Poslední válka králů?

[frontalkid]

Poslední válka králů?
/vstupují Bioware do železného věku, po němž bude následovat pád?/

Následujících pár řádků veskrze představuje několik poznámek k dlouholetému úpadku cRPG her, ohlédnutí za hrami postavenými (nejen) na infinity enginu a nostalgii jednoho fanouška, který se obává, že Dragon Age bude temnou renesancí cRPG her od velemistrů Bioware. Proč ten úpadek, ohlédnutí a obavy?

…vaše parta dobrodruhů (a dobrodružek) přežila pád laviny, prosekala se záplavou goblinů, aby stanula před prastarým Kuldaharem, který se ve své majestátnosti tyčí nad stejnojmenným údolním městečkem. Velkolepost příchodu vystihuje neskutečná hudba, atmosféra odkapává v megatunách a Arundel čeká jen na vás…

Asi se s většinou hráčů a hráček infinity her shodnu na tom, že hry postavené na tomto enginu disponovaly (ale proč minulý čas, disponují!) něčím, co dokázalo se silou mindflayerů zlákat, přitáhnout a už nikdy nepustit. Něco, co těmto hrám dodává všeobjímající, podmaňující kouzlo. Něco, co způsobuje, že tyto hry se nehrají, ale žijí (ať už to může znamenat cokoliv…) Proto se neustále vracíme, ať už přímo nebo ve vzpomínkách, debatách a na různých forech k těmto skvostům cRPG historie, proto se i nové (doslova) generace dovolávají jejich dokonalosti, pídí se po jednotlivých questech, radí se a brání je před kritikou, zapojují se do tvoreb modifikací, účastní se anket o nejoblíbenější NPC apod.
Když jsem před pár dny vyšetřil několik hodin času (kterého jsem při nástupu infinity her měl po hříchu o poznání více než po těch deseti letech – fíha, toto letí) a zasedl ke svému notebooku s odhodláním nainstalovat komplet Icewind Dale I, zmocnilo se mě příjemné mravenčení, napětí i sentiment. Pomalu jsem se ve svých vzpomínkách prošel po zamrzlých pláních, doupatech a jeskyních; přimrazily mne k monitoru. Výsledek? Vyloženě ženská partička s paladinkou, hobitka zlodějka/bojovnice, hraničářka a elfí kouzelnice/bojovnice, půl-elfka kněžka/bojovnice a nakonec bardka. Netrvalo dlouho a celá parta se ocitla v Kuldaharu…

Dál příběh všichni a všechny určitě moc dobře znáte, nemá tedy moc význam vám ho připomínat – ten hlad ukojí snad jen znovurozehrání (a dohrání). Když jsem si dnes sedl a začal psát tyto řádky, přesně jsem měl v paměti veškeré vzpomínky, zážitky a pocity nejen z hraní, ale také z debatování o nich. Vzpomněl jsem si na jeden z dnů, kdy jsme ještě hojně s kolegou Vlasakem (zdravím tě!) debatovali po icq, bujely v nás představy na vlastní modifikaci (žel, nedotáhli jsme…) a svěřovali si nostalgické střípky z hraní infinity her. Ten den jsme zavzpomínali také na neopakovatelnou atmosféru z hraní Icewind Dale ságy a vyznali jsme se z obdivu nad silou prožitku, hudby, příběhu…Už tehdy jsme nadhazovali zlomky důvodů, kvůli kterým jsme byli s to nejen Icewind Dale (pochopitelně!), ale především Baldur´s Gate (myšlen celek…) a Planescape: Torment (je to král, Vlasaku?! ) znovu rozehrát (a dohrát, samozřejmě ).
Poslední dny jsem se v určitých okamžicích vracel ke všem možným koutům své paměti, šátral, přemítal a teprve ve chvíli, kdy jsem shlédl prezentaci nové připravované hry od Bioware – Dragon Age, která je plánována jako trilogie (alespoň, jestli si dobře pamatuji; no dobře, tak možná tam bylo méně určité slovo, dejme tomu sága;) ), se mi zřejmě vše zacelilo a já si vnitřně poskládal dokonalý obraz síly, magie a intenzity infinity her. Pokusím se dílčí úhelné kameny těchto cRPG s pomocí pár příkladů sám pro sebe, ale také pro vás (znovu)odhalit…

S klasikem řečeno, můžeme se o tom bavit, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je asi tak jediné, co se s tím dá dělat. O čem mluvím? No přece o tom, že infinity engine a potažmo (3D) izomerie jím používaná tvoří nesmrtelný předobraz vynikajících cRPG. Dobrá, kořeny můžeme hledat u jiných her, Baldur´s Gate nebylo zdaleka první hrou, kde bylo užité izometrické zobrazení, ale společně s Falloutem (1,2 i Tacticsy, nedám na ně, ve světle ostatních cRPG, dopustit!) pro mne do dnes infinity hry představují měřítko pro všechna ostatní cRPG. Sluší se dodat, že sem řadím i hry od legendární Troiky (Arcanum i ToEE, s Maškarádou to bylo poněkud složitější a nejen kvůli enginu).
Když Bioware prezentovali Dragon Age, kde je možnost 3D izometrického pohledu (a zároveň odehrání celé hry v tomto pohledu!!!, což v současnosti, snad kromě Diabla 3 /že ho sem vůbec pletu/ působí jako zázrak), přičemž hru prezentují jako návrat k pravověrným cRPG, nemám sebemenších pochyb. Ponechme stranou, že jde i zoomovat (úlitba tzv. masovému hráčstvu lpícímu na grafice…?!), izometrický pohled cRPG hrám sedí nejvíce. Podívejte se na slávu a úspěchy těch cRPG, které šly jinou cestou. Pokud cRPG, tak s možností izometrie; že to nemusí platit jenom o cRPG vědí i mistři z Blizzardu. Period

Je mi jasné, že vůči uvedenému lze nalézt spoustu „ale“. To je bez debat, považovat za izometrické zobrazení za jediné možné, je i z mého pohledu (a vzhledem k mé oblibě obou KOTORů) poněkud kacířské (sic), ale tomu lze zase oponovat:

