Předem upozorňuji, že se nejedná ani tak o reakci na článek (přesto jí začnu), jako spíše reakci na Baldur's Gate (+ TotSC), kterou jsem před pár dny dohrál (tzn. včera
). Samozřejmě můžete reagovat, pokud snad případná diskuse překorčí rámec tématu, kdykoli se může přesunout na vhodnější místo.
Tak k recenzím, které jsem před chvílí dočetl:
.
Myslím, že jeden smajlík řekne více než 1000 slov
.
A teď už ke hře, jak jsem jí procházel (může obsahovat spoilery).
Intro se sice nezdá ničím extra, ale je to skvělý úvod do hry, z krve obtékající logo hry až mrazí v zádech. Mimo oficiálních patchů a češtiny jsem do hry neinstaloval žádné mody (už vůbec ne tutu), abych si mohl vychutnat původní hru se vším, co to obnáší. Do hry. Určil jsem si typ postavy (muž, F/T, CG), naházel solidní (nikterak vysoké ani nízké) staty a poté se konečně ocitl v prologu ve Svítící tvrzi (Svícmarku, Candlekeepu...), ne že bych tutorial nějak potřeboval, ale stejně jsem si jím prošel, zpracován je docela pěkně.
Svět se konečně otevřel, tato část hry (tzv. rozkoukávání) je vždycky nejdelší. Zarazilo mě velké množství poloprázdných lokací a docela nudné procházení jimi. Tvůrci sice chtěl navodit pocit rozsáhlého světa a dlužno podotknout, že se podařilo, ne nadarmo se však říká že "méně je někdy více", preferuji spíše linearitu, styl BG2 (jen lokace, kde je skutečně něco důležitého) se mi rozhodně zamlouval více. Lokace sice nejsou vyloženě identické, ale přesto mi většina z nich splývá a třeba lesy jsou vyloženě šablonovité (celek několika stromů pohromadě naklonovaný do jedné lokace i vícekrát). Mimochodem, systém vypočítávání cestovních hodin mezi lokacemi je pro mě záhadou.
Příběh, i přesto, že jde v podstatě o klasické fantasy klišé, je přesně tím hnacím motorem, který mě žene dál i skrze nudné a zdlouhavé pasáže. Je tu pár meněích či větších zvratů i dalšího koření, díky kterému byl potenciál plně využit. Co se týče družiníků, postupem hrou jsem vyzkoušel většinu z nich (hru jsem nakonec zakončil v obsazení já, Khalid, Jaheira, Imoen (hned na začátku přeučena na mága) a Yeslick. Ačkoli mají nějaké ty nástiny osobností - přesvědčení, "zvláštnostosti" (retardovaný Minsc, koktavý Khalid) - jsou hodně odbytí. A až na pár (i vícekrát zahru se opakujících) minirozhovorů je to téměř případ té žoldácké party bezejmenných bouchačů. Kdyby Khalid nebyl Jaheiřiným společníkem, Jaheira by šla hned ven, protože poslouchat její stokrát opakované pochybnosti o mém velení (v podstatě jen proto, že jsem G a ona N) bylo k zbláznění.
Boje mě navzdory očekávání docela bavily a to dokonce i ty "obyčenější". Na počátku byly i ty řadové dost tuhé (hrál jsem střední obtížnost), později však byli tasloiové, skuruti a další, jen otravným hmyzem (ale přesto otravným. Souboje s osamnělými mágy pak považuji za až nehorázně jednoduché, člověk se pak až diví, za co že vlastně těch 1000xp dostal. Za výzvy jsem pak byl i přes počáteční vztek nakonec rád, mj. jsem se konečně naučil používat lektvary a jiné posilující (vyčerpatelné) itemy
. I přestože některé lokace (Nashkelské doly) byly dosti zdlouhavé, souboje hru nikdy zcela nezabrzdily. Příjemně jsem pak byl překvapen, když oproti mému zoufalému očekávání tvůrci neproměnili návrat do Svítící tvrze v krvavou lázeň (tímto zdravím autory Icewind Dale).
Interface, grafika, engine jsou na svou dobu určitě více než slušné, snad jen škoda toho jediného rozlišení a solidního počtu bugů (především v deníku, je radost rozehrát starší savy BG "po čase"). Interface je klasického přehledného trojdílného střihu a ovládání se dá pohodlně namapovat, jedna věc mi tu však nedala spát. Celou dobu dávají tvůrci hráči správně najevo, že BG není akční hra, že hráč má na vše dost času, dokonce i na minimapě je hra napevno pozastavená. Který debil (vhodnější slovo skutečně nenacházím) ale vymyslel, že v inventáři bude hra běžet dále? Tam se totiž hra stává skutečnou akční klikačkou, kde jsem si skutečně zažil horké chvilky. Čeho tímto chtěli BioWare dosáhnout, je mi velkou neznámou, ale evidentně to podle nich nebyl tak špatný nápad, když jej ani s datadiskem či posledním patchem neodstranili.
