Něco na způsob galerie...

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Něco na způsob galerie...

Příspěvek od Cesare »

Celkem nesnáším typy, který někam přijdou a hned zčerstva tam nasekaj svoje pochybný výplody, nicméně sama to s oblibou dělám...
Pokud mě nepošlete do háje, nejspíš v tom budu (ve velmi nepravidelných intervalech) pokračovat...
My 2 cents.
...

http://i6.photobucket.com/albums/y224/M ... lfcons.jpg
http://i6.photobucket.com/albums/y224/Maddiel/orph.jpg
http://i6.photobucket.com/albums/y224/M ... everte.jpg
http://i6.photobucket.com/albums/y224/M ... thache.jpg

;-)
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Nechci zbytečně zakládat další thread, zvlášť vzhledem k tomu, že následující příspěvek je (zatím) dostupnej jen v angličtině.
Rozpracovanej popisek k jednomu starýmu obrázku, použitej pro kurs tvůrčího psaní na anglistice. Překlad a případné rozšíření možná bude následovat...;-) Jsou tam pochopitelně chyby a tak, ale už je po prvním dedlajnu a tohle musí stačit...:-)

The Truth About Sleeping Beauty
(About the bold and beautiful prince's journey to the Slumberland and his never coming back)


Prince knew the story, of course. Story about the beautiful princess sleeping in a far away enchanted realm, locked in the tower, roses and thorns all around.He was a romantic young lad, and his head was full of tales, fairy tales, legends, dragons, damsels in distress and such...
And when he was offered a choice between „either getting finally married and settling down or getting the hell outta the royal palace and finding some other dad to give him money and pay his debts“, as his father aptly put it, he turned to these tales for inspiration and information. He, of course, knew about many single princesses, some of them quite sweet fresh eighteens. But just visiting the maid’s parents, bringing them some outrageously kitschy ‚betrothal gift‘ (euphemistic expression for a piece of dust-gathering trash) from the royal treasury and asking them for their daughter’s hand he found awfully dull and uncool. But as he did not actually like the idea of fighting a mean dragon either (however cool it was), he had to find some kind of compromise. Something adventurous, but not too hazardous. Sleeping Beauty was the best choice.
When he informed his father about the decision he had made, the only response he got was „Yeah whatever, sonny, just get the hell out of here and don‘t come back without a girlfriend!“.
And so he set on the long perilous journey. Though, to be honest – to call it perilous would be sort of an overstatement. It was only very long and very boring. And although boredom is one of the greatest evils in this as well as in other worlds, it doesn‘t really put your life at risk, as long as we assume that „get bored to death“ is a mere figure of speech. Prince was quite disappointed. He expected an adventure and instead he got a lot of bad weather and real bad saddle sores, which was very unpleasant and extremely annoying, but far from adventurous.
And then, one day a strange pink shimmering sphere appeared in front of him some six feet above the road. To his surprise, the shimmer took a shape of a very luscious female mouth and said: „Welcome to Slumberland, home of Sleeping Beauty. I am the Guardian. State your business.“
Prince took the book of fairy-tales out of his bag and listed through it. „That‘s odd... There’s no mention of you in this book, you’re not supposed to be here. What does this mean?“
The mouth sighed and said: „This means, mister Goldilocks, that you’ve got an outdated edition. Now state your business here or get lost.“
„I am the prince who’s going to kiss away the evil magic that...“
„Ah, I see. So you came to wake up Sleeping Beauty. Gads, another one.“ Guardian’s voice sounded quite annoyed. „You all think it’s so damn easy... I feel obliged to warn you, lad. Many have tried. She’s still asleep. Didn‘t it slip into your mind that there might be some catch?“
„I fear no evil powers. My heart knows no fear and the blade of my sword...“
„Oh cut it, pansy.“ The mouth barked angrily. And then it went ahead in a much friendlier tone: „Why so formal? Why do all princes and knights have to sound so hammy... Look, there’s not much I’m allowed to tell you. But rose bushes ain’t the worst catch. They used to be quite nasty once, but man, they grew old and meek decades ago. But it’s still a week‘s journey from here and it‘s just not worth it.“
„Why?“
„First of all – if you met the little spoiled brat when she was still awake, you’d never want to wake her up now. Second – well, you’ll see if you actually decide to ignore my well-meant warning.“ Guardian replied. „And last, but not least – with a princess comes a bonus of a kingdom that has been asleep, neglected and unkept for a century or so. Just look around, lad. It’s a frigging wilderness. Whatever was of any use or worth here was stolen by looters. Houses are falling apart. Roads are barely recognizable underneath all the dirt and vegetation. Most people dead... No reasonable person would want an estate like that.“
„I thought the people were asleep...“ Prince said, with a confused frown.
„You should update your library, really.“ The mouth smirked. „That applied only to the aristocracy. Should warn you that they’d best stay asleep, too, by the way. Or do you really think, that anyone would waste a thought, let alone some mighty kickass magic on peasants? They fell asleep, grew old while asleep and died while asleep. It’s as simple as that.“
„Oh. I see.“
„So. Still determined to undertake another week’s journey to take a peek into Beauty’s chamber?“
„Yes.“
„Mudhead. OK, here’s the instructions: Follow the red heart-shaped arrows, enter the castle, go to the tower, up the stairs, into the chamber. You shouldn’t encounter much difficulties, really. Take a GOOD look at the girl and decide whether you really want to wake her up. If, by any chance, you decide to do so, kiss her on the mouth. Nothing else will work I’m afraid.“
Mischievous sparkles brightened prince’s eyes for a moment. „Really NOTHING? Absolutely nothing?“
„Oh, you men are all the same. The answer is – yeah, nothing.“
„Thanks a lot.“ Prince bowed and spurred the horse on. „Bye bye, hotlips.“
„Yeah, whatever. Pig.“

