Sigil: Diskusní fórum

Už to neni tak ostrý jako to bejvalo, neni to ani tak dlouhý, ale myslim, že to má aspoň hodně co do sebe. Tuhle jsem dělal v docela úplný krizi.

Já ti naprosto rozumím, poezie se z lidí řine hlavně když jsou úplně na dně. Znám to až moc dobře.

Žiletka po tváři přešustí,
vousů zbavit snaží se
a díky ruce třesoucí,
krev na zemi sráží se.

Tohle jsem například složil v pátek, když bylo nutné se jít oholit. Děs, hrůza. Bolest. Hluboko v nitru.

Jasný, prostě normálka.
Tuhle jsem zase složil, když jsem se snažil vařit:

V hrnci maso vaří se,
koukám na to bledě.
Najednou to vyprskne,
a mám po obědě.

Taky hrozný děs.

Na autorovom mieste by som sa sústredil na písanie poézie v dvojkovej sústave...

Heh, skoro to isté pišem ja, aspoň rovnakým štýlom