New Journey

Další příběh ze světa Zapomenutých říší. Ujměte se meče, připravte si kouzla.

Moderátor: sevencreature

Odpovědět
Uživatelský avatar
Arian
Lim-Lim
Příspěvky: 2147
Registrován: 28.9.2005 20:11
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

New Journey

Příspěvek od Arian »

Mno a ted teda, proč jsem založil tohle téma. Myslím, že na oživení bude tohle dobrý recept, zkrátka jsem se rozhodl si poprvé tuhle hru zahrát a tady vám písnu, jak se mi daří, co za začátečnické chyby jsem udělal a tak dále a tak dále. Prostě se smějte nad tím, jaké chyby dělám :lol: :lol:

Mno takže, co se výběru postavy týče, dlouho jsem nad tím uvažoval...co mě ve hře čeká? Navíc hraju sám...hm. Pak ke mě konečně dorazila ta spásná myšlenka, kterou mi nedávno napsal Krokyn - klerikové jsou v NWN opravdu silní. A o povolání jsem měl jasno - klerik, rasa člověk (vložte podrasu...hm, co třeba Aasimar) staty:

Síla: 14
Obratnost: 8
Odolnost: 14
Inteligence: 10
Moudrost: 16
Charisma: 14 (ať žije odvracení nemrtvých)

zacházení se zbrojí samozřejmě těžká, smrtící zbraně nesmí chybět, dovednosti...hm, zatím se ve hře nevyznám, dávám doporučené. Mno postava je kompletní, jdeme do toho

;-)
Vidíš-li na konci černého tunelu světlo, pak je to obvykle na tebe letící fotonové torpédo
Uživatelský avatar
Arian
Lim-Lim
Příspěvky: 2147
Registrován: 28.9.2005 20:11
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Arian »

Poprvé na mě dýchne engine hry a já se zhrozím. Já, odkojený Infinity enginem si nyní budu muset zvykat na úplně jiný styl hry a ovládání. Naštěstí pár minut ve hře udělá své, brzo najdu vhodnou kameru, popadnu do ruky meč a štít a bez problému proletím úvodním prologem. Skřetí proti mě nemají prakticky žádnou šanci, lučišníky z dálky ničím svým lukem (i když přesnost není mou nejsilnější stránkou) a odvážlivce, kteří se přibelhají až ke mě rozsekávám na cimpr campr.
Prolog je tedy za mnou a já se ocitán v Tyrově chrámu. Proklepnu Aribeth (to je ale hodná paladinka, ta určitě bude po celou hru stát při mě, vést mě správným směrem a...aha - začítám se do diskuze na Sigilu a BG.cz - tak nic) i jejího "milého", zjistím, jak se věci skutečně mají a rozhodnu se najmout do party nějakého zlodějíčka - kdo to tam v rohu stojí Tomi Undergallow? Aaa, ten jeho portrét mi někoho připomíná, jen kdybych si vzpoměl koho :twisted: . Beru ho do party a poprvé vycházím na světlo Neverwintru (Letohradu, Nikdyzimy, Bezzimy) - mno tedy světlo, zrovna tu mají hlubokou noc.
Zděsím se z rozlohy města (tedy spíše toho, že vše je ve 3D a prošmejdit každý kout dá daleko více práce) ale přece jenom prošmejdím tuhle mapu skrz naskrz. Stává se mi to srozumitelnější. Neverwinter je rozdělen na několik částí a každá má svůj problém + je tu ještě ta strašlivá nákaza...tak kam půjdu první? V chudinské čtvrti prej mají problémy s nemrtvýma, to je přesně něco pro mě....
Vcházím do nové oblasti, prokecnu kapitána stráží a ponořím se do chudinské čtvrti. Proti mě se ihned vyřítí tři odporné zombie - ideální příležitost vyzkoušet odvracení nemrtvých. Z efektu jsem doslova nadšen - kouzlo je nejenže efektivní ale hlavně neuvěřitelně efektní, vypadá vskutku úžasně.
Projdu celou čtvrť a poprv na mě padá depka - takhle rozsáhlou hru nikdy nemám šanci projít celou a přitom nic nevynechat - jen tuhle lokaci jsem prošel 3x a i při třetí procházce jsem našel zase dvě zapomenuté bedny...mno nic, říkám si po 5 minutách. Kašlu na to, vejdu do prvních dveří, na které narazím (a taky tak činím)
Volba se později ukáže jako vskutku "výborná" Vešel jsem totiž přímo do doupěte nemrtvých, ze všech stran se na mě řítí zombie apod. nicméně meč, Tomík a odvracení nemrtvých činí své. Pokračuju do hlubin lokace, říkám si, že jestli bude takhle obrovská každá budova, můžu to rovnou zabalit a vybíjím nemrtvé kamarády. (cestou mimochodem narazím na tři opravdu tuhé oříšky - nějaký lítý pavouk dva opravdu silní nemrtvý "polobossové" jejich jména jsem si ale opravdu nezapamatoval. S jedním z nich bylo opravdu extra hodně práce, jelikož ho nebylo možné zranit normal mečem a já teprve asi na desátý pokus zjistil, že se v té místnosti nachází truhla s kyjem +1 - ach jo :roll:
Vycházím na hřbitově, ale okamžitě se zase ponořuju zpátky do jiné kopky. Projdu okraje a boční místnosti, zbývá mi už jenom střed. (Btw v jedné z místností jsem narazil na jakýsi oltář, na kterém je past, kterou ani Tomi nedokáže odstranit a která je bohužel smrtelná - nevíte co s tím?)
Střed - tam by se mohl nacházet nějaký boss ne? Pro jistotu na sebe hodím požehnání a vyvolám pomocníka a vrhnu se dovnitř. V okamžiku mám u sebe na 10 zombíků a v dálce vidím Gulnan, o které jsem už několikrát v dungeonu slyšel. Bohužel autoři hry nepočítali s tím, že do sklepení příjde někdo tak šikovný jako já :twisted: Zombíky řeší jedno odvracení (to byl opravdu pohled pro bohy) a Gulnan padá na druhý pokus mým mečem. Nepomohla jí ani léčívá kouzla a vyvolaný stín.
Huh? Úkol splněn? Naskakuje my najednou? Tak tomu se teda říká terno...vyřešen problém s nemrtvýma v doupěti a ještě jsem Aribeth mohl donést srdce yuan-ti, hlubiného stvoření. Tomu se teda říká dobrý začátek.