Indeed, after having followed the red heart-shaped darts for a week, Prince finally arrived to the castle. Once it must have been a magnificent building. And the roses gave the whole scenery a fine dark-romantic edge. „Wow. Beautiful.“ Prince mumbled, quite enchanted by the sight.
„Ah, look George! Another one. Poor thing. Doncha think he’s quite pretty?“ A voice came from one of the rose bushes. Prince yelled and almost fell of the horse’s back.
„Oh yes, Darleen, he‘s quite a hottie,“ another bush replied. Yes, there was no doubt about it. It were the bushes talking. „Say, what’s your name, cutie?“
Prince would love to answer, but he was too paralysed to speak.
„Ah, he’s so scared, George... Aww, adorable. How old do you think he is? Twenty?“
„I’d say his mid-twenties, Darleen. Hey, lad. Don’t be so frightened... Tell us your name.“
„Uh...“ Prince was still unable to utter a word.
„Uh? Don‘t think so.You look more like a Jonathan. I’ll call you Jonny.“ The ‚George‘ bush said in a cheerful voice.
„So! Jonny. Going to give the chick a wet hot one?“
„Err... Yes.“
„Wouldn’t you rather kiss me?“ The ‚Darleen‘ bush asked. „Please...“
„I’m not into kissing greenery, sorry...“ Prince said apologetically.
„If you don’t kiss me, Jonny, I won’t let you in.“ And to prove her words, she stretched out a bunch of tentacle-like branches that barred the doorway. „Awww, c’mon.“ She begged. „I don’t bite. I don’t even scratch or throttle anymore. Just a kiss...“
Prince sighed, got off his horse and approached Darleen. „Um... Where do you want it?“
„Aaaah, here...“ She purred and one of the blood-red blossoms gently carressed Prince’s cheek. He hesitated for a few moments and then kissed the blossom.
„Oh yummy... Lips of petals, honey-breath...“ Darleen said and unlocked the door. „Good boy. Sometimes I so regret that I was made a rose bush... Okay. The way is free now. Good luck.“
„Thanks,“ Prince replied. „Would you keep an eye on... Oh. Just – watch my horse till I come for him, will you?“
„It’ll be our pleasure, honey-cakes.“ George and Darleen assured him unisono.
„Enjoy yourself up there, heheh...“ George added. For some reason, it sounded very sarcastic.
Prince was getting a bit worried. Nevertheless, he entered the palace and followed the arrows till he came to the staircase that lead up into the chamber at the top of the tower. He went upstairs and there at last he found a door to Sleeping Beauty’s place of rest.
„Ready or not, here I come...“ He said to himself, with a self-contented smile. He opened the door and went in. And there she lay. In her bed, behind a curtain. He could see her slender silhouette. He approached the bed and took a deep breath. A real nasty smell filled the whole room, but he decided to ignore it. Still trying to solve the dilemma whether to kiss her first and screw her afterwards or vice versa, he pulled away the old curtain and... The moment he first glanced at her, the dilemma solved itself. Neither. Guardian’s warnings and George’s sarcastic remark suddenly made perfect sense. He’d rather kiss a thousand rose buds than this thing. Let alone...
„Oh shhhh...“ Prince turned away from the obviously long dead no longer Beauty and threw up. Either she had been no aristocrat or something was very, very wrong here.
„What‘s the problem? Don‘t you like her or what?“ A sarcastic voice came from behind the window. Prince looked to the window and wiped the tears out of his eyes. „Is that you, George?“
„Nope. Me Mervyn. You seem a tad disappointed, Jonny.“
„Disappointed?“ Prince said ironically. „Not at all. She’s drop dead gorgeous.“
The rose chuckled. „Heheheh... Now that was a good one. I like your sense of humor, man. Looks like you’ll have to search elsewhere. But it was nice to meet you, really. Bye bye.“
„Come on. This can‘t be it...“ Prince protested. „There must be something behind all this. Some kind of test. Trial by fire.“
„I’d say trial by maggots.“ Mervyn replied. „OK, I will tell you a secret. She looks dead, smells dead, but guess what?“
„She ain’t dead?“
„You are smarter than you look, Jonny. Yup. She’s not dead. But I ain’t telling you any more. I’ve already said enough. Or maybe just one thing... I’d suggest you forget about what you just heard and go back home. It’ll be better this way.“
„So why did you bother to tell me about it...“
„I like to make things complicated.“
„Screw you. And you know what? I will be the one to actually do it. I’ll kiss her, she’ll wake up, all her youth and beauty will be restored and I’ll marry her.“
„Man, they shouldn’t have taught you how to read. It messed you up. But do as you wish.“
„I will.“ Said Prince, with grim determination. And he did as he said. He bent over the sleeping princess, closed his eyes, held his breath and gave her a quick kiss on the teeth (she had no lips anymore). And indeed. She stirred a bit! And then she sat up and rubbed her eyes. And looked at him – and fell in love in an instant.
„Ooooh, rrreeeehyyyy!“
„She says, you’re pretty.“ Was Mervyn’s translation.
„Why does she still look so dead?“ Prince gasped and stepped away from her. „Wasn’t the kiss enough? Do I have to fuck her, or what?“
„Yeeeeeeehhh!“ Beauty nodded her head furiously and started to unhook her dress.
„She certainly would appreciate it.“ Mervyn replied. „But unless you are a necrophile – and I’ve gathered you are not – you shouldn’t waste your time and energy. It won’t help.“
„You could have told me, you bastard!“
„Why? This is fun. If I told you I would never see this adorably dim and confused look on your face. You‘d understand if you could see yourself right now...“
„Your idea of fun is at odds with mine.“ Prince growled, grinding his teeth.
„Hooo-ooooh hoooonnnngh?“ The cadaverous form stood up and stretched the remains of her arms towards Prince. „Hnnnghy?“
„Do you love me?“ Mervyn translated, gloating. „Honey...“
Prince graced the princess with the most apologetic smile and shook his head. „Sorry babe, but pieces of you are rotting away... You’re not my type, sorry. A thousand times sorry times sorry with a big fat juicy sorry on top.“ Was it him or did Beauty just snarl? „Not to mention that you deserve better, Beauty. Much much better.“ He quickly added to calm her down.
Her high-pitched wail chilled him to the bone.
„You see... The trouble is...“ Mervyn said. „...that they said she would sleep for a hundred years and death would not touch her, but they kinda forgot about time, maggots and funghi. Time is a mean bitch so it did touch her, as you can see. Maggots and shrooms just joined in.“
Princess made a step towards Prince.
„I say – run, lad." Mervyn said. "She looks mighty pissed. She was never good at accepting ‚No‘ as an answer.“
And Prince turned away to run. But just two steps later, he tripped over and fell. He looked at the obstruction that caused his fall. It was Beauty’s long hair. Apparently, they had kept growing all those years.
„Oops...“ Was Mervyn’s laconic comment.
„Oooh hhchay!!!“
„She humbly begs you to stay, Jonny, in case you didn’t quite catch it.“
Prince looked up. The last thing he saw was something heavy descending on his head. When he collapsed, Beauty grabbed his leg and dragged him to her bed.
What ensued I’d rather not describe. In a way, Prince got lucky in the end, for he was now truly and perfectly dead and thus totally oblivious to all the abominable things I said I would not describe. And Beauty? She could not be happier. She loved Jonny truly, deeply and passionately and he no longer protested. And so they rotted happily ever after, until the end of time.
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Asi jsem sexuálně deprivovaná... :roll:
Nesnáším tu svoji permanentní tvůrčí krizi, člověk je pak vděčnej i za takovýhle...věci...
Obrázek
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Obrázek

