Výprava za Zlatým klozetem

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět

Jaká postava se vám zamlouvá nejvíc?

Gorgion BezPřídomku (člověk)
2
40%
Ergonom namakanos Svalovos Kabanos (barbar)
1
20%
Mixér van Vrtule (kouzelník)
2
40%
 
Celkem hlasů: 5

Uživatelský avatar
Cozzinnni
Sigilan
Příspěvky: 651
Registrován: 1.3.2006 9:39
Bydliště: Kontrolní stanoviště duálního 350 mm pulzního děla.
Kontaktovat uživatele:

Výprava za Zlatým klozetem

Příspěvek od Cozzinnni »

Zde prezentuji prvních třináct stránek Zlatého klozetu. Doufám, že vám aspoň malililililinko polechtá bránici :lol:
Tož tedy:

Výprava za Zlatým klozetem

Upozornění: V povídce se vyskytují činnosti, které by nikdo neměl opakovat, neb jsou mimozákonné. Takže děti pod 14 let, lamy a teroristi, ruce pryč.

Bylo nebylo. No asi bylo, protože kdyby nebylo, nebyla by ani povídka (crovaxi, sorry z kopčení). Tož: Byla jednou jedna jeskyně. No a z té jeskyně se jednoho rána, jako desítky rán před tím, ozvalo táhlé UAAAAAAAAAARRRGHHH!!!! kterýžto zvuk patřil chlapíkovi jménem Gorgion. Byl to člověk a soudě podle zrezlého a rozmláceného štítu vedle vchodu do jeskyně to byl válečník. Zanedbaný válečník. No a tenhle náš Gorgion měl přídomek BezPřídomku. Byl již patnáctý tohoto jména z čehož lze soudit, že jeho rod fantazií moc neoplýval co se jmen týče. A tento Gorgion byl zkrachovalý aristokrat. Kdysi mu patřila pompézní vila v Berle Hills, luxusní čtvrti metropole Los Prasengeles. No ale Gorgionův děd byl vášnivý úplatkář (když ho policie dostala, mával jim před nosem živnosťákem obor úplatky, vyrobeným na tiskařském stroji MS Word) a u výslechu si pustil pusu na špacír (po 158 ranách obuškem). A tak se jednoho dne na prahu oné vily objevila partička exekutorů, kteří vtrhli dovnitř a začali po Gorgionově majetku vesele lepit nálepky ZABAVENO, USKLADNĚNO NA ****. HLEDEJTE ŠMUDLOVÉ. Gorgion před nimi zachránil akorát kreditku Flusa a dvě basy Gambrinusu. Potom dva roky bloudil po kraji (naše země se jmenovala Pigland. Další údaje v textu) až si našel malou útulnou jeskyni v pohoří Chrochtog. Byla hezká, měla chodbu až kamsi do středu hor a Gorgion se tam schoval. Jenom před tím musel pár kopanci přimět původní obyvatele jeskyně -tchoře- k odchodu. A pod jeskyní byla vesnička Bory svaté Bachyně. Měli tam hospodu, radnici, hujer, žito, chléb i sůl, takže v obci všeobecná pohoda. No a v té hospůdce se Gorgion otráveným a zťápnutým štamgastům chlubil svými předky (no, ono to ani nestálo za řeč. Gorgionův děd byl regent jedné provincie a s železnou pravidelností vyhlašoval válku okolním zemím. Nebrali ho vážně, protože jeho reálná vojenská síla by stěží potlačila selské povstání, kdyby to povstání způsobilo řekněme tak šest středně naštvaných sedláků. Gorgionův otec zase v reakci na příběhy o svém chrabrém otci začal nosit pouze dívčí šaty, hrál si jenom s panenkami a odmítal vzít do ruky meč, takže v jeho poslední bitvě mlátil nepřátele letním sídlem Barbie a vypichoval jim oči Kenem. Sejmuli ho jako posledního, neboť mysleli, že je to nějaký emigrant z Bohnic, tudíž na něj šípy nesměřovali). Gorgion se z té hospody vracel značně společensky vyčerpaný a nakonec už ho měl hostinský plné tupláky, tak ho vyrazil. Gorgion se smutně odmotal do jeskyně a od té doby tam hnil. Jenom modřiny od navztekaného hostinského přibývaly...
STŘIH
Jednoho dne se z jeskyně opět ozvalo táhlé UAAAAAAAAAARRGHHH!!!!!!! Gorgion se probudil, hlasitě se protáhl a zrovna se chystal jít od hostinského somrovat tuplák piva (a zasloužit si akorát další kopanec do řiti), když ho vyrušilo jakési odkašlání. Vycházelo od vchodu do jeskyně. Hmmm. Gorgion se zvednul, setřásl ze sebe pár prázdných lahváčů a vydal se (no, spíš začal se potácet, neboť účinky včerejší opice ještě nepominuly) ke vchodu do jeskyně. Dorazil a musel se třikrát majznout pěstí do hrudi, aby se z toho šoku probral (tím si vyrazil dech a přivodil si krátkou srdeční arytmii). Seděla tam astrální postava v dětských šatech a hrála si s panenkou (trend z doby zhruba před sto padesáti lety). Gorgiona málem chytil infarkt ale Gorgiona budeme ještě potřebovat, a to hodně, takže zůstaneme u arytmie. Vykoktal pouze: „T-tati?“ Postava vzhlédla a řekla hlasem, jako když sto tisíc lidí mluví najednou: „Áá! Můj synek! Pojď sem!“ „A-ale jak?“
„Pojď sem!“
„Proboha, j-jak?“
„POĎ SEM TI POVIDÁM!!!!“ Gorgion neochotně poslechnul a přistoupil k duchovi blíž. Ten vymrštil astrální pěst a rána, která by, pokud by byl tatík skutečný, rozdrtila Gorgionův nos, prošla jeho lebkou a vynořila se v týlu. Tatík si uvědomil, že šanci při útoku pěstí má asi tak 0,000000001% a tak pěst stáhl. Místo toho na Gorgiona dýchl. Byla to taková kosa, že i Eskymáci by zmrzli. Gorgion se začal bránit a taky zaútočil pěstí, ALE TEN HAJZL FOTR BYL IMUNNE-PHYSICAL! Takže po několika úderech stejně účinných jako mlácení čtvrtkou papíru přestal. Tatík se posadil, panenku něžně položil vedle sebe a spustil: „Takže mám dvě stížnosti. 1) kam si mě to pohřbil a za 2), kde jsou prachy? No, povídej.“ Gorgion se rozpovídal asi tak ochotně, jak ochotně šli zajatci ke zdi. „No...ééé...pohřbil sem tě tam, kam si chtěl! Pod strom!“ Tatík se začal nechutně rozehřívat: „Tak pod strom jo? A co ta cedule ani ne dva metry od tebe?“
„Jaká cedule?“ Tatík se nafoukl na stonásobek své původní velikosti: „POZOR STAVBA TY DEBILE!!!! POSTAVILI TAM DÁLNICI!!!! A TEĎ TAM KAŽDOU CHVÍLI PROJEDE NÁKLADNÍ KOČÁR A S MOJÍ RAKVÍ TO DOCELA SLUŠNĚ KLEPE!!!!!!!!“
„A co?“ Teď už se tatík ale doopravdy nasral (není dost velké písmo, aby vyjádřilo jeho vztek, tudíž zůstanu u Times New Roman velikost 12 pozn. autor.): „DYŤ JSEM UŽ DVA METRY OD PŮVODNÍHO MÍSTA DO PRDELE!!!!!“ „Aha...“ Tatík se zmenšil a pokračoval: „Tak a teď kam si dal prachy?“ Gorgion se začal drbat na zátylku: „No, ééé...já...jo...kreditky jsem ztratil...jo, ztratil!!“ Tatík se zvětšil na velikost obézního slona: „VŠECHNO SI TO PROCHLASTAL!!!!! ALE TEĎ Z TEBE UDĚLÁM ABSTINENTA, I KDYBY TO BYLO POSLEDNÍ, CO V ŽIVOTĚ UDĚLÁM!!!!!!!!“ Gorgion neodolal a rejpnul si: „A v jakým životě.“ Trefa. Tatík se zmenšil a začal přemýšlet. No jo! V jakým životě, když sem dávno mrtvej? Ale pak se v něm probudil otcovský instinkt a tatík se opět nafoukl: „V POSMRTNÝM TY BLBE!!!!!“ Splaskl a pokračoval: „A taky sem na Onom světě mluvil s Bohem, mimochodem docela příjemnej stařík, a říkal mi, že tě do Onoho světa nepozve!!! (o tom Gorgion věděl své. Dogma o pekelných mukách a píchání vidlemi v Pekle, a blahobytu, modlení a věčné nudě v Nebi bylo zbořeno už hooodně dávno. Byl prostě Onen svět, megalopole, kde se soustřeďovali mrtví. Potom jim ale začali do řemesla fušovat nekromanti a od té doby je na Onom světě jakási obdoba inkvizice, která loví nekromanty. Tatík každopádně blafoval). Takže sem ti vypracoval seznam požadavků. Potom si ho přečti. Dobrou noc!“ A tatík si lehnul a hned usnul. Gorgion byl celý den v zoufalství, půl hodiny mlátil hlavou do stěny jeskyně a 15589krát se štípl, jestli se mu to nezdá. Nezdálo. Ach jo...