Baldurova Brána, v podstatě cíl cesty, pro mě byla velkým zklamáním. Athkatla sice nebyla také ničím extra, ale aspoň nebyla tak šedá jako Brána. Ano, jsou zde různé čtvrti a nápadité stavby, ale ta výplň je téměř bez chuti. Jsem rád, že tvůrci zavrhli možnost vytvořit pro každou lokaci města vlastní kanalizaci, ale stávající způsob je naprosto imbecilní a věrohodnost dokonale sráží. Nemusíte být matematik, aby vám došlo že ty tři lokace s kanalizací prostě nemohou pokrýt všech 9 lokací města. V kanálu máte poblíž sebe 3 žebříky. Vylezete jedním, a objevíte se někde na ulici, vylezete druhým a objevíte se na vzdálené druhé straně ulice. Pak už ani nepřekvapí, že třetí žebřík vede do úplně jiné lokace a to třeba klidně na druhou stranu města. Vzpomenu-li na přesný a věrohodný systém kanalizací s jakým jsem měl tu "čest" ve Stínech nad Rivou, neubráním se pocitu, že tohle bylo šité hodně horkou jehlou. Nechápu, proč se tvůrci na kanály jednoduše nevykašlali; pokud by je už potřebovali, zařadili by jen ty důležité, tak by aspoň věrohodnost neutrpěla.
Ještě musím zmínit "genialitu" některých side questů. Zatímco některé jsou docela originální, jiné postrádají jakoukoli logiku a realičnost. Skutečná situace ze hry; jednou takhle v noci po řezničině vylezu z kanálu a protože jsem Ch, odemknu zámek dveří poblíž stojícího domku, v podstatě jen ze srandy, co kdyby tam byl nějaký démon, třeba. Ještě lépe. Vejdu dovnitř a hned před mnou stojí obyvatelká domu (nějaká gnómka). V rozhovoru mě nikterak vystrašená s klidem požádá abych donesl svěřený náhrdelník jejímu synovi, který se poflakuje v nějaké hospodě (
). Naivita je potrestána a místo abych hodinu hledal po hospodách nějakého gnóma a za odměnu pak obdržel pitomých 500xp, bez nejmenších výčitek svědomí náhrdelník jednoduše někde střelím. Ale tak hloupý quest se skutečně jen tak nevidí.
Všimněte si, že ona BG1 skutečně není moc o úkolech, příjem zkušeností z nich je oproti bojům minimální. Zde u mě opět vede BG2, kde bylo sidequestů více a vyplatilo se s nimi "ztrácet" čas.
Tales of the Sword Coast jsem rozehrál po útěku z Tvrze, v podstatě před finálem, když už odbočovat moc nechcete, jenže to je asi jediná doba v hře, kdy máte šanci v datadisku přežít, takže trochu zbrzdí hru. Naštěstí je docela povedený, ale má také dosti nedostatků. Prvně se tu objevuje neduh zbraní "na jedno použití". Jdete na vlkodlaky, získáte zbraň proti vlkodlakům, pak už ji ale klidně můžete odhodit, v původní hře se mi líbilo, že hodně itemů jsem už prostě po jejich získání nevyměnil. Skutečně mě zaskočila obtížnost některých soubojů, ale vzhledem ke koncepci datadisku coby výzvy je to pochopitelné a souboje se nakonec dají. Oceňuji slušnou nápaditost některých z nich (šachovnice, finální s démony), škoda jen, že pak vedle nich finální souboj celé hry vypadá jako hospodská rvačka
. Zamrzelo mě, že už v půlce datadisku jsem dosáhl limitu zkušeností (nejsem sice nějaký powergamer, ale sbírání xp považuji za příjemnou motivaci), takže nedůležitým bojům jsem se pak už spíše jen vyhýbal.
Finále jsem čekal trochu jiné, a určitě lepší, ale zklamání to rozhodně nebylo. Poslední část hry po vraždě Scara a onemocnění Eltana má velmi solidní spád a atmosféru. Boj se Sarevokem nebyl nikterak obtížný, ale spoň nedošlo k nějakému zákysu. Outro oproti intru ale nebylo nic moc. Ale pocit z dohrané hry je příjemný.
Shrnu-li to, chtěl jsem v podstatě říci, že BG je dobrou hrou, ale rozhodně ne nikterak dokonalou, na to má prostě mnoho nedostatků a chyb. Umím si představit, co představovala ve své době a jejím velkým kladem je, že se dobře hraje i po letech. Mám-li pak porovnat děje jednotlivých částí trilogie BG, přijde mi v mnoha ohledech ten z prvního dílu nejlepší, už jen pro svou "nebožskou atmosféru".
Špatně investovaný čas to ani náhodou nebyl
.