Většinou dělám všechno strašně staticky... Tak jsem se rozhodla risknout trochu akce a perspektivní zkratku. Ani v jedom nejsem extra honěná, mohlo to dopadnout hůř...:-)
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Ehm...
Neodolala jsem a pokouším se stvořit nějaký vlastní custom portrait do BG... (Anžto mi žádný z těch, co jsem zatím našla, nevyhovuje...)
Protože moje postava se jmenuje -um- Ardor (po jednom z členů Corvus Corax), tak je jím poměrně silně inspirovaná i vizuálně.
Zatím existujou dvě verze. Spokojená nejsem ani s jednou, takže to vidím na x dalších pokusů a možná, že až budu hrát BG potřetí (za něco úplně jinýho), vznikne nějaká definitivní a uspokojivá verze Ardora - bojovýho klerika. Já už samozřejmě vím naprosto přesně, jak má vypadat - akorát se mi pořád nedaří zachytit to na papír...
Taky bych mohla zkusit jinou techniku, než tužka+pastelky a x lacinejch filtrů... Mno nic, zatím jde pořád o provizorní, dočasný verze.
(Možná nevypadá moc jako klerik, ale Ardor je holt takovej nekonformní typ...;-))

Obrázek Obrázek

Pro lepší představu - tady jsou oba dva, o něco větší...
http://i6.photobucket.com/albums/y224/M ... rdor02.jpg
http://i6.photobucket.com/albums/y224/M ... rdor01.jpg - tenhle momentálně používám...
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Musela jsem to opravovat, protože jsem dost krutě zvrzala břitvu - poněkud to poškodilo Sweeneyho palec, ale břitva vypadá o něco málo lépe a při troše dobré vůle to i vypadá, že není obrácená tupou hranou na krk...;-)
Sweeney Todd
Obrázek
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Růženka podruhé - poněkud přepracovaná a hlavně přeložená do češtiny.

