Hmm, já těch šest knih přečetla dohromady tak za týden, z toho pětku a šestku dvakrát, ale nemám dojem, že by se mi vykouřily z hlavy - a to nemám paměť, nýbrž řešeto. A jelikož se paní Rowling při psaní HP moudře uchýlila ke starému dobrému využití archetypů (a pravděpodobně i vykradení kdovíčeho všeho, ale jsem ten poslední, kdo by jí to vyčítal), ty knihy prostě fungují. Na mne tedy zapůsobily nad očekávání dobře, teď jen čekám, co se mnou provede ta sedmička.
A (nejen) nad Severem S. budu debatovat klidně měsíc
Tak tedy - závěrečný díl dočten. Demence hlavních postav i hlavního záporáka skutečně dosáhla maxima, ovšem vzhledem k tomu, že jsem jak ty tři, tak Voldyho vždycky považovala víceméně za osoby mentálně nesmělé a speciálně u Voldyho celkem nechápala, jak se proboha někdo s inteligencí vyšší než dnešní teplota mohl k té jeho bandě přidat, tak to pro mě zase takovým šokem nebylo.
I když pravda je, že počet scén, u kterých jsem se dusila nevhodným smíchem a měla chuť na někoho zaječet, aby se probral a začal proboha myslet oproti přechozím dílům výrazně vzrostl. Největší dřenda je opravdu asi Dobbyho smrt, u té by se nezasmál (či nezhnusil) snad jen člověk s ochrnutým obličejem. Severův příběh jsem rámcově znala už nějaký čas, když si člověk hledá obrázky, natrefí na leccos...a tento se mi zamlouvá. Mňo, ale i přes všechny výtky jsem to stejně zvědavě zhltla za jednu noc...
A závěrem MEGASPOILER: Percy Weasley udělal vtip!
), Voldemort není děsivý černokněžník, ale emocionálně labilní a nechápavý pablb, Neville odbojář jako by vypadl z nějaké komunistické pohádky o partyzánech, Severus Snape je zakomplexovaný slaboch (ač tedy stále nejlepší postava) a za glorifikaci normálních rodinek s normálními problémy bych Rowlingovou nejradši poslal do Konga. A ty smrti. 