TO BE CONTINUED
Vidíš-li na konci černého tunelu světlo, pak je to obvykle na tebe letící fotonové torpédo
Uživatelský avatar
Arian
Lim-Lim
Příspěvky: 2147
Registrován: 28.9.2005 20:11
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Arian »

Povzbuzen prvním úspěchem v Doupěti jsem se pustil ještě s větší vervou do dalšího hraní. Prošel jsem zbytek "Žebrákova" a dokončil některé drobné questíky a zamířil na Poloostrov...hm, tak tentokráte mě mají čekat vzbouřilí vězni jo? Úvodní setkání s nima mi naznačilo, že to rozhodně nebude nijak těžké pořízení a tak jsem neměl vůbec žádný důvod se do těch smradů nepustit. (Konec konců, proč by se měl takový namakaný týpoš na 6. levelu někoho bát že :twisted: ) Prošel jsem Poloostrov, vybil všechny fanoušky žádající o můj podpis a zamířil do věznice. První patro bylo v klidku, akorát mi jednou zemřel můj drahý Tomík, ale což, to se ve hře stane ještě často. Ve druhém patře, po rozhovoru s jedním z hlídačů, jsem už začínal trošku panikařit ("kolik pater sakra ta věznice má") ale stále plný odhodlání jsem vyrazil do patra třetího.
Můj klerik i toto patro prolétl jako blesk a už předemnou zbývá jen poslední místnost třetího patra. Hodím teda sejv a naházím ochranu...smůla. Tom si všiml za dveřmi jakési pasti a hned ji běžel energicky zneškodňovat...přitom mu vůbec nevadilo že do něj buší ze zadu jakýsi taur či co. No ale co...tauřík nebyl žádný problém a předemnou už stálo jen finální čtvrté patro (což jsem v té chvíli ale nevěděl)
Vlítl jsem do poslední místnosti a ihned se vrhl na hlavního "bosse". Byl to věru tuhý boj, nebot můj klerik měl v tu chvíli už asi jen tolik životů, co kdejaká poletující vrána a Tomi na tom nebyl o nic lépe. Ale všechno jde když se chce a já...hoops. Aha, ten zatracený Mozkoužrout("tohle že je Mozkožrout? Vždyť to vypadá jako přerostlý Rak říční") dokáže přeskakovat z jednoho člověka na druhého. Nechám teda Toma, ať nového nepřítele zaměstává a mezitím oběhnu všechny zbylé stráže v místnosti a hezky je jednoho po druhém přesvědčím, aby vypadli. Pak už jen stačí dodělat samotného Mozkomora(to se mi píše líp :twisted: ) a je po problému. Hurá, gratulace, odměna, poloostrov je vyčištěn...
Vidíš-li na konci černého tunelu světlo, pak je to obvykle na tebe letící fotonové torpédo
Odpovědět

Zpět na „Neverwinter Nights I & II“