézt z koně, což vyústí v továrníkův pád. Rozplácne se jak široký, tak dlouhý a zpod té masy se ozve psí zakňučení. Když se kolos zvedne, je evidentní, že Čupřince již mnoho času nezbývá, a André vycítí šanci na získání cenné kožky. I přes Roquefortovo naléhání („Vy jste přeci doktor, vy s tím dokážete něco udělat!“) se mu jej podaří přesvědčit, že nejlepším řešením je ukrátit zvířecí trápení. Po dávce morfia je ke kůži o krok blíže, leč plán se komplikuje, anžto pan továrník chce psa pohřbít sám, nedbaje na lékařovo varování, že to není dobré pro jeho psychiku. Doktor Rochenard tedy navrhuje, aby se nejdříve posilnil kořalkou, a když je doušek nabídnut i jemu, simuluje záchvat kašle a sype do placatky utišující prostředek. Toto podivné chování neujde pozornosti Angélique. Po dalším hltu se tlouštíkovi zamotá hlava a sesune se k zemi. „Co jste mu tam dal?“ táže se Angélique, ovšem muž medicíny se brání nařčení a z „nemotornosti“ vylévá obsah placatky na zem.
Roquefort blouzní a André odnáší Čupřinku do lesa, aby ji mimo jiné pohřbil. Když se ztratí v mlze, vydává se za ním i Angélique, zatímco Porco zůstává u tlouštíka. Doktor vyhrabe mělký hrob, ovšem před uložením psa k odpočinku z něj rychle skalpelem stahuje kůži. V soustředění si nevšimne Angélique, která se plíží zezadu a sleduje jeho počínání. Až když mu hledí přes rameno, zaregistruje ji. Ve vzájemné rozpravě se ukáže, že Angélique touží pouze po ocásku na zimní čepičku, a tak je brzy dohoda na světě. Nahý pes je zahrabán a dvojice se vrací ke zbytku skupiny.
Zbývají už jen dva koně, a tak zatímco se Roquefort probírá, je rozhodnuto, že dále se bude pokračovat pěšky. Jako na zavolanou se z lesa ozve volání: „Azore!“ Směr je poměrně jasný, a protože je volání opakované, neměl by být problém najít autora. Jeho identitu se vydává zjistit známá dvojice A+A. Zhruba po 100 metrech mlžné chůze naráží na asi patnáctiletého chlapce s klackem v ruce. Ten tvrdí, že se jmenuje Louise, bydlí v nedaleké vesnici („Je to asi deset minut tímto směrem.“) a hledá svého psa, který se mu ztratil, anžto jinak mu hrozí od otce tvrdý trest. S poznatky se A+A vracejí k Porcovi a Roquefortovi a společně vyrážejí k chlapci a od něj udaným směrem k vesnici. Po slibovaných deseti minutách skutečně nacházejí údolíčko s více než desítkou domků, jedním velkým stavením uprostřed, kostelem a jedním větším statkem dále na svahu. Na jedné straně vesnice je založeno několik políček a jinde se rozkládá menší louka. Krom toho vesnici obklopuje les a přes ves prochází cesta, která se na obou koncích ztrácí ve stromoví.
Vesnice vítá ohleduplné poutníky
Největší stavení je odhadnuto na hostinec, pročež první kroky čtveřice vedou právě k němu. Cedule s nápisem „Hostinec“ dává odhadu za pravdu a skupinka vstupuje. Uvnitř je z pěti stolů obsazen jediný, kolem nějž sedí tři starší a jeden mladý muž a navíc na nosítkách posazený přinejmenším fyzicky značně postižený mladík, který je v pravidelných intervalech napájen pivem. Robinsoni z dostavníku se usazují u stolu na druhém konci místnosti. Za okamžik přichází hostinský a zajímá se jednak, čím se hosté nasytí, a jednak, odkud přicházejí. Objednávku uzeného masa, bůčku (tlouštík) a piva (rybízové víno dámu neláká) vítá, leč vyprávění o nehodě dostavníku se mu příliš nepozdává, ovšem nehodlá se jím prozatím zabývat a odchází. Zatímco je pryč, vstupuje do lokálu směrem od kuchyně žena věkově zhruba na úrovni hostinského. V ruce třímá hůlku, kterou si vyťukává cestu k židli poblíž dveří kuchyně. Rukama si poté pohrává se dvěma klubíčky vlny, snad je rozmotává, zatímco oči má po celou dobu zavřené.
Korbele se zlatavým mokem přináší zrzavá pěkně rostlá děvečka Lili a prohodí s hosty pár slov ohledně jejich původu. Hostinský konečně začíná nosit na stůl. Roquefort se do bůčku pouští s vervou a omastek má až za ušima. Porco i přes doktorovo mručení o hygienických předpisech krájí a rozdává uzené maso, na němž si nakonec i stěžovatel poměrně pochutnal. V průběhu oběda si hostinský sedá na poslední volnou židli a zajímá se o osud dostavníku. O sdělených faktech ovšem pochybuje, a dokonce přichází s teorií, že hosté by mohli být lupiči, kteří vůz přepadli, proti čemuž se prudce ohrazuje Roquefort kropící při tom okolí kousky bůčku. Žalobce nakonec dochází k závěru, že mu do podobných záležitostí vlastně nic není, a navíc skupince nabízí nocleh v opuštěném domě. Továrník je zvědav, jak lze z vesnice odjet, a tak zjišťuje, že za čtyři dny tudy bude projíždět dostavník. Na závěr se doktor Rochenard otáže, jak je to v hostinci s hazardem, a dozví se tak, že každý večer se v hostinci hraje mariáš, přičemž jsou sázeny ženy, které poté až do rána plní přání výherce (a většinou se nejedná o rozmnožovací aktivity či jejich deriváty). Angélique zajímá, zda by mohla hrát i ona jako žena. Hostinský: „Leda s Lili, ale nevím, zda ta bude chtít.“ Brzy na to procházejí jícny poslední sousta a doušky a čtveřice se ubírá ku poskytnutému stavení.
Dřevěný domek má přízemí, jedno patro a sklep. V přízemí se nachází světnice, jídelna a kuchyň se skladem, v patře jsou dva pokoje. Roquefort je nadšen krbem v jídelně a ihned v něm zatápí. S prvními zvuky praskajícího dřeva se začíná zbavovat mokrých svršků a nahrazuje je ubrusem omotaným kolem pasu. Takto ustrojen uléhá ve světnici na gauč a noří se do snových fantazií. Angélique se i přes kožený kabát při pádu z koně umazala a promočila, pročež se jde do prvního z pokojů převléknout a poté vyráží na obhlídku okolí. Porco anektuje druhý z pokojů, kde jsou kamna. Na těch si rozkládá svůj mokrý oděv, v suchém se usazuje k otevřenému oknu a vyšívá si ornamenty i na druhou košili. André na trochu špíny nedbá a takřka okamžitě vychází ven. Míří k lesu, odkud zaslechne známé volání: „Azore!“ S Louisem prohodí pár slov a ten se rozloučí drsňáckým poklepáním klacku o dlaň. Doktor si najde klidné místo k odpočinku a vydá se na jednu ze svých morfiových poutí.
Angélique nejprve vyráží k většímu statku dále na svahu mimo vesnici. Stavení je obehnáno vysokou zdí, do níž jsou vpředu vsazena masivní dřevěná vrata s menším oknem, obé pevně zamčeno. Poněvadž ani zvuk klepadla nevyvolá žádnou odezvu, obejde Angélique dům zleva. Tam kontinuitu zdi narušují malá okénka, kterými by se sice její štíhlé tělo jistě protáhlo, ovšem otvory jsou příliš vysoko a zeď není uzpůsobená k lezení. Trochu zklamaně tedy odchází ke kostelu.
V kostele se dle očekávání vyskytuje farář, jenž jednak chtivě kouká po mladém masíčku a jednak se ukáže býti dobrým zdrojem informací (a zábavy). O osamělém statku se Angélique dozvídá, že jde o semeniště zla a hříchu, v němž žijí pouze ženy, které také pouze se ženami komunikují. Ještě zajímavějším objektem je jeden z řadových domů, kterému se všichni obyvatelé zdaleka vyhýbají. Rodina, která v něm žila, byla před sedmnácti lety označena za nečistou, rodiče byli pobiti a dcerka byla vydána vesnici. Svatý muž je z přítomnosti hezké mladé dámy evidentně v rozpacích a posílá ji pryč s tím, že musí zajistit přípravu večerního pohřbu Karla (kde údajně cizinci nejsou příliš vítáni), který se zabil pádem ze stromu. Ukazuje se však, že Karl byl sice nalezen pod stromem, leč příčina smrti může být lecjaká a farář možná tuší více. Toť šance pro Angélique - přitočí se k faráři a zezadu jej obejme. Velice nervózní muž svírá křečovitě kříž s rozštěpenými konci (asi aby mu bylo průběžně odpouštěno), který mu visí na krku, a prosí dámu, aby odešla. Ta však namísto toho využije psychického vypětí jeho mysli a poměrně snadno do ní vklouzne. Prochází zákoutími paměťových okruhů a naráží na obrazy Karla ubíjeného tupým předmětem a na pocity zadržovaného chtíče, který však majiteli přináší uspokojení. To Angélique stačí, vystupuje z psychické trati a na rozloučenou faráři olízne tvář.
