Saruman - je zde určitou tradicí, že se má argumentovat věcně a bez osobních invektiv. Tvůj poslední příspěvek však takovou reakci vylučuje, neb takový hnus jsem nečetl už dlouho.
Stát Izrael vznikl rozhodnutím mezinárodního společenství, na půdě, ke které mají židé nejméně stejné historické právo jako arabové. Tímto rozhodnutím nebyl nikdo vyhnán z domova. Kdo vyhnal ty statísíce palestinských uprchlíků nebyl Izraelité ale ostatní arabské státy, které Izrael bezprostředně po jeho vzniku napadly. Nicméně nepředpokládám, že by žádný racionální argument mohl zvrátit Tvé antisemické nálady...
Hamster - souhlasím, že u oficiálních státních představitelů je vyšší výskyt lidí s myšlením jaké popisuješ Ty. Ale od roku 1945 bylo prý "ukradeno" více než 50 ponorek. Myslím,že ukrást jednu raketovou soupravu bude zhruba stejně obtížné... Nehledě k možnosti, že nějaký oficiální představitel pod rukou ten systém věnuje teroristům sám, protože by rád západ napadl, ale je si vědom své smrtelnosti... Nehledě k tomu, že pak může onu skupinu Amíkum nakrásně vydat a být s nimi za dobře, než se naskytne příležitost k další lumpárně. Uznávám,že to je trošku nadnesené, ale kdo ví...
Blízký i vzdálenější Východ
Moderátoři: Sadako, sevencreature
-
Elessar
- Sigilan
- Příspěvky: 1785
- Registrován: 1.10.2005 19:39
- Bydliště: Desolation Row
- Kontaktovat uživatele:
Masový vrah kričí "Chyťte kapsára!"... ;)Vallun píše:Saruman - je zde určitou tradicí, že se má argumentovat věcně a bez osobních invektiv...
(sorry za príspevok, ktorý nemá hodnotu zaplnenej plochy, ale nedalo mi to... skús si vlastný výrok vziať k srdcu...)
If every time we tell a lie a little fairy dies they must be building death camps in the garden.
Vallun: Doufám že ti nebude vadit, když do svého příspěvku tolik emocí nevložím…
Rozhodnutí je krásné gesto, ale musí být podpořené činy. Nicméně pokud vím, OSN do Palestiny tehdy žádné jednotky neposlalo. Historické právo není potom nic více než umělá konstrukce. Důležitá byla tehdejší situace. A skutečné představitele Palestinců v tom čase na jednání nikdo nepozval.
Samozřejmě že za všechno mohou okolní arabské státy. Židové zde vytvořili tolik polovojenských skupin - ze kterých se následně rekrutovala jejich armáda - pouze proto, že chtěli žít v míru a harmonii…
Nemám antisemitské nálady. Vždyť přece straním Arabům.
Rozhodnutí je krásné gesto, ale musí být podpořené činy. Nicméně pokud vím, OSN do Palestiny tehdy žádné jednotky neposlalo. Historické právo není potom nic více než umělá konstrukce. Důležitá byla tehdejší situace. A skutečné představitele Palestinců v tom čase na jednání nikdo nepozval.
Samozřejmě že za všechno mohou okolní arabské státy. Židové zde vytvořili tolik polovojenských skupin - ze kterých se následně rekrutovala jejich armáda - pouze proto, že chtěli žít v míru a harmonii…
Nemám antisemitské nálady. Vždyť přece straním Arabům.
If king at noon says it's night,
Exclaim: Behold! the moon, the stars!
Persian saying
Exclaim: Behold! the moon, the stars!
Persian saying
som zvedavy ako by takym americanom padlo keby po druhej svetovej vojne prisiel niekto na zapadne pobrezie USA a vyhlasil ze odteraz sa ru nachadza 300 km kazdym smerom novy zidovsky stat
a odovodnit by sa to tiez dalo lebo v tej dobe zilo v USA viac zidov nez kdekolvek inde
a odovodnit by sa to tiez dalo lebo v tej dobe zilo v USA viac zidov nez kdekolvek inde
>>>Tu raz bude nieco velmi vtipne<<<
fiskantes - tohle už je dost OT!
Nicméně Ti samozřejmě odpovím - na západním pobřeží USA historicky žádní židé nebyli a rozhodně to tam nepovažovali za svou domovinu. Navíc na území Palestiny neexistoval žádný nezávislý státní útvar, ale existovalo tady určité židovské osídlení. Takže i kdybys nepočítal s imigrací, tak by Izrael vznikl na základě práva tamějších židů na sebeurčení. Uvědom si, že Palestina byla britské mandátní území, které mělo dostat tak jako tak nezávislost.