Jak to bylo s Šípkovou Růženkou

Princ ten příběh samozřejmě znal. Příběh o krásné princezně spící v předalekém zakletém královtství, zamčené ve věži, obklopené neprostupným houštím růžových keřů.
Byl to romanticky založený mládenec, neustále ztracený ve vlastním světě plném příběhů, pohádek a legend, s hlavou plnou snů o dracích, zlých čarodějích a pannách v nesnázích...
A když jednoho krásného dne dostal na výběr mezi tím, aby si “buď konečně našel k***a nějakou nevěstu a usadil se, anebo vypadl z královskýho paláce a našel si jinýho moulu, kterej by mu dával kapesný a platil za něj dluhy z karet“ (jak to pregnantně formuloval jeho královský otec), obrátil se k těmto příběhům, coby zdroji inspirace a informací. Princ samozřejmě věděl o nejedné svobodné princezně, a mnohé z nich byly rozkošné svěží osmnáctky. Nicméně, přijít za dívčinými rodiči a prostě je požádat o dceřinu ruku, to mu přišlo pekelně nudné a dost málo „cool“. Pomyšlení na boj s lítou saní se mu ovšem taky dvakrát nezamlouvalo, takže mu nezbylo, než hledat nějaký kompromis. Něco dobrodružného, ale ne až přespříliš riskantního. Šípková Růženka byla za daných okolností nejlepší možnou volbou.
Když svému otci sdělil, jak se nakonec rozhodl, odpovědí mu bylo toliko netrpělivé: “Jak je ctěná libost, synku, ale teď se mi ztrať z očí a neopovažuj se vrátit bez nevěsty.”
Takže se vypravil na dlouhou a nebezpečnou cestu. Ačkoli – nazvat onu cestu ‚nebezpečnou‘ by bylo pusté přehánění. Dlouhá byla, to ano, ale spíš než nebezpečná byla k uzoufání nudná. Princ byl vlastně dost zklamaný. Očekával nějaké to dobrodružstvíčko, a přitom jediné, s čím se během cesty byl nucen potýkat, bylo špatné počasí a nepříjemné otlačeniny. To bylo sice dost protivné, ale jeho představám o dobrodružství na hony vzdálené.
Až jednoho dne, po mnoha a mnoha týdnech strávených v sedle, se před ním objevila podivná světélkující sféra. Jakmile přijel na doslech, světelná koule se proměnila ve velmi smyslná ženská ústa a pravila: “Vítejte ve Spícím království, domově Šípkové Růženky. Já jsem Strážce. Jaký je účel vaší návštěvy?”
Princ si ústa chvíli zmateně prohlížel, pak vytáhl z cestovního vaku svoji prastarou knížku pohádek a zalistoval v ní. “Podivné... V mé knize se o tobě nic nepíše, čistě teoreticky tu nemáš co dělat... Co má tohle znamenat?”
Ústa si povzdychla a zavrčela: “To znamená, že máš zastaralý vydání, Zlatovlásko. Vysyp, co tu pohledáváš, anebo se obrať a zmiz..”
Princ byl tou změnou tónu poněkud zaskočen, ale rozhodl se zachovat dekorum: “Já jsem ten, kdo svým polibkem zlomí ono zlé kouzlo, které...”
“Jo tak. Chceš probudit Růženku... Achjo.” Strážce si opovržlivě odfrknul. “Vy si všichni myslíte, jaká je to brnkačka... Asi bych tě měla varovat, mládenečku. Nejsi zdaleka první blázen, kterej se sem přiřítil a sliboval zázraky – a Růženka je pořád v limbu. Tě nenapadlo, že v tom třeba bude háček?”
“Zlých mocností se neobávám. Mé srdce je uzavřeno strachu i pochybnostem a čepel mého meče...”
“Prr, hošane,“ přerušila jej Strážce úsečně. Pak pokračovala, o něco přátelštěji: “Proč tak formálně? To musí všichni princové a rytíři mluvit tak hrozně škrobeně? Hele, moc ti toho říct nemůžu. Každopádně, růžový keře nejsou ten nejhorší problém. Bejvávaly hodně krvelačný, to jo... Ale zestárly a zkrotly už před drahným časem. Jenže zámek je odsud nějakej tejden trmácení a fakt to nestojí za to.”
“A to proč?”
“Tak zaprvý – kdybys toho vzteklýho spratka poznal, když byla ještě vzhůru, ani by tě nenapadlo ji budit. Za druhý – no, uvidíš na vlastní oči, pokud se rozhodneš ignorovat moje dobře míněný varování. A navíc – k princezně patří bonus v podobě království, o který se zhruba sto let nikdo nestaral. Se rozhlídni, člověče. Je to divočina. Všechno, co tu bylo nějak cenný nebo užitečný, se během těch pár desetiletí rozkradlo. Baráky se rozpadaj před očima. Cesty jsou rozbitý, zarostlý a vesměs nepoužitelný. Většina obyvatelstva po smrti... Něco takovýho si na krk uváže leda idiot.”
“Já myslel, že ti lidé spí...” Řekl Princ rozpačitě. Zatím nic nevycházelo, jak mělo. Pomyslel si, že by možná mohl aktualizovat svoji knihovnu, až se vrátí domů.
“Fakt by ti neuškodilo, kdybys čas od času zaktualizoval svoji knihovnu.” Odvětila ústa s mírným úsklebkem. “To se týkalo toliko několika členů královský rodiny. Nebo si vážně myslíš, že by někdo plýtval soucitem, neřkuli nějakou mocnou super-drsnou magií na rolníky? V tom zběsilým čerodějnickým přetlačování byl takovej bordel, že po poddaných nikdo ani nevzdechnul. Usnuli, v limbu zestárli a v limbu skonali, hotovo dvacet.”
„Aha.“
„Takže... Jseš pořád odhodlanej trmácet se další tejden, nebo jsi to vysvobozování pustil z hlavy?“
„Nepustil.“
„Jak dojemné. Mno nic, jak chceš. Ale neříkej potom, že jsem tě nevarovala. Instrukce jsou asi takový: Jdi po těch červenejch šipkách ve tvaru srdíček, až dojdeš k zámku, vejdi dovnitř, potom do věže, po schodech nahoru, intarzovanejma dveřma do komnaty. Cestou bys žádný větší trable mít neměl.. DOBŘE si to děvče prohlídni a ještě líp si rozmysli, jestli ji opravdu hodláš líbat. Kdyby ses náhodou rozhodl do toho jít, polib ji na ústa. To je předepsanej a jedinej funkční postup.“
V Princových očích to na kratičký moment vilně zajiskřilo. „Jedinej? Absolutně jedinej? Nic jinýho ji nevzbudí?“ Zeptal se dychtivě, aniž by se jakkoli snažil zastírat, co tím dotazem sleduje.
„Tss. Vy chlapi jste jeden jako druhej. Odpověď zní – ne, fakt ji nic jinýho neprobudí.“
„Tisíceré díky.“ Princ vysekl Strážci lehkou dvornou úklonu a pobídl koně do klusu. „Nashle, puso.“
Strážce zřejmě neshledala toto rozloučení hodným odpovědi, takže beze slova (a s opovržlivým úšklebkem) zmizela.
Tou dobou byl už ale náš statečný zachránce beztak z doslechu a poslušen instrukcí cválal po trase vytyčené červenými srdíčky.