Porco ze svého okna vidí Angélique obcházející vzdálené stavení a poté odcházející jiným směrem. Doktor se snad také jen tak nevrátí a navíc se ubytoval v kuchyni. Roquefort spí jako zabitý. Je tedy nejvyšší čas povolit otěže vlastního libida. I přes bezpečnost situace se Porco k prvnímu pokoji raději plíží. Bere za kliku a... díky Paní, je odemčeno! Pomalu, potichu otevírá dveře a škvírou nahlíží dovnitř. Ano! Objekt jeho touhy je skutečně uvnitř a slastně se protahuje na židli. Ještě trochu pootevřít dveře, aby mohl mladý muž vklouznout dovnitř, a poté je opatrně zavřít. Och, ten odzbrojující pohled! Ta přenádherná vůně! Ta hebkost a jemnost na dotek! Angélique má skutečně vytříbený vkus a její saténové kalhotky patří k tomu nejlepšímu, co lze pořídit. Po čtvrt hodině vychází zjevně spokojený Porco z pokoje. Vrásku mu dělá pouze malá dírka ve švu, ale to není nic, co by se nedalo s jeho schopnostmi spravit.
André konečně pomalu opouští morfiový svět. Když je schopen složitějšího pohybu než převalování z boku na bok, vydává se k hostinci. Oproti první návštěvě osazenstvo prořídlo - je zde pouze postižený mladík a jeden mladý muž Garrick jako jeho doprovod. Doktor Rochenard se s nimi dává do řeči (tedy především s oním mladým mužem, anžto postižený mladík má kromě pochroumaných končetin také vadu řeči). Takto zjišťuje, že postižený mladík se jmenuje Francois a byl zmrzačen vlastní matkou, která byla následně zabita jeho otcem. Ani ten však neměl neposkvrněnou minulost a nyní již není mezi živými. Francoise proto každé ráno vynášejí do hostince, aby měl alespoň nějakou zábavu, a v noci jej odnášejí zpět. André se také dozvídá o dnešním chystaném pohřbu Karla a Garrick mu prozradí i zřejmou skutečnou příčinu Karlovy smrti. Řeč se stočí i na statek stojící mimo vesnici. Garrick líčí, že v něm žijí pouze ženy a pouze jedou ročně se během Slavností purpurového květu otevírají jeho brány i pro muže. Ti jsou však ihned po vstupu omámeni a probouzejí se až ráno opět mimo stavení. Nakonec se doktor Rochenard zmíní také o večerním mariáši a Garrick přiznává, že by si velice rád zahrál o „bledou cizinku“, za což nabízí své celoroční úspory, to jest 20 zlatých. André varuje, že to nebude snadné, leč udělá, co bude v jeho silách, a následně odchází do prozatímního „domů“.
Pár hodin před pohřbem se tak celá čtveřice opět schází pohromadě. Angélique a André se dostanou do sporu kvůli svým uměním. Racionální doktor nazývá schopnosti Angélique kejklemi nad kotlem a zaříkáváním. Ta se jej na oplátku ptá, kde studoval, a když se odpovědi nedočká, prohodí cosi o vesnické dvojtřídce. Diva si také všímá, že je z Porca cítit povědomá vůně, a pochopitelně se jej na to táže. Porco se snaží tvrdit, že zřejmě používají stejnou značku mýdla, ovšem nezdá se, že by tím byla madame přesvědčena. Leč i přes to již dále nevyzvídá a jen se tajuplně usmívá (že by něco tušila? :anxious: ).
Pohřeb 2 v 1 a noční hrátky
Šestá hodina večerní se přiblížila a s ní i doba přemístění Karla šest stop pod. Nesourodá skupinka vyráží na hřbitov, který leží u kostela a kde se již shromáždila většina obyvatel vesnice. Doktor Rochenard se rozhlíží po jakémkoli dítěti, které by projevilo sebemenší známky nemoci, aby mohl okamžitě nabídnout léčbu. Žádné však ni nezakašle. Za okamžik přichází farář a začíná oceňovat Karlovy zásluhy za živa a litovat jeho nešťastné smrti. To se zjevně nezamlouvá Angélique, a tak podniká další psychický atak. „Řekni pravdu o Karlovi a vyjev své hříchy!“ křičí psionický mučitel na týranou farářovu mysl. Pravidelný projev muže víry se rozpadá ve výkřiky o ubitém Karlovi, laškování se ženami a o slavnostech. Farář je odveden do kostela, ovšem nezdá se, že by obyvatele právě sdělené nějak překvapilo či příliš znepokojilo. Do kostela zamíří i André a táže se faráře, zda je v pořádku. Ten jej odbývá se slovy: „To nic není.“ Doktor se také zajímá o farářův názor na údajnou skutečnou příčinu smrti, o níž se doslechl v hostinci. Namísto odpovědi se mu však dostává pochvaly za to, že prozradil zrádce, přestože André žádné jméno nevyslovil.
Samotný pohřeb tedy pokračuje bez faráře. Rakev je pomalu spouštěna, avšak ve chvíli, kdy se dostane na dno hrobu, začnou se z ní ozývat rány a o moment později se zpod víka vyřine masa velkých červů zahrabávajících se do země. Jejich proud neustává, takže se jeden z okolostojících vrhá dolů a snaží se rakev zavřít. Jeho souboj s přesilou je naprosto marný. První červi se dostávají na ruku nebožáka. Lidské maso jim zřejmě chutná, a tak postupují výše a výše. Zaživa konzumovaný křičí, ovšem nikdo se nemá k tomu podat mu pomocné lano. Výjev v jámě vede k tomu, že Angélique znechuceně odchází do kostela, takže jen Porco vidí, jak se víko rakve zvrhává na jednu stranu a odhaluje svíjející se horu. Zdá se, že přímě světlo nedělá červům dobře na pleť, a ti, kteří se nestačili zahrabat, rychle hynou. Po chvíli je tak dno rakve vyplněno jen uschlými zbytky a několika kostmi, které zbyly z Karla. Vedle leží ostatky druhého nešťastníka. Lidé stojící okolo se začínají rozcházet, aby stihli mariáš.
André vychází z kostela a ve dveřích potkává Angélique. U hrobu nachází pouze Porca a několik opozdilců, kteří už jsou také na odchodu. Porco Andrému stručně vylíčí, co se stalo, načež v lékaři opět vzplane vědecká vášeň a přesvědčení, že toho červa MUSÍ mít! Proto slézá do metr a půl hluboké jámy a zjišťuje, že kolem rakve se zemina stále hýbe. Nejprve ji odhrnuje rukama, ale poté si nechá seshora podat lopatu, aby se mohl dostat hlouběji. Tam je členovců skutečně požehnaně a vypadá to, že je vyrušení příliš netěší, pročež lezou ven zjistit, kdo je oním vetřelcem. André zručně jednoho červa chytne do sklenice a pečlivě ji uzavře. S pomocí Porca pak vylézá z jámy a kochá se svým svíjejícím se pokladem. Po zmizení narušitele se červi stahují zpět.
Angélique podruhé navštěvuje faráře v kostele a tomu to zřejmě není nepříjemné. Informuje ji, že zítra večer se koná slavnost, kde se v maskách schází většina obyvatel vesnice a na níž se každý měsíc oslavuje očištění hříšníků, a byl by rád, pokud by tam zavítala i ona. Dále upozorňuje, že on sám přichází vždy jako poslední. Angélique se nevinně ptá, zda jde o orgie. To kněze dosti rozčílí. „Orgie?! Jak tě to mohlo napadnout?! Nejsi nečistá?! V jakého boha věříš?!“ Když jej však slečna ujistí, že stejně jako on věří v boha jediného, uklidní se a vyzve ji ke společné modlitbě. Oba pokleknou, ovšem zatímco kněz odříkává modlitbu, Angélique jej pouze pozoruje, aby nevstala předčasně. Farář se rozloučí s ujištěním, že se sejdou zítra po mši.
