Jeden velkej assault aneb historie Ztebekrychle

[crovax en-vec]

JEDEN VELKEJ ASSAULT…

Záznam o tom, co se stalo před tím, než se stalo to, co je popsáno támhle…

Vznik vesmíru, života a vůbec…
Na začátku bylo Nic. Pak se to Nic tak nějak blbě zatočilo a DINK!, byl tu vesmír a o vteřinu později DANK! a procitli Nadpřirozena, které my známe spíše jako bohy. Však víte, Alláh, Hospodin, Eru, Zeus… a jedním z nich byl i Chaldei Enteri, ale toho zmiňuji jen proto, že má cool jméno. Protože tenhle spis bude, alespoň ze začátku, o Nadpřirozenu jménem: Alex Thomas Ernesto Simon Vincent Gabriel Kvadrilián Kapitulus. Pokud bych měl být korektní, jméno Alexe bla bla bla Kapitula stojí až úplně poslední na seznamu všech registrovaných bohů, bůžků a pidibůžků. Byl zbytkovým odpadem Velkého DANK!, outsider, jehož nikdo nechtěl přijmout do svých služeb, neboť měl tak malé staty, že byl prakticky nepoužitelný.

Objev pizzy a kafe
Velice důležitý prvek budování celého Univerza! Bylo to chvilku po Velkém DANK!, kdy všechny Nadpřirozena naráz procitly. Tenkrát se všichni, krom Alexe bla bla bla Kapitula, kterého mezi sebe nechtěli, ještě společně, radili, co se bude robit… Plánovali a plánovali, až kohosi napadlo, že by to chtělo kafe. Nikdo nevěděl, co to je, takže ho museli vymyslet. A bylo kafe, lahodný to nápoj, povzbuzující tělo i ducha. Pak kdosi řekl pizza a vymysleli pizzu. A do třetice někdo zařval rongoton, ale co je rongoton, to vymyslet nedokázal nikdo. Vesmír dostal dvě z nejdůležitějších věcí, které pomohli bohům vytrvat při… tjadá…

Budování světů
Nejprve si shrňme předchozí látku: První bylo Nic, pak DINK!, DANK!, DONK! a pak kafe a pizza. Nastalo tvoření světů. My se věnujme dříve již zmiňovanému Nadpřirozenu a ne Chaldei Enteri to není! Zatímco se ostatní pustili do budování světů, Alex bla bla bla Kapitulus (odteď jen Alex, ok?) jen nečinně seděl a záviděl všem okolo jejich elán, odhodlanost a zručnost. Často se toulal vesmírnou nekonečností, někdy se užíral závistí, jindy zase pomýšlel na sebevraždu. Až jednou, čirou náhodou narazil na opuštěné síně. Ty ke své existenci přišli při sotva slyšitelném DONK!, vteřinu po Velkém DANK! A uvnitř těch síní nalezl počítač, který poháněla jaderná elektrárna, kterou měl na dvorku. Se skoro posvátnou úctou usedl na trůn a s úžasem sledoval dění na monitoru. Po sedmi dnech ovšem vstal a byl znechucen, to, co viděl se mu vůbec nezamlouvalo a nakonec ho to i přestalo bavit. Ani se mu nedivím, týden zírat na vyplý monitor… Spíše podvědomě si však všiml dvou tlustých knih, spočívajíc na case – manuály Učíme se pracovat s počítačem a Jak se stát správným hackerem. Alex našel smysl své existence. Nejprve stvořil několik veskrze užitečných prográmků: miny, aby se občas zabavil, poznámkový blok na psaní… poznámek či spořič obrazovky. A když obě příručky uměl nazpaměť, tam i zpátky, skrz naskrz, dokola i dočtverce, dal se na zcestí. Hnán svou závistí k ostatním bohům začal nelegálně kopírovat světy, které stvořili, neboť počítač měl vypalovačku. Smahnul Zapomenutá Království, Ardu i Zemi.

Zjebejme si respekt
Toť životní krédo Jebů, inteligentních, oranžových kuliček o průměru pěti centimetrů. Byli to sběratelé všeho, co má nevyčíslitelnou hodnotu. Oni ji vždy vyčíslili. Vaitarem. Nikdo neví co to je, protože to nikdo nikdy neviděl, ale obecně se to považuje za šííííííleně vzácné a malicherní bohové a králové tím plnili své síně až po okraj.

Kurs koruny české k Vaitaru dlouhodobě stagnuje, za jeden Vaitar dostanete v České Národní Bance v přepočtu 500 triliard Kč. Takže pokud Vám Vaitar někdo daruje či ho najdete/ ukradnete/ zdědíte, doporučoval bych ho jít okamžitě směnit, v následující dekádě se přepokládá pokles Vaitaru o zhruba 1%. A myslíte, že je sranda přijít o 5 triliard? Dneska, když člověk škudlí každej blbej milion?

- Informátor z planety Země

Ale zpět k Jebům. Pokud stále dumáte nad tím, kampak se poděl Excalibur či Atlantida, vězte, že je koupili Jebové. A opravdu si myslíte, že Mona Lisa v Louvru či České korunovační klenoty jsou originály? Ne, ne mají je ve svých sbírkách Jebové… A aby se mi to psaní alespoň trochu vyplatilo, dejme prostor inzerci:

Vzhledem ke své národní hrdosti jsem se rozhodl uspořádat dobročinnou sbírku za účelem odkoupení NAŠICH korunovačních klenotů od těch emzáků. Z původních 10 miliónů Vaitarů slevili jen na polovinu a to je nabídka, která by se neměla odmítat. Své štědré honoráře můžete zasílat na adresu: Vy-víte-kde, Czech Republick. Apeluji na Vás, buďte vlastenci! Pojďme spolu udělat dobrou věc! A vy, bratria Slováci, spomentě si na naše dlhoročné spolunažívanie! Nedopusťme, aby část NAŠÍ historie třímali v rukou šmejdi z vesmíru!!!
Zn.: Jen dolary a Eura, ať toho nemám plný dvorek!

Anonymní vlastenec

Co však nedokázali Jebové Vaitarem vykoupit byli Díla bohů, kterých si jejich majitelé cenili více než čehokoli jiného. Ovšem byl tu Alex a ten smažil jako o život. Ale spravedlnosti je vždy… většinou… občas… učiněno zadost a tak si na Alexe vyšlápli archandělé, do nebeského hávu převlečené benga. Vykonavatelé Vesmírného Tribunálu (tzv. VéVéTéčka) byli tři - archandělé Gabriel (Alexův jmenovec, hehe), Tyrael a Vea. Alex dostal od života první, ne však poslední, kopanec mezi nohy. Archandělé ho našli, když se v bolesti svíjel pod trůnem. Byl souzen a odsouzen k odnětí svobody na 3000 let. Trest si odpykal v nechvalně proslulém vězení TINE,YFS (což znamená There Is No Escape, You Fucking Sucker), což je mix toho nejlepšího z Alcatrazu, Azkabanu, Mandosu a Mírova. Odtud neuteče prostě nikdo! Za dobré chování pustili Alexe o půl roku dřív a on, poučen z minula, byl napraven. Alespoň na chvíli. Dva tisíce devět set devadesát devět a půl roku je dost dlouhá doba na promyšlení plánů do budoucna a Alex se ihned pustil do svého velkolepého projektu – jako ostatní si i on stvoří VLASTNÍ svět.

Začátek konce…
Když se dostal konečně domů, musel zaplatit šílený účet za elektřinu, protože nechal kompa celých dva tisíce devět set devadesát devět a půl roku (proč já blbec radši nenapsal tři, bylo by to kratší) běžet. Blbec. Potom objednal tunu pizzy, vyvěsil telefon a na svém kompjútru, jehož poháněl procesor, který běžel na frekvenci nekonečno – 13 MHz (tzv. skoropřednekonečno), vykutil editor Majestic. Obřadným dvojklikem ho spustil, vybral kolonku Vytvoření nového světa a na monitoru mu začalo blikat:

NÁZEV (26 629 982 znaků):_

Alex několikrát namátkou přejel rukou po klávesnici, ale z možností Cšwoézgtáčš, Gíšěázaqmúhčě, Klawgfjačeíágh, se mu nelíbila ani jedna. Zamyslel se tedy nad názvy světů, které už byli v oběhu. Zeměkoule… Zeměplocha… Alexovi blesklo hlavou.

NÁZEV (26 629 982 znaků): Ztebekrychle_ Enter
FAILURE! Zbývá ještě 26 629 870 znaků!

Alex musel zbytek odmezerníkovat. Což mi říká, že stačí párkrát napsat CELÝ název světa a pár knížek vydám…

TVAR: Co asi, když ZtebeKRYCHLE???_ Enter
FAILURE! Neplatný příkaz!
TVAR: Kulatý rovnoramenný jehlan s červenýma puntíkama, kriple!_ Enter
FAILURE! Neplatný příkaz!
TVAR: Krychle!!!_ Enter
STYL: Fantasy_ Enter
MAGIE (Ano/Ne): Co by to bylo za fantasy svět bez magie???_ Enter
FAILURE! Neplatný příkaz!

„Arrrrgh! Kterej hňup mohl udělat tak debilní editor,“ vztekal se Alex. Dvě vteřiny pauza. „Aha…“

MAGIE (Ano/Ne): Ano_ Enter
GRAVITACE: Dolů_ Enter
HOMOSEXUALITA (v %):_

„Shit!“ zaklel Alex, „Co je to homosexualita?“ Mlčky seděl a přemýšlel. Pak se rozhodl. „Tož padesát na padesát, co tím můžu zkazit…“

HOMOSEXUALITA (v %): 50_ Enter
JSI SI JISTÝ, ŽE CHCEŠ SVĚT: ZTEBEKRYCHLE VYTVOŘIT (Ano/Ne/Nechám se podat): Ano_ Enter

Na obrazovce se objevil nápis:


LOUDUJU…


A pod nápisem vyšel z levé strany obrazovky panáček a mířil si to do té pravé. Alex se usmál. Nevěděl jak dlouho bude Majesticu bude trvat, než vše dodělá, proto naprogramoval toho panáčka, který informoval o stavu procesu. Po pěti hodinách ušel půl cenťáku.
„Dělej ty invalidní hovado!“ zuřil Alex, „Stromy se dokážou pohybovat rychleji!“
Uplynulo půl dne… den… dva a Alex chodil neustále sem - tam a běsnil, že to panákovi trvá tak dlouho. Ten byl teprve u „O“. Najednou se však ozvala šílená rána a Alexovy síně se zatřásly. Jediný bůh rodící se Ztebekrychle stál a neodvažoval se ani pohnout. Za chvíli zase, šílená rána a záchvěv. Jakoby se někdo pokoušel dovnitř dostat pomocí beranidla. Brutálního beranidla! Alex se vydal ke dveřím a opatrně je otevřel. Venku stál obrovský meteorit.
„Co mi chceš?“ zeptal se nerudně Alex
Meteorit neodpověděl, pomalu se přibližoval, až opět narazil do síní, neboť byl tak velký, že nedokázal proletět futry. Alexův domov se zatřásl.
„Hele, nechtěl by sis to obletět? Nevidíš, že tu mám barák?“
Meteorit zarytě mlčel. Už už hrozil další střet, když tu se Alex naštval, chytl meteorit oběma rukama a odmrštil ho nalevo.
„Ještě ty mě ser!“ zavolal za ním Alex a třískl dveřmi. Síně se zachvěli. Kurva, on je tu zas! Běsnící bůh dveře s trhnutím otevřel a chtěl meteoritu nakopat… chtěl ho zkopat do hranata, ale nebyl tam. Jal se novým směrem putovat vesmírnou prázdnotou. Co se v kronikách už nepíše je, co všechno ten meteorit způsobil. Následky jsou dokonce tak hrozivé, že si je necháme až na jindy. Alex se vrátil k počítači a čekal. Po dvou týdnech panák došel skoro na konec. Ovšem záměrně říkám skoro. Kapitulus si mnul ruce s tím, že to za chvíli začne. Mýlil se. Panák zakopl o jeden z pixelů a poroučel se na zpod obrazovky. Jediný bůh skoro hotové Ztebekrychle zkoprněl.
„Stávej, vole a nesimuluj!“
Nic. Panák ležel. Asi umřel.
„Arrrgh!“
Na Alexovu tvář bylo strašné pohledět, jak byl nasraný. Kdyby měl něco po ruce, určitě by to rozmlátil. Po chvíli se však uklidnil, musel zachovat chladnou hlavu. Panák ležel. Na plné obrátky roztočil šedou kůru mozkovou. Panák ležel. Alex dostal nápad. V menu monitoru posunul horizontální pozici obrazu směrem napravo. Bingo!

Je to tu!
Majestic mu konečně vypluvl Ztebekrychli. Alex se zaradoval. Díval se na své dílo byl na sebe pyšný. Ihned poté, co si Ztebekrychli trochu osahal, s hrůzou zjistil, že obyvatelné je pouze ta stěna, která je nahoře. Z těch ostatních mu všechno padalo dolů do vesmíru. No nic, aspoň mám míň práce. Svůj svět tedy měl. Pak dlouho rozpomínal co ví o jeho zkrášlování. Poté se pustil do práce.

Tyranosaurus Rex otevřel jedno oko, potom druhé. Nic nevidím, tohle bude tma, pomyslel si. Nahodil infravidění. Všude kolem něj se rozprostíral neprostupný prales. Tohle bude můj terorismus… ne, to zní blbě… teritorium! Tady budu bydlet a žrát všechno, co je maso menší než já! Víc už naplánovat nestihl, zabil ho obrovský meteorit spadlý z nebes.

Ták, vyhynutí dinosaurů máme za sebou, co teď? pomyslel Alex

Nastalo sedmidenní budování světa. Šest dnů se Alex flákal s tím, že má stále dost času a sedmého dne se kvapně pustil něco zrobit. Neodpustil si však poznámku, že zatímco někteří si v neděli mohli klidně odpočívat, on musí makat. Za ten jediný den stihl jen na východě horní strany Ztebekrychle zbudovat Ráj a kousek území kolem něj. Ostatní lokality byli dočasně out of order.

Alex tvoří editorem. Připravuje vše, aby člověk mohl plně a radostně žít.

Jenže kde měl vzít ty lidi… Majestic si nedokázal poradit se stvořením ničeho inteligentnějšího než byl dosti přihlouplý T-Rex s inteligencí ‚co je maso, to sežeru’. Pro radu si zašel ke svému příteli Eruovi. Ten mu pravil:
„Mocný jsem já, Eru. Ale jsem zaneprázdněn, musím si poslechnout nové cédéčko Ainur. Ale dám ti číslo na svého kolegu Hospodina, ten by ti měl pomoci.“
Alex se zadíval na vizitku, kterou mu daroval Eru. Stálo na ní:

Hospodin Bůh
Poradenství ohledně tvoření světů
609 666 666*

* cena hovoru za 1. min. je 10x Otčenáš, službu neposkytuje Eurotel, Oskar, T-Mobile, Český Telecom

Vytočil číslo. Hovor mezi těma dvěma se odehrával asi takhle:

Cilililnk. Cilililink.

Hospodin: Buď pozdraven, ty, kterýžto voláš jméno Boží.
Alex: Ehm… Je tam někde Hospodin Bůh?
Hospodin: Pravdu díš. S kým mi dovoleno mluviti jest?
Alex: Tady Alex…
Hospodin: Kterýžto z Alexů? Neboť mi jest v mysli známo povícero toho jména.
Alex: Hele, nemůžeš mluvit normálně?
Hospodin: Who art thou, I can speak with? I listen for thy voice.
Alex: Mluv normální Nadpřirozenštinou!
Hospodin: To jsi měl říct hned, kámo. Který jsi Alex, znám jich víc!
Alex: Alex Thomas Ernesto Simon Vincent Gabriel Kvadrilián Kapitulus.
Hospodin: To je vás tam tolik???
Alex. Ne, to je celý mý jméno!
Hospodin: Počkej, ty jsi ten, s prominutím, parchant, co mi zkopírovat Zemi, že jo? Já kvůli tobě musel stvořit jedenácté přikázání: Nevysmahneš!
Alex (zdráhavě): Ano… ale…
Hospodin: Hele panáčku, my dva si nemáme co říct!
Alex: Počkej! Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne!
Hospodin: Cože???
Alex: Anebo to bylo: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá? To je jedno, prostě mě nech první mluvit a pak odsuzuj! Když mi pomůžeš, mám pro tebe docela užitečnou informaci!
Hospodin: Mluv.
Alex: A pomůžeš mi?
Hospodin: Ok, máš mé slovo.
Alex: Mno, jak sem bučel v base, tak sem seděl na cele s chlápkem, kterej si řikal Matrix. Mluvil ze spaní a tak sem se dozvěděl tohle: chce ovládnout tu tvoji Zemi, udělá z lidí otroky strojů. Nevím jen kdy ani jak, dokonce ani proč ani kde, ale lepší je být připravenej, ne?
Hospodin: Matrix, říkáš? To by chtělo Nea…
Alex: Cože?
Hospodin: Ale nic… Poslyš, co vůbec potřebuješ?
Alex: Potřeboval bych zalidnit svět. Eru říkal, že s tím máš zkušenosti. Že si na to potřeboval jen dva lidi a tak bych tě chtěl požádat, jestli bys ty lidi pro mě neudělal… Můj editor to nezvládne!
Hospodin: Ono se řekne jen dva lidi, ale to vůbec není sranda. Navíc k základnímu balíčku potřebuješ ještě hada a na toho si nějak nepomyslel, co? Takže mi laskavě sděl něco konkrétnějšího než nevím kdy, kde, jak ani proč…
Alex: No já o tom vážně nic dalšího nevím! Počkej, trochu z jiného soudku… Říká ti něco jméno Harry Potter?
Hospodin: No jasně! Kdo myslíš, že jim maskuje Bradavice? Svatý Petr?
Alex: Prý se spekuluje o původu jeho největšího nepřítele…
Hospodin: Ty o tom něco víš? Ostatní je to zahaleno pod rouškou tajemství!
Alex: Z důvěryhodného mám, že Voldemort…
Hospodin: Pssst! Jeho jméno se nesmí vyslovit!

Alex vzal malý papírek a na něj napsal: Voldermort je Harryho brácha.

Alex (vítězoslavně): Tak co na to říkáš?
Hospodin: A na co jako?
Alex: No, na to, co sem právě napsal.
Hospodin: A jak mám vědět co si napsal?
Alex: Sakra, říkal si, že Voldemortovo jméno (zasyčení z druhé strany) se nesmí vyslovit, ale že to můžu napsat!
Hospodin: Ááááá! Prostě místo Vold… vidíš jak si mě zblbnul? Prostě místo Ty Víš Koho používej Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit.
Alex: Dobře, takže Ten, jehož jméno se nesmí vyslovit je brácha Harryho Pottera! Voldemort (zaúpění z druhé strany) po něm jde, protože když se Harry narodil, dostal od rodičů Voldemartova oblíbeného plyšáka. Proto zabil jeho a své rodiče, ze msty. Po plyšákovi se usilovně pátrá a poslední zprávy svědčí o tom, že ho skrývá Bruntál.
Hospodin: Brumbál?
Alex: No tak nějak, nejsem si jist. Tak co na to říkáš?
Hospodin: Tato informace stojí za to, abych udělal oč žádáš. Dodám ti dva lidi a hada, mimochodem, dám jim standardní jméno Adam a Eva…
Alex: A ten had se bude jmenovat jak?
Hospodin: Nevím, to je jedno, říkej mu třeba Alík…
Alex: Není to jméno spíš pro psa?
Hospodin: ŘÍKÁM, ŽE JE TO JEDNO!!! Až ti je dodám, zvol jeden strom, jabloň, pojmenuj ho Strom Poznání. Z toho stromu nesmí Adam s Evou nic sníst, ale oni z něho stejně budou jíst, k tomu je ponouká ten had. Potom je vyhoď z Ráje a oni ti zalidní svět…
Alex: A co kdybych je vyhodil rovnou a ne přes nějaké okliky?
Hospodin: Hahá! To bych ti neradil. Taky jsem to tak udělal a ti dva mě žalovali u Vesmírného tribunálu za diskriminaci, nezákonné vyhoštění atd… Samozřejmě, že jsem to prohrál. Musel jsem je několik let trpět v Ráji, ale pak mě napadl ten kamuflážní trik s hadem.
Alex: Ok, thanx.
Hospodin: Via con dios.

Alex bla bla bla Kapitulus usedl za počítač a čekal. Po třech vteřinách mu editor zahlásil, že mu na Ztebekrychli přibyli dva obyvatelé a had. I udělal Alex jak radil mu Hospodin Bůh. Na strom, jenž byl uprostřed Ráje a nesl ty nejšťavnatější plody (Alex Hospodinův trik ještě vylepšil tím, že na strom zavěsil kromě jablek ještě hrušky, třešně, banánky v čokoládě, jahody švestky, brambory a mrkev… kdyby náhodou Adamovi či Evě jablka moc nejeli…) zavěsil cedulku, na níž bylo napsáno: NEŽRAT!!! Adam s Evou seděli v Ráji a had se kolem nich plazil. Po sedmi dnech Alexova čekání opět následovat telefonát na číslo 609 666 666.

Cililink. Cililink.

Hospodin: Vždy poutníče kráčej se jménem božím na rtech…
Alex: Hele, přepni. Tady Alex.
Hospodin: Ten se strašně dlouhým…
Alex: No když myslíš…
Hospodin: …jménem?
Alex: Jo přesně ten.
Hospodin: Ahoj Alexi! Jak se daří Adamovi a Evě?
Alex: Kvůli tomu vlastně volám, oni nechcou jíst z toho stromu!
Hospodin: Hmmm, to je zajímavé. Že by překonali pokušení? Mluví alespoň o sexu?
Alex: Oni spolu nemluví vůbec!
Hospodin: Jak to? Jsem si jistý, že mluvit umí!
Alex: Oni o sobě jaksi neví…
Hospodin: To mi řekni, že jsi takový hlupák a oba jsou na opačných koncích té tvé planety…
Alex: Sou metr od sebe…
Hospodin: TY TAM NEMÁŠ SVĚTLO???
Alex: Ehm… ne… Protože nevím jak se světlo DĚLÁ!!!
Hospodin: Já řekl: Buď světlo a bylo světlo. I viděl jsem, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy. Světlo jsem nazval dnem a tmu nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.
Alex: Dobře, zkusím to. Zatím se měj.
Hospodin: Farewell!

Posviť mi tím napalmem…
Tato kapitola pojednává o tom, jak se Alex snažil dostat na Ztebekrychli světlo

Zasedl k počítači a do příkazového řádku napsal:

Buď světlo!_ Enter
Nic.
Kupodivu Alex ani nezuřil, napsal:
Buď světlo, prosím!_ Enter
Nic.
Už zuřil!
Hajzle!_ Enter

Zase chtěl volat naše dobře známé číslo, ale nikam se nedovolal, Vesmírcomu spadla síť. Jenže Alex neměl čas! Musel jednat! Zapálil si. A jak tak seděl a přemýšlel a kouřil jedno cigáro za druhým, uvědomil si, že tak sedí už měsíc a nevymyslel vůbec nic… Alexovy bezmoci si však všiml jiný Nadpřirozený a škoda, Chaldei Enteri to nebyl. Znovu mu pomohl Eru, vyslal Vardu Elentári Elberethovou a ta Alexovi stvořila hvězdy. Jednu z nich posunula blíže Ztebekrychle a bylo slunce. Co dostala odměnou za svou ochotu je… hm… ve hvězdách. Alex dal slunci jméno Ger-Nir. Blbec, měl zvolit něco víc fajnovějšího, něco jako Chaldei Enteri nebo tak… Ger-Nir znamená ve starosomálštině „ten, který je jiný“. Ger-Nir byl totiž travestita, což se Alexovi náramně hodilo, neboť Ztebekrychle je statická, nijak rotující planeta a musely by se vymýšlet složité mechanismy, které by způsobovali pohyb Ger-Niru k a od Ztebekrychle. Takto byl identitou Ger-Niru přes den Slunec (musíme zachovat pohlaví) a na noc se jen stačilo převléci za Měsíčku. Alexův svět poprvé ochutnal sluneční paprsky a Rájem se rozlilo světlo. Adam spatřil Evu a Eva Adama. Byli nazí, ale nestyděli se. Oba se rozhlédli po zahradách Ráje. Všude rostly nádherné květiny a stromy, které nesly šťavnaté ovoce. A to nejšťavnatější rostlo na stromě, který se jmenoval Nez-Rat, jak přečetl Adam. Jediný bůh Ztebekrychle spustil svůj nekalý plán jak ty dva dostat z Ráje a vyslal hada. Had se k dvojici připlazil.
„Sssssss…“
„Konečně maso!“ vyjekl Adam, ulomil ze stromu tlustou větev a plaza umlátil dřív než stačil říct své Ssssssssežerte to!
Maso jedli syrové, neboť si ještě nedokázali podvolit moc ohně. A ani tu nebyl nikdo, kdo by jim pomohl ten oheň čórnout. Alex musel improvizovat, plán mu nevyšel. K naší dvojici přistoupil tajemný muž a představil se jako Xael, herold samotného Jediného boha Ztebekrychle. Ve skutečnosti to byl sám Axel, jen se bál, že mu Adam za zprávy, které nesl, rozbil hubu. Vzkázal pozdravy a tlumočil zprávu o vyhoštění z Ráje. Argument? Zbaštění Hada poznání.

Musíš se přizpůsobit a improvizovat, technika není všechno…

„Tak to je pěkná sviňárna,“ hněval se Adam, „ten tvůj bůh bude asi pěkný parchant! Na jeho samotného byl si netroufl, ale že poslal jen svého ubohého pobočníka…“
A rozmlátil Xaelovi držku.
Poté chytil Evu za ruku, odkráčeli z Ráje a usadili se na západ od něj.


Od odchodu Adam a Evy z Ráje uplynulo přesně na den třicet let. Mezitím postavil Adam menší chalupu a den co den lopotil na poli, aby měli co jíst. Eva vykonávala běžné ženské úkony: stát před zrcadlem a zkoušet si fíkové listy, stát před zrcadlem a malovat se či stát před zrcadlem a sama se sebou probírat nejnovější drby. Alex celou tu dobu čekal, kdy se mu svět začne zalidňovat. Ale ti dva se k tomu jaksi neměli.
Čím to je, čím to je, že nechcou kopulovat? filozofoval Alex, že by na „to“ měli málo světla?