...ovšem, myšlenková konstrukce, kterou autoři třeba ani nehrotili, ale krásně do všeho zapadá...

Pevnost lítosti - objekt existující skutečně jen díky lítosti. Už tohle dozajista zavání něčím, řekněme nepřirozeným. Ve sférách jsou města a místa z kamene, kovu a co já vím čeho. Jenže ten kámen a kov mnohdy drží pohromadě a vůbec existuje, jen proto, že někdo věří nebo cítí nebo chce.
A tak je Pevnost lítosti taky prostě koncentrací lítosti... Transcendentní si tam takový, jaký je, lítá, protože sám vlastně vznikl z lítosti; jsou tam nějaké stíny, které se taky vážou na lítost (ať už tu prvotní, nebo tu, kterou má aktuální inkarnace); je tam Deionnara, taky obestřená lítostí. Vše je dozajista nějakým obrazem lítosti a viny Bezejmenného. A je tam třeba i Ignus nebo Vhailor, kteří jsou řekněme radikálnější a celá tahle hra lítosti a viny jim moc nevoní, a tak tu lítost inkarnace konfrontují. Vlastně není podstatné, aby tam byl Ignus živý - podstatné je, že tam prostě *je*.