Když Angélique vyjde z kostela, najde u hrobu pouze Andrého a ten se jí ptá, zda by si nechtěla zahrát mariáš - jako jedna z cen. Takový návrh dáma samozřejmě odmítne, ovšem daruje doktorovi jeden z mnoha svých cenných prstenů, aby měl o co hrát. André s prstenem odchází do hostince, kde už jsou v plném proudu přípravy na večerní hraní. V místnosti sedí i Garrick, pročež jej André pozve na slovíčko ven. Tam mládenci sdělí, že Angélika sice není ochotna být vsazena v mariáši, leč podařilo se mu ukořistit její prsten, na kterém jí velice záleží a bude pro něj ochotna udělat cokoli. Po krátkém přesvědčování vyplácí Garrick svých 20 zlatých a těší se na příjemně strávený večer. Doktor se vydává na procházku po vesnici a hledá „inspiraci“. Mezitím Angélique přichází domů, kde potkává Porca. Slovo dá slovo a se závěrem, že mariáš by mohl být docela zábavný, vyrážejí do hostince.
V hostinci si Angélique okamžitě vyhlédne Garrick a vyzve ji, aby s ním šla ven. Slečna neprotestuje. Jinoch jí venku několikrát ukáže prsten a podivuje se, že se po něm diva chtivě nesápe. Ta mu namísto toho ochotně vysvětlí, že se nechal doktorem trapně napálit, což Garrick nese nelibě: „To si s ním vyřídím! Kde je?!“ Angélique odhaduje, že by mohl být doma, a mládenec se tímto směrem vydává. Když se Angélique vrací do hostince, vstupuje spolu s ní shrbený chlapík v oranžové kápi. Za dveřmi se zastavuje a napřahuje levou paži. Tuto oddělenou cizí končetinu třímá ve své ruce pravé. Spouští všem známé kázání o semeništi zla a odplatě, která se na něj chystá. Jako bonus tentokráte přihazuje na zem zmiňovaný hnát a upozorňuje, že jako Louise, kterému předloktí patřilo, může skončit každý. Na to odchází a ven se za ním vydává i Angélique. Taktéž Porco se ubírá k východu, cestou se zmocňuje ležící končetiny, o kterou nikdo nejeví zájem, a poté vyráží k domovu.
Jak se doktor Rochenard prochází vesnicí, zahlédne otevřené okno, v němž maminka zřejmě ukládá dítě ke spánku - šance! Několik vteřin po zhasnutí světla vychází maminka na ulici, kde ji André zastavuje: „Dobrý večer. V hostinci jsem zaslechl, že vaše dcerka je nemocná.“ Dáma jej ujišťuje, že kašel, který její děcko trápil, je již několik dní minulostí. Doktor kontruje fabulací o novém druhu černého kašle, který je nebezpečný právě tím, že na čas odezní a poté udeří v plné síle. „Ale nebojte, ve městě už na něj existuje lék. Mohl bych vaši dceru prohlédnout třeba hned.“ Matka je vyděšená, ovšem nikoli natolik, aby si nechala ujít hraní mariáše, pročež lékaři poskytuje klíče od domu s tím, že je později vrátí jejímu muži, kterého jistě najde v hostinci. Za vyšetření pak slibuje snídani na zítra. Zatímco matka odchází, doktor chlípník si v duchu mne ruce.
Na cestě domů si Porco všimne, že kolem jednoho z domů s rozsvíceným oknem obchází přikrčená postava. Opatrně se k ní připlíží a hlasitě popřeje dobrý večer. Onou postavou je Garrick a nyní děkuje všem svým svěračům za podporu. Začne Porcovi vykládat, že v domě je ten zrádný doktor, který jej oklamal prstenem. Porco pohlédne na prsten, vzpomene, jak klidně Angélique přešla prohru 50 zlatých v pokeru, a oznámí Garrickovi, že je z něj boháč, protože prsten má jistě cenu podstatně vyšší než 20 zlatých. Garrickova bojová nálada je tím značně narušena. Prohlíží si šperk a usoudí, že by se měl vypravit do města, aby jej zpeněžil. Poděkuje Porcovi za radu a odchází. Sotva zmizí za rohem, otevře se okno a v něm se objeví André, chystající se zavřít okenice. Přání dobrého večera jej zjevně trochu vyvede z míry, leč Porco ani příliš nečeká na odpověď a hned doktorovi povídá o rozzlobeném mladíkovi, který už však odešel i s prstenem, a o části lidského těla, kterou nese doktorovi k ohledání. André odvětí, že má ještě nějakou práci, ať na něj Porco počká doma. Ten tedy s chápavým úsměvem odchází.
Angélique dožene bylinkáře a dává se s ním do řeči. Muž přiznává, že zabil Louise, protože byl zlý a napadal lidi. Ztraceného psa si pouze vymyslel, aby jím mohl odůvodňovat své cesty lesem. Rodiče se o něj ve skutečnosti vůbec nestarají. Angélique se zajímá také o zapovězený dům a bylinkář tvrdí, že zabitá rodina pocházela z ráje a chtěla šířit dobro. Poté se zarazí, anžto má pocit, že na slečně, která před ním stojí, vidí stopu faráře. Angélique mu bez okolků odpoví, že farář je prasák a není tedy divu, že je na ní jeho stopa. Bylinkáře to zjevně opravdu neudivuje a na závěr udílí radu: „Bude-li nejhůře, pomůže ti verš.“ Poté mizí v lese. Porco přichází domů, kde ve světnici chrápe Roquefort, a pokládá na jídelní stůj oddělené předloktí. V patře se nejprve na půl hodiny zavírá v pokoji Angélique (vyšít na dírku pěknou růžičku není práce na pět minut, obzvláště pro Porca, který se s ní rád mazlí). Posléze odchází do svého pokoje, kde spokojeně usíná.
Mezitím již nerušeně zavírá André okenice a kochá se pohledem na asi desetiletou slečnu, která spí pod oknem. Něžně ji budí a vysvětluje, že jej posílá maminka. Šarmem pedofila a charismatem lékaře dívku přesvědčí, aby vypila nepříliš dobrou medicínku. Skutečně není příliš chutná, ale když se přidá „za maminku, za tatínka“, za chvíli zmizí slečně v žaludku. A jen o okamžik později začne opium působit. Když se doktor Rochenard ujistí, že dívka nevnímá, pomalu jí rozepne žlutou noční košilku a lačně hledí na jemnou kůži. Je šikovný, takže ví, kam sáhnout pro nejvyšší rozkoš. Svou. A tak medicínka v žaludku brzy získává společnost. Také je opatrný, pročež na závěr odstraňuje viditelné stopy, vyplachuje dívce ústa a otevírá okenice. Naposledy se ode dveří podívá na spící stvoření, zhasne lucernu a odchází.
O chvíli později vstupuje do hostince. Vidí, že je stále přítomna i dívčina matka, pročež ji předává klíč a uklidňuje, že dcera je skutečně zdravá. Žena si oddechne a dál se věnuje své zábavě, a tak André usedá k jednomu z hráčských stolů. V sázce je Frankova žena Nikola a Andrému se podaří usmlouvat, že proti ní vsadí 80 zlatých. Karty mu přejí a vyhrává. Protože už však má dáma téměř po sezóně, zkouší lékař ještě štěstí ve hře o mladou snědou Veroniku. Do banku dává tentokráte celých 100 zlatých, leč štěstěna si zřejmě potřebovala odběhnout, tudíž se jeden z hráčů raduje z nabytého jmění. André si ale nezoufá, svůj plán snad bude moci uskutečnit i s Nikolou a vede ji z hostince ke kostelu. Před ním ji instruuje, co má svými ženskými zbraněmi vyzvědět. Nikola tedy klepe na faráře. Ten po nějaké době otevírá a ptá se, zda má zájem o večerní modlitbu. Žena přitakává a vstupuje dovnitř. Posazuje se vedle něj a vyzvídá pravdu o Karlovi, který byl ubit Louisem, jenž je pro tyto účely občas používán, zjišťuje, že černovlasá cizinka nějakým způsobem zapadá do farářova plánu, dozvídá se o chystané likvidaci bylinkáře a na závěr si postěžuje na problémy s manželem. Kněz ji uklidňuje, že na zítřejších slavnostech se vše vyřeší, ovšem jinak není jejími otázkami příliš nadšen a posílá ji pryč bez modlitby. André, který celou dobu poslouchal venku, odchází domů.