A vskutku, po dalším týdnu jízdy Princ konečně dorazil k zámku. Kdysi to musela být příšerná stavba. Teď už to nebylo tak markantní. Zub času milosrdně ohlodal, či prachem překryl většinu kdysi zářivě bílého nátěru, notně zacvičil zhruba s polovinou naprosto nevkusných dekorativních věžiček a zastřel matnou patinou všechno, co se kdysi nesnesitelně lesklo a třpytilo. Navíc, ta spousta zdivočelých popínavých růží celému výjevu dodala poněkud kýčovitý, ale příjemný temně romantický šmrnc. „Ujde to.“ Broukl si Princ pro sebe. Tak trochu proti své vůli byl tím pohledem docela okouzlen.
„Ach, Georgi - podívej! Princ! Že už tu pěknou řádku let žádný nebyl... Ubohá dušinka, vypadá utrmáceně, nezdá se ti? A jaký je to pohledný mládeneček, krev a mlíko, malovaný porcelán – achich.“ Ozvalo se z jednoho růžového keře. Princ vyjeknul, nadskočil a málem spadl z koně.
„Máš pravdu, Darleen, hezký kousek je to, moc hezký,“ odvětil jiný keř. Vskutku – zdálo se to přitažené za vlasy, ale vážně to byly ty keře, kdo promluvil. „Jakpak se vlastně jmenuješ, panáčku?“
Princ by se byl rád představil, ale byl příliš zaskočen, než aby se zmohl na slovo.
„Jeminánku, on se nás bojí, Georgi... Božínečku – ten je roztomilý. Kolik myslíš, že mu asi je? Dvacet?“
„Já bych řekl, že tak kolem pětadvaceti, Darleen. Hej, mládenečku. Nebuď tak vyděšený... Řekni nám jak se jmenuješ.“
„Uh...“ Princ byl stále neschopen smysluplně odpovědět.
„Uh? To se mi nezdá.Vypadáš spíš jako Jonathan. Budu ti říkat Jonny.“ Řekl George bodře. „Tak co, Jonny. Přišel jsi naší kočindě vlepit hudlana?“
„Ehm... Ano, i tak by se to dalo říct.“
„A nepolíbil bys radši mě?“ Zažadonila Darleen. „Prosím prosím...“
„Je mi líto, ale zeleň obvykle nelíbám...“ Pravil Princ omluvně. Vzpomněl si na svoji knihu pohádek a na barvité líčení urputného boje s trnitými šlahouny, které se omotávaly kolem krku a končetin a šlehaly přes tváře a jiné, mnohem citlivější části těla. Pravda, měl sice možná zastaralé vydání, ale sluncem již vybělené kosti méně šťastných zachránců, vpletené tu a tam v těch nejgrotesknějších pozicích do změti vegetace obrůstající celou budovu, mu na odvaze nepřidaly.
„Když mě nepolíbíš, nepustím tě dovnitř.“ Prohlásila Darleen a aby dokázala, že to myslí vážně, zablokovala několika trnitými šlahouny dveře. „Ale notak.“ Zaškemrala. „Já nekoušu. Já už dokonce ani neškrábu a nerdousím. Jednu pusinku...“
Princ si povzdechl, seskočil z koně a velmi opatrně přistoupil blíž. „Eh... Kam to chcete?“
„Hmmm - sem.“ Zavrněla blaženě a jedním z rudých květů se něžně otřela a Princovu tvář. Princ chviličku váhal a potom, s pocitem, že se právě dopouští čehosi podivně perverzního, kvítek zlehka políbil.
„Achich...“ Vzdychla Darleen roztouženě a hned vzápětí stáhla šlahouny zpět a uvolnila cestu. „Hodný chlapec. Děkuji. Cesta je volná. A dobře pořiď.“
„Děkuju,“ odpověděl Princ uctivě, lehce se uklonil oběma keřům a pln rozpačitého očekávání vstoupil do zámku.
„A užij si to tam nahoře...“ Zavolal za ním George. Z nějakého důvodu to znělo velmi sarkasticky.
Prince ta poznámka, či spíš tón, jakým byla pronesena, lehce znervóznila, ale bylo trochu pozdě na to obrátit se na patě a jet pryč. Červené ukazatele ve tvaru srdíček jej nakonec dovedly až k věži, na jejímž vrcholu se měla Růženčina komůrka nacházet. Vyrazil nahoru po dlouhém a strmém točitém schodišti. Když už se začínal obávat, že vydáví plíce dřív, než se doškrábe až k cíli, objevily se před ním dveře se zdobenou klikou.