STŘIH
Ráno se v jeskyni zase ozvalo táhlé UAAAAAAAARRRRGHH!!!!!! Po něm následovalo ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!! které znamenalo, že tatík z jeskyně nezmizel. Gorgion se zrovna probudil a když otevřel oči zalepené ospalkami, slzami a jiným svinstvem, uviděl tatíkovu tvář jen dva centimetry od své. Gorgion ten šok rozdýchal u najzašší stěny jeskyně. Potom ale našel seznam požadavků. Měl si obstarat kuši (měl kuši. Shnilé lučiště, shnilá pažba, shnilé vlastně všechno), meč (čepel pod tlustou vrstvou rzi, ostrý asi jako plyšák vypraný v Lenoru) a zbroj (jakási hromada rzi v rohu). Jo a taky nechlastat a proslavit se (napsáno tučně). To už Gorgion nerozdýchal. Dvě hodiny pobíhal s řevem po jeskyni a mlátil hlavou do zdí, až omráčen padl k zemi. Po dvou hodinách se probudil a pomalu zpracoval situaci. Takže: má se proslavit, nemá chlastat a má si ulovit parťáka. No, sečteno a podtrženo, je to v prdeli. Všechno. No, tak ať to máme za sebou. Gorgion se zvedl, vzal si meč, kuši CP-40 a navlékl (spíš nasypal) si na sebe svou kroužkovou zbroj. Potom se oblékl do pláště (v kapse našel rok starý kus pečeně. Div že už nepochodoval po jeskyni) a vyrazil. Hned před jeskyní se zase ocitl na zemi. Tchoři udělali na Gorgiona zákeřnou vendetu v podobě slušné kupky lejna. Tatíka zřejmě probudilo hlasité ŠVIC!, jak Gorgion uklouzl a dopadl tak nešťastně, že nosem skončil uprostřed té hromady. Vyšel z jeskyně a těžce se zvedajícímu Gorgionovi sdělil: „Jo a o tý hromadě jsem ti zapomněl říct. No, mě nevadí, já jsem jak imunne-physical, tak imunne-humussal že. Tak já jen abys to věděl. Já za to nemůžu. Že Nanynko?“ ze srandy žďuchnul panenku do břicha a ta vydala zvuk, cosi mezi MÁMA a DEBIL. Gorgion se zvednul, oklepal se a vydal se k pramenu vzadu v jeskyni. Měl modrou barvu. Ano, byl to ten z Kameňáku a měl úplně stejné účinky, jenom slabší. Pod ním se tedy Gorgion umyl (a mohutně si přihnul) a vydal se za slávou. Skončil asi deset metrů pře jeskyní, když si vzpomněl, že dolů vždy šplhal. Jeskyně totiž byla na římse sto metrů nad cestou do Los Prasengeles. Jenže lano mu včera zpuchřelo, ruplo a Gorgion se smířil s tím, že zemře na absťák a hladem. No a teď musí dolů. Nastala vzácná chvíle, kdy Gorgion přemýšlel. Pomyslný proužek LOADING v jeho hlavě už byl na hodnotě 92%, když tu se za Gorgiona připlížil zlomyslný tatík a vítězoslavně zařval: „BAF!!!!!“ To byla blbost. Velká. Gorgion se teď řítil k zemi rychlostí 9 metrů za sekundu a když se mu v mysli míhaly obrázky mastných fleků, vnitřností v okruhu deseti metrů a velkého náhrobního kamene ozdobeného sprejery, náhle se pod ním s hlasitým PONG objevil obří žebřiňák s jakousi hnědou substancí. Gorgion rychlostí 32,4 km/h dopadl na žebřiňák. Ta hnědá substance byla měkká, což o to, ale hlavně strašně smrděla. Gorgionův nos nenechal svého majitele na pochybách. Hnůj. Ach jo, co sem komu udělal... Náhle se vedle Gorgiona ozvalo čvachtnutí a hned vedle se vynořil jakýsi chlapík a užaslému Gorgionovi řekl: „Nazdar vole! Tak co, jakej byl let?“ Gorgion na něj civěl jako na trolla, který právě vypočítal kvadratickou rovnici (ono by možná stačilo 1+1, vyšlo by to nastejno. Pravý troll by nejspíš sešit roztrhal a zadavatele příkladu by pěstmi slisoval do lívance): „Éééh?“ Chlapík pochopil, že má před sebou týpka, co nemá vedení zrovna nejkratší: „No...jak to vysvětlit...jasně. Tenhle vehikl krouží po celým Piglandu a kdykoli se najde nějakej sebevrah, kterej skočí bez svýho přičinění nebo kterej se smrti bojí, tenhle pekáč se tam teleportuje a chytí ho.“ Gorgion se podíval dopředu. Žádného kočího tam neviděl. Otočil se k chlapíkovi a řekl: „No dobře, ale kdo tuhle mašinu řídí?“ Chlapík pokynul hlavou dopředu. Byli tam dva koně s šedivou srstí a s nápisem H2 HPE (Horse Power Engine) a na kozlíku velice nerudně se tvářící trpaslík s červenou bundou s nápisem AUTOPILOT. Hmm, vymakaný, pomyslel si Gorgion. Potom pozoroval chlapíka. Ten se ponořil do hnoje. Gorgionovi nejdřív instinkt velel nelez tam ti říkám!, ale nakonec se tam ponořil. Uviděl tam asi tak dvacet dalších týpků. Gorgion se nadechl a sednul si...
STŘIH
Se sebevrahy byl docela dobrý pokec. Gorgion je jednoho po druhém vyslechl (jakožto k nováčkovi k němu byli velmi vlídní) a v hlavě si sestavil kousek po kousku graf důvodů k sebevraždě. Takže dopadl takhle:
40%-nevěrná žena
20%-jarní deprese
10%-v hospodě došel chlast
10%-špatné politické zřízení (tj. před skokem řvali ZA JOSEFA VISSARIONOVIČE STALINA!!!!!)
10%-policajti, co ztratili obušek (někteří piglandští policisté byli přímo fanatiky do své profese. Byli i tací, co se k odznakům/obuškům/piskuším chovali jako k milence a prováděli s nimi i příslušné věci, které nemůžu popisovat před dvaadvacátou hodinou)
10%-„Že neskočíš!“
Takže různorodá společnost. Hmm. Gorgion si zrovna chtěl pokecat s jedním chlapíkem úplně vzadu ve voze, když odkudsi seshora zazněl ženský hlas: „Los Prasengeles. Konečná zastávka. Prosíme, vystupte.“ Vůz se naklonil na stranu a všechny vyklopil ven. Sebevrazi popadali na jednu velkou hromadu. Gorgion ze sebe shodil tři sebevrahy (soudě podle nechutných zvuků odkudsi zespodu hromady byl jeden z nich homosexuál) a vstal. Oklepal se a uviděl bránu do Los Prasengeles. Gorgion hrdě vykročil ku slávě. Ale zase se po třech metrech zastavil. Z křovíčka vyskočilo pět banditů a mířili na Gorgiona pěti odjištěnými kušemi AK(Automatická Kuše)-47. Gorgionovi spadlo srdce až někam do podšívky bot (nebýt bot, zahrabalo by se někam do litosféry). Roztřeseným hlasem jim řekl: „Ch-chlap-pi, t-to nějak-k uk-kec-cáme n-ne? N-nejs-nejsme la-lamy že jo?“ Soudě podle šípu, který se zaryl do země asi 0,025 centimetru před Gorgionem do země, diplomacii neznali. Gorgiona to přimělo k zoufalému kroku. Čapl jakéhosi kolemjdoucího a s výkřikem GOTTA CATCH ‘EM ALL!!! ho mrštil po balistické křivce na bandity. Nebohý chlápek (byl to hobit) s velice neslušným výkřikem dopadl přímo mezi bandity. Tři to porazilo a ti zbylí dva zahájili palbu. Gorgion nasadil k docela dost rychlému sprintu (tohle není americký hrdinný opus, takže nečekejte, že Gorgion zpoza trenýrek vytáhne dva Minicrossbowy –šípový ekvivalent Minigunu- a nebohé bandity pokropí šesti tisíci šípy za minutu tak šikovně, že je zabije) k bráně. Bandité však měli svou práci příliš rádi na to, aby nechali Gorgiona zdrhnout. Běželi za ním a za běhu pálili, ale zdůrazňuji za běhu, tudíž trefili velký exkrement. Gorgion sprintoval a náhle ucítil nechutně silnou bolest v levé půlce. Hmm, šíp. Jeden bandita asi předtím našel čtyřlístek. Samozřejmě Gorgion nezůstal potichu. Zapištěl a běžel dál. Stráže, vyburcované tím rambajsem, uviděly bandity a začaly proti nim pálit šípometem C60. Bandité to pochopili velice rychle a zmizeli, než bys řekl Lilarcor. Kdyby Gorgion neměl v zadnici šíp, asi by se jim smál, leč šíp tam byl, tak si ho hleděl Gorgion vytáhnout. Jednoduše trhnul. Šíp se ani nepohnul ale Gorgion se z té bolesti málem zbláznil: „IÁÁÁÁÁÁÁUUUU!!!!!!!“ Začal lítat po celém městě a snažil se si šíp vytáhnout. Proběhl Central Park, proběhl okolo radnice, přeběhl slavný Pig-Infarinovo most, běhal a běhal, až zabloudil na 5th avenue, kde byla hospoda U jemně umletého bifteku. Hospodský vyběhl, aby viděl, kdo to tu dělá takovej rambajs a uviděl Gorgiona. No né, Gorgion BezPřídomku! Znal jeho tatíka (provedli spolu pár chlastaček, pár rvaček a pár nechutností v bordelu U vážného syfilisu. V tom bordelu nejdříve tatíkovi řekli, že pro lesby otevírají až za týden, ale pak Gorgionův otec zpod spodničky a večerní toalety vystrčil své přirození a užaslá bordelmamá ho pustila dál) a jeho syn tady teď lítá po městě, řve a tuhle si páčí cosi z prdele jakýmsi dřevěným páčidlem. To ale bezpodmínečně musí přestat. Hospodský vyrazil a poklepal řvoucímu Gorgionovi na rameno. Gorgion přestal řvát a podíval se na hospodského. Ten už si prohlížel šíp v zadnici. Chvilku dumal a potom kamsi odběhl. Gorgion na něj už chrlil tiché kletby (vykastrování, zalehnutí drakem, uhoření v pekařské peci, uchlastání se a mnoho dalších), když se hospodský vrátil v doprovodu druida. Druid se na to podíval a řek moravským přízvukem: „No, tož aby jsme šli ke mně. Mám tam celou sadu na vyndavání šípů. Tož jdeme!“ Gorgion se začal vzpouzet a měl k tomu dobrý důvod. V jeho dětství ho totiž jeho šílený otec vzal kvůli kašli k druidovi a ten si popletl kouzla, takže místo zastavení kašle Gorgionovi vyrašil ze všech tělních otvorů tuřín (kdyby to četl Jan Jansen, buď by mě chválil za propagaci tuřínů, nebo by mě ukamenoval za kažení jejich pověsti). Druid si ale věděl rady. Co nejvíc zatáhl za šíp a tím Gorgiona donutil spolupracovat...