Angélique po dialogu s bylinkářem vrtá hlavou zapovězený dům a jako na zavolanou před hostincem potkává Garricka. Což takhle vyzkoušet, jak ono stavení působí na místní? Svůdně se na mládence podívá a táže se ho, zda by s ní nešel do ústraní. Mladému muži zasvítí oči a nadšeně souhlasí, ovšem je upozorněn, že musí mít oči zavřené. To pro něj při vidině vášnivého milování není pražádnou překážkou. Angélique jej chytá za ruku a neomylně míří k zapovězenému stavení. Zamčeno není, a tak dvojice bez problémů vstupuje dovnitř. Již ve světnici Angélique svazuje Garrickovi ruce za zády. Ten protestuje, ale je prozatím uklidněn. Když jsou mu však svazovány i nohy pod koleny, začíná se projevovat stále hlasitěji, a tak přijde řada na roubík. Poté Angélique mladíka povalí na zem a důtkami s háčky mu roztrhá oděv. Následně vytáhne bič a švihne ho přes záda. Až nyní Garrick otevře oči a uvědomí si, kde je. Okamžitě zplihne a po tvářích se mu začnou valit slzy jako hrachy. Ani Angélique však není dobře. Již při svazování měla podivný pocit a po ráně bičem jako by jí do mozku někdo vykřikl: „Tady ne!“ Smotá tedy bič a vyjde do patra. Zde najde prostěradlo, které po roztrhání na pruhy poslouží jako náhrada svazovacího náčiní. Následně Angélique stavení opouští.
Doma si všimne paže odložené v jídelně a bere si ji do úschovy. Na rozdíl od Porca se v pokoji zamkne a ulehne ke spánku. Později přichází i André, ale ještě se nechystá na lože, anžto má jistou práci - z batohu vytahuje sklenici s červem, jenž už nejeví známky života. Na první pohled vypadá jako několikanásobně zvětšená verze běžného červíka a ani pitva neprokáže žádné signifikantní malformace. Zato je ovšem cítit signifikantní puch, a tak červ letí z okna. Otevřeným oknem se však zvenku do místnosti dostanou podivné skřeky. Doktorova dobrodružná povaha nedopustí, aby se nevydal po jejich stopách. Jak se ukáže, výkřiky vycházejí z jednoho z domů, jehož dveře jsou shodou okolností odemčené. Po rozkoukání André zjišťuje, že se nachází v jediné velké místnosti, uprostřed níž kdosi sedí. Z mluvy je zřejmé, že jde o Francoise. Ačkoli Andrého poznává, přesto stále huhňá o tom, že se bojí. Je otočen čelem k jakémusi regálu, který je po hmatu plný baněk se třemi otvory. Rozsvícená lucerna v nich odhalí desítky lebek s různě umístěnými nadbytečnými otvory. Když si chce doktor některou vzít, křičí Francoise, že jsou táty. André tedy lucernu znovu zhasíná a odejde.
Po návratu domů slyší kroky na schodech z patra. Svým příchodem vzbudil Angélique, která po něm právě vrhá Louisovo předloktí. Doktor po ni na oplátku mrští kázání o slušném vychování. Když ji takto připraví do dalšího života, ubírá se na lože v kuchyni a po chvílí spí jako špalek. O totéž se pokouší diva v prvním pokoji, ovšem sotva zamhouří oka, zaslechne zezdola škrábání. Zvuk neustává, pročež vychází na chodbu s lucernou v ruce. Představa schodiště za zády v ní vyvolává nepříjemné pocity, a tak dojde k druhému pokoji úkroky. Lehce zabouchá na dveře a informuje o podivných zvucích z přízemí. Porco je hned na nohou, chápe se své hole a vychází na chodbu. Spolu s Angélique scházejí potichu po schodišti až ke dveřím do světnice. Nyní je zřejmé, že škrábání přichází právě z ní. Angélique se nadechne a otevře dveře.
Čupřinka se vrátila za svým páníčkem! A také asi hledá svůj kožíšek, který jí stále chybí. Zajímavé je pomyšlení, jak se mohl pes s rozdrcenou páteří dostat až sem. Možná mu pomohl ten pán, který se právě sklání nad Roquefortem ležícím na gauči a vypadá jako tlustší holič. Jakmile zahlédne světlo lucerny, otočí se k nezvané dvojici a pronese: „Lazebník s chutí po krvi je zatracený hanebník. Nezajímá ho tvůj vlas, však to, aby již nevydal hlas.“ V mžiku třímá v ruce otevřenou břitvu. Hledí na dámu a vrávoravým krokem jde návštěvníky přivítat. Angélique už roztáčí své psionické čepele a zařezává je chlapíkovi do mozku, ale kde nic, tu nic. Pouze pocity hněvu a pomsty, které jsou cítit v celé vesnici a okolí. Porco nejprve volá na doktora Rochenarda a poté předvádí, kterak holí jen tak tak udeřit, kterak holí minout a kterak holí kriticky minout a tím o ni přijít. Ku jeho štěstí je holič zároveň úspěšně bičován Angélique. Mezitím do světnice vtrhne André. Zprvu je viděným konsternován, ale když zahlédne Čupřinku drásající hrdlo svého bývalého pána, vrhá se k ní a prudce jí zabodává do boku dýku, čímž ji z tlouštíka shodí. Hned na to se doktor otáčí a prchá ke dveřím.
Angélique si náhle vybaví bylinkářovu radu a začne recitovat:
Nepadne svět do rozvalin,
přes bolest, kterou zažívá.
Je v našich srdcích mrtvý Stalin
silnější, než byl zaživa.
Tím o ni holič rázem ztratí zájem a otáčí se přímo na doktora Rochenarda. Angélique mu okamžitě radí, aby něco zarecitoval, a André si vzpomene pouze na prostou říkanku:
A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
vy, vášeň má i strážný duch!
I ta však stačí a muž se skácí k zemi. Ani Čupřinka již nejeví žádné známky (ne)života a brzy na tom bude podobně i Roquefort. Zatímco se Angélique zmocňuje břitvy, doktor Rochenard se rychle chápe svého náčiní a alespoň továrníka stabilizuje. Ráno pro něj snad bude moci udělat více. Ještě je třeba postarat se o dvě přebytečné mrtvoly. Holiče společně odnesou na jídelní stůl, kde se jej chystají André s Angélique pitvat, zatímco Porco jde zakopat Čupřinku k lesu. Doktor při pitvě zjistí, že muž byl už před nějakou dobou otráven jedem na krysy. Když se Porco vrací, zdá se mu, jako by zahlédl zavírání kuchyňského okna. Aby se nezdržoval, dojde rovnou k vedlejšímu oknu do jídelny a zaťuká na něj. Studení chirurgové otevírají a Porco je informuje o podezřelém pohybu. Přesune se ke kuchyňskému oknu, aby zjistil, že ani světlo lucerny neodhaluje nic podezřelého. Sklad je také prázdný. Porco tedy leze do kuchyně a zatímco se André a Angélique vracejí k nebožtíkovi, uléhá na doktorovo lůžko, anžto do patra se mu příliš nechce.
Ještě než se propadne do sna, zaslechne praskání dřeva. Obrátí se na dvojici vedle s otázkou, zda rozdělávali oheň. Odpověď je záporná. Porco vstane a otevře dvířka pece, ovšem uvnitř lze vidět pouze žhavé peklo mohutných plamenů. Po zavření dvířek se zdá, že oheň stále sílí a navíc se z pece začnou ozývat údery. Netrvá to dlouho a rány utichají, stejně jako se uklidňuje oheň. André znovu otevírá dvířka a ztuhne. Ve výhni je jasně rozpoznatelné ohořelé dětské tělo a ve dvířkách je skřípnut kus žluté noční košile, kterou bezpečně identifikuje. Angélique se ozve v hlavě dětský hlas: „Byla očištěna.“ Všichni tři se rychle shodnou, že bude vhodné spát v jedné místnosti. A zamčené. Volba padne na první pokoj, kam přenesou také jednu postel z druhého. Angélique chce za každou cenu ležet uprostřed, ovšem když odhrne pokrývku, spatří na matracích pruhy natrhaného prostěradla, jež vypadají přesně jako ty, kterými svázala Garricka. Prostřední postel je tedy přesunuta do kouta a spí se pouze na dvou. Ani tak si však Angélique příliš dobře neodpočine, anžto má stále pocit, že ve třetí posteli cosi šustí a nadzvedává matrace, a zdá se jí sen, v němž je svazována. Zdá se, že cosi ve vesnici si cizí hříchy uvědomuje více než dobře.
Naposledy upravil(a) yenn dne 22.12.2010 22:59, celkem upraveno 7 x.
