Silvestr

[PostTrauma]

FieldMouse: Dobrá, žádné víno, které jsem dosud pil, mi nechutnalo : ) A pil jsem už ledascos, ačkoliv vzhledem k mé nechuti víno nevyhledávám : )

Upřímnou soustrast, nebožtíku. Svět mafie je nevyzpytatelný a nebezpečný. Skončil jsi v betonu nebo spíš s rybami? : )

[Tarreb]

A pokud se pije civilizovaně, jak to my jihomoraváci zásadně umíme.

Nemáte tam na jižní Moravě náhodou nejvíce případů otravy slivovicí na metr čtvereční?

Skončil jsi v betonu nebo spíš s rybami? : )

Tipoval bych mýdlo v ponožce - ale uvidíme

[Field Mouse]

Můj report z mordu, poslení den největšího mafiánskýho bosse tohoto roku. Pokud by vás zajímalo víc o pravidlech, jukněte na mafie.podsveti.cz

Tenhle tejden nezačal zrovna ideálně - mafiánskej život sice docela uchází a sedmej den připojuju sedmej zářez, moje druhá identita však začíná trochu trpět. Vozvala se moje milá - škola VŠE, že prej ji poslední dobou nějak zanedbávám, jezdim si po nocích i ránech kdoví za kým a prej že by to tak nehrálo, že má taky svoje potřeby a chce, abych se jí věnoval, nebo... všichni znáte tyhle plky, ať už je musíte jen poslouchat, nebo jima občas obšťastníte svoje nejbližší. Zkrátka hrozila, povídala, že si musím zvolit mezi ní a těma krátkejma známostma... a já nakonec podleh.
Když už ale odejít, tak jedině stylově. V úterý mi konečně zrakvili vraha, kterej na mě celej tejden kálel a novej vrah se ukázal docela k světu. Aby toho nebylo málo, tak se ještě začíná ozývat lehce arogantní žabka vodněkad zezádu, že by se jí taky šikl nějakej ten bonusovej zářez a že by si taky přišla zalovit, zkusit zabít mýho aktuálního vraha a pak si jako smlsnout i na mně. Slovo dalo slovo a nakonec se rozhodlo, že na mojí škole uspořádám menší mejdan - já, můj vrah a vrahův vrah, takovou hromadnou rozlučku. Na fóru jsem sepsal závěť i abdikaci, která měla vejít v platnost v 19:30 místního času, patřičně popsal svůj rozvrh do nejtemnějšího detailu a rozhod se, že si tenhle svůj poslední den patřičně užiju a že se budu bránit tak, jako by šlo vo zlatou medaili v koulování.
Ráno začalo slibně. Vzbudil jsem se o dvě hodiny dřív, než jsem potřeboval - ze snu, ve kterym se na mě kdosi s kvérem sápal přes lavice. Lehká snídaně, osprchovat, vyčurat, vyčistit zuby. Po troše přemýšlení jsem narazil svoji nejvýraznější mikinu a triko a vyrazil směr škola.
Do školy jsem dorazil podle rozvrhu - zhruba v 10:45. Není nad to, když má vaše škola tři vchody, takže zatím jsem procházel docela klidně. Horší to ale bylo s prvním bodem programu - vyřizováním indexu na studijním. Vomrknout terén z jedný strany, zapamatovat si, který nápadný lidi tam jsou (2x červená kabelka, 1x slečna v zelenym, 1x v černym), počkat pět minut a zkontrolovat, jestli tam náhodou nejsou furt ti samí... nebyli. Vzduch je čistej. Když sem tak o tom přemejšlel, tak vlastně ani jinačí bejt nemoh - vhledem k tomu, že se měl účastnit i vrah mýho vraha, tak vlastně chodba s jedněma dveřma, kam musim zalízt, představuje pouhou past - možná bych moh čekat útok kamikaze, ale ne mafiána.
Studijní úspěšně splněno a nastává druhej bod programu - oběd v menze. Vrazi znovu znaj přesnou polohu a zhruba i čas, naštěstí ale neznaj fintu, kdy do menzy vlezete dveřma, kterýma se z ní obvykle vychází. Jsou sice hned naproti dveřím, kterýma se do menzy vchází, asi pět metrů od nich, ale bejt vrahem, tak sleduju jen ty dveře, o kterejch si myslim, že je moje oběť použije. V menze je všechno v pohodě. Zpoza jídelního stolu kontroluju, jestli někdo nezevluje u výdeje jídla, ale podezřelá proužkovaná holka a holka s velkou kabelkou za chvíli mizej, vzduch je čistej. Pro jistotu si sundávám mikinu, aby mě vrah nepoznal podle oblečení (tak jak obvykle poznávám lidi na dálku já) a s kvérem připravenym na koleně pokojně do sebe láduju jakýsi polo-UHO. Nakonec tudy, kudy jsem do menzy vlez, z ní taky vylízám.