STŘIH
„Tak O.K., Jdeme na to. Drž!“
„Néééé!!!!“
„Drrž!!“
„Néé! Prosím néé!!!“
„Drrrrrž!“ TRH! „ÁÁÁU!!!!!!“
„Nekopej okolo sebe, bude to rychlý...“ SMASH! TŘÍSK! „To byla váza z minulýho století (to tak, pomyslel si hospodský při pohledu na cedulku MADE IN TAIWAN)! Říkal sem ti abys nekopal...“ SLASH! „Ani nedával facky! No dobře. Dáme ti narkózu...“ STOOMPF!! „Ugh!“ „Tak, to by bylo...ready? Podrž mu prdel. Takže tři...dva...jednááá...“ RRUP!
Městem se nesl uširvoucí řev...
STŘIH
Gorgion se probudil kdesi na pultu. Když se mu zaostřily oči, poznal, že leží v lokálu na pultě a že před ním leží sklenka PDESNPPRV (Pravá Domácí Extra Silná Nelegálně Pálená Pálenka Rudolfa Vepřínka. V Piglandu nebyl nikdo, kdo by vypil víc než jednu sklenku). Gorgion zvadle zvednul ruku, uchopil sklenici, poslal tatíka se vší úctou do patřičných míst a sklenici na jeden zátah vypil. To ale neměl dělat. Účinek ho málem srazil pod pult. Hospodský vyšel ze zadních prostor a uviděl Gorgiona, jak sípá na pultě. Velice škodolibě se usmál a natočil Gorgionovi tuplák vody. Gorgion ho vypil na ex a konečně přestal sípat. Hospodský si vedle něj přitáhl barovou stoličku (ze které vykopl jakéhosi chlapíka v černém oblečení a s černým kloboukem na hlavě, brýle taktéž černé. Nebyl to Neo, ale hlava zdejšího mafiánského gangu. To hospodský zjistil, když se na 5th avenue vřítil vůz a před hospodou začaly z pootevřených okýnek pálit samokuše Thompson), na ní posadil svých 155 kilogramů a zeptal se: „Gorgione, ty lamo vožralá, cos to zas prováděl?“ Gorgion si otřel oči a začal: „No...byl za mnou duch mýho fotříka a...mimochodem, vypadal hrozně, kdyby ho viděla módní policie, na místě by ho zastřelili...no a řek mi, že...že...že...“ „Tak už se kurva vymáčkni!“ „No, že se mám proslavit...fňuk...najít si parťáka...vzlyk...výzbroj...fňuk...a přitom NECHLASTAT!!!“ To už Gorgion nevydržel a v nekonečném žalu se zhroutil na podlahu a vydával neartikulované skřeky. Hospodský ho vysokotlakou pípou uklidnil a potom dlouho dumal. A dumal. A dumal. Z dumání ho probudilo Gorgionovo zachrápání. Hospodského to vytrhnulo z dumání a jemným zaklepáním o pult Gorgiona probudil. Gorgion se probral a po vynadání hospodskému do volů, lam a debilů koukal na hospodského, jak se drbe na bradě, na zadku a na pivní cíše a potom jak říká: „No, tátovi bys radost udělat měl. Hele, já bych se nevypravoval za slávou, akorát ze sebe uděláš debila po celým Piglandu. Já bych si ho udobřil tím, že bysem mu koupil novou astrální panenku. Ta stará už je v dezolátním stavu a fakt nekecám. Párkrát se mi zjevil. Objednal si pivko a potom na mě půl hodiny dejchal ten svůj mrazivej dech, protože ten půllitr nemohl chytit, natož vypít a já potom musel na PÚZO/CZS (Piglandský Ústav Zdraví Obyvatelstva/Centrální Záchytná Stanice) s omrzlinama třetího stupně. Hele, vypadal sem jak nějakej nanuk od Schollera...joo, kde sem to skončil?“ Hospodský se setkal s Gorgionovým pohledem, který jasně říkal nemektej mi tady nějaký blbosti a řekni mi, co mám dělat . Hospodský to pochopil a pokračoval: „No, já bysem mu teda koupil tu astrální panenku.“ Gorgion ho přerušil: „A kde mám podle tebe sehnat astrální panenku?“ Hospodský se podrbal na plešce: „Na černým trhu seženeš cokoli. Hele, já bych mu koupil Baby Annabell.
„Ale ta vypadá jak mimino!“
„Vždyť vona je mimino.“
„To néé, táta má radši dospělý.“
„Aha. Tak teda Malibu Barbie.“
„Jo, má hezký bikiny. Tu beru. Jo a ještě k ní přikoupím letní sídlo, toho růžovýho kabrioleta a na Kena nesmím zapomenout a...“
„POČKAT!! Nebavíme se tady náhodou o tom, jak tě dostat z průseru? Kdo tenhle rozhovor začal?
„Řek bych že ty.“
„Hele, čí je tahle hospoda? Moje. Tak shut up jo?“
„Ty...“
„Něco řekni a už ti tu nedám ani štamprle vody je ti to jasný?!“
„A tohle je prej svoboda...“
„Hele, já ti dám deňgi a ty hezky poklušeš do obchodu naproti a koupíš si kvéra. Takže, koupíš si:
zbroj („Ale já mám zbroj!“ zaprotestoval Gorgion a vzápětí se mu kroužková zbroj rozpadla a v jednotlivých kroužcích dopadla na zem)
meč (Gorgion chtěl ukázat, že meč má, ale jak ho tahal z pochvy, ozvalo se KŘUP a Gorgion držel v ruce pouze jílec)
kuši (poté, co Gorgion chtěl protestovat, hospodský chtěl ukázat jak se mýlí a jal se kuši nabíjet. Tětiva praskla a její konec jen těsně minul hospodského obličej, zato však uštědřila přímý zásah zvědavě čumějícímu Gorgionovi).“

Řek bych, že je to všechno.“ řekl hostinský. Poté dal Gorgionovi dvacet pět zlatých („Sorry kámo, obchody nejdou.“) a vyexpedoval ho před hostinec, kde ho nasměroval přímo do obchodu se zbraněmi. Poté zašel do hospody. Gorgion rázně přikráčel k obchodu a na dveřích si přečetl ceduli ZAVŘENO. Ach jo. Gorgion už se chtěl vrátit do hospody, když tu uviděl ukazatel <TR>. Tak tedy na tržnici...