Horoskop stojí drachmu a je o drachmu předražený. [Quintus Ennius]
Uživatelský avatar
yenn
Sigil Team
Příspěvky: 3192
Registrován: 24.9.2005 23:13
Bydliště: pod tisíciletým dubem
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od yenn »

Kostlivci ve skříni, mrtvoly ve sklepě
Po neklidné noci přichází o něco pohodovější ráno, které namísto hustého deště přináší pouze mrholení. Nejprve je třeba rozhodnout, kam odklidit těla, a volba padá na sklep, který je tak poprvé prozkoumán. První jde po schodech Porco, za ním Angélique s lucernou a nakonec André, který zajišťuje poklop před zavřením pohrabáčem. Ve sklepě se nacházejí pouze prázdné regály a několik sudů. Místo pro tělo je tedy dostatečné. Zpět nahoru stoupá skupinka v opačném pořadí. Za ohybem chodby zahlédne doktor pohyb u poklopu a všichni slyší tření kovu pohrabáče o kámen podlahy. André okamžitě ustupuje ke stěně a dává prostor ostatním. Totéž činí i Angélique, a tak Porco rychle vybíhá nahoru, leč nespatří ni živáčka. Pokračuje tedy do světnice, kde objeví na zemi zřetelné čerstvé kapky krve vedoucí do jídelny. Tam se nad stolem sklání (ne)mrtvý Louise třímajíce svou levou ruku v pravé a řka: „Říkal mi, dej s tím pokoj, kluku, mohl bys přijít nejen o tu ruku.“ Porco couvá ke svým společníkům, kteří mezitím dorazili do jídelny, a poté si vzpomene na noční chvilky poezie:
Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu.
Ti dva už pili mnohou číší spolu
a zapěli si z plných plic.
Na to se Louise pohledem obrátí na Angélique a ta jej zpraží verši:
Již jedenáctá odbila
a lampa ještě svítila
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
Tím se seznam nehybných mrtvol v jídelně rozšíří o patnáctiletého chlapce a Angélique zaslechne: „Škoda, mohl se k nám přidat.“ Společnými silami odtáhnou obě těla do sklepa a pokop zajistí almarou. Poté se doktor Rochenard soustředí na svého pacienta. Ošetřuje jeho zranění a snaží se urychlit jeho uzdravení, leč neúspěšně. Mezitím se ozve klepání na vchodové dveře a na schodech se objeví slibovaná snídaně od vděčné matky.
Po snídani se trojice vydává do kostela na mši. Celá vesnice už je usazena v lavicích, André, Angélique a Porco si sedají dozadu. Nejprve farář seznamuje obyvatele s novinkami: během noci se ztratila malá Montaignetová, ale již byla očištěna. Také zmizel Garrick, ovšem ani kněz neví, kde by mohl být. Dále se posluchači dozvídají, že ženou večera bude na večerní slavnosti Nikola a mužem večera její manžel. A nakonec přijde tajemný hřeb večera. Po oznámení zpráv vyzývá farář k pokleknutí a modlitbě. Všichni tak činí, nebo se tak alespoň tváří. Právě v tuto chvíli Angélique opět vysílá střely mysl-mysl a přesně zasahuje farářovu nervovou soustavu. Ta pod novým velením rozkazuje ústům, aby hlasitě varovala před přicházející pomstou a upozornila, že slavnost se změní v krveprolití. Reakce obyvatel je podobná jako během pohřbu. Namísto pozdvižení se všichni modlí ještě usilovněji. Když je kněz odveden, Angélique jde dle domluvy za ním, zatímco obyvatelé se mlčky rozcházejí. Kněz dámu důkladněji zpravuje o slavnosti, která se bude konat v podzemí kostela. Na odchodu se jí opět ozve v hlavě dětský hlas: „Milé zlato, co bys řekla na to, dneska chlípník může být i nešťastník.“
Po skončení modlitby Porco odchází domů. Dvě mrtvoly už sice byly odklizeny, ovšem v peci stále leží třetí ostatky. Porco vkládá ohořelé torso do kádě. Věru na něj není pěkný pohled (ač Rotten by z něj jistě měl radost), pročež jej zasypává popelem. Káď s neveselým obsahem ukládá do almary, která stojí na poklopu od sklepa. Angélique se vrací z kostela a oznamuje, že se jde do hostince blíže informovat o slavnosti. Porco si uvědomí, že o oné večerní akci neví téměř nic, pročež vyráží s ní. Hostinský prozrazuje, že vše začíná v devět hodin večer a před vchodem se rozdávají masky. Všechny ženy musí mít v průběhu slavnosti nasazenu bílou masku, muži mají masky černé, ovšem zda si ji nasadí, či ne, je pouze na jejich vůli. Po odchodu z hostince míří Porco opět domů, zatímco Angélique se ubírá k zapovězenému domu.
Tamtéž pospíchá André ihned po ukončení mše. Není divu - jednak jde o dosti důležitý objekt a jednak se o něm lačně zmiňovala Angélique a mohl by tedy být cestou k poznání jejích plánů. Navštěvovat tento dům není ve vesnici obvyklé, pročež se vyplatí, může-li to člověk udělat nepozorovaně. Proto se doktor schová do stínu, počká, až se pasáček koz na stráni otočí, a poté vklouzne do dveří. Je zajímavé, že i přes množství prachu vypadá dům stále udržovaně. Ve světnici Andrého zaujmou dva výjevy. Prvním je obraz rodinky, v jehož dolní části je zobrazena blonďatá holčička. Podobizny rodičů jsou velice povedené, ovšem malá slečna vypadá skutečně jako živá. A kohokoli v místnosti sledují její oči. Druhou zajímavostí je na zemi ležící svázaný Garrick. Rána bičem na jeho zádech žaluje, že v tom měla prsty Angélique. André mladíkovi rozřízne pouta, ovšem ten je stále v šoku, má ztuhlé svaly a oteklé končetiny. Doktor, který je také schopný hypnotizér, jej proto uspí, a ač se v domě necítí nejlépe, posadí se do křesla s výhledem z okna a čeká na příchod Angélique.
Ani ta pochopitelně nechce být na cestě k zapovězenému domu zahlédnuta, pročež se halí do iluze neviditelnosti. Tím nevědomky eliminuje doktorovu výhodu pozice u okna, a ten ji tak spatří až ve chvíli, kdy již zviditelněná otevře dveře, a to už je na schovávání pozdě. Následující dialog je vyvrcholením vzájemné nedůvěry těch dvou a provází jej více přemýšlení než mluvení. André dumá, jaké může mít Angélique plány a co všechno dokáže. Angélique přemýšlí, nač mohl doktor přijít a jak se mu dostat na kobylku. André kývne směrem k ležícímu Garrickovi a táže se, co to má znamenat. Odpověď je samozřejmě velice neurčitá. Angélique se snaží zjistit, jak na doktora dům působí, ovšem muž v křesle se na ni podezřívavě dívá, kouří dýmku a téměř nic neříká. Protože je zjevné, že rozhovor nikam nevede, zvedá se a odchází. Ve dveřích ještě dámu varuje, aby na něj nezkoušela žádné ze svých kejklí. Za moment opouští Garricka i Angélique.
André se zastavuje v hostinci, kde od hostinského zjišťuje detailní informace ohledně slavnosti. Další destinací je kostel. Faráře zpravuje o tom, že se mu podařilo najít Garricka v zapovězeném domě, ale o tom, jak se tam dostal, drží jazyk za zuby. Kněz praví, že Garrick selhal, a z dalšího průběhu rozhovoru získá mylný pocit, že mu doktor slibuje Garricka přivést (André se zřejmě potkal i s právnickým vzděláním). Následuje dotaz na farářovy plány s Angélique a muž víry bez skrupulí přiznává, že jeho cílem jsou pouze kopulační pohyby prováděné v poloze paralelní se zmíněnou dámou. Nakonec se André otáže, co je zač onen vzdálený statek a jaké jsou jeho vztahy s vesnicí. Na to farář spustí známou písničku o semeništi zla, kde pouze ženy žijí a které pouze se ženami komunikuje. Protože se však na rozdíl od oné rodiny před sedmnácti lety neplete do záležitostí vesnice, nechávají jej na pokoji. Obohacen informacemi odchází doktor do meruňkového sadu, zde uléhá na zem a oddává se morfiovému opojení. Do vůně meruněk se však mísí také dívčí hlas: „Nesahej na mladé kůže, občas bodají jak růže.“
Angélique míří od zapovězeného domu ke vzdálenému statku. Tentokráte na zaklepání kdosi zareaguje, dle hlasu je to asi patnáctiletá dívka. Angélique se vyptává na fungování statku a jeho vztah k vesnici a zjišťuje v podstatě totéž, co André od faráře. Také se dozvídá, že na statku jsou jednak ženy a dívky, které samy přijdou znechuceny životem ve vesnici, a jednak ty, které se tam následkem Slavností purpurového květu narodí. Povije-li některá dívka chlapečka, je zabit a odložen před vrata, kde už se mrtvolku někdo postará. Poměrně zajímavou informací je fakt, že během zmiňovaných slavností nejsou omámeni pouze muži, nýbrž i ženy. Angélique se zajímá také o zapovězený dům a krveprolití před sedmnácti lety, ovšem nedozvídá se nic nového.