Po obědě je na pořadu aktivita "zapadnout do velký auly s pohodlnýma sedačkama". Další chuťovka, do auly je jeden vchod, před kterym jsou prosklený dveře a neustále tam vysedává spousta studentů - a hlavně studentek. Voblíkám si znova mikinu s kapsou, protože z džínů ani trička rukavici fakt nevytáhneš. Obcházim skleněný dveře tak, aby mě případnej vrah viděl co nejmíň z dálky, nasazuju sebejistej rychlej krok, bystřim smysly a plánuju únikový kličky - a nic. Bez problémů se dostávám do auly a zabírám strategický místo s rozhledem za nějakejma lamkama, co se snažej hrát warkrafta. Jen co se posadim, přijde mi zničující zpráva na mobil - vrah mýho vraha zabil mýho vraha - vrah mýho vraha je nyní mojim novým vrahem. A jsme tu sami, novej vrah je nabuzenej možností zaskórovat double a smlsnout si na velký rybě. Přestože jej ale vyčkávám a vyhlížím, nic nevidim a z přednáškový místnosti se dostávám bez problémů.
Další aktivita - "extra škola" v krásný rajský budově, na domovský půdě fakulty. Dá se tam jít schodama, nebo výtahem, tak kdo by si ničil nohy a nervy. Místnost nemá vrah specifikovanou, takže jdu na určenej plac s nejklidnějším pocitem za celej den. Nevyvádí mě z míry ani to, že najednou musíme jít do jiný místnosti, protože pozvánka na akci očividně přišla blbě. Jdu se stádem jinejch ekonomů ke schodům, vedoucím o patro vejš. Pokojně si vykračujem, ve dvojicích jako na základce, když tu před placem se schodama jsou nějaký trochu neekonomicky vypadající slečny. Rychlej pohled na ruce, který jsou v kapsách, naznačuje, že všechno neni úplně v pořádku. Nenápadně se přesunuju na druhej konec průvodu a očima hledám únikový cestičky, slečny si zatim trochu překvapeně prohlížej příchozí dav. Jedna, dvě sekundy. Pak jedna slečna vydává zvuk a druhá se uvádí v pohyb. Naštěstí to tak trochu čekám a moje reakce je poměrně rychlá. Protloukám se davem a dostávám se na volný schody, na kterejch sem vyrost - tady už mě nedohoní. Zvuk pronásledování rychle utichá a brzy už vysvětluju pobavenýmu učiteli a třem zástupcům nejmenovaný banky, co mělo tohle vtipný vystoupeníčko symbolizovat.
Mítink brzy končí a já si znovu měním voblečení a odebírám se do přízemí, následně oknem ze školy ven a hlavním vchodem zpátky a nakonec na net, kde zjišťuji, že můj druhej vrah byl před chvílí zabit. Heh, zabíjet oběti, to umí každá lama, ale nechat vodkráglovat během dne dva svoje vrahy, to dovede málokdo.
Zbytek dne probíhá v klidu - sice mi je jasný, že poslední vražda se asi odehrála někde na škole, na programu mi ale zbývá už jen poslední aktivita - přednášky, u kterejch vrah neví, kde se budou konat, takže i když se konaj na extrémně nebezbečnym a členitym místě, je pravděpodobnost kolize malá. S trochou opatrnosti vlízám do příslušný místnosti a s klasickým kvérem na koleně se uvelebuju provokativně metr za dveřma. Nic se neděje. Pak během hodiny zazvoní telefon. Jednou, dvakrát. Jdu ven z výuky a zavolám zpátky - mluvim s novým vrahem, kterej pod heslem "prosím prosím pověz, kde tě můžu najít", loudí rozumy, že by mě sám bez mojí pomoci nenašel, a že stejně chci skončit s hrou, tak ať si ještě užiju lov a kdovíco ještě, prostě medový řečičky s jasným podtextem touhy po snadným killu. Je třeba říct, že nakonec jsem vyměk, podleh nátlaku a sdělil svýmu novýmu vrahovi budovu, patro a dokonce i místnost, kde mě může najít. Vrah slíbil, že se dostaví.. a nezklamal. Po hodině mi bylo naprosto jasný, že bude čekat blízko dveří na chodbě - kde jinde by taky měl čekat, když chtěl mít šanci, že mu po vyjití ze dveří nezdrhnu. Prosím proto spolužáka (který o sobě mimo jiný prohlašoval, že mafii zná a snad i hrál), aby mi omrk terén. Spolužák vyjde, rozhlídne se na vobě strany, vzorově jako na přechodě.. a gestikuluje, jakože je vzduch čistej. Vycházim tedy rázným krokem ven a první, co uvidim, je člověk nezakrytě hledící mým směrem a nenápadnej jak chlap na schůzi feministek. Vrhne na mě významnej pohled, to už se ale otáčim na druhou stranu, k děsně nenápadnýmu člověku zády. Náhle si uvědomuju, že významnej pohled nebyl pro mě. Přede mnou právě vystartovala smrt. Nahazuji rychle zpátečku, smrt však utíká dopředu a natahuje ruku. Čas se zpomaluje. Stihnu udělat přesně čtyři kroky, ve kterejch se mi odehraje celej život. Ve zbývajícím čase pohlédnu ještě smrti do očí - a nejsou to oči v žádném případě neznámé. Ještě před půl rokem bysme jeden pro druhýho riskovali vlastní krk.