Otevřel je (s klikou musel chvilku zápasit, byla pořádně zarezlá) a vstoupil. A tu ji spatřil! Ležela na posteli s baldachýnem, za notně zteřelým, lehce průsvitným závěsem. Princ se chvilku pásl pohledem na její štíhlé siluetě (měl pro tahle nedovyvinutá poupátka věru slabost), než konečně přistoupil k jejímu loži. Zhluboka se nadechl. Do nosu ho praštil opravdu odporný puch, ale s tím si prozatím hlavu nelámal – usoudil, že jde o onen pověstný „pach staletí“ a nenamáhal se uvědomit si, že podobné slovní obraty se až znepokojivě často váží k otevřeným hrobkám. Ostatně, byl příliš zaměstnán řešením velmi aktuálního dilematu – totiž jestli má Růženku nejprve políbit a potom zmermomocnit, či naopak. Dilema se ovšem vyřešilo samo, a to ve chvíli, kdy natěšený zachránce odhrnul závěs a popatřil na svou vyvolenou. Chuť na líbání ho okamžitě přešla a chuť na miliskování tuplem. Spousta věcí začala najednou dávat smysl. Raději by desetkrát políbil každičký růžový květ v zámku a okolí, než jednou jedinkrát tuhle...věc. A to s ní chtěl...
„Dopr...“ Princ uskočil od již velmi jeté princezny, která se právě ukázala být zdrojem onoho puchu, jejž by poučenější dobrodruh už prve neomylně identifikoval jako mrtvolně hnilobný. Růženka buď nebyla z královské rodiny, anebo (to spíš) bylo něco strašně, strašně špatně. A strašně špatně se udělalo i Princovi, který se odpotácel ke stěně, opřel se o ni, a jal se zvracet.
„Copak? Ona se ti snad nelíbí?“ Ozvalo se sarkasticky zpoza okna.
Princ si utřel slzy a podíval se za zdrojem toho hlasu. „To jsi ty, Georgi?“
„Ne. Mervyn, jméno mé. Vypadáš kapánek zklamaně, Jonny.“
„Zklamaně?“ Pravil Princ ironicky. „Ale kdež. Je to kost...“
Růžový keř se zahihňal. „To rozhodně. Ale vypadá to, že se budeš muset poohlídnout jinde. Nic si z toho nedělej, nejseš první, ani poslední. Každopádně jsem tě stejně rád poznal.“
„Ale notak... Tohle přece nemůže být všechno,“ zaprotestoval Princ, kterému se pramálo líbila představa, že se sem trmácel takovou dálku jen proto, aby nakonec místo princezny líbal keře. „Určitě za tím něco vězí. Něco jako test – zkouška ohněm.“
„Já bych spíš řekl, že zkouška červama,“ odpověděl Mervyn. „Ale že jsi to ty... Povím ti tajemství. Vypadá jako mrtvola, smrdí jako mrtvola, ale víš ty co?“
„Není mrtvá?“
„Jsi chytřejší, než se na první pohled zdá, Jonny. Přesně – není mrtvá. Ale bejt tebou, udělám čelem vzad, vypadnu odsud a najdu si nějakou voňavější nevěstu. Bude to tak lepší.“
„Tak proč ses vůbec obtěžoval mi o tom říkat...“
„Rád věci komplikuju,“ uchechtl se Mervyn škodolibě.
„K čertu s tebou. Ale já se odradit nenechám, abys věděl, já to dotáhnu do konce. Políbím ji, ona se vzbudí, všechna její krása a mladí se jí vrátí a já ji pojmu za manželku, tak.“
„Člověče, ty ses nikdy neměl naučit číst. Nadělalo ti to v hlavě pěknej bordel. No ale když na tom trváš...“
„Trvám.“ Odvětil Princ s až svěřepou odhodlaností v hlase. Koneckonců, žádné správné vysvobozování se nemůže obejít bez překážek a zádrhelů, a když se to vezme kolem a kolem, políbit zdechlinu je svým způsobem mnohem hrdinštější, než napráskat drakovi. A jak byl pravil, tak učinil. Sklonil se ke spící princezně, zavřel oči, zadržel dech a spěšně ji políbil na zuby – rty už nějakou dobu neměla. A opravdu! Lehounce sebou škubla. Pak se posadila a protřela si oční jamky. A pohlédla na něj – a okamžitě se zamilovala až po uši (velmi obrazně řečeno, protože ty už taky neměla).
„Ooooh, hhhhchchchnnnghhhn!“
Mervyn na sebe ochotně vzal roli překladatele: „Prý jsi moc hezký.“
„Proč pořád vypadá tak - mrtvě?“ Zeptal se Princ, naprázdno polknul a mimoděk o krok ustoupil. „Ten polibek snad nestačil? To si to s ní budu muset ještě rozdat, nebo co?“
„Hhhoooooo!“ Zahuhlala Růženka rozjařeně, kývajíc přitom hlavou tak zuřivě, až jí popraskala kůže na krku – a okamžitě si začala rozepínat šaty. Byl to věru nevábný pohled.
„Ona by to zjevně uvítala,“ odpověděl Mervyn. „Ale pokud nejseš nekrofil – a nemám z tebe pocit, že bys byl – nemrhej časem a energií. Nepomůže to.“
„Tos mi taky mohl říct dřív, ty parchante!“
„Proč? Je to legrace. Kdybych tě varoval, tak se připravím o okouzlující pohled na tenhle neodolatelně zmatenej a tupej výraz ve tvojí tvářince. Kdyby ses viděl, dáš mi za pravdu...“