Porco si i jako laik všímá, že tlouštík dýchá stále obtížněji. Nezdá se, že by měl brzy dorazit ošetřující lékař, pročež se vydává do hostince zjistit, zda ve vesnici rozumí medicíně ještě někdo. Odpověď hostinského je poměrně očekávaná. Jediným člověkem, který je schopen druhým učeněji pomoci, je bylinkář, ovšem ten z pochopitelných důvodů nerozdává svou adresu na potkání. Přesněji řečeno, nikdo neví, kde žije. Hostinský se zajímá, proč to chce Porco vědět, a ten mu říká o Roquefortových problémech. Hostinský mu tedy daruje pytlík bylinek, které používá proti svému astmatu. Porco si jej s díky bere a doma z nich uvaří vývar. Nápoj mátové vůně po douškách vpraví do tlouštíka, který se trochu kucká, ale zjevně se mu začíná dýchat lépe. Protože se zdá, že Roquefort momentálně nemá žádné akutní potíže, odchází Porco prozkoumat zapovězený dům.
Stejně jako předchozí návštěvníci se k domu plíží opatrně se snahou nebýt zpozorován. Ve světnici jej zaujme velká knihovna plná knih, z nichž velkou část tvoří poezie. Po zkušenostech z noci jej napadne, že by nebylo od věci jednu si vypůjčit, ovšem ve chvíli, kdy ji drží v ruce, začne mít velice nepříjemný pocit, pročež knihu raději uloží zpět. Vyjde do patra a vstoupí do jednoho z pokojů, který slouží jako ložnice. Téměř nedýchá, když otevírá šuplík prádelníku. Nabídka v něm je vskutku úchvatná, leč nade vše ční jemňoučké, heboučké, růžovoučké krajkové kalhotky. Ty musejí pocházet snad z ráje! S prádlem v ruce se však opět dostavuje onen nepříjemný pocit a tentokráte je snad ještě silnější. Ovšem nyní mu stojí v cestě převelice mocný protivník - pud. Jejich souboj je vskutku vyrovnaný a Porco co chvíli rozevírá a znovu zatíná prsty. Nakonec se pudu podaří na okamžik nepříjemný pocit odstrčit, čehož využívá Porco a rychlostí blesku vybíhá z domu s kalhotkami v ruce. Hbitě se vzpamatuje a schovává je do kapsy. Svižným krokem odchází do svého pokoje, kde se svému úlovku za únos omlouvá. Usmíření dopadne velice uspokojivě.
Chvíli před obědem přichází domů i Angélique. Když Porco zaslechne ze světnice zvuky, sejde dolů. Angélique mu spontánně líčí své nelibé pocity při svazování a bičování Garricka v zapovězeném domě. Porco přikyvuje a ani nehne brvou. Za moment se přivalí i André, pročež jej Porco informuje o stavu Roqueforta a o proběhlé terapii. Tlouštík zrovna dýchá poměrně klidně, leč lékaři se jeho stav přesto nepozdává. Zvon kostela odbíjí poledne, tedy čas oběda. Na dveře klepe zrzavá Lili a přináší tác s uzeným masem a chlebem. A hle, je zde i hustá polévka. André žádá Angélique, zda by mohla prozkoumat taje Roquefortovy mysli, a sám zatím chystá na stůl. Diva po chvíli soustředění oznamuje, že v tlouštíkově mozku momentálně převládá jakási cizí mysl. Vidí hádku dvou bratří - Roqueforta a holiče. Tlouštík chce otrávit svou matku, ovšem bratr to odmítá, a tak se také stane obětí jedu. Poté se celá trojice usazuje ke stolu. Pouze André a Angélique si pochutnávají na polévce, anžto než se do ní pustí Porco, ukazuje mu André gestem ruky, aby zanechal toho, co se právě chystá udělat. Porco tedy pouze usrkuje pití a čeká, co se bude dít. Po několika minutách Angélique pod vlivem přesně odměřené dávky opia usíná. Doktor se správně spolehl na svou vypěstovanou odolnost na chemikálie, a tak působení alkaloidů odolává. Oznamuje Porcovi, že Angélique od začátku nedůvěřuje a zajímají ho její skutečné záměry, a Porco soudí, že dozvědět se, jak se věci mají, neuškodí.
André míchá sérum, které omámenou bytost, jíž je podáno, donutí mluvit pravdu, jsou-li jí pokládány jednoduché zjišťovací otázky. Aplikuje ho Angélique. Sám je velice překvapen až vyveden z míry, jak vše dobře vychází, takže mu dlouho trvá, než vymyslí kloudný dotaz. Zajímají jej především její motivace a záměry, pročež se táže: „Mám v plánu zlikvidovat někoho z mých společníků?“ Angélique ospale odvětí: „Ne.“ „Mám v plánu proniknout do hlavy někomu z mých společníků?“ „Ne.“ „Vím, oč přesně půjde při dnešní slavnosti?“ „Ne.“ „Měla jsem něco společného se smrtí kočího?“ „Ne.“ Doktorova zvědavost byla tedy ukojena a nyní je na řadě chtíč. S nevinným pohledem posílá Porca za hostinským pro další byliny proti astmatu a odnáší Angélique v náručí do pokoje. Opatrně ji pokládá na postel a rozepíná jí šaty. Zatímco její mysl nevnímá hlas v hlavě volající: „Probuď se!“ kochá se doktor pohledem na nevyvinutou hruď. Ovšem při vědomí toho, jakými psychickými schopnostmi zřejmě Angélique disponuje, zůstane tentokráte raději pouze u zkušených doteků po celém těle. I v jeho dutinách.
Porco se od hostinského vrací s nepořízenou, poněvadž byliny, které mu daroval předtím, byly jeho poslední. André znovu prohlíží Roqueforta a dochází k podivnému zjištění. Dechová nedostatečnost, kterou pacient trpí, by ukazovala na otravu jedem na krysy, ovšem dle ostatních vnějších projevů je úplně zdravý. Zřejmě bude třeba požádat o pomoc Angélique, až se probudí. V době, kdy by měl účinek opia začít vyprchávat, odchází André nahoru. Angélique po chvíli malátně otevře oči. Doktor se velice podivuje, že na ni jídlo mělo tak špatný vliv. Vždyť jemu se nic nestalo a pozřel totéž. Ospalá slečna jej požádá, zda by ji odvedl na čerstvý vzduch, a zároveň se snaží uspořádat si myšlenky a vzpomínky. To se jí však nedaří, a tak když sedí venku na schodech, pokouší se proniknout do vlastního podvědomí. Nevnímá však nic než pár stínů a doktora, který ji nese po schodech a sklání se nad ní.
Když se zdá, že už se Angélique dostatečně vzpamatovala, seznamuje ji André se svým zajímavým nálezem na tlouštíkovi. Diva si dá toto zjištění a svou předchozí vidinu dohromady a usoudí, že mysl, která Roqueforta momentálně ovládá, se mu mstí za travičství, kterého se dopustil na vlastním bratrovi. Společnými silami by ji snad bylo možné zdolat. Pokud by se doktorovi podařilo vetřelce otupit, mohla by Angélique proniknout do tlouštíkova mozku a vypudit parazita. André si v duchu zopakuje všechny příručky o hypnóze a souhlasí. Začne mluvit na tlouštíka a poutá jeho bezvědomou pozornost. Ve chvíli, kdy se zdá být útlum největší, zaútočí Angélique. Proráží několik psychických bloků a dostává se až k původnímu Roquefortově myšlení, které namáhavě vytahuje na povrch. Druhá mysl se tím zmenšuje až mizí úplně. Když mozek vyčerpaně opustí, vidí, že Roquefort dýchá podstatně klidněji.
