Dovoluju si do toho trochu Tokkarovi skočit. Minimálně u Tsujathy je dost citací, takže ty, co jsem sehnala, vám tady hned uvedu jak v originále (myslím úplně znění, celé to tam je vypsané jenom málokdy) i v sehnaném překladu:
William Shakespeare, sonet 29
AJ:
When in disgrace with fortune and men's eyes
I all alone beweep my outcast state,
And trouble deaf heaven with my bootless cries,
And look upon myself, and curse my fate,
Wishing me like to one more rich in hope,
Featured like him, like him with friends possessed,
Desiring this man's art, and that man's scope,
With what I most enjoy contented least;
Yet in these thoughts my self almost despising,
Haply I think on thee, and then my state,
Like to the lark at break of day arising
From sullen earth, sings hymns at heaven's gate;
For thy sweet love remembered such wealth brings
That then I scorn to change my state with kings.
ČJ:
Když cítím, jak mě osud nemá rád,
naříkám nad tím, že jsem odvržený
a obtěžuji marně nebe zrad,
hluché, jak vidím, k prosbě o slyšení,
abych byl jiný, plný naděje,
získal dost přátel rozhledem a vzhledem,
tvořivě uměl vstoupit do děje,
jenže má radost her se stala jedem.
Ve chvíli, kdy sám sebou pohrdám,
mihneš se v mysli. A jsem hned jak skřivan,
když z černé hroudy do nebeských bran
vyletí zjitra, a jen chválu zpívám.
Takový poklad jsi mi přízní dal,
že neměním, jsem bohatší než král.
William Shakespeare, sonet 87
AJ:
Farewell! thou art too dear for my possessing,
And like enough thou know'st thy estimate,
The charter of thy worth gives thee releasing;
My bonds in thee are all determinate.
For how do I hold thee but by thy granting?
And for that riches where is my deserving?
The cause of this fair gift in me is wanting,
And so my patent back again is swerving.
Thy self thou gavest, thy own worth then not knowing,
Or me to whom thou gav'st it else mistaking;
So thy great gift, upon misprision growing,
Comes home again, on better judgement making.
Thus have I had thee, as a dream doth flatter,
In sleep a king, but waking no such matter.
ČJ:
Sbohem, jsi přespříliš drahý, abych tě měl,
a potom, teď už znáš cenu své vlastní cti;
to dovoluje ti kdykoliv, abys šel,
má práva pozbyla platnosti.
Což jsem tě jinak mal než jako krásný dar,
jejž jsi mi bez zásluh věnoval jen ty sám?
Ne, ve mně nenajdeš, proč ses mi daroval-
a tak je konec už mým dávným výsadám.
Dával ses, neznaje velikost vlastní ceny,
a viděls dávaje jiného ve mně snad.
Tož, já ten vzácný dar, omylem přidělený,
zas vracím, abys jej lepšímu mohl dát.
Tak jsem tě, drahý, měl, jako se mívá sen:
králem jsem ve snu byl - a co jsem, probuzen?
W. Shakespeare, sonet 90
AJ:
Then hate me when thou wilt; if ever, now;
Now, while the world is bent my deeds to cross,
Join with the spite of fortune, make me bow,
And do not drop in for an after-loss:
Ah! do not, when my heart hath 'scaped this sorrow,
Come in the rearward of a conquered woe;
Give not a windy night a rainy morrow,
To linger out a purposed overthrow.
If thou wilt leave me, do not leave me last,
When other petty griefs have done their spite,
But in the onset come: so shall I taste
At first the very worst of fortune's might;
And other strains of woe, which now seem woe,
Compared with loss of thee, will not seem so.
ČJ:
Tož chceš-li, nenáviď mě, teď je k tomu čas,
teď, když se proti mě postavil celý svět,
spolči se se zlobou osudu, znič mě, sraz,
a neodkládej to pro příští příval běd;
Ach, nestůj v záloze, až bude poražen
žal, jejž má srdce teď a jemuž prchá již,
po noci a vichřici nedávej v dešti den ,
zasaď najednou úder, jejž zamýšlíš.
Chceš-li mne opustit, pak neotálej s tím,
až si ty trpkosti, jež mám dnes, odbudu,
ale přijď útokem: alespoň okusím
nejdřív tu nejhorší ze všech ran osudu.
A všechno, co se mi dnes utpením zdálo,
bude mi nyní připadat, až ztratím tebe, málo.
W. Shakespeare, sonet 91
AJ:
Some glory in their birth, some in their skill,
Some in their wealth, some in their body's force,
Some in their garments though new-fangled ill;
Some in their hawks and hounds, some in their horse;
And every humour hath his adjunct pleasure,
Wherein it finds a joy above the rest:
But these particulars are not my measure,
All these I better in one general best.
Thy love is better than high birth to me,
Richer than wealth, prouder than garments' cost,
Of more delight than hawks and horses be;
And having thee, of all men's pride I boast:
Wretched in this alone, that thou mayst take
All this away, and me most wretched make.
ČJ:
Někdo se rodem, někdo umem pyšní,
někdo zas silou, někdo bohatstvím,
někdo chce šatem omráčit své bližní,
sokoly, koňmi, chrty - co já vím.
Každý jsme nějaký a kadý hledá
radost, co potěší ho nad jiné,
pro mne to jsou jen titěrnosti leda
mám mnohem víc, mám všechno - v jediném:
tvá láska víc je nežli skvělý rod,
než bohatství, než šaty nákladné,
než sokol, kůň, než nejvzácnější chrt,
svět mi tě závidí - a aby ne!
Dokud tě mám, tak nikdo nemá víc,
když tě však ztratím, nezbude mi nic.
W.Shakespeare, sonet 147
AJ:
My love is as a fever longing still,
For that which longer nurseth the disease;
Feeding on that which doth preserve the ill,
The uncertain sickly appetite to please.
My reason, the physician to my love,
Angry that his prescriptions are not kept,
Hath left me, and I desperate now approve
Desire is death, which physic did except.
Past cure I am, now Reason is past care,
And frantic-mad with evermore unrest;
My thoughts and my discourse as madmen's are,
At random from the truth vainly expressed;
For I have sworn thee fair, and thought thee bright,
Who art as black as hell, as dark as night.
ČJ:
Má láska, to je vleklá horečka,
ráda se přikrmuje do zhloupnutí,
je blažená, že chorý nepřečká
tu zvrácenost své nedochůdné chuti.
Rozum je lékař té mé choroby,
já neposlechl a byl plný výhrad,
opustil mě, co se prý nazlobí,
kdo touží, umírá, a nechce vyhrát.
Kde není rady, není pomoci,
duši mám šílenou a v bludech nahou,
je omámená dlouhou nemocí,
mimoděk vykřikuji pod přísahou:
Tvé bílé cti já letěl na pomoc,
a ty jsi černé peklo, temná noc.
Lord Byron, Kráčí v kráse (She walks in beauty) - pozor, v překladu je "He walks in beauty...", záměna he/she je ale jediná změna
AJ:
She walks in beauty, like the night
Of cloudless climes and starry skies;
And all that 's best of dark and bright
Meet in her aspect and her eyes:
Thus mellow'd to that tender light
Which heaven to gaudy day denies.
One shade the more, one ray the less,
Had half impair'd the nameless grace
Which waves in every raven tress,
Or softly lightens o'er her face;
Where thoughts serenely sweet express
How pure, how dear their dwelling-place.
And on that cheek, and o'er that brow,
So soft, so calm, yet eloquent,
The smiles that win, the tints that glow,
But tell of days in goodness spent,
A mind at peace with all below,
A heart whose love is innocent!
ČJ:
Jde v kráse jak noc zářící,
jež bez mraků a plna hvězd;
stín s jasem v luzné směsici
jí v zrak i pohled vetkán jest
v to měkké světlo blažící,
jímž zářný den sám nemůž kvést.
O paprsk míň, neb o stín víc
a zpola čar je seslaben,
jenž vlá v havraním lesku kštic
a na čele plá přitlumen,
kde myšlének dí na tisíc,
jak dráh a čist jim stánek ten.
Na čele tom, na tvářích těch
vypráví v tichu výmluvném
i luzný smích i barev žeh,
jak dobro sila v žití svém,
o duši, jíž vlá míru dech,
o srdci v lásce nevinném
Pokud najdetě nějaký jiný/lepší překlad, hodně ho sem taky.