"Tak už to chodí, byznys nezná bratra. Jeden den odděláš přítele a za dva dny jinej chladnokrevně zrakví Tebe. Ne morálka, ale prachy ovládaj tohle odvětví."
+++ Sideshow Bob +++

[PostTrauma]

Z výše uvedeného mi vyplývá, že hry se asi účastní převážně dívky, protože ses o nich tak často zmiňoval při kontrole okolí : ) Jinak to zní docela zajímavě a vypadá to, že ses držel statečně : )

[Field Mouse]

Hrají kluci i holky, nicméně ze sítě svých informátorů jsem věděl, že můj vrah i vrah vraha jsou holky :)

[Tarreb]

Hmm, lepší pozdě než vůbec, takže....

Moje uniknutí smrti - subjekt, který je vám znám jako Tarreb občas vyvádí pěkné... blbosti. Onen den jsem byl na takové terase a skákal přes oplocení oné terasy pro trénink, mělo přijatelnou velikost na přeskok. Za oplocením se nacházela silnici. Když jsem přeskočil, tak jsem dopad´ na tu silnici. Na té silnici téměř nic nejezdilo, na což jsem se spolehnul. Měl jsem sluchátka a poslouchal jsem hudbu. Slyšel jsem jenom hudbu. Nesyšel jsem auto. Skočil jsem a dopadl pár metrů před auto. Povedl se mi skvělý záchraný hod na lefrexy reflexy a uskočil jsem, auto mě nepřejelo. Z auta vystoupil takový svalnatý pořízek, celý se třásl a děl: "T-ty vole, já tě málem zajel". Tarreb si připadal jako naprostý idiot.
Tarreb si ještě doteď připadá jako naprostý idiot.

Ten film, o němž jsem se zmiňoval se mi líbil, přestože takovýto žánr obecně vůbec nemusím. Hlavní hrdina měl vcelku dobrý smysl pro humor, btw.
Jediné, co bych snímku vytkunul byla asi hudba, popravdě trochu rušila atmosféru. Musika mi připomínala soundtrack k BG1

Field Mouse: Pěkně tě dostali, Done

[Field Mouse]

Jo, nejsem žádnej středoškolák, kterej se svačí stylem najdu si rozvrh - okecám vrátnýho - přepadnu třídu - omluvím se paní učitelce

Mimochodem nejsem si jistý, zdali již máme termín pro naši dokonalou akci. A jelikož už zmám zhruba svůj časový harmonogram na další měsíc, navrhuji uspořádat to v sobotu 24. dubna 2010! 3. dubna ani 10. dubna tu totiž nejsem a 10. dubna bych si neužil, protože se budu potřebovat učit.

[Carlos]

24.4. mi celkem vyhovuje.

[PostTrauma]

24. je ok. Dává mi to víc času na vykutění kostýmu, přestože oproti původní představě to bude zklamání : ) Vidím to na žáby, kalhoty, plášť a hůl, kterou musím vyrobit.

Tarreb je velmi šikovný hoch : ) Příště, až budeš cokoliv přeskakovat, zkontroluj nejprve bezpečnost doskokové plochy : )

Nicméně mě asi jednou taky málem přejelo auto. Rozloučil jsem se s bratrem a šel jsem na tramvaj, ale nerozhlédl jsem se, než jsem přecházel z chodníku na ostrůvek. Dal jsem nohu do silnice a kousek od ní prosvištělo auto. Bratr a tehdejší přítelkyně mi nadávali, ale já si z toho jen dělal srandu, jak je to mým zvykem.