„Tvoje a moje představa o tom, co je legrační, jsou si hodně vzdálené.“ Zavrčel Princ, skřípaje při tom zuby.
„Nnnghhhhnch hnnnh?“ Děsivé zjevení vstalo a natáhlo pozůstatky svých paží směrem k Princovi. „Hhhnháááhhch?“
„Miluješ mě?“ Překládal Mervyn s tím nejškodolibějším potěšením. „Lásko...“
Princ se na Růženku co nejomluvněji usmál a sotva znatelně zavrtěl hlavou. „Promiň, zlato, ale – nedržíš pohromadě... Je mi to moc líto, ale nejsi můj typ.“ Zdálo se mu to, anebo Růženka právě zavrčela? „Navíc si zasloužíš někoho mnohem, mnohem lepšího, Růženko. Opravdu.“ Snažil se rychle dodat, aby ji uklidnil, ale její nelidský kvil ho zamrazil až v morku kostí.
„Abys to pochopil – problém je v tom...“ Začal Mervyn vysvětlovat, zatímco Růženka vykročila směrem k Princovi. „...že jak ji tak zaklínali a odčarovávali, navzájem se přečarovávali a nikdo se v tom pořádně nevyznal, tak řekli, že bude jenom spát a smrt se jí nedotkne, jenže pozapomněli na čas, červy a plísně. Čas je zachtivá mrcha, takže se jí dotknul velmi nešetrně, jak vidíš. No a červi a plísně přirozeně následovali.“
Princezna už zvládla udělat celé tři kroky směrem k Princovi.
„Bejt tebou, tak zdrhám, hošku." Řekl Mervyn. "Vypadá dost nasraně. Není zvyklá přijímat „ne“ jako odpověď.“
Princ konečně přišel k sobě, aspoň natolik, aby pochopil, že by bylo záhodno Mervyna poslechnout. Obrátil se na podpatku a dal se na zběsilý, bohužel ale velmi krátký úprk. Ani se ještě nestačil pořádně rozběhnout, když o cosi zakopnul a velmi tvrdě a neelegantně se natáhl na podlahu. Posadil se a ohlédl, aby zjistil, co že to vlastně zapříčinilo jeho pád. Byly to Růženčiny předlouhé vlasy, které zjevně po celá ta desetiletí nepřestaly růst – a jichž si prve v přítmí, jež tu panovalo, nějak nestačil všimnout.
„Ajaj...“ Pípnul Mervyn. V jeho hlase dokonce zaznělo cosi jako upřímná, byť trochu opožděná lítost.
„Nnnhooohhhchkchnngch chahhgh!!!“
„Co nejpokorněji tě prosí, abys tu zůstal,“ zněl Mervynův velmi diplomatický překlad.
Princ vzhlédl. Poslední, co spatřil byl jakýsi těžký předmět dopadající na jeho hlavu. Pomyslel si, že to asi bude mosazný svícen, a že je to na každý pád ten nejnevkusnější mosazný svícen, jaký kdy viděl – a pak mu rázná rána směřovaná na spánek prorazila lebku (a notně pocuchala vizáž). Když se bezvládně zhroutil na parkety, Růženka ho popadla za nohu a odtáhla ho k sobě do postele.
Co následovalo, bych raději moc nerozváděla. Princ měl nakonec svého druhu štěstí, jelikož byl nyní dokonale a nefalšovaně mrtev a tím pádem neschopen vnímat všechny ty odporné věci, jejichž povahu jistě není těžké si domyslet. A Růženka? Ta byla v sedmém nebi. Jonnyho milovala hluboce, vášnině a osudově a on teď už proti tomu nic nenamítal. Nebyl už sice tak pěkný, jako dřív, ale z pravého profilu pořád vypadal dost dobře (tedy prvních pár dnů určitě) a ono to dá rozum, že lepší je rozbitý princ ve vaší posteli, než dokonale zachovalý princ za sedmero horami a devatero řekami.
A jestli je něco nesežralo, dost možná, že tam spolu šťastně hnijí dodnes.
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Uff... Z větší části dost odfláklej (chudáček), ale zachtělo se mi načmárat Maedhrose a řekla jsem si, že nepůjdu spát, dokud nějakej Maedhros nebude.
Obrázek
Takže to začalo jako děsně ambiciózní ilustrace a skončilo jako skica... :roll: A spát stejně půjdu až bůhví kdy...
Ale co, aspoň nějakej Maedhros je na světě...
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Celegorm (a Huan)... Lidi neznalé těch jmen odkazuji na Silmarillion (příp. google nebo wikipedii, Encyclopedia of Arda je taky prima zdroj ;-) ).
Obrázek
Měla bych připomínky, ale pokouším se protentokrát vynechat alibistický kecy, takže vám je neřeknu... ;-)
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