Jsou samozřejmě jiná cRPG, která nepoužívají izometrický pohled (a pokud, tak spíš jeho jistou pseudoverzi), jako jsou určitě Neverwinter Nights I i II, právě zmíněné KOTORy nebo třeba Fable či Jade Empire a Mass Effect. Pokud pominu Fable (ano, Molyneaux je zřejmě genius, podívejte se na jeho portfolio, ale Fable mi přišlo spíše než jako cRPG, více „pohádkou“ s RPG prvky ), tak zbytek má podezřele společného jmenovatele. Ano, je to Bioware. I přesto, že za uvedenými hrami stojí tato modla všech cRPG pozitivních jedinců, buďme upřímní, nedosáhly (z hlediska času), nedosahují (z hlediska času a kvality) a nedosáhnou (infinity mají holt náskok, o kvalitě není potřeba mluvit ) takové obliby jako hry postavená na infinity enginu (samo, že ne všechny tyto hry jsou od Bioware, ale jakožto původci enginu…R.I.P. BlackIsle, díky za skvostné zážitky…). Nejde samozřejmě jenom o oblibu, takový Oblivion je pořád populární (asi, nevím, nesleduji, podle mých zkušeností s hraním na XBOX360 a PC to NENÍ RPG hra, ale 3D střílečka), ale co do kvality?, tam už je značná potíž. Jinou sortu tvoří Jade Empire nebo Mass Effect. Obě hry jsou od Bioware, ani jedna není izometrická, přesto jsou to RPGčka (i když se Mass Effectu leccos vytýká, nevím, když ho srovnám s ostatními hrami, tak to je při nejhorším akčně laděné RPG…), ale takové kvality, atmosféry a hlavně hratelnosti také nedosahují. Důvody? Hned se k nim dostanu, ale musím se zmínit i o KOTORech, u nich je situace poněkud komplikovanější. Engine je jasný – je od Bioware, není to izomerie (velká škoda!, že to není alespoň pseudo izometrie jako u NWN serie…), ale je to RPG se všemi atributy z dílny Bioware (i když druhý díl je Obsidianovský a podle mého o něco slabší. Kde je tedy potíž? Zkusme to protipříklady a porovnáním.

Co mají kromě infinity enginu společné hry jako Planescape: Torment, Sága Baldur´s Gate a Icewind Dale? Jsou tu rozdíly, ale základ je myslím v těchto bodech:

- nesmrtelný infinity engine (jistě, nedá se nezmínit, nedá se neopakovat… )
- silný, co dím, SILNÝ příběh
- s tím související kvalita textů (mno, IWD promine;) )
- dialogy (!!!)
- neskutečné množství a jakost questů
- renderovaná grafika (podle mého jednoznačné plus, Saradush, Durlagova Věž, Kuldahar, celý Torment…)
- NPC (celý Torment, až na výjimky všechny NPC z BG série, i Aerie…IWD opět pokulhává…), vzpomeňte si na hlášky, zvuky, nejde jenom o Minsca:P
- začlenění romancí a vůbec intraparty vztahů (Korgan a Aerie, Ajantisovo vyznávání se…)
- nepřátelé (NPC, animace, role v příběhu…)
- hudební doprovod (za všechny musíme zmínit Jeremy Soulea, že…)
- fantastická hratelnost (!!!) a replayabilita
- kromě P:T datadisky, které podstatně obohacovaly a rozšiřovaly (kdo si dovede představit Shadows of Amn bez Throne of Bhaal?:)
- osobně cítím potřebu přidat relativně marginální, ale:
o délka (škoda, že Torment není delší)
o portréty postav (prostě 2D obrázky nebo to, co bylo v Tormentu mi pořád přijde lepší než ta šílenost z NWN2 )
o herní interface vůbec (účelnost, jednoduchost – při tom ne primitivnost, přehlednost…)
o HW náročnost – nevím, jak pro vás, ale pro mě osobně je tohle celkem zásadní aspekt, např. k NWN jsem se dostal až někdy ke konci roku 2004. Nebýt švagrova XBOXU 360 (díky, chlape), Mass Effect nebo Oblivion (žádná škoda:-P) bych nehrál do teď… Stojím si za názorem, že vůbec, ale vůbec nejde o to, jak hra primárně vypadá, pokud (!) její gameplay dokáže otázky spojené s grafikou hravě strčit do kapsy. A gameplay tvoří především výše uvedené body. Když porovnám třeba Mass Effect a Fallout (jasně, nesrovnatelné, prosím, nebít ), tak prostě Fallout je celkově, tedy i po grafické stránce lepší, líbivější, příznivější atd., protože v kombinaci s ostatními prvky vytváří takové kombo, které ani grafika Blizzardích videí (pověstně proklatě dobrá videa) u jiné hry bez příslušných atributů není s to trumfnout, co trumfnout, vůbec dotáhnout nebo se aspoň přiblížit kvalitě, kterou např. právě Fallout má…

Taaak a teď si zkuste odpovědět, která z cRPG posledních deseti let tohle měla a nebyla z dílny Bioware nebo ještě lépe, nebyla to hra na infinity enginu;)

Trochu mě osobně hlodá Witcher, ale když srovnám třeba kvalitu textů, NPC nebo hratelnost, nemám vůbec černé svědomí, přitom má Zaklínač velmi dobrý příběh (jak by také ne ). Co se týká NWN – tam je, myslím, hlavně problém v interface/enginu, NPC a hratelnosti. Měl jsem veliké problémy (podobně mám s NWN2, které jsem odložil…) se zvyknutím si na kameru, neustálé otáčení, zoomování, viditelnost a není to tak hezké, hratelnost byla ta tam a oni by přece mělo jít především, ne? U KOTORů jsem byl celkově spokojen více, silný příběh, questy, rozuzlení, zvykl jsem si mnohem lépe i na grafiku a provedení enginu, ale občas mě přepadala stereotypnost a klišé (jistě, jsou to Star Wars a ty jsou na klišé postavené, že ), NPC mi přišly (kromě těch klíčových) takové nijaké a vůbec motivace vše rozehrát znova (třeba za jinou postavu) e-e.
A co Jade Empire a Mass Effect? Začnu tím druhým, který mám rozehraný a zatím musím řici, že i když se jedná o velmi dobrou zábavu, tak nějak to pořád není ono. Příběh se vyvíjí velmi slibně, NPC a vůbec celý svět jsou poměrně originální, classy, questy a dialogy, nutnost rozhodování (kdo z vás nechal přežít na Peaku 15 hlavní obludku?!:) ), ale stále mám pocit, že tomu něco nebo spíše poměrně dost věcí chybí.
Nechce se mi věřit, že tohle všechno muselo být nutně ze 3rd person pohledu. Že souboje tím pádem nemohly být třeba tahové (vzpomene si někdo na Star Trek: Away Team?), že NPC mohly být propracovanější a questy více mimo šablonu dojdi do místa X, zabij Y, přines Z atd. A dialogy – zajímavé řešení, několik možnosti reakcí, vliv postavy, ale chybí tomu místy atmosféra, důvěryhodnost. Bylo by ale nefér takto hodnotit, když nemám ani jednou dokončeno. Nesmím však také zapomínat, že se jedná o původně „xbox 360 only“ titul (sám nevím, zda Bioware za transfery kárat nebo chválit…může to vypadat jako přínos a myšlení na hráčskou obec, osobně je spíše podezřívám z dobré snahy finančního zajištění budoucích projektů, podobně to bylo s KOTORem…i když tady lze namítnout, že si prašule zajistí KOTORem v podobě MMO ) a to říkám s plným vědomím toho, že Jade Empire na PC neměl býti vůbec. Buď jak buď ani u Jade Empire se ale moje RPGky buňky netetelily takovým štěstím jako u infinity her. Prostředí, příběh, souboje (ano, netušil jsem, že mohou být TAKOVÉ), dialogy (no, jak které, povětšinou standard Bioware, což je samozřejmě více než kompliment), NPC (yes!), ale co se dá určitě vytknout je gameplay afektovaný virem jménem herní konzole. Moje známá si na Jade Empire svého času vypracovala dokonce návyk – ano, je to adiktivní záležitost, jenže není tak spalující jako Baldur´s Gate nebo tak příjemně fascinující jako Planescape. Výprava je neokoukaná, což je jednoznačně plus a musím se přiznat, že pokud by kvalita RPG her měla být poměřována třeba jenom touto hrou, spousta z nich by vůbec nevyšla (kdo alespoň chvíli nesledoval počáteční mikronaděje Falloutu 3?!, teď je z toho pytel h…, ale co jiného od Bethesdy čekat, že ) Navíc jsem Jade Empire dohrál jenom jednou (časové důvody), takže bych ho nerad vnímal jako zhrzeného nevlastního bratříčka ostatních her od Bioware, přesto Planescape to není a popravdě řečeno ani Arcanum nebo Fallout ne. A že jsou tito velikáni příliš těžkými váhami? Určitě, poměřováním s ostatními hrami ale vyjde (především také časem) najevo skutečná kvalita a hratelnost. Nu a pokud by někdo namítl, že jsem se nezmínil více třeba o Gothicu nebo reinkarnaci Bard´s Tale? Ten, kdo nechápe – ne, skutečně izometrický pohled NENÍ zárukou kvality, ale je podstatnou součástí a ne každé cRPG bez tohoto pohledu musí být špatné, málo kvalitní. Jenže tady se bavíme o králech cRPG, bavíme se o polobozích (a jednom Bohu, že, kdo ví, která hra jím je ) a o budoucnosti jejich krevní linie. Metalheart, Day/Night Watch, Lionheart (sakra, proč jste tak zprasili druhou půlku?!:( ) nebo Fall. Tohle jsou všechno RPG (odlišujme, Dungeon Siege a podobné NEJSOU RPG), která stojí za to alespoň zkusit (Lionheart i dohrát;) ), ale králové, ti sídlí daleko výše a jinde. Tohle je spíše podhradí (což má svou váhu) v sálech pak brouzdá pár vyvolených Greyhawk, Vampires Bloodlines (proč TOLIK bugů?, já vím, já vím…), KOTOR I, II, korpus Neverwinter (možná Storm of Zhetyr vše vytáhne poblíž trůnu?!, ale jenom přisednout k nohám) a další zmínění. No a na trůně sedí (snad se to nevylučuje) triumvirát (abecedně;) ) Arcanum, Fallout a infinity hry. Ne, nebudu se přít, zda je lepší Planescape nebo Baldur´s Gate II, tak nějak tuším, že Icewind Dale série většině tolik k srdci nepřirostla (i pro mě osobně má zvláštní, speciální místo, nejvýše však nesídlí). Myslím, že ty dvě hry nejdou srovnávat, v mnoha ohledech se jedná o naprosto rozdílné hry. Podobně to platí o srovnávání s Arcanem nebo Fallouty (spíš s jedničkou…). Ale proč tohle všechno?

Když v roce 2004 Bioware s prvními screeny uvolnily i drobty informací o tom, že chystají duchovního pokračovatele/nástupce BG série, byl jsem skeptický. Ano, podle pár snímků těžko hodnotit závěrečnou hru, ale z prezentovaných ukázek jsem nabyl dojmu, že půjde spíše o pokračovatele NWN – v duchu 3D RPG. Od té doby mnoho informací neprosáklo. Poslední dva týdny jsou ale oproti tomu menší vichřicí – Bioware informace dávkují, ale na E3 si připravily pořádnou porci (včetně gameplay videa) sdílnosti. Ti z vás, kdo především video z hraní shlédli, mi zřejmě dají za pravdu – vypadá to slibně, vypadá to nadějně a pokud Bioware dostojí proklamacím, zřejmě se bude jednat o důstojného nástupce, který nedá na BG zapomenout, ale přinese renesanci cRPG – návrat k počátkům, návrat k tomu, co učinilo BG ságu tím, čím je, tedy nesmrtelným cRPG. To, k čemu ve zmíněném videu došlo nebo nedošlo, jak se celkově jevilo, jaká je grafika atd., to si každý může zjistit i na domácích herních serverech. Já bych rád společně s výše řečeným vyslovil možná přání, spíše však obavy a notnou dávku nostalgie, protože se domnívám, že tato renesance (pokud vůbec) bude temná a na jejím konci?…

Bioware zjevně zvolili cestu nejmenšího odporu, musí myslet ekonomicky, i na vkus příznivců a příznivkyň, tudíž co se interface týká, vsadili na možnost navolit si pohled, ve kterém se Dragon Age bude hrát. V době, kdy se hry vytvářejí z 99% pod tlakem nutnosti profitu (samo, že tomu tak bylo i dříve, ale hry měly svou kvalitu – žádné fňukání a mýtizace minulosti, ale nemohu zase neupozornit na Fallout 3, z toho, co jsme mohli vidět – to je asi trapná legrace nebo totální destrukce Fallout značky – a to je Bethesda zavedené studio s příslušnou ekonomickou silou a dostatečným potenciálem; i když se tak málem stalo už tím skvostem zovoucím se Brotherhood of Steel ), Bioware chystají hry pro konzole, MMO, ale zároveň jsou s to (alespoň já tomu pořád věřím) udělat hru podle svých představ. Schválně se zamyslete, jak by vypadalo Arcanum, Planescape nebo IWD II, kdyby autoři mohli do hry vpravit vše, co původně plánovali a chtěli (!!!) (což samo ukazuje, že i tady byli pod tlakem peněz, vydavatelství atd., ale i přesto, PŘESTO, jsou to tituly, které mají svou nespornou kvalitu a úroveň). Dragon Age má být návratem k syrovosti a původnosti RPG, má být temnější, osekané od klišé (no, to video/intro, nevím, nevím ), plné dialogů a možností plnění questů, s důrazem na volnost, epickým příběhem (několik dílů), má disponovat živoucím světem s vlastním mikroživotem atd. Je mi jasné, že vše proklamované nemusí být splněno. Soudě z videa i povšechných informací se zdá, že jsou Bioware přinejmenším na dobré cestě (4 roky jsou poměrně dlouhá doba) a chystají nám zvolení nového prince cRPG her. Podle mého se tak stane, pokud budou s to spojit následující skutečnosti:

- hratelnost musí být jednoznačně primárním cílem (tzn. schovat si kecy o nezvratnosti vývoje a posunu technologií, tohle NEJSOU argumenty proto dělat hry tak, jak je dělá Bethesda – vděčný terč, že:-P)
- epická sága vyžaduje epický příběh, žádné černobílé snímky, bohatost, chytrost, neokoukanost, spletitost
- genealogie questů co nejbohatší, pestrost, rozmanitost, stavět před rozhodnutí, afektování světa i herních postav…
- dialogy (!!!), poslední dojmy mam z Witchera a nejsou tak příznivé, občas jsem měl pocit, že se tak nějak „hraje na jednu stranu“ – postava se zeptá, postava odpoví, další otázka k dalšímu tématu…ploché, je to záležitost vkusu, ale např. takový rasismus z IWD 2 mi přišel mnohem uvěřitelnější než ten z Witchera…(jen jako příklad)
- nastavení kamery; infinity tenhle problém nezná, ale 3D itnterface ano, osobně bych doporučil možnost nastavení kamery napevno, neustálé otáčení, zoomování, rozhlížení apod., myslím, ruší atmosféru a zamezuje rozpouštění hranice mezi hráčem a světem, do kterého se má vpít, s čímž souvisí…
- …atmosféra, která by se měla dát krajet, adamantiem nejlépe, tady jsou rady drahé, ale opět by se atmosféře měla podřídit grafika, hudba, styl vyprávění příběhu, dialogy a vůbec celkově prostředí; možná hodně zapracuje ponurost – to je osvědčený tahák a s efekty se nemusí rozjíždět zrovna ohňostroje, vemte si kouzla z BG, nebyla tak epická, ale fungovala a prostředí?, k tomu není co dodat…
- propracovaná NPC nelépe po vzoru BG II nebo Tormentu, zde záleží výhradně na pozicích v příběhu, vztazích k ostatním NPC, jejich osobnosti, motivech, úkolech, přesvědčení (kéž by!) apod., Bioware ale mají kapacity na to, aby tato stránka dopadla více než dobře; a co se ještě NPC týká, snad půjde vytvářet jenom hlavní postava a zbytek přibírat…
- texty celkově, tady není co řešit, předchozí hry jsou dostatečným vzorem, co takhle najmout Avelloneho?!
- hudba; ano, není to nejklíčovější, ale k atmosféře zásadní, aby se lišila podle lokací, situace apod., namluvení postav – hlášky z BG a Tormentu, komu by nechyběly…
- HW náročnost, jak jsem už zmínil, pro mě osobně je tohle celkem klíčové, hru si můžete zahrát po x letech, ale vzhledem k prodejnosti, komunitě apod., by si Bioware sami škodili, podobně prý uvažuje Valve, shromažďuje data a informace z hráčských sestav a…( i když u Halfu 2ky to moc vidět nebylo); btw. myslíte si, že, ty ankety na stránkách Bioware jsou pro nic za nic:-P
- podpora moddingu, tady je to dvojsečné, pokud má být Dragon Age sága, tak se do podpory modderů asi Bioware moc chtít nebude, alespoň z počátku (i když osobně bych v tom takový problém neviděl, vzhledem k tomu, že se má jednat o singleplayer only titul). Když si vzpomenu, co se chystá s enginem NWN 2 (Planescape trilogy), tak je jasné, že podpora moddingu je jednoznačně prozíravá věc. Ty bolesti v případě infinity byly často fatální, kdo by si nevzpomněl na legendu Tower of Iron Will, která, tuším, zašla právě na náročnost (škoda, že autor nedal své nedokončené dílo k dispozici, bylo by zajímavé se vše pokusit dotáhnou, R.I.P.). Navíc Bioware chtějí své dítě portovat časem na konzole (wtf? ), na kterých je modding prakticky nemyslitelný, takže…tohle je více než otevřené
- datadisky, tady se věc vysvětluje sama, sága bude mít jistě více dílů, přesto bych přemostění při čekání na pokračování v podobě datadisků uvítal a ve spojení s toolsetem a šikovností modderů a modderek…sweat;)

Napadají mě ještě nějaké věci, které se týkají hranic zkušeností a levelování (žádné zbraně +6;) ), nepřehánět to se souboji (balance in all things ), zajistit dostatečnou variabilitu povolání nebo vztahy uvnitř skupiny, úpravy postav, skripty apod., ale z původně krátkých poznámek se mi vyklubal text skoro na 6 normostran, tudíž se pokusím vše pokud možno co nejsrozumitelněji shrnout.

Vzpomínám se, když jsem poprvé vyhrál souboj s Tanari démonem na konci TotSC. Hrál jsem za mága, který společně s Minscem jediný přežil a i oni dva měli takřka smrt na jazyku. Byl to kruciální souboj, který jsem dokázal s hlavní postavou ustát, ale většina party za to zaplatila svým životem. Ajantis, Coran, Jaheira, Kivan…koukal jsem s hořkým zadostiučiněním na zbytky proběhnuvší bitvy a postupně jsem procital z ponoření do hry se zjištěním toho, co se mi přihodilo. Byl jsem „tam“…účasten bitvy přihlížím ohořelým zbytkům a zmrzačeným tělům svých souputníků. Vytrhly mě však myšlenky na realitu, zda bitvu zopakovat a zachovat celou partu, lítost vdechla život rozporu. Takových chvil se mi během hraní infinity her (o ostatních se to říct nedá, rozhodně ne, v takové míře), her, ve kterých mají prsty Bioware a BlackIsle nebo Troika stalo ještě mnoho a příběh, atmosféra i „žití“ těchto her mě prostupovalo. Bylo to jako procházet s Beatricií k vrcholu poznání v závěru Dantovy Komedie. Byla to úžasná zkušenost a zážitek, který bych rád ještě u nějaké hry zažil. Jsou jistě mnohem důležitější i lepší životní zážitky, chvíle a možnosti, podstatnější věci než cRPG hry, zásadnější hodnoty. Nechci tím ale podkopávat nohy tomu, co jsem až dosud napsal. Pokud má být Dragon Age temnou renesancí cRPG her, po níž bude následovat věk katedrál a grafika a bezhlavost akce vše převálcuje, pak doufám, že právě tato hra bude důstojným nástupcem, který předznamená pád cRPG her a bude bránit infinity dědictví proti převaze nepřátel. Dragon Age může být poslední slavnou kapitolou, po níž bude následovat jen zánik slavného rodu. Už kvůli Bioware chci u tohoto soumraku být. A co vy?…

váš frontalkid

ps: všechny chyby, překlepy a jiné zhůvěřilosti jdou na mou odpovědnost, ne tak obsahová stránka, kterou budu hájít do krve, u délky textu už to je horší;)

[Vlasák]

No, teda... tomu říkám comeback Zdravím

Vsuvka na začátek (žel nebude ovšem můj příspěvek nikterak dlouhý, překvapivě)...

Je to pár dnů, co jsme s Geraltem a Vallunem rozehráli BG2 v multiplayeru. Jako postavu mám elfího bladesingera alias hezky tuto postavu vystihující multiclass kensai/mág (coby vysloužilý modder si můžu dovolit podobné funkční čachry ) a snažíme se hrát "RP" stylem (aspoň trochu ). Kupříkladu do ruky nevezmu nějaké podřadné a bladesingerovsky neestetické zbraně jako kladiva, cepy, palcáty, obouručné meče Nevím teda, jak budeme ničit golemy (sic jsem v družině i přes multiclass hlavní útočná síla), ale nějak se to přežije No, a nádherně si tu hru užívám. Je to sice jiný feeling než single hraní BG2 poprvé, nicméně sžití s postavou zcela parádní... Takže shodou okolností teda osobně zažívám zrovna "infinity renesanci"

Ale zpět k tématu...

Nemám moc co psát, protože jsem jaksi herně zastydl u těch Infinity her - o Dragon age jsem neslyšel, anebo slyšel a zapomněl, poslední crpg pro mě bylo IWD2 - tedy poslední (nedo)hrané; jinak bych na IWD2 totiž nejradši zapomněl. Nemám s čím srovnávat a hraní BG: Dark Alliance na PS neberu jako hraní RPG A jak z pozice hraní her, tak i z pozice přístupu k "tvorbě" her jsem tedy zůstal někde před dvěma třema lety (a možná tam, kde jsme zrovna vedli tebou vzpomínanou icq konverzaci - ano, taky si na ní dobře pamatuji ). A možná je to zakonzervování paradoxně nakonec ku prospěchu věci, nevím

Jednou z tezí, kterou jsem razil a stále razím, je to, že větší předpoklad k tomu vrýt se do paměti, má možná překvapivě hra s "vnuceným" hrdinou - příkladem je Torment. Hra za mrtvolu, která začíná jako bojovník. Nemožnost volit pohlaví, rasu, barvu vlasů, povolání, přesvědčení, ba do toho člověk ani nemůže vložit nějakou svou představu, co je "jeho" hrdina zač. RP faktor hry to nijak nepotlačuje, ba v jistém úhlu právě naopak - rozvíjí (--- ale samozřejmě záleží na tom, co kdo považuje RP). Hráč skutečně hraje za roli, která je mu nabídnuta. Pakliže je mu nabídnuta spolu s příběhem, který ji tvárně určuje (Torment s parádním trikem flexibilní reinkarnace, kdy hráč začíná de facto s resetovanou schránkou, která je však obalena mnoha vazbami a důsledky z minula; nicméně určitě by šlo vymyslet mnoho jiných míst rozcestí). Takováto hra s vnuceným hrdinou má větší potenciál na to přinést intenzivnější zážitek ze hry, jakož se vše točí skutečně kolem ní a takové, jaká je.

Kupříkladu BG s fixní postavou kladného paladina (a já mám stále dojem, že pro nějakou takovou postavu byl tvořen jeden z "ideálních" průchodů hrou) by mohla být lepší (ve vší kacířskosti mého názoru, že BG by mohlo být "lepší" ) - lepší z důvodu, že hra by věděla, o koho jde - nešlo by o trpasličího bersekra, nešlo by o asiatského kensaie, nešlo by o barbara barda... BG z toho nicméně vybruslilo dobře. Ale hmatatelně vidím BG šité na kladného paladina vystavovaného svodům bhaalspawnosti, dilemat sebeobětování pro druhé, polorozpadu paladinské osobnosti, eee... a tak dále

Je snad patrné, co chci říct. Můj už fousatý příklad je v kratších hrách ala "povídkách" - kupříkladu hra zaměřená kupříkladu za elfího hraničáře. Netřeba dlouhá, ovšem intenzivní. Jakože - jaké RPG lze hrát za elfa, tak aby to opravdu byl elf (choval se elfsky a bylo na něj tak nahlíženo)? Já nevím, já všechny RPG neznám - ale myslím, že *tolik* jich nebylo. Jsem pro kvalitu (hutnost) namísto kvantity (volnost). Zajímalo by mě, jak by se takové hry-povídky ujaly...

Co se týká izometrična - přiznám se, že konkrétní závěr za sebe nemám. Snad jen otřepané "lepší do krásna dovedená izometrie než polokrásné 3d" Nicméně na vlastní kůži jsem zažil, že atmosféra nezapomenutelna a intenzivního zážitku lze vybudovat ve 3d (Silent Hill 2). U RPG se dále obávám toho, že 3d svádí k "tunění" soubojů (využít možnost kamerovat, manévrovat, etc.), což není můj šálek rpg-kávy.

A co se týká moddingu - seznávám, že je velká škoda, že BG modding svého rozkvětu nedochází dnes. Infrastruktura by mohla být na míle kvalitnější, což by přípravu modů a kategorizaci informací značně zefektivnilo.


Ale krásné zamyšlení, jen co je pravda - a asi nemusím dodávat, že takřka do řádky souhlasím

[sevencreature]

frontalkid: Obligátní - TLDR;

Je krátký komentář - od Dragon Age zatím nic moc nečekám (co jsem zaregistroval, tak tam má být údajně družina maximálně 4 lidí naráz, postavy, které "zemřou" v boji jsou po jeho skončení probrány z "bezvědomí",... - no, třeba jde jen o zvěsti fanoušků ) a tak dále. Uvidíme.

P.S. Po úpadku Bioware (v podstatě postupně už od NWN, zejména pak otřesné Jade Empire, jejich stupidní a recyklované dialogy a NPC ve hrách - vždyť od KotORu jsou snad všechny jejich hry založené na jedné společené hromadě dialogů, NPC a questů) mě může Dragon Age maximálně překvapit, zklamat ani náhodou

[frontalkid]

frontalkid: Obligátní - TLDR;

Je krátký komentář - od Dragon Age zatím nic moc nečekám (co jsem zaregistroval, tak tam má být údajně družina maximálně 4 lidí naráz, postavy, které "zemřou" v boji jsou po jeho skončení probrány z "bezvědomí",... - no, třeba jde jen o zvěsti fanoušků ) a tak dále. Uvidíme.

P.S. Po úpadku Bioware (v podstatě postupně už od NWN, zejména pak otřesné Jade Empire, jejich stupidní a recyklované dialogy a NPC ve hrách - vždyť od KotORu jsou snad všechny jejich hry založené na jedné společené hromadě dialogů, NPC a questů) mě může Dragon Age maximálně překvapit, zklamat ani náhodou

podepisu, jenom mam pocit, ze i kdyz jsou infinity kousky stalou manou, dragon age verim...minimalne do te doby, nez vyjdou. nejde dosud soudit, ale pokud by napr. dodrzeli byt jen polovinu planu + pridali toolset....mno...

presto infinity 4ever ...nezbyva nez konecne uklohnit nejakej poradnej mod

[Ajantis]

…vaše parta dobrodruhů (a dobrodružek) přežila pád laviny, prosekala se záplavou goblinů…

Když jsem četl tenhle úvod, s povděkem jsem kvitoval, žes začal právě kritikou her, které chceš obhajovat. Za příběh IWD1 (a obzvláště jeho úvod, kdy má družina zcela náhodou jako jediná - ale zato celá - přežila sesuv laviny) jsem se styděl už před těmi osmi lety, kdy jsem byl o poznání méně zkušený hráč. A ono je to úplně jinak.

To poslední, co by bylo společné infinity RPG, je dobrý příběh, dialogy a NPC. Pokud pominu PST (což mohu vzhledem k tomu, že jde o jedinou hru, udělat snadno), vyznačují se infinity RPG především špatným příběhem a přinejlepším průměrnými dialogy a NPC (i NPC v nejlepší z nich - BG2 - jsou slabší než v KotOR1, neřkuli KotOR2). KotORům, Jade Empire a Mass Effect se - právem - vytýká ona šablonovitost postav, dialogů a questů (nenápadité a černobílé úkoly typu "přines", "zabij", "promluv" a obdobně pestré možnosti v dialozích). Jenže tato šablona má kořeny už v BG sérii, z níž byla převzata.

Ad srovnání izometrického a 3D enginu: Pokud jde o questy, dialogy, vyprávění příběhu a obecně silné scénáristické momenty, není mezi nimi rozdílu. Určité momenty v KotORech u mne mohou plně soupeřit s těmi v PST. Pokud jde o souboje, tady jsou KotORy, Morrowind, Gothic a mnoho dalších za infinity RPG pozadu, ale nemyslím si, že by to byla věc závislá na užitém enginu. Souboje v Mass Effect mi totiž přišly svou zábavností s infinity hrami srovnatelné; jsou sice akčnější a méně taktické než ty v BG2, ale to apriori nevnímám jako negativum, ostatně taktické možnosti např. v BG1 byly též dost chabé. Problém Mass Effect je, že došlo k většímu příklonu k akčnosti u hry jako celku. Dovedu si představit hru se souboji a_la Mass Effect, přičemž by ostatní složky hry byly stejně kvalitní jako u PST. Sice jsem takovou hru nehrál, ale nemyslím si, že by z principu nemohla být vytvořena.

Tedy více než změně enginu bych onen "úpadek" vyčítal proměně trhu s hrami, na němž žánry různě variují a ta klasická izometrická RPG už vesměs vymizela. Pokud na ně ovšem nostalgicky vzpomínám, tak rozhodně ne kvůli příběhům, dialogům, nápaditosti questů a různým možnostem jejich řešení - tady jsou to u izometrických RPG totální vyjímky, které se dají najít i v těch dnešních. Jejich srovnání mi v těchto bodech vyznívá vyrovnaně. Dnes mohu KotORu či Mass Effect vyčítat stereotypní questy a nízkou variabilitu jejich řešení, ale když si vzpomenu na IWD nebo BG, vidím, že to tehdy bylo úplně stejné. Sice si stěžuji, že jsou společníci v Mass Effect oproti těm v KotORech ploší, ale v IWD nebyli vůbec žádní, ve Falloutech či BG1 se téměř nijak neprojevovali a ani ti v BG2 nebyli kdovíjak skvělí.

Pozoruji proměnu nabídky RPG na trhu, vychází – i vzhledem k tomu, že jsou téměř všechna RPG pouze konzolovými porty - jiné hry než před lety. Odlišnosti v konceptech vcelku otevřených a svobodomyslných (ale ne jako z generátoru vyplivlých - viz Morrowind) světů Falloutu, Arcana nebo BG a v podstatě akčních RPG jako KotOR, Fable, Bloodlines nebo Mass Effect jsou evidentní. Na druhou stranu vývoj postavy v Mass Effect mi přijde snad ještě víc v RPG duchu než u BG a IWD, v nichž levelování u nekouzelnických povolání fakticky spočívalo jen v odkliknutí přidělných životů, ojediněle v přidání nějaké té hvězdičky do zbraňové dovednosti. (...) Tak mě napadá, že izometrickým RPG je řadou starších hráčů vytýkána absence hádanek, jednoduchost či co největší přístupnost, tedy věci, které hráči izometrických her zase nezřídka vytýkají těm 3D RPG. Jak jsem psal, příklon k větší akčnosti a bezproblémovosti obecně je jasně patrný a většina novějších RPG, která jsem hrál, měla také dost nezáživný soubojový systém, každopádně zde hovoříš o nějakém ideálu, kterého zdaleka nedosahovala ani ta stará RPG; o (polo)božských vlastnostech, které prostě neměla.

Omlouvám se za značně nekompaktní příspěvěk, chtěl jsem tu nostalgii a patos trochu narušit.

P.S. Ještě zkratkovitě:

Q: Kdo si dovede představit Shadows of Amn bez Throne of Bhaal?
A: Já. Throne of Bhaal BG ságu značně upravuje směrem od toho, jak jsem měl BG rád.

Q: Kdo z vás nechal přežít na Peaku 15 hlavní obludku?!
A: Já.

S: I přesto, že za uvedenými hrami stojí BioWare, buďme upřímní, nedosáhly (z hlediska času), nedosahují (z hlediska času a kvality) a nedosáhnou (infinity mají holt náskok, o kvalitě není potřeba mluvit ) takové obliby jako hry postavená na infinity enginu...
R: (Jak jinak než upřímně.) Myslím si, že KotORy kvalitou všechny infinity RPG vyjma PST překonávají. A co se týče obliby... Neznám čísla, ale ani trochu bych se nedivil, kdyby se jich prodalo více než kterékoli infinity hry (tolik k oblibě).

[sevencreature]

Sice si stěžuji, že jsou společníci v Mass Effect oproti těm v KotORech ploší, ale v IWD nebyli vůbec žádní, ve Falloutech či BG1 se téměř nijak neprojevovali a ani ti v BG2 nebyli kdovíjak skvělí.

Jen k tomuhle - hlavní rozdíl společníků v BG, BG 2 a částečně i Falloutu (kde mi byli vesměs sympatičtější než v KotORech - opravdu si nepředstavuji sžití s postavou tak, že mi na potkání odvypráví celý svůj mizerný a nudný život při "proklikávacím kolečku") od KotORů a spol. především tím, že jsou užiteční ve hře. V KotORech a Jade Empire (nevím jak v MA) jsou v boji vesměs přebyteční, zastávají spíš funkci předmětů (meditační aury) nebo klamných cílů (odlákávají pozornost nepřítele a občas prostě omdlí - to je přece úplně normální chování, že).

Naopak v BG sérii jsou esenciální součástí družiny a všichni jsme na sobě závislí. Což je hlavní důvod, proč znám NPC jménem a pamatuji si i jejich krátké příběhy či reakce a questy. V KotORech už pomalu ani nevím, jaké NPC tam jsou a které je v jakém díle A záleží/záleželo mi na nich asi jako na včerejším vydání Metra.

[Ajantis]

sevencreature: No, i takhle se dá na společníky dívat.

Já je tedy v KotORech v bojích využíval vydatně. Pořád se do nich může hráč přepnout a do jisté míry tak využívat jejich schopnosti. Předmětem se stávají až v Mass Effect, kde se do nich hráč přepnout nemůže a lze jim zadávat jen jakési orientační příkazy, které nezřídka nedoržují.

[sevencreature]

Ajantis: No, já tím chtěl říci (napsat) že mi moc nevyhovuje tenhle nový systém, který Bioware prosadilo po BG (a dle mého názoru dost špatně a dost nešťastně a nepovedeně/nedodělaně okopírovalo od jRPG - když už kopírovat, tak pořádně ).

Přiznávám, že se mi nejspíš ještě nezhojily jizvy z Jade Empire, takže i KotORy teď momentálně nevidím v úplně příznivém světle (i když tam jsem se o příběh zajímal a NPC prokecával vesměs rád).

[frontalkid]

Q: Kdo si dovede představit Shadows of Amn bez Throne of Bhaal?
A: Já. Throne of Bhaal BG ságu značně upravuje směrem od toho, jak jsem měl BG rád.

Q: Kdo z vás nechal přežít na Peaku 15 hlavní obludku?!
A: Já.


R: (Jak jinak než upřímně.) Myslím si, že KotORy kvalitou všechny infinity RPG vyjma PST překonávají. A co se týče obliby... Neznám čísla, ale ani trochu bych se nedivil, kdyby se jich prodalo více než kterékoli infinity hry (tolik k oblibě).

diky za reakci...a ted neco malo ode me:c)

nechtel jsem tim urcite rict, ze je to nezbytne, ale povazuji ToB za ucebnicovy priklad toho, jak by rozsahem, kvalitou, pridanou hodnotou atd. mel datadisk vypadat (ne jako fallout 3 jako datadisk oblivionu:-D)

jsem rad, ze nejsem sam, taky jsem ji nechal jit;)

u KOTORu jsem se bavil, co jsem taky v tom prispevku priznal, myslim ale, ze jednotka byla lepsi nez dvojka a i kdyz nepostradaly nektere esencialni prvky jako pribeh, atmosfera, ukoly, dialogy apod., tak jsem nenabyl pocitu, ze by na infinity dosahly, ostatne jde vzdy o vkus, to je jasne, ale pokud bych to mel brat z hlediska doby a prodejnosti (BG saga je 4. nejprodavanejsi hrou vsech dob, tedy podle udaju na strankach bioware:-D;) ), tak myslim, ze infinity hry vedou jednoznacne...priznam se, ze tim, jak kuti MMO KOTOR, trochu mi bioware pocuchaly zapoje, ale co se da delat, doba je takova...

[frontalkid]

Naopak v BG sérii jsou esenciální součástí družiny a všichni jsme na sobě závislí. Což je hlavní důvod, proč znám NPC jménem a pamatuji si i jejich krátké příběhy či reakce a questy. V KotORech už pomalu ani nevím, jaké NPC tam jsou a které je v jakém díle A záleží/záleželo mi na nich asi jako na včerejším vydání Metra.

tohle vnimam dost podobne, mozna, ze BG v tomhle je pusobivejsi, romanovejsi, nevim, mozna i propracovanejsi...ale samo asi zalezi, kolikrat clovek tu kterou hru dohral...jo a nemuzu nevzpomenout zaver KOTORu dvojky - cekal jsem tedy neco slavnostnejsiho;)

[liuk]

Nejsem sice na infinity hry takový odborník jako většina z vás, ale několikeré dohrání Baldur's Gate, Falloutů, Tormentu a půlku Arcana mám za sebou. Většinu času jsem však strávil u Neverwinter Nigts a jeho hraní a tvorbě na online světech.

Také mi od dob BG výrazně chybí hra u které bych cítil onu hutnou atmosféru, která ukazuje svět jako živý. Dojmulo mne, když jsem navštívil Baldurovu bránu, ruiny Ulcasteru, most Firevin, nebo Durlagovu věž. Ta místa byla uvěřitelná tím, že z nich vanul čas, skoro to chtělo zastavit se a uvědomit si, kolik lidí zde prožilo své životy. Jak se někomu podařilo z polygonů a not vytvořit něco takového?
Další hry už mi nikdy takovou "reálnost" nenabídly. Baldur's Gate II zrušilo volný pohyb po mapě, nutilo mi, která místa jsou pro mne zajímavá a já jen chtěl občas prozkoumávat jen tak lesy kolem Atkathly!
Planescape je jiný šálek kávy, má vlastní realitu, která je krásná, ale pro mne cizí. Je to skvělý příběh, ale nemohu ho žít tolikrát, jako právě Baldur's Gate, kde každá nová PC postava je někým jiným s jinými cíly.
Fallouty si zas hrají s nadsázkou a humorem. Ta legrace, když bandita dostane kritický zásah s plazmovou zbraní, nebo je rozcupován bozarem.
Jen právě u BG1 jsem ale cítil silné vtáhnutí do světa, byl jsem jeho plnou součástí.

S výše vyjmenovanými hrami se mi pojila i skvělá hratelnost a vybalancování soubojů, nepřátel, schopností postavy a předmětů (které mají kvalitní popisky).

Novější hry počínaje Neverwinter Nigts již nic takového nepřináší. Objevují se sice zajímavé NPC a zápletky (KOTOR a převrat Bastily na správnou stranu síly byl krásný zážitek), ale prostředí mi již nikdy nedokázalo navodit ten syrový pocit opravdovosti světa. Schválně kdo ten pocit cítil v chudinské čtvrti v NWN1, kde v každém sudu byly zlatky, drahé kameny a svitky, nebo v KOTORU, kde města sestávala jen z prostorů pro questy, nákup a boj.

Nechápu tuto dobu jako dobu RPG temna, jak mi (možná špatně) vyznívá z některých příspěvků, ale jako dobu, kdy se něco zavřelo a jiné možnosti se otevřely. Mám na mysli tvorbu modifikací pro Neverwinter Nights. Pokaždé když o nich čtu, tak je to něco jako: "nástroj pro tvorbu vlastních dobrodružství". Zapomíná se však na něco podle mne významnějšího, na tvorbu online světů. Právě tam se otevřel prostor pro stvoření světů svých představ a předání jich jiným hráčům, kteří každý den spoluvytváří obsah. Podle kvality DM (PJ), kultivovanosti a toho jak je server hodně zaměřen na RP, se jde setkat s neméně epickými situacemi jako v sérii Baldur's Gate, Planescape Tormentu, KOTORU...
Scripteři na jednotlivých serverech dokáží upravit systemy a předělat akční singlové NWN na hru s nutností taktizovat a tvořit skupinky postav, s nutností hrát RP víc než jen lítat po lokacích a zabíjet co se pohne. Tvůrci lokací potom ze spousty umístitelných oběktů vykouzlí místa, která mají duši i v 3D pohledu zezhora a DM dotvoří atmosféru žijícího světa. Takového, kde se hráč může stát vlastníkem pevnosti, stavitelem chrámu, známým kupcem, lovcem drowů, či čímkoliv jiným.
Ve výsledku tak vznikne skoro nová hra. Možnosti jsou v našich rukou.
S Dragon Age se myslím ještě více rozšíří.

[Ajantis]

Dojmulo mne, když jsem navštívil Baldurovu bránu, ruiny Ulcasteru, most Firevin, nebo Durlagovu věž. Ta místa byla uvěřitelná tím, že z nich vanul čas, skoro to chtělo zastavit se a uvědomit si, kolik lidí zde prožilo své životy. Jak se někomu podařilo z polygonů a not vytvořit něco takového?

Jen chci podotknout, že je tohle velmi výstižné popsání pocitu, jejž jsem měl v těchto lokacích (a obecně v BG1) rovněž.