Do začátku slavnosti zbývá pouze pár hodin a ty trojice stráví převážně doma. Diskutují o zapovězeném domě, nepříjemných pocitech, které vyvolává, a jejich možných příčinách. U Angélique se zdá být jasné, čím si nepřátelství domu vysloužila, pročež se zajímá, jak jsou na tom ostatní. André mluví dlouho, ovšem natolik obratně, že ani po skončení není jasné, čím se provinil. Prozradil pouze, že malé Montaignetové vzal z citových pohnutek jakýsi předmět, ovšem později mu došlo, jakou ztrátu tím dítěti způsobil, a raději jej zahodil. O jaký předmět mělo jít, se nikdo nedozvěděl. Porco přizná, že ani on nemá svědomí čisté, ovšem tím pro něj (a zřejmě i pro ostatní) zpověď končí. S postupujícím časem přijde řeč i na večerní slavnost. Jak přesně slavnost probíhá, netuší nikdo, ovšem všichni se shodují, že nebude od věci zjistit si, kde lze ve vesnici sehnat koně. To pro případ, že by se na slavnosti něco zvrtlo. O pár minut později podává hostinský popis tří stavení, v nichž vlastní jezdecké koně, a jednoho, kde mají valacha. Devátá hodiny již klepe na dveře, pročež André, Angélique i Porco berou své vybavení a ubírají se ke kostelu.
Orgie a krev
Do kostela už se trousí skupinky obyvatel vesnice. Po průchodu hlavní lodí kostela pokračují dveřmi do chodby, která má v pravé stěně další dveře, za nimiž klesají schody do podzemí. Pod schody přicházejí do kruhové místnosti, v níž stojí dva hlídači (jeden z nich je zjevně hostinský), koše s maskami a několik prázdných košů. Angélique si nasazuje bílou masku a postupuje do chodby za hlídači. Porco je nucen odložit svou hůl do jednoho z prázdných košů, poté si nasazuje černou masku a následuje Angélique. André se svého batohu nechce vzdát, smlouvá, dohaduje se, ovšem není mu to nic platné. Ukládá jej tedy vedle Porcovy hole, bere si černou masku, ale nenasazuje si ji a pokračuje za svými společníky. Krátkou chodbou procházejí do větší kruhové místnosti. Uprostřed místnosti a po jejích okrajích stojí stoly přetékající všelikými pochutinami. V protější stěně je vyraženo pět velkých výklenků s postelemi a červenými zatahovacími závěsy.
Místnost už je solidně zaplněna, leč všichni ještě nepřišli. André a Angélique zaujímají pozici u stěny napravo od vchodu, Porco stojí taktéž u stěny, ovšem od vchodu vlevo. Netrvá to dlouho a k Andrému směřuje bílá maska s černými vlasy, zatímco k Porcovi bílá maska se zrzavými kadeři, zřejmě Lili. André se drží s Angélique za natažené ruce a pěkně stavěnou zhruba pětadvacetiletou černovlásku odmítá. Porco pozvání přijímá, ovšem upozorňuje, že pouze na jeden tanec. Lili jej však prosí, aby ji nepouštěl, anžto nechce být uchvácena někým jiným. Porco tedy pokrčením ramen souhlasí, leč stále po očku sleduje dvojici u vchodu. Na chvilku se u nich zastaví, ale Lili prosí, aby tančili dále, poněvadž jen tak nebudou obtěžováni. Angélique i v masce vypadá jinak než místní dívky, a tak poutá pozornost. Stále se o ni někdo otírá, lehce se jí dotýká a občas se jí některý muž pokusí pevně stisknout, což ji dosti znervózňuje, ale stále se jí daří zůstat u Andrého. Angélique tu poprvé zaslechne dětský hlas: „Snaž se být sladší, oni budou slabší.“ V jednu chvíli ke dvojici směřují dva muži zároveň, čehož si povšimne i Porco. Záměrně jim tedy tančí do cesty a simuluje zaškobrtnutí. Jednoho tím sice vychýlí, ovšem druhý pokračuje dále. André i Angélique usoudí, že je opravdu riskantní dlouho postávat, a tak se i oni vydávají na parket. Přes vchod do místnosti je nyní zatažen těžký černý závěs.
Chvíli oba páry krouží po místnosti a přitom se od sebe příliš nevzdalují. Angélique navrhne, že by se alespoň na nějakou dobu mohli skrýt v jednom z výklenků. Lili se to opět nelíbí, ovšem Porco ji uklidňuje, že se kdykoli mohou vrátit na parket. Angélique vyhlédne volnou kóji, obě dvojce do ní zamíří a zatáhnou závěs. Jen u okraje si ponechá Angélique malou škvírku, aby jí mohla pozorovat, co se děje vně. Na moment mají klid na oddech, ovšem brzy se k jejich výklenku začne blížit cizí pár, což pozorovatelka promptně sděluje ostatním. Lili varuje, že nemohou pouze sedět a musí něco dělat. Angélique si lehá na postel a strhává na sebe Andrého, aby simulovali touhyplné objetí. Porco je v podobných situacích nejistý, pročež praví Lili: „Ujměte se iniciativy, slečno, já se připojím.“ Okem přitom hází po doktorovi a snaží se jej napodobovat. Cizí pár se již vmotává do místnůstky. Porco „omylem“ kopne muže do holeně, ale nezdá se, že by jej to nějak rozhodilo, a i s partnerkou se svalují na postel pokračujíce ve vzájemném laskání. André s Angélique i Porco s Lili se bryskně zdvihají a vycházejí z výklenku.
Porco si brzy všimne, že kolem těch, kdož hodují u stolů, se nikdo příliš neochomýtá. Poučuje zbylé tři a i přes protesty Lili vyhlíží stůl, kde by byla čtyři volná místa. Jeden ze stolů u stěny jeho požadavku vyhovuje, pročež na něj upozorňuje i druhý pár. Angélique znovu slyší známý hlas: „Snaž se být sladší, oni budou slabší.“ Ani zde klid netrvá dlouho, anžto Angélique je pro místní muže zjevně velice atraktivní objekt a brzy jich několik krouží kolem. Aby toho nebylo málo, sedá si vedle Andrého tlustý čtyřicátník s mladičkou, asi patnáctiletou dívkou, která se celá třese. Ani Lili není úplně stranou pozornosti, leč atakům jednoho, dvou útočníků se lze poměrně úspěšně bránit. Porco ji pevně chytne za ramena a krmí ji kuřecím stahýnkem. Angélique má problémy podstatně větší. Jednak na ni doráží snad pět mužů, kteří jsou stále troufalejší, a jednak jí André věnuje pouze polovinu své pozornosti. Druhá patří dívce po jeho levici. Hlas už téměř křičí: „Snaž se být sladší, oni budou slabší!“ S Angélique visící na rameni se doktor obrací k třesoucímu se stvoření a pokouší se jej uklidnit. To by však potřebovala spíše Angélique, jež začíná ztrácet půdu pod nohama. S převládající labilitou přicházejí první myšlenky na sebevraždu. Vzpomene na břitvu, kterou má stále u sebe, a napadne ji, že by ji někdo mohl doprovodit. V tu chvíli kdosi chytá Angélique velice pevně pod ramenem. Zdá se, že není úniku. Diva však sice není příliš disponovaná po fyzické stránce, ovšem co se týče psychiky, nemůže se jí rovnat nikdo ve vesnici. Psionickým útokem vyvolává v lačném mladíkovi pocit fóbie, takže ten ji okamžitě pouští a snaží se zbavit imaginárního hmyzu. Toho Angélique využívá, rychle se zvedá, chytá Andrého a táhne jej na parket. Porco a Lili ji ihned napodobují.
Oba páry se pohybují tanečním krokem po parketu, když si André všimne, že k němu neomylně míří neznámá maminka s krásnou dcerkou. Při vědomí toho, že tentokráte už by se jistě neudržel, se ptá Angélique, zda u sebe má opium. „Drogy u sebe nosím vždy,“ odpovídá chladně dáma a vytahuje zpod kabátu kovovou stříkačku. Podává ji doktorovi a pomáhá mu krýt aplikaci. Otupělý André už si holčičky ani nevšimne a partnerka jej odvádí pryč. Lili zaregistruje, že do místnosti vstoupil hospodský, a prosí Porca, zda by se mohli skrýt v některém z výklenků. Partner přikyvuje, dává znamení společníkům a odvádí Lili do kóje. Na posteli tam leží několik omámených dětí. Doktor je na tom pouze o chlup lépe, takže když se později přišourá, pohled na bezbrannou nevinnost jej nijak nevyvede z míry. Uběhne několik minut a vypadá to, že tentokráte nikdo vyrušovat nebude, pročež se vynervovaná Angélique pomalu uklidňuje. I atmosféra v centrální místnosti se zdá býti méně napjatá, což potvrdí pohled podél závěsu. Čtveřice se tedy zvedá, opouští výklenek a přechází ke zdi pár metrů od vchodu stále krytého černým závěsem.