Nejblíž smrti jsem ale asi stejně měl při mých dvou otřesech mozku. V MASHi když má někdo tlak 85/50, tak ho většinou začínají oživovat : )

EDIT: Kamarádka potvrdila, že se jí to taky hodí 24. Je to na tobě, Tarrebe : )

[Tarreb]

Mno, 17tého by se mi hodilo víc, ale snad budu moct i toho 24tého.

Má už ta PostTraumova kamarádka svůj životopis? : )

Nejblíž smrti jsem ale asi stejně měl při mých dvou otřesech mozku.

Auu. Já měl otřes mozku akorát 1x.Jel jsem do nemocnice, tam jsem spal asi 16 ( ! ) hodin, potom jsem se probudil a trochu mě bolela hlava, tak jsem dostal obklad. Potom kontrolovali zda nemám prokřáplou lebku (neměl jsem ). Tak jsem ještě poležel s obkladem a další den jsem už byl fit.

Jo, nejsem žádnej středoškolák, kterej se svačí stylem najdu si rozvrh - okecám vrátnýho - přepadnu třídu - omluvím se paní učitelce

Co myslíš tím - "svačit se"? Já toto sloveso taktéž používám, avšak zřejmě v úplně jiném významu.
Noo, pochopil jsem z toho tolik, že jsi zemřel se ctí - nicméně, zemřel jsi

[PostTrauma]

PostTraumova kamarádka ještě životopis nemá, ale měla nějaké nápady, takže je to otázka chvilky. V nejhorším jí s tím pomůžu.

A jak se ti povedlo otřást si mozkem? : )

Zemřel jen proto, že už nemohl dál žít : )

Já teda znám jenom "osvačit", což znamená něco poškodit ošoupáním, znečištěním nebo jinak snížit hodnotu (nejčastěji se to používalo u Magiců) : )

PS: Už jsem se lekl, že Tarreb je vzhůru v půl sedmé a přispívá na Sigil, ale to si jen sigilští neposunuli čas : )

[Field Mouse]

Svačení je hráčský výraz pro snadnou likvidaci - posvačil jsem ho = snadno jsem ho sejmul. Či byla to svačinka :)
Smrt ke hře bohužel patří, ale sedm modrů mi zajišťuje čestné místo v top 10, takže není důvodu zoufat. A štěstí, že zůstalo jen u té mojí smrti symbolické..

[PostTrauma]

Hm, teď mi to dává větší smysl : ) To se ti pak těch 7 mordů shánělo snadno : ) A co ochranná rukavice, to ji nikdo nepoužil? Btw to jste se fakt naháněli, když té někdo zbádal dřív, než ses k němu dostal? : )

[Field Mouse]

Yai, tři mordy ze sedmi byly před paní učitelkou. Pak jeden v divadle, jeden v čajovně, na tramvajový zastávce a na VŠ přednášce :)
Ochranná rukavice se naštěstí nedává tak snadno - nandat si ji za dvě sekundy je docela dobrý výkon. Dá se říct, že i s momentem překvapení máš tak 4 sekundy na to ve třídě člověka uvidět a zabít (pokud má rukavici připravenou zkušeně na koleně pod lavicí). Naštěstí mnoho hráčů jsou lamy a když uvidí, že do třídy vstoupil vrah, značně sebou trhnou a vůbec chovají se tak nápadným způsobem, že poznat je není velkým problémem. Obvykle je ale lepší na obranu spíš utíkat než nandávat rukavici - pokud to jde - a pak je to prostě závod, jestli tě vrah dožene. Vzhledem k tomu, že jako oběť jsi ale obvykle ve známém prostředí, máš ale výhodu.

[Tarreb]

Už jsem se lekl, že Tarreb je vzhůru v půl sedmé a přispívá na Sigil, ale to si jen sigilští neposunuli čas : )

Ano, opravdu to bylo v pul osmé. Mám Sigil rád, ale ne až *tak* rád, abych kvůli němu vstával ze své vyhřáté postýlky dříve než bude nutné .

Mozkem mi otřáslo: Měl jsem boty s nemožně dlouhými kaničkami a sprintoval jsem v nich, kaničky se mi zamotaly a já jsem spadl držkou na chodník. Už je to tak 4 roky. Co tvoje 2 otřesy mozku? Jak se Ti to přihodilo?

O tohle se prostě musím podělit:
"Pane Tarrebe, tu hnusnou ironii ve Vašich zápisech už nechci vidět."
-moje vyučující na technickou přípravu
(pozn. šlo o to, že objevila v mém sešitu nadpis "Veledůležitá pravidla k Veledůležitému kótování".
: )