Saruman - oni palestinci neměly žádné představitele, které by bylo možno přizvat na jednání. Oficiálními představiteli území Palestiny byli britští mandatáři, kteří se jednání samozřejmě účastnili. Co se týče zmínky o židovských milicích tak ano, na tamních územích působily, ovšem jednalo se o židovskou protiváhu stejných útvarů na arabské straně.
Nicméně Ti samozřejmě odpovím - na západním pobřeží USA historicky žádní židé nebyli a rozhodně to tam nepovažovali za svou domovinu. Navíc na území Palestiny neexistoval žádný nezávislý státní útvar, ale existovalo tady určité židovské osídlení. Takže i kdybys nepočítal s imigrací, tak by Izrael vznikl na základě práva tamějších židů na sebeurčení. Uvědom si, že Palestina byla britské mandátní území, které mělo dostat tak jako tak nezávislost.
Saruman - oni palestinci neměly žádné představitele, které by bylo možno přizvat na jednání. Oficiálními představiteli území Palestiny byli britští mandatáři, kteří se jednání samozřejmě účastnili. Co se týče zmínky o židovských milicích tak ano, na tamních územích působily, ovšem jednalo se o židovskou protiváhu stejných útvarů na arabské straně.
JRRT: "Jestliže chápeš, buď spokojen."
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Omlouvám se. Dříve jsem se k odpovědím nedostal. V sobotu jsem plnou hlavu starostí s mámou a včera jsem měl taky jiný program a hlavně poplašená Neferit zablokovala PC tvorbou ročníkové seminární práce.
Saruman – Proč sem pořád pletu ropu ? Protože o nic jiného než o ropu nejde. USA a západní Evropa se v této oblasti angažují pouze a jen proto, že jejich ekonomiky na ropě z této oblasti ve velké míře stojí. Tyto země to vědí a tím mají v ruce kladivo. Které používají tak jak používají.
Sýrie že nemá ropu? Tak to je pro mě novinka. Sýrie ropu má a má jí dost. V poslední době sice její export klesl ale minulý rok byla objevena nová a to značná ložiska zemního plynu. Tím je zpátky ve hře a má dostatek peněz na to co dělá.
Afganistán je v této otázce unikát. Ale jestli si najdeš čas, tak zjistíš že jsem v této diskusi od samého počátky ani jednou zemi necitoval. Není proč, Afganistan po výrazném oslabení Talibanu není hrozbou pro nikoho, pouze sám pro sebe. Taky jsem nikdy netvrdil, že tato země je nějak zvláště vyzbrojena, nebo že má nějaké jaderné ambice. Pokud jsem takovou blbost někde napsal tak mi sděl kde a já to napravím.
Takže všechny mnou citované útoky jsou ojedinělé akce skupinek utržených ze řetězu? To znamená, že máme jiná kritéria pohledu. Celá šňůra od dvojčat, útoky na Bali, exploze v Keni, španělská sestava a Londýn nevypadají jako ojedinělá utržení ze řetězu. To už není vyvražděná kavárna. To jsou stovky mrtvých. A taková akce není levná a hlavně technické vybavení k její realizace není lehce k sehnání. Plus informace, plus doprava na místo plus krytí plus ústupové cesty a tak dále. To je předvedená ukázka přímé angažovanosti státních aparátů. Otevřenou konfrontaci si nemohou dovolit a tak použijí tuto cestu. Pokud se nenajdou přímé důkazy, vždy je zde možná varianta VĚROHODNÉHO POPŘENÍ nebo ODSOUZENÍ TÉTO AKCE. Ale to nemusíme chodit daleko. Z vlastních evropských dějin to známe také a organizátoři od nich nejsou o nic méně schopní než ti naši.
Připadá Ti zvláštní že se radikálové radikalizují díky působení USA, Mě se tento názor nezdá. USA se neangažují v Alžíru – radikálové jsou tam na mimořádném vzestupu.
USA mají na poměry oblasti nadstandartní vztahy s Egyptem – Egypt má ty samé potíže
Pákistán je v klidu ve vztazích S USA –a podívej se co se tam děje.
USA se velmi angažují v Jordánsku, Saudské Arábii,. Kuvajtu a jinde – tyto země se chovají jako spojenci či spíše neutrálové. Takže problém tak jak jsi ho pojmenoval je ve třech zemích.
Irák – první válka nebyla válkou USA ale široké koalice s 45 procentní účastí arabských zemí které si tuto akci vyžádali a útok na Irák byl proveden na základě mandátu OSN. Druhá válka byla a je válkou imbecilní a zbytečnou a co hlavně je potřeba ji tvrdě odsoudit.. Plně souhlasím a i v jiných vláknech jsem to takto hodnotil. Ale v Iráku nebojují spojenci proti Iráku ale proti volnému seