Dokončení
Gabriel Knight: Sins of the Father si za rámeček rozhodně nedám, hrál jsem jej víceméně přísně podle návodu. O GK1 jsem se totiž už mnohokrát doslechl, že jde o jednu z nejtemnějších her a zároveň má jeden z nejlepších příběhů, proto jsem chtěl zjistit, jak na tom ve skutečnosti je. A odpověď na to, proč podle návodu, je jasná -
OVLÁDÁNÍ! Nikdy jsem žádnou "sierráckou adventuru staré školy" nehrál, takže jsem o těchto mechanismech neměl ponětí. A jsem si jistý, že adventuru s tímto ovládáním už nikdy hrát nebudu, čímž se solidně zkrátil seznam her, které si chci někdy zahrát.
GK1 je hodně obtížná adventura, byť jistě existují i obtížnější. Postup v příběhu si vyžaduje poměrně značné zkoušení různých věcí/variant a toho já jsem jednoduše nebyl schopen. Mám určité základní (možná dost vysoké?) nároky na ergonomii ovládání a pokud je hra nesplňuje, nespřátelíme se. U adventur, kde je klíčovým prvkem ono "explorování", jsou ještě mnohem důležitější. GK1 je ale daleko za nimi. Problém vidím v několika základních věcech:
1) Nezvýrazňující se předměty. Když na něco najedu kurzorem, nepoznám, zda je o předmět, s nímž mohu interagovat nebo ne.
2) Grafika je tak ošklivá a nedetailní, že pouhým pohledem nerozeznám, nač se dívám. Telefon, o kterém jsem věděl, že "někde v obchodě je", jsem hledal několik minut. Prostě proto, že je to pouze jakási šmouha, která jako telefon vůbec nevypadá. Jak dlouho bych potom hledal předmět, o němž nevím, kde se nachází...
3) S tím související problém je, že je třeba kliknout přesně na konkrétní předmět, nebo snad jeho nějakou část. Možná je chyba ve mně, ale i na předmět, o němž vím, že se na něj právě dívám, jsem musel kliknout třeba 5x, aby se aktivoval. Obrovský problém z toho vznikne opět ve chvíli, kdy nevím, co přesně (a kde) hledám.
Tyhle 3 body jsou nepříjemné každý zvlášť, ale zcela smrtící je jejich vzájemná kombinace. Hlavním hřebem programu je ale
4) existence SEDMI různých kurzorů: pro bližší pohled, prozkoumání, otevření, použití, sebrání a 2 dialogové, z nichž každý vyvolává jiné možnosti. Přepínat je mezi nimi nutné pochopitelně manuálně a přijít na to, který z nich je třeba použít na daný předmět, o němž ani nevím, že ho hledám, je nemožné. Ideální je tak propátrat se všemi sedmi kurzory celou obrazovku a na každou šmouhu, která možná znázorňuje předmět (a raději i na všechny jiné šmouhy), několikrát kliknout.
Takto fungující interface u mne rezultoval při vchodu do každé nové lokace v záchvat naprosté beznaděje. Na tohle prostě nemám. Jediný způsob, jak mohu já hrát něco takového, je, když přesně vím kam jít a co tam udělat. A o potěšení z takového hraní už se příště milerád připravím.
Celkově mě překvapila podobnost mezi GK1 a GK3 (GK2 jsem dosud nehrál, proto jej z následujících řádků vynechám). Mám na mysli hlavně dějovou stránku - skoro jako bych hrál tutéž hru, jen v trochu jiných kulisách. Naopak v uživatelské přívětivosti je GK3 o několik kroků dál. GK3 na mě zpětně působí zkrátka jako po všech stránkách vypilovanější GK1.
Příběh je docela dobrý (až na tu "cestu kolem světa" v závěru), byť ten v GK3 se mi líbil víc, asi hlavně proto, že je obsáhlejší. Více informací, hlubší zážitek. Nijak zvlášť temný mi ale nepřišel. Naopak mě nepříjemně překvapilo velké množství humoru v dialozích, obzvlášť vypravěč a jeho "věčné vtipné poznámky" mi do hry neseděly. Vůbec je zvláštní, u kolika starých adventur hraje významnou roli humor.
(Pro rýpaly - o většině z nich jsem pouze slyšel.) Ale hlas vypravěče by mi byl nepříjemný ať už by říkal cokoliv, ještě že šel alespoň vypnout. Rovněž dabing Gabriela za mnoho nestojí - ten rádobysmyslný přízvuk - brrrrrrrr. Ale na to jsem byl připraven už z hraní GK3.
Samotné hádanky, rebusy a detektivní činnost jsou na velmi slušné úrovni. Jednak jsou zajímavé a druhak ne zase tak obtížné - s Le Serpent Rouge se nemůže měřit ani jediný. Tu obtížnost spatřuji spíše v nutnosti procházet lokace a prohledávat je, aby člověka napadlo řešení. A tady stojí v cestě právě to ovládání. Párkrát mi také polechtalo nervy, že aby se mi zpřístupnila nějaká herní možnost, musel jsem předtím splnit něco jiného, co s danou věcí nijak nesouviselo.
Jak už jsem psal, přijde mi Gabriel Knight 1 jako horší Gabriel Knight 3, pořád by to ale byla v jádru docela dobrá adventura. Leč použitý interface z ní dělá pro mne fakticky nehratelnou záležitost.
Nabízí se tedy ještě jedna otázka - jak je na tom Gabriel Knight 2?
GK 2 je super - už jsem to hrál dost dávno, je sice poměrně jednoduchý, ale nakonec se mi to vážně moc líbilo - celková atmosféra byla skvělá 