A teď pro změnu jiné médium, jiný soudek a jiný fandom.
Narychlo jsem to spíchla pro jednu soutěž na Lexxzone (asi nevyhraju, ale nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se - i když to tričko bych brala)...
Na vysvětlenou - 790 je věčně nadržená robotí hlava ze seriálu Lexx, která jednu z dalších hlavních postav k smrti miluje, jinou (jménem Tweedle) zas k smrti nenávidí, bohužel ale - vzhledem k tomu, že je to opravdu jen hlava bez těla - nemůže v podstatě nic, kromě slovních průjmů všeho druhu...

790 - Self-pity (A Sonnet - sort of...)

Oh miserable love, oh longing unfulfilled,
Desire unquenched, tears that can't be spilled!
Oh, throbbing lust in cage of metal locked
Forever burning, by fate and Tweedle mocked!

In all my love I've always been alone!
Oh why, cruel fate, can't my heart turn to stone?
Hate and love within me burn like fire and ice --
Why can't I look at once with impassive eyes...?

I'm so full of feelings and so devoid of form!
My prospects so hopeless, my life so forlorn...

I'm so full of hate - how bites and hurts its chill --
What the point of hate is when one cannot kill?

I'm so full of love and so devoid of luck --
What the point of love is, when you cannot fuck...



...byl to takovej pokus o vážně se tvářící pseudo-romanticko-cosi lyriku s údernou pointou, ale nevyšlo to tak úderně, jak bych chtěla...
Takže to triko asi nebude... :-( ;-) :twisted:
Chjo...
(Ale žádný strachy, o básně se pokouším jen velmi vzácně...;-))
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Cesare píše:Celegorm (a Huan)... Lidi neznalé těch jmen odkazuji na Silmarillion (příp. google nebo wikipedii, Encyclopedia of Arda je taky prima zdroj ;-) ).
...
Měla bych připomínky, ale pokouším se protentokrát vynechat alibistický kecy, takže vám je neřeknu... ;-)
Nakonec jsem to přece jenom musela zkusit znova... (Nějak jsem si od minula rozmyslela barvu vlasů...)
Kreslit vlkodavy je voser.
Obrázek
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Obrázek

Caranthir

Mno - mám rozkreslenýho Maglora, ale toho asi zvržu, takže se snad budu moct konečně vrhnout na nějaký ty resty.
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Tenhle Maglor už asi navěky zůstane "work in progress", takže sem hodím aspoň tohle...
Obrázek

Kinslayer...;-)
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Bór a synové (Borlach, Borlad, Borthand, nevím, kterej je kterej, ale do zítřka si to snad rozmyslím...;-))
Jinak, Bór byl východňan, kterej se v prvním věku přidal k Fëanorovcům a věrně po jejich boku bojoval proti Morgothovi.
Poslední dobou mi to myslí hodně na východ, takže tohle se dalo čekat...;-)
Obrázek
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Re: Něco na způsob galerie...

Příspěvek od Cesare »

Už tady dlouho nic nebylo...:-)
Obrázek
Zhen Zhi Bing, Zhao Zhi Jing. Zdroj - Shen diao xia lu AKA Return of Condor Heroes. Teď si nejsem jistá, kolikátá edice vlastně - ale zjevně jedna z těch novějších, vzhledem k tomu, že Zhen Zhi Bing už ve funkci prznitele Xiao Long Nv zastoupil Yin Zhi Pinga...:-)
Insiraci nejnovější TV adaptací jsem se bohužel nevyhnula, ale snažila jsem se, moc jsem se snažila.
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“