Za okamžik se začne střed místnosti vyprazdňovat. Tanečníci se stahují ke stěnám, stoly jsou odsunuty. Odhrnuje se černý závěs ve vchodu a jsou přiváděni Nikola a její manžel. Dojdou až do vylidněného středu a zde jsou připoutáni za ruce k řetězům visícím ze stropu a za nohy k zemi. Po celou dobu nevydají ani hlásku. V tu chvíli vstupuje farář a Angélique se krčí k zemi. Kněz spouští projev o symbolice tohoto výročí očištění. Následně vytahuje zpod roucha dlouhý bič, napřahuje se a švihá oba připoutané. Bič předává nejbližšímu vesničanovi a ten činí totéž. Samovolně se vytváří fronta na mučení. Farář se rozhlíží po celém sále. Někoho zjevně hledá, leč najít nemůže, a to jej rozlaďuje. Náhle spatřuje Porca. Zatímco další a další vesničané bičují již mrtvá těla, kněz míří k holohlavému muži. Skrčená Angélique znovu zaslechne dětský hlásek, oproti minulé situaci je však nyní klidný: „Snaž se být sladší, oni budou slabší.“ Rozhodne se jej poslechnout a vstává. Pokouší se faráři znovu proniknout do mozku, ovšem zřejmě vzhledem k přítomnosti mnoha vzrušených fanatických věřících se jí to nedaří. Kněz s úsměvem přichází, zdraví ji a zve do prostředního výklenku. Angélique pozvání přijímá, a zatímco do každé z ostatních kójí vstupuje jeden muž, vchází s farářem za závěs. V případě nouze může sáhnout po břitvě.
Za závěsem si Angélique sedá na postel dále od kněze. Ten se proto přisunuje a začíná se nad ní naklánět. Angélique se naklání také - co nejdále od něj. V hlavě opět slyší hlas: „Ještě vydrž více trochu, o svém konci mají tuchu.“ Farář na ni téměř leží, když se ozvou výkřiky z vedlejších výklenků. Kněz okamžitě vyskočí a vychází ven. I Angélique mění polohu vleže ve vzpřímený postoj a spěchá za svými společníky. Farář stojí před prostředním výklenkem a soustředí se. Po chvíli vykřikne: „Běžte všichni ven, slavnost se odkládá!“ Obyvatelé odcházejí, zatímco kněz stále stojí na místě a na cosi soustředí. Porco po něm hází kuřecí stehno, ale míjí. O pouhých několik metrů! Celá čtveřice vychází z místnosti jako poslední a farář se dosud nepohnul. Porco si po cestě berou svou hůl, André batoh a poté vycházejí z kostela.
Venku André dupne, že přeci nemohu nechat záhadu slavnosti nevyřešenu, a vrací se zpět. Angélique jej následuje, ovšem Porco má na sobě závaží v podobě Lili, která jej prosí, zda by ji odvedl na vzdálený statek, anžto již nechce mít s vesnicí nic společného. Muž není proti. Cesta trvá asi 10 minut, s poklusem polovinu. Před statkem se Porco s Lili rychle rozloučí, popřejí si hodně štěstí a rozcházejí se. Mezitím André s Angélique sestupují do podzemí kostela. Místnost je prázdná a všechny červené závěsy jsou zataženy. Roztahují krajní čtyři a za každým najdou mrtvého muže. Každý skonal jiným způsobem - jeden je zabodnut, druhý uškrcen, třetí otráven a čtvrtý má zlomený vaz. Odhalovat, co je za prostředním závěsem, se ani jednomu z dvojice nechce. Angélique slyší známý hlas: „Aby byl konec dobrý, najdi mi plod nový. Když farář při činu zradu tuší, konec bude horší.“ Váhají dlouho, až se vrací udýchaný Porco. Vidí, že se nikdo nemá k činu, pročež nataženou holí odhrnuje kraj závěsu a nahlíží dovnitř. Na posteli sedí blonďatá holčička. Prozrazuje, že ona je oním hřebem večera. Hlas v hlavě klade důraz na druhý rým: „Aby byl konec dobrý, najdi mi plod nový. Když farář při činu zradu tuší, konec bude horší.“ Porco navrhuje, aby děvče odnesli do zapovězeného domu, ale André a Angélique se chtějí schovat a vyčkat, co se bude dít. Zatahují tedy všechny závěsy a všichni se ukrývají ve výklenku, který sousedí s prostředním. Porco škvírou pod závěsem sleduje dění venku.
Po chvíli vchází farář a míří k prostřednímu výklenku. Dle zvuku odhrnuje závěs a vchází. Zdraví holčičku, která si začíná broukat, a několikrát ji pochválí, jak je hodná. Náhle broukání skončí a nahradí jej křupnutí a zachrčení. Za moment farář vychází a jde pryč. Angélique tentokráte slyší pouze první rým: „Aby byl konec dobrý, najdi mi plod nový.“ Když od odchodu kněze uplyne dostatečná doba, přechází trojice do prostřední kóje. Hřeb leží bez hnutí na posteli. Zjevně má zlomený vaz a na hrudi vyryty tři podélné rýhy, jejichž vzdálenost odpovídá vzdálenosti hrotů na farářově kříži. Nyní se všichni shodují na odnesení tělíčka do zapovězeného domu. Do náručí si jej bere Porco, podpírá jí volně visící hlavu a trojice opouští kostel. Při cestě přes noční vesnici zaslechne Angélique nové verše: „Farář ni bylinkář není lhář, vyber, ke komu se dáš.“ Atmosféra ve stavení všechny překvapí, protože nepříjemné pocity jsou nahrazeny euforií. André si všimne, že z obrazu ve světnici zmizel obličej blonďaté holčičky. Po chvíli zmateného chování vynesou mrtvou holčinu do dětského pokoje v patře a uloží ji do postýlky. Angélique jí přečte básničku z jedné z knih, čímž pocit euforie ještě stoupne, a naposledy uslyší dětský hlas: „Velkou sílu skrývá srdce, cesta k němu vězí v hloubce.“ Trojice tedy schází do sklepa, kde nachází bedny s čerstvým ovocem a poklop, za nímž se táhne temný tunel.
Angélique vytahuje lucernu a následuje do temnoty Porca. André kontroluje situaci zezadu. Po několika stech metrech přicházejí ke stěně, do níž jsou vsazeny ploché kameny tvořící improvizovaný žebřík. Otvor nahoře je kryt lehkým dřevěným poklopem, který Porco snadno odsouvá. Tunel ústí do místnosti, v níž se suší několik druhů rostlin. V jednom rohu visí houpací síť se spáčem v oranžovém, ve druhém rohu stojí postel s hromadou peřin a ve třetím rohu bublá velký kotlík. Angélique popojde k síti, ale než stihne jakkoli zareagovat, ležící osoba se vertikalizuje. Oproti minulému setkání stojí bylinkář vzpřímeně, čímž odhaluje, že je skutečně vysoký. „Konečně jste nás našli,“ pronese trochu šíleným hlasem. Když se skupinka podivuje množnému číslu, ukazuje na postel. V peřinách leží holčička z obrazu. Má promáčknuté hrdlo a na hrudníku jsou patrné tři rýhy, ale krom toho vypadá, jako by pouze spala, a ani tělesná teplota (vyšší než průměrná lidská) neukazuje, že by byla po smrti. Bylinkář praví, že byl jediným přítelem „očištěné“ rodiny a po smrti rodičů, kteří se obětovali pro svou dceru, se staral o dům i o potomka. Také odvedl Garricka, kterému, zdá se, pobyt ve stavení prospěl. „Tak si ji vezměte,“ řekne nakonec a odchází ke kotlíku. Dívka se Andrému líbí, takže ji bere do náručí, skrytě ji hladí a vůbec si cestu k zapovězenému domu užívá.
Uloží ji na postýlku vedle hřebu a odcházejí do kostela. Na kříži se pohupuje farářův kříž s rozštěpenými okraji, tělo kněze, rozsekané ranami bičem, visí na řetězech v podzemí. Vracejí se k bylinkáři a ukazují mu kříž. Ten si jej beze slov bere a hází do kotlíku. Angélique se muže dlouho vyptává, leč nedozvídá se nic nového. Trochu nazlobená tedy odchází s ostatními. Naposledy se zastavují v zapovězeném domě. Postýlka je nyní prázdná a na obrazu se znovu objevil usměvavý dětský obličej.
Chcete pokračovat ve hře?
Ne.
Rectum:

zápis sepsal: yenn
otázkami byli bombardováni: Ajantis, Vampiria, Vlasák
selhal: foťák :evil:
ohlasy: Ajantis, Vlasák, Vampiria, yenn
Horoskop stojí drachmu a je o drachmu předražený. [Quintus Ennius]
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“