STŘIH
Tržnice už zela prázdnotou, když tam Gorgion dorazil (předtím nakopal jednoho bezdomovce, který měl tu drzost ho požádat o dvacku na polívku. Gorgion mu dal takovou dvacku, že na to milý bezdomovec do brzké smrti mrazem nezapomněl). Zůstal tam jen jeden stánek. Gorgion k němu přikráčel (cestou okolo něj proletěl chuchvalec sena popoháněný větrem. Gorgion si při tom pohledu vzpomněl na tu knihu o nějakých kovbojích nebo tak nějak. V ní se to těmito chuchvalci sena a kolty -zdeformované a archaické označení pro piskuši- nízko u pasu jenom hemžilo) a shledal, že v něm nikdo není. Nahoře byla dřevěná deska s nápisem VŠE CO MÁME, LEVNĚ PRODÁME a pod tím zelenou barvou nastříkaný nápis POKUD JSTE TAKOVÝ BLBCI, ABYSTE NAKUPOVALI TADY. Hmm. Gorgion jen tak ze srandy majznul do zvonku na pultě. Ozvalo se tiché DONG a náhle zpoza pultu vyskočil chlapík vietnamské národnosti tak rychle, jakoby pod ním vybuchla protipěchotní mina. „Thoprý ten, co vy si přát?“
„Ehm...meč. Dlouhý.“
„Áá, meč! Pán si přát meč? Já meč zde nevést!“
„Ale ta cedule...“
„To pouze lákadlo na zákazník! Mít jenom Cappy Ice Fruit!“
„Hele ty **CENSORED** (nechci být obviněn z podněcování k nenávisti k určité rase. Cenzurované označení je a) velmi neslušné a za b) HODNĚ hanlivé pro určitou skupinu obyvatel naší země) dej mi meč a máme vymalováno! Shluss ende, tečka, good bye!“
„Meč nemít! Jen Cappy Ice Fruit!“ Tu Gorgiona něco napadlo. „A máš povolení k pobytu ty **CENSORED** ??“ Vietnamec zbledl a vykoktal: „M-meč já ne-nemít al-ale sehna-sehnat!“
A spěšně odběhl. Gorgion se s pocitem dobře vykonané práce opřel o stánek. Po půl hodině nudy uslyšel obchodníkovo dusání a pikosekundu na to se Vietnamec objevil. Naprosto vyždímán podal Gorgionovi dlouhý meč a potom pokračoval v běhu. Proč, to se ukázalo o 00:05:928 později. Z uličky, odkud obchodník vyběhl, se vyřítili dva koně s velkým nápisem POLICE na bocích a s modře blikajícími ušními boltci. Na nich seděli dva rytíři. Jeden měl prázdnou pochvu u pasu. Tu zmerčil Gorgiona držícího meč a něco zakřičel na toho druhého rytíře. Oba pobodli koně a vypálili směrem ke Gorgionovi. Gorgionovi instinkt ani nemusel říkat, že je v průseru. Začal sprintovat pryč. Je však jasné, že obyčejný člověk (pokud není od Černobylu) má nohy jen dvě, ale kůň (taktéž pokud není od Černobylu) má čtyři, z čehož vyplývá, že kůň dosáhne větší průměrné rychlosti než Gorgion.Tudíž začali policisté (a co jiného mohli ti rytíři být, že?) Gorgiona dohánět. Gorgion sprintoval a sprintoval a tu uviděl opodál zaparkovaného koně Horse-Ghini Gallardo. Naskočil na něj a vší silou kopl do slabin. Kůň se vzepjal, kopyta zahrabala v prachu a kůň vystřelil kupředu ku zavírající se bráně. Gorgion přidal plyn (výraz pro silné kopnutí do slabin) a řítil se rychlostí 250 km/h ku bráně. Už bylo jasné, že Gorgion zdrhne, když tu udělali policisté hnusný podraz. Spustili z věže nad bránou kládu přesně na úroveň Gorgionova břicha. Gorgion měl zrovna plnou hubu práce, protože se posmíval policistům, a tak vůbec nezaregistroval blížící se kládu. Městem poté zarezonovalo hnusné STOOMPF!!, to jak se trup člověka v dvěstěpadesátikilometrové rychlosti srazil s kládou. Kůň běžel dál, až kdesi za bránou dostal smyk a převrátil se. Gorgion se bleskurychle vzpamatoval, ohmatal se a vyrazil do jedné temné uličky. Po půlminutě běhu ale shledal, že ulička je slepá. Gorgion se už chtěl vrátit, když tu z malé škvírky ve zdi vystřelila čísi ruka a za flígr ho zatáhla dovnitř. Gorgion se už nadechoval k zoufalému UÁÁÁÁÁÁ!!!, když mu druhá ruka zacpala ústa. Do ucha se mu potom ozval uhlazený hlas: „Neškubej tak sebou! No, tak. Teď mi můžeš být vděčný za to, že sem tě zachránil před policií. Mimochodem, já jsem Mixér van Vrtule, a ty?“
„Mmfphh!“
„Áá, asi cizinec, že jo? No, každopádně dostanu pajcku za seznámení („Mmfhhfm!“) plus kilčo za záchranu před policií („MMPFHHFFM!!!“) a to dělá...celkově sto pade. Ne? Tak já si je vytáhnu sám. Děkuji za ště...IÁÁÁÁÁÁÁÁU!!!!!“ Gorgion si v tom stísněném prostoru uvolnil nohu a zasadil Mixérovi van Vrtule (Mixér byl takový týpek, na kterém bylo znát, že se pokoušel o kariéru mága. S tímto faktem ostře kontrastovalo jeho oblečení sestávající se z džín a starého pláště ze sekáče. Jo a taky měl dredy) parádní kopanec do rozkroku. Mixér se zhroutil k zemi (což bylo v tom kamrlíku skoro zázrak), držel si inkriminovaná místa a zaštkal: „Tys mě vykastroval! Ty...jsi hajzl Mmfphh!“ Gorgion na něj položil nohu a pěkně nahlas zadeklamoval: „Slyš, Mixére van Vrtule, že to byl Gorgion BezPřídomku, který tě vykastroval!!“ Mixér zvedl hlavu a přiškrceným hlasem řekl: „To už tu bylo! Jenom nevím kd...au...kde?“ Tu se za nimi ozval drsný hlas: „V Odysseovi vy blbci. Tak a teď hezky vylezte a ruce nad hlavu.“ Gorgion a Mixér se podívali tam, odkud hlas vycházel tj. od vchodu do té škvíry. Bylo tam snad dvacet rytířů, kteří na ně mířili samokušemi Killer & Foch SK-5. Gorgion dal ruce neochotně nad hlavu a Mixér udělal totéž. Dva rytíři je čapli a nasadili jim roztomilá malá železná klepítka. Potom je odvedli k jednomu policejnímu koni. Rytíř (podle frčků na plátové zbroji nejspíš velitel) chytil jakýsi korbel s anténou a zaječel do něj: „Tady Korálovec deset! Máme je...co? Moje žena? A...na stanici?“ Velitel nasadil nešťastný výraz: „Řekni jí že...že se zdržím...že jsem na popravě nebo na služebce nebo po smrti ale hlavně jí neříkej že sem tady!!! Co? No vidíš. Tak zdař!“ Velitel se otočil a po zmerčení naší dvojky řekl: „Joo, vy tady ještě jste? Ehm...strážmistře Vosáhlo?“ Přidusal takový ten typ přisluhovače, který má poměr svaly:mozek asi tak 1000000:0. Prostě bouchač s mozkem brontosaura. „Odveďte je na stanici a tam je podrobte výslechu. Tak dvěstě ran obuškem.“ dodal šeptem velitel. Vosáhlo vydal jakýsi zvuk a postrčil je kupředu...
STŘIH
Smutně šlapali městem a Vosáhlo je s nepokrytou hrdostí (bylo to jeho první zatčení. Tedy...první zatčení živého zločince. Ty předtím totiž nechtě umlátil) vedl na stanici. Tu prošli okolo partičky vyzývavých prostitutek (Vosáhlo si až do smrti myslel, že tak civěly na něho, ale ve skutečnosti zíraly na výlohu s novým číslem Men’s Health and Skill trees se známým kulturistou Martinem Flaksou na obálce. Martin Flaksa se nechvalně proslavil tím, že se nechal dopovat kouzlem mága páté úrovně specializovaného na posilování, kouzlem MSNB neboli Mocné Slovo: Nafoukni Bicepsy. Nevýhoda kouzla byla to, že to byl vlastně slabší berserk, takže cíl kouzla sice měl svaly jako Arnold, ale většinou tělocvičnu rozmlátil napadrť, trenéra uškrtil na kruzích a příslušnému mágovi protáhl plotýnky zamotáním do žebřin. Flaksa výše popsané činnosti provedl až na to, že příslušného mága umlátil boxovacím pytlem) a Vosáhlo se za nimi ohlédl. Mixér si toho okamžitě všiml. Sykl na Gorgiona: „Sáhni mi do levý kapsy!“
„Co?“
„Kapsa. Levá!“
„A co s ní?“
„SÁHNI MI TAM (Mixér se pokusil o cosi mezi vzteklým zařváním a nenápadným šepotem. Výsledkem byl doopravdy zajímavý zvuk)!!!!!“. Gorgion poslechl(což byl úkol skoro nemožný, protože, jak už bylo řečeno výše, měl ruce spoutané pouty) a po několika skorovykloubeních si zápěstí tam nahmátl jakýsi váleček. Rychle ho vytáhl. Byl to váleček s kroužkem nahoře a byl obalený bílým papírem. Vosáhla už prostitutky omrzely a pomalu se otáčel. Mixér sykl: „Ten kroužek. Ven!“ Gorgion zatáhl. Nic. Vosáhlo byl už skoro otočený. Gorgion i Mixér se pomalu dostávali do jeho zorného pole A TA SVIŇA KROUŽEK FURT NELEZ!!! To už se ale Gorgion nasral. Vší silou kroužkem trhl a kroužek se zrychlením Gripena s forsáží vyletěl, přeletěl ulici a spáchal perfektní doublekill (nejdříve kroužek zasáhl jistého holuba bezstarostně zobajícího drobky Lázeňských trojhránků do hlavy. Poté jistá stařenka krmící dotyčného opeřence dostala infarkt při pohledu na holuba s kroužkem zaraženým v lebce). Mixér si oddychl ale vzápětí dostal taky málem taky dostal infarkt, když viděl, že Gorgion se zatnutými zuby a zavřenýma očima váleček stále drží. Mixér zařval: „KURVA PUSŤ TO!!!“ a Gorgion to pustil. Pod sebe. Ozvalo se PUF!! a celá ulice zmizela v bílé, hodně husté mlze. Vlastně jen těm, co se na váleček koukali. Gorgion a Vosáhlo (Mixér se na poslední chvíli odvrátil) se motali po ulici a nakonec do sebe vrazili. Ozval se zvuk, jako když něco naráží do oceli a potom následoval dopad čehosi těžkého na zem. Mixér se obrátil a uviděl Gorgiona ležícího na zemi a Vosáhla motajícího se po ulici s výkřiky: „Mé oči, MÉ OČI!!“. Klid mu dodala lampa, do které narazil a v bezvědomí se sesul na zem (měl sice helmu, ale zvuková rezonance uvnitř helmy způsobená nárazem vykonala své). Mixér došel ke Gorgionovi a jelikož měl spoutané ruce, probudil Gorgiona surovým kopancem a zašeptal zaklínadlo Zaklep. Zase to posral, takže zablesklo se a Gorgion měl na rukou doutnající pahýly po poutech. Gorgion se probudil a vyvalil oči na probouzejícího se Vosáhla. Mixér si taky málem nadělal do kalhot, ale spoutanýma rukama vykreslil ve vzduchu jakýsi symbol patřící do abstraktního umění, čapl Gorgiona za flígr a v následující sekundě Mixér i Gorgion zmizeli v dimenzionální bráně...
STŘIH
Gorgion se probudil. Tma. Nalevo, napravo, všude tma. Alone in the dark. Jediné, co uvítal bylo, že už neměl pouta. Ucítil bolest v noze. Dobrý, takže mrtvej ani ochrnutej není. Nohu si protáhl. Podrážka jeho boty narazila do čehosi tvrdého a odkudsi se ozvalo přidušené auu. Podle hlasu Mixérovo. Hmmm. Tu ho něco tvrdě koplo do oblasti rozkroku. Pomsta. Ozval se Mixérův hlas: „Kam sem to zas kurva vlez?“
„No to nevim, ale koukej mě odsud dostat!“
„MĚ? Ty sobče! Omluv se nebo ti tak akorát naseru.“
„Jo, mě! A neomluvím se!“
„Omluvíš!“
„Ne.“
„Jo.“
„NE!“ Magická střela proletěla těsně okolo Gorgionovy hlavy a prorazila do prostoru bílou díru. „He?“ pomyslel si Gorgion a přesunul se (pohyboval se čímsi mazlavým) k otvoru. Nakoukl, ale tu do něj zezadu strčil Mixér a Gorgion se kamsi propadl. Když otevřel oči v očekávání, že už je na Onom světě (už slyšel ten tátův řev), uviděl lampu a na ní obtisk jakéhosi obličeje. Gorgionovi bliklo. Hovno Onen svět! Los Prasengeles! Za ním se ozvalo žuchnutí a nevrlé hudrání. Mixér ze sebe slepil kus jakési (pro Gorgiona povědomé) mazlavé substance. Gorgion se otočil. Za ním byla kupka hnoje a v ní vyraženy dva otvory přesně pro Gorgiona a Mixéra. Gorgionovi to docvaklo. Teleportovali se o pět metrů do kupky hnoje opodál. Hrmpf! „Sakra Mixére, co to bylo, to, co mě oslepilo?“ Mixér byl rád, že se může blýsknout svými militaristickými znalostmi: „To byl oslepovací granát neboli flashbang. Používá se, když chceš prásknout do bot, ale TYS TO PĚKNĚ ZESLONIL, TO JE JAKO...(dál už to předpokládám znáte. Kdo ne, viz Pár Pařmenů)“ Gorgion zvedl oči v sloup a cosi neslušného zamumlal. Potom Mixér řekl: „Tak, a teď budem kámoši. Jinak ti rozbiju držku svojí...ééé...ééé?“ Mixér se samozřejmě rozhlížel po holi ale tu jaksi neměl. Gorgion si všiml, že mu na rukou doutnají zbytky pout. Mixér konečně našel to, co hledal jako magor. Hůl byla opřená o zeď nějakého baráku. Mixér přikráčel a hůl vzal. Zatočil si s ní a potom si jí vzal. Paráda, pomyslel si v duchu... „Tak ti rozbiju držku tímhletím.“ A na důkaz, že to myslí vážně, vlepil Gorgionovi pohlavek hodně podobný tomu Mackovu (stejně si myslím, že Rath už potřeboval jednu do kebule pozn. autor). Gorgion to pochopil bleskurychle. Mixér si načechral své dredy a řekl: „Tak a teď zajdem do hospody a seženeme nějakýho parťáka. Dva jsou na nic. Tož jdeme!“ A herojským krokem vyrazil ku nedaleké hospodě U malého tupláku. Gorgion nechtěl, ale žaludek a játra ho přesvědčily. Tak jo...
STŘIH
Mixér a Gorgion si sedli na sesle k pultu a objednali si piva. Hospodský jim je ochotně nalil a oba si prohlíželi štamgasty. Kroll...člověk, asi mág (pořád si důmyslným kouzlem doplňoval korbel s pivem)...trpaslík...barbar...no, později. Mezitím začala u pultu diskuse o Páru Pařmenů (takové hezké divadelní představení pod širým nebem. Potom to ale zrušili, protože Šmajdalf alias herec Silver Plátno si stěžoval na vlhko). Hospodský prohlásil na celou hospodu: „Je to trapárna. Takovouhle parodii bych zvlád taky!“ Tu se zvedl onen barbar a mířil k pultu. Hospodský se v neblahé předtuše stáhl za pult. Barbar se blížil. Hospodský se krčil za pultem a sahal po malé osobní piskuši Detonics Pocket 9. Barbar už byl u pultu a hospodský už vypadal jako krtičina. Náhle barbar prudce nakoukl přes pult a hospodský padl na kolena se sepjatýma rukama a v očekávání rychlé smrti: „M-m-mil-lost! P-pár Pař-Pařmenů j-je hus-hustej!“ Barbar se na něj nechápavě podíval a řekl: „Sem si jen šel pro pivko!“ Hospodský si tak mocně oddychl, že se několik štamgastů ohlédlo který prase si to zase ufetlo. Potom načepoval barbarovi tuplák piva a jal se ten zážitek vydýchat do obytné části hospody. Mixér šťouchl do Gorgiona a oba vyrazili ke stolu, kde barbar seděl. Mixér usedl a zahájil konverzaci nudnou a véééééééélmi často používanou frází: „Tak jak je?“ Barbar zamručel cosi jako: „Ale jo...“ Hmnm, takže asi drsoň. „No a co tady děláte?“ Dost pitomá otázka, co bych asi dělal v hospodě, to musí bejt nějaká lamka, pomyslel si barbar. Mixér se nadechl a řekl: „A jak se jmenujete?“ Barbar zvedl hlavu od tupláku, vypjal svoji gigantickou hruď a řekl: „Jsem Ergonom Namakanos Svalovos Kabanos, patnáctý tohoto jména! Jsem velký bouchač, nositel titulu Velký bicákovec a Největší Hruď!“ Mixérovi pod tou smrští titulů spadla čelist. On se dostal maximálně k lamě, debilovi a teploušovi a tenhleten namakanec má titulů jak celej koňobus (dlouhý vůz pro 42 lidí tažený čtyřmi koňmi)! „Ééé...éééchm...já jsem Mixér van Vrtule a tohle je Gorgion PřídomkuBez!“ Facka jako hrom mlaskla celým lokálem. Gorgion vrátil ruku zpět a usykl: „BezPřídomku debile! Jo a těší mě, pane Ergonome Namasvakabulosonosove!!“ PLESK!!! Rána jako od Mikea Tysona otřásla lokálem. Gorgion se vyhrabal zpod stolu s obtiskem dlaně přes celý obličej. Barbar se posadil a usykl: „Namakanos Svalovos Kabanos ty lamo!“
Tak tedy, když se dofackovali, sedli si ke stolu a začali řešit otázku parťačení. Mixér začal: „Tož tedy nabízíme parťačení. Zajištěno alko-nealko, drogo-nedrogo, cígo-necígo. Rozpočet dořešíme později.“ Ale Ergonom mu zasadil podpásový úder: „Ukaž mi rozpočet!“
„Éééchm...to počká...“
„Ukaž mi rozpočet! Hned!“
„Ééé....éééchm...teď né...“
„TEN ROZPOČET!!!!!“
„DOBŘE!!! Dobře. Hlavně nevyšilujte. Gorgione! Na slovíčko!“ S těmito slovy se Mixér zvedl, odtáhl Gorgiona k pultu a tam čtvrt hodiny cosi řešili. Po oné čtvrthodince se vrátili a začali na Ergonoma tupě zírat. Po deseti minutách do sebe začali šťouchat a potom Mixér koutkem úst velmi nenápadně (slyšela to půlka hospody a ta druhá půlka se to dozvěděla od té první půlky) zašeptal Gorgionovi do ucha: „Tak mu to řekni!“ Gorgion vydal nesouhlasný zvuk ale špička hole v rozkroku ho přesvědčila. Vytáhl z kapsy jeden zlaťák a položil ho na stůl. Ergonom se na něj podíval a ukázal na zlaťák rukou. Gorgion smutně přikývl a Mixér se pro jistotu ani nepohnul. S Ergonomem to šviclo pod stůl, kde se nevázaně rozchechtal. Válel se po zemi a řval smíchy. Když se tedy vysmál, pozoroval Mixéra a Gorgiona, jak se rvou na zemi. Ergonom je od sebe odtrhl a zeptal se: „Co...hehe...co tu to dělá...hehehe...děláte? Vždyť jeden....hohoho...jeden...hahaha...JEDEN ZLAŤÁK!!! HAHAHAHAHAHAHA!!!“ A opět se Ergonom válel po zemi a řičel smíchy. Gorgion a Mixér pokrčili rameny a znovu se do sebe pustili...
STŘIH
Když se dorvali, začali řešit otázku rozpočtu. Gorgion se ujal slova: „Mno, je to sice jenom jeden zlaťák, ale má velkou historickou cenu!“ Ergonomovi to nějak nevonělo: „Je to jeden zlaťák.“ „No...jasně, ale je to první zlaťák, co můj děda vykořistil ze svých obyvatel...ééé...to jsem neměl říkat...“ Od pultu se na něj totiž hnusně podívala partička příslušníků organizace Člověk, trpaslík, elf...(následuje výčet všech dostupných ras) v tísni. Gorgion okamžitě zrudnul tak, že by ho po malém nazdobení mohli používat na Kremlu jako symbol SSSR a schoval se za svůj korbel. Když se přestali koukat, pokračoval v debatě s Ergonomem. „No, ale v antiku za něj dostaneme majlant...“ „Je to JEDEN zlaťák!“ „Ale já ti říkám...“ „JE TO JEDEN ZLAŤÁK!!!“ zařval Ergonom a mrštil mincí o zem. Tam na něj šlápl okovanými bagančaty jakýsi kroll. Gorgion se vrhl na zem v bezútěšném žalu a řval NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!! Kroll se tedy ještě vrátil a dupnul na minci ještě jednou. Gorgion když to viděl, začal řvát ještě víc. Krolla to přestalo bavit a odkráčevše šlápl na minci potřetí. Gorgion začal vydávat dávivé zvuky. Kroll se otočil na Gorgiona a přitom spatřil minci slisovanou do jakéhosi šišoidu. Sehnul se a strčil jí do své rozměrné kapsy. Gorgiona z toho chytil amok. Válel se po zemi, řval a rukama shazoval židle (někdy i se štamgasty). Ergonom už to nemohl poslouchat, tak několika kopanci Gorgiona uklidnil...
Po vyřešení všech konfliktů se hotovili k odchodu. Hostinský samozřejmě vycítil neplatiče a jal se je přesvědčovat, aby mu zaplatili. Ergonom ho však (rukou na krku) přemluvil (spíše přeškrtil), že tato trojice to má gratis. Poté vyšli z hospody a Ergonom se ozval: „Tak. Jsme družina a co dělá družina?“ Gorgion vypálil: „Chlastá, krade, znásilňuje...“ „Ehm...no to taky, ale hlavně plní questy. A za ně má prachy. A za prachy vybavení, chlast a ženský. A to znamená co?“ Gorgion opět první (Mixér se opřel o svou hůl a nonšalantně usnul): „Jdeme krást, chlastat a znásilňovat!“ Facka s nepěkným zvukem SLASH dopadla na Gorgionovu tvář: „Jdeme hledat quest ty idiote! A kde se hledá quest? Přece na radnici! Takže jdeme na radnici. MIXÉRÉÉÉÉÉÉ!!!!!“ Mixér si leknutím málem vyrazil zuby vlastní holí: „C-co? K-kde? K-kdy? K-kolik?“ „Jde se na radnici vole!“ „Ááách jo...“
STŘIH
Na radnici byl jako vždy pěkný maglajz. Úředníci lítali sem a tam (v případě jednoho naštvaného barbara doslovně), návštěvníci seděli a bručeli a v nejzašším koutě fidlala skupinka Romů z vděčnosti, že je ochranka nevyrazí, různé písně z jejich kultury (pro Gorgiona by bylo lepší poslouchat týrání koček. Ano, byl tak trochu rasista). Naše trio přešlo k prázdné přepážce s nápisem PRÁCE, QUESTY. Místo úředníka trůnil za sklem štítek z nápisem PŘIJDU HNED. Ergonom předstoupil a praštil do zvonku takovou silou, že z něj udělal pozlacený lívanec. Zvonění zvonku spojené se zvukem dopadu barbaří pěsti na dřevěný pult je velice hlasitá kombinace a dostavil se i kýžený výsledek. Úředník okamžitě přispěchal. Narovnal si jmenovku IAMYR LASKONKA a použil nesčetněkrát použitou frázi: „Přání?“ Ergonomova odpověď byla také stručná: „Quest.“ Úředník zmizel a za pár minut se vrátil s tlustou knihou. Praštil s ní na pult, rozevřel ji a zeptal se naší družiny: „Jaká kategorie? Mám tady Easy, Medium, Hard, Nightmare, Hell a Kamikaze. Co to bude?“ Družina se shodla na postupném prohlížení kategorií. Úředník tedy začal: „Číslo 1. Místo: Hotel Imperial. Úkol: Vyčistit toalety po zájezdu s úplavicí.“ Negativní odpověď. „Číslo 2. Místo: Les za Los Prasengeles. Úkol: Oplodnit medvědici za účelem výzkumu DNA.“ Negativní odpověď. A tak to šlo dál, až se dostalo na kategorii Kamikaze. „Číslo 158791. Místo: N/A. Úkol: Najít Zlatý Klozet a dopravit ho do Los Prasengeles. Vysoké riziko zabití, odměna deset tisíc zlatých.“ Ergonom se podíval tázavě na Mixéra a ten se podíval na Gorgiona. Poté jako jeden muž přikývli. Úředník ještě dodal: „Ale má to háček. Nejdřív musíte najít člověka jménem Anschluss Krumpáč, ten ví, jak se k tomu klozetu dostat. Ale to už je vaše věc. Jo a ještě tady sto zlatých jako rozpočet. Další...“
STŘIH
Naše trojice se toulala od ničeho k ničemu po Los Prasengeles a přemýšlela, kde by ten zasranej Krumpáč mohl kempit. Jak ale poté zjistili, výprava po městě jim nečekaně rozšířila obzory a znalosti o Piglandu. Viděli například pomník Fajra Chilliho, panovníka, který odkoupil copyright k Hoří a potom vyslal rotu plamenometčíků aby mu zajistili přísun peněz, neboť zavedl za řvaní Hoří při požáru autorské poplatky. Docela mu to sypalo, dokud už skoro nebylo co zapalovat a lid se vzbouřil. Fajra to moc nebralo, dokud mu rozvzteklený lid nezačal plamenometčíky vracet okny. Jeden trefil Fajra svou nádrží na palivo a rozbil mu lebku. Lid si poté zvolil jiného panovníka, Lechtera Hegera, jehož pomník družina také viděla. Ten zas nesnášel ptáky a jednoho dne mu ‚ruplo v bedně‘ a svým rotačním šípometem značky Minicrossbow postřílel půlku Los Prasengeles a když mu došly šípy a přeživší se jali ho lynčovat, řekl, že chtěl střílet ptáky ale ani jednoho netrefil. Jak se tak tedy potulovali, došli před domov důchodců U pomalé smrti (Čekejte u nás na smrt a možná vás zabijeme dříve!). Mixér se podíval a řekl: „Hele, Anschluss Krumpáč zní jako jméno pro nějakýho dědu. Jdeme to omrknout.“ Ergonom a Gorgion pokrčili rameny a šli za ním...
STŘIH
V domově důchodců zašli za sestrou. Jeden stařík je cestou chytil za ruku a šeptem jim sdělil, že je týrají a kradou jim důchod. Vzápětí dotyčného staříka odvlekla sestra do jakéhosi kumbálu a zavřela dveře. Ozvaly se tři cvaknutí samokuše a sestra vyšla s jakýmsi černým pytlem na zádech, z něhož crčela krev. Naše trojice pokrčila rameny a poslouchala matrikářku: „Asus Šupák...Angus Krvák...Anbus Umbál...ne, žádný Anschluss Krumpáč. Bohužel, není zde. Naschle!“
STŘIH
S nepořízenou se vypotáceli ven. Mixér mumlal cosi o vysrání se na ten úkol, Gorgion s ním vůbec nesouhlasil a Ergonom měl v hlavě velký pruh LOADING. Náhle Ergonom zvolal: „U seschlých jater!“ Mixér a Gorgion se na něj divně podívali. Ergonom postřehl jejich pohledy a začal vysvětlovat: „V hospodě U seschlých jater se scházejí podezřelý individua z celýho města, takže nevím, proč by tam ten Majzlík neměl bejt.“ „Krumpáč.“ „To máš fuk...“
STŘIH (konec série střihů)
Hospoda U seschlých jater nevypadala dvakrát dobře. V rohu dřevěný jukebox hrající hity slavné před půl stoletím, sklenice čisté jako obličej vojáka namalovaného kamufláží do džungle, za hostinského by se antik nemusel stydět. Ergonom se podíval hostinskému do očí a řekl: „Neznáš jistýho Anschlusse Lopatu?“ Mixér opět opravoval: „Krumpáče.“ „To máš fuk. Znáš ho?“ Hostinský řekl skřípavým hlasem: „Za a) ho neznám a za b) je zavřeno.“ Gorgion se otočil ke dveřím a když se otočil zpět, řekl hostinskému: „Ale a dveřích je napsáno OPEN, FURT.“ Hostinský střelil pohledem po dveřích, poté přesprintoval lokál a jedním pohybem ceduli obrátil. Pak se vrátil za pult a řekl: „Vidíte? Zavřeno, padejte!“ Družina s huhláním poslechla. Venku si Mixér smetl z ramene neexistující smítko a řekl znuděným hlasem: „Ten dědek je maloměšťácké sexuálně uskřípnuté fašistické prase.“ Náhle z okna druhého patra hospody vyletěly vidle, o pár centimetrů Mixéra minuly a zabodly se do jednoho žebrajícího bezdomovce. Mixér zařval: „Snipééééér!!!“ a po hlavě skočil za nejbližší kontejner. Gorgion ho následoval a Ergonom si připravil kámen a hodil ho do okna. Následovalo zapištění (přesný headshot), tříštění skla a dunění dřeva (pendlovky po dědečkovi) a zvuk kamene pronikajícího plátnem (obraz od Pig-assa). V odpověď Ergonomovi na hlavě přistál pytel odpadků. Ergonom si vykasal rukávy a bylo by to skončilo masakrem, kdyby Mixér neodpálil magickou střelu, která sice hospodského nezasáhla ale hospodský z ní dostal infarkt. Gorgion vylezl a řekl: „To jsme to ale zmákli!“ Ergonom a Mixér se na něj divně podívali. Gorgion okamžitě zmlknul. Mixér se rozhlédnul a náhle na konci ulice uviděl hotel U velkého dýška. „Hele, co kdyby sme to támhle zakempili a hledali toho Hřebíka zejtra?“ Ergonom zareagoval okamžitě: „Krumpáče.“ Mixér se až zastyděl, jak se nechal setřít. Když se ohlédli, uviděli Gorgiona sprintovat ku hotelu. Tak ho následovali...
STŘIH
Hotel U velkého dýška byl docela rozlehlý, úhledně vypadající barák. Naše družina vešla do recepce a Ergonom slisoval další zvonek. Tentokrát měděný. Recepční si nasadila brýle a řekla: „Takže jaký to bude pokoj? Lidový, měšťanský, šlechtický či královský?“ Po půlhodině se shodli na měšťanském, neboť do lidového nechtěl Gorgion, Ergonomovi, který chtěl lidový, se zajídalo, že by měli jít do šlechtického a královský by je stál dva rozpočty za noc. Recepční jim dala klíče s číslem 666. Trojice se ubytovala a shledala, že podmínky jsou více než dostačující a neboť zjistili, že dole je bar, sešli dolů (cestou Ergonom zjistil, že hotel je desetikadubidkový. V Piglandu se totiž budovy hodnotily podle počtu kadibudek, to znamená, že desetikadibudkový hotel mohl poskytnout největší luxus, i když jeden chasník to chtěl ošvindlovat a svou chalupu přestavěl na jednu velkou kadibudku. Kýženého výsledku ale nedosáhl, zato se jemu obydlí začalo říkat Latrína Magika. Ergonom byl z takového počtu kadibudek právem vyveden z míry. Pocházel z kraje, kde jedna znamenala luxus a bohatství)...
STŘIH
Sedli si k výčepu k chlapíkovi v černém kvádru, který srkal Martini s vodkou. Protřepanou, nemíchanou. S chlapíkem zahájil konverzaci Mixér, nesporně si myslel, že bude diplomat družiny: „Guten tag! Sprachen zu Deutsch? Do you speak English? Gavarítě pa Ruski? No es permet fumar (jediná španělská věta kterou znám. Znamená Nekuřte ve výtahu pozn. autor)? Kurva rozumíš mi?“ Chlapík se na něj otočil a pravil: „To jste mohl říct hned, že jste místní. Já piglandsky mluvím naprosto plynně.“ Mixér chlapíka v duchu poslal do patřičných míst a řekl: „Vaše jméno?“ „James Bond, agent Jejího veličenstva s povolením zabíjet, krycí název Agent 007. Vy?“ „Ehm...Mixér van Vrtule, mág s nesloženými zkouškami, dle svých kámošů debil, lama a blbec. Víte, já chtěl vždycky vědět, co takovej agent dělá v akci. Jestli jako na plátně kosí jednoho zloducha za druhým, zachrání svět pětkrát denně a tak?“ Agent 007 mu udělal dvouhodinovou přednášku o nudě a papírování, v níž se představil ještě Ergonomovi a Gorgionovi. Ti ho na oplátku postupně ožrali pod obraz a odlehčili ho o nějaké high-tech věcičky a když se zdekovali do pokoje, hned je vyzkoušeli. Ergonom vytáhl piskuši s tlumičem a udělal díru mezi oči obrazu na stěně (nevěděl však, že tam jsou průbojné šípy, takže šíp proletěl tři pokoje a zabil dva psy a číšníka), Mixér šlohnul kapesní přesýpací hodiny a stiskl na nich tlačítko ADJUST. Na skle hodin se objevilo červené odpočítávadlo a kdyby si ho Ergonom nevšiml (a nerozstřelil hodiny piskuší), tak by z hotelu zbyl kráter (kapesní atomová bomba). Gorgion uzmul jen jakousi propisku. Ať koukal jak koukal, tak žádný knoflík, spínač nebo cokoli podezřelého nenašel. Pokrčil rameny a zastrčil tužku do kapsy. Naše trojice ještě chvilku diskutovala na otázku Anschluss Krumpáč ale pak lehla na postel a usnula...
STŘIH
Zatímco nicnetušící družina spala, dole na ulici se objevil chlapík. Bylo mu tak třiašedesát, měl na sobě ošuntělý baloňák a dlouhé bílé vousy spolu s extrakřivým nosem. Rozhlédl se okolo a potom vytáhl cosi jako stříbrný zapalovač. Namířil na nejbližší lampu a cvakl. Ozvala se ohlušující detonace, která probudila půlku ulice a vymlátila okna v okruhu 250 metrů. Hotel U velkého dýška však byl dobře odhlučněn a tak naše družina spokojeně chrupala dál. Ten chlapík, jménem Anschluss Krumpáč, si povzdychl: „Zatracenej krám. Asi ho reklamuju.“ Náhle se před ním nějaká kočka proměnila v postarší dámu. Krumpáč vyjekl a drže se za srdce pravil: „Doprdele McDebilovová! Vždyť sem z vás málem měl infarkt!“ Žena si narovnala noční čepec a podrážděně odsekla: „Abyste se mi z toho neposral, šéfe. Kde je Negrid?“ V odpověď jí přišel zvuk vybuchujících ran z flaku (speciálního tříštivého fireballu používaného proti létajícím potvorám), které ozařovaly oblohu. Mezi nimi kličkoval černý okřídlený kůň Horse Jet-Ranger. Náhle dostal kůň zásah a v plamenech přistál před McDebilovovou a Krumpáče. Z plamenů vyskočila obrovitá postava a s nelidskými skřeky se válela po zemi a snažila se uhasit plameny na zádech. McDebilovová si povzdechla a slabým Ledovým šípem oheň uhasila. Postava v ohořelém vojenském brnění se postavila před Krumpáče a se zasalutováním pravila: „Pane, desátník Konzervus Negrid se hlásí! Náklad zde a v pořádku!“ S těmito slovy odhalil malý balík v ruce. Krumpáč ho jemně převzal a rozbalil ho. Byly v něm tři nádherné velké smažené vepřové řízky. Krumpáč labužnicky mlaskl a balík si vzal k sobě. Náhle se za ním ozval barbarský válečný pokřik přicházející od hotelu U velkého dýška. Negrid zapištěl a sáhl po útočné kuši C-16. Barbar srazil Krumpáče na zem ale jak zvedl hlavu, kouknul se do hlavně C-16 a na nabitou hůl v ruce McDebilovové. Tu se náhle ozvala rána a Negrid padl k zemi s vypálenou dírou v zádech. Mezitím se nějaký chlápek vrhl na McDebilovovou. Po chvilce potyčky chlapík nahmátl v kapse tužku, vytáhl jí a vrazil jí McDebilovové do oka. McDebilovová zařvala a ve snaze tužku vytáhnout zavadila o sponu na tužce. Ozval se zvuk výstřelu a pod McDebilovové hlavou se pomalu začala rozlézat tmavá skvrna. Barbar si hodil Krumpáče na záda a spolu s ostatními se vydal ku hotelu U velkého dýška...
STŘIH
Krumpáč se probudil kdesi na posteli. Svázané ruce a nohy mu dávaly tušit, že je asi zajatcem a když chtěl volat po advokátovi, zjistil, že má roubík, takže jeho komunikace se omezila na „mmfhmm“. Krumpáč se na posteli otočil na břicho a poslouchal tři chlapíky sedící u stolu. Ten nejnamakanější řekl: „Ty vole Mixére, zachránils mi zadnici!“ Ten zdredovaný na to: „To nic. Někdy zase ty zachráníš prdel mě. Jo a měl si štestí, že se mi ten blesk vůbec povedl. Čekal sem, že to roztrhá celou ulici nebo tak nějak...“ A ten třetí: „Co uděláme s Palicí?“ Dva zbývající ho okřikli: „KRUMPÁČEM! Ty vole Gorgione, ty si fakt asi debil! No co bysme s ním udělali? Řekne nám polohu toho záchodu a potom adieu!“ Vtom Krumpáč shodil z postele nějaký kus bordelu, který na podlaze pekelně řachnul. Všichni tři vyskočili od stolu a ozlomkrk se hnali ke Krumpáčovi. Obklopili ho a ten svalnatý hromotluk vypálil otázku: „Co je Zlatý klozet?“ „Nevím o čem to mluvíte!“ Ten zdredovaný pravil přátelským tonem: „Hele, já ti radím, abys spolupracoval, protože Ergonom se dokáže solidně naprdnout.“ „Strč si ty svý rady do...“ „************* (hvězdičky nahrazují krátkou cenzurovanou epizodu vyznačující se jistou mírou násilí a vulgárními výrazy. Příběh pokračuje s tím rozdílem, že Krumpáč spolupracuje a naše družina se trochu potí)“
„Tak znovu: Co je Zlatý klozet?“ Krumpáč (notně potlučený) tajuplně ztišil hlas a řekl: „Je to prastará relikvie. Je schovaná někde ve skále a chrání jí poslední příslušníci Greenpeace, kteří přežili Velký klystýr (před padesáti lety se totiž samozvaný nacistický diktátor Áda Kvičtler rozhodl, že vyhladí všechny vepře, kteří nemají blond srst a modré oči, čímž se vlastně snažil zdecimovat populaci vepřů na –dle svých slov- číslo menší než nula. Mnoho let poté se zjistilo, že mu nějaký vepř kdysi sežral jeho oblíbenou piskuši Luger. Vepř sice pošel, což mohlo být pro Kvičtlera satisfakce sama o sobě, ale milého budoucího arcizloducha popadl berserk a ve snaze udělat z vepře mastný flek rozmlátil celý dům a přilehlé okolí. Greenpeace se samozřejmě myšlenka vyhladit vepříky nelíbila –bylo mezi nimi dost milovníků řízků a myšlenka, že ty tuny vepřového přijdou nazmar je doháněla k šílenství- a tak je nechal Kvičtler všechny do mrtě nuceně podstoupit extra silný klystýr. Poté se vylisovaná těla vyhazovala ven. Kvičtler tím rozpoutal První klystýrovou válku, na jejímž konci se zabil klystýrem sám. Někteří říkají, že to udělal schválně, někteří však razí tezi, že si chtěl dýchnout z respirátoru a vzhledem k vyššímu věku si spletl otvor a nastavil zpětný chod). Víc nevím, ale má to co dělat s nějakým pekelným vynálezem s předponou BIO. Tady máte mapu. Ale bacha, ten klozet je schova...“ Přerušil ho zvuk houkaček a dupot mnoha nohou. Ergonom vylezl z okna a než jí kvůli spršce šípů ze samokuše zase schoval, uviděl dva plné vozy příslušníků SPLAT (Speciální Policejní Legie Asketických Templářů. Byla to speciální jednotka určená na odchyt nejnebezpečnějších zločinců nebo dobrých kemperů, prostě piglandská obdoba SWAT. Měli na sobě černé plátové zbroje s nápisem SPLAT na zádech, černou helmu zakrývající celý obličej a samokuše SP-5 nebo karabiny M-4), jak pomalu obkličují hotel. Hosté postupně odběhli a jelikož naše družina byla příliš zaujata sledováním SPLAT, nestačila zdrhnout. Na schodech se už ozýval dusot železných bot. Ergonom už byl připraven zmlátit SPLAťáky do konzervy, ale Mixér na něj zařval: „Poď!! Jinak skončíš jako cedník!“ „Aspoň tři!“ „Poď!“ „Tak dva...“ „Poď sem řek!“ „Jednoho...“ „VÉÉÉÉN!!!“ Dusot už byl za dveřmi, když je Ergonom zatarasil mistrným hodem komodou. Ozval se náraz, asi jako kdyby se celé železářství srazilo dohromady a sesypalo na hromadu. Mixér komodu odstranil a dveře otevřel. Ležela tam jakási neidentifikovatelná hromada plechu, ze které tu a tam trčela nějaká ta končetina. Naše trojice začala zdrhat, ale Krumpáč zakopl o onu hromadu plechu, ve vzduchu zavadil o lustr, opsal ladný oblouk okolo místnosti a vypadl z okna. Dopadl přímo na velitele zásahu a důkladně ho slisoval. Příslušníci SPLAT se na Krumpáče okamžitě vrhli obušky a pažbami a **CENSORED** (cenzurovaná část je velice brutální a krvavá). Naše družina zdrhala zadním vchodem. Tu náhle se jim postavil útlý SPLAťák. To však neměl dělat. Ergonom ho nekompromisně porazil, podupal a pohmoždil a sprintující Gorgion a Mixér ho v brnění slisovali do rozměrů plechovky sardinek. Naše trojice dále pokračovala přes dvorek, kde se střemhlav vrhli do kontejneru, od kterého se vzápětí odrazila sprška šípů ze samokuše. Když Ergonom dosedl do odpadků a okázale ignoroval sténání zalehnutého Gorgiona, snažil se po hmatu najít něco, co by jim pomohlo. Slupka od banánu...kapesník...použitá Pamperska...náhle nahmatal jakýsi plášť. Normálně by se dlouho nerozmýšlel a nevšímal si ho, ale jelikož plášť slabě páchl po sirovodíku, vzpomněl si, že ten plášť je SmraduPlášť (obranné číslo 1, samovolně sesílá Smrdící mrak do okruhu 250 metrů, bonus +5 proti střelným zbraním), strategická zbraň používaná při stavu největšího ohrožení Piglandu (jednou ho bandité použili na Ergonomovu rodnou vesnici. Od té doby je alergický na cizí pšouknutí). Okamžitě si ho oblékl a několika kopanci k obléknutí přesvědčil i zbytek. SPLAťáci mířící na kontejner odjištěnými samokušemi poté spatřili jakousi neforemnou hroudu látky. Mezitím Ergonom nahmatal vevnitř v plášti knoflík ON a stiskl ho. Vše živé v okruhu dvěstěpadesáti metrů popadalo smradem. Družina pod ochranou SmraduPláště proběhla mezi dusícími se SPLAťáky a běžela pryč. Sniper s odstřelovací kuší Magnum si hroudu látky s šesti nohama zaměřil a vystřelil. Šíp dum-dum ráže .45 se však od pláště neškodně odrazil a skončil zlomený na zemi (zmiňovaný bonus proti střelným zbraním). Ke druhé ráně se už nedostal, protože k němu dorazila sirovodíková vlna a on omdlel a spadl ze střechy. Naše družina poté za sebou uslyšela zvuk, jako když pustíte dvacet kilo železa ze střechy...
Družina doběhla za nejbližší roh mimo dosah (v plášti se jim zeleně rozsvítila kontrolka OUT OF SMELL) a plášť svlékla. Ergonom z kapsy vytáhl mapu cesty ke Zlatému klozetu a důkladně jí prozkoumal. Krom toho, že tam byly červeně označeny všechny hospody a růžově nevěstince, dozvěděl se, že by měli jít přes Rypáčí pole, potom skrz Hlubokou rokli, kde žijí lidé uctívající boha Velkého Záchoda a pak už jenom přejít přes Big Forest a dostanou se k hoře, kde je schován Zlatý klozet. Pěkná štreka. Náhle se odněkud ozvalo štěkání šípometu. Ergonom se už chtěl vrhnout k zemi, ale při dalším zaštěkání zjistil, že je to jeho žaludek. Rozhlédl se a uviděl restauraci Zlatá kotleta. Otočil se na Mixéra a Ergonoma a řekl: „Bych se docela šel najíst...“ Mixérovi cosi říkalo, že hladový barbar není nic příjemného a spolu s Gorgionem, který byl téhož názoru, souhlasili...
Restaurace U přecpaného břuchu byla luxusní. Luxusní tak, že zde byly pozlacené kliky, dveře, talíře, příbory, stoly, obložení stěn, pisoáry, záchodové mísy a vlastně celý interiér. Družina si sedla a popadla pozlacené menu. Mixér si prohlédl nabídku a pravil: „Hmmm...nějaký cizí...zajeec on smethana...shoonk-o-flequey...shpenaat...“

EDIT: Za gramatické chyby se předem omlouvám :-) (Poznámka pro pravopisné hnidopichy-A teď jsem vás setřel 8-) !!!!
Ale ty nejzávažnější chyby mi vypište :-)
Naposledy upravil(a) Cozzinnni dne 6.12.2006 19:27, celkem upraveno 1 x.
So now, we have easy choice: Our and Earth's death, or their and Praia Prime death.
Admirál Gilbert, těsně před bitvou o Proximu Centauri, kde Aliance zastavila praianský postup ke Sluneční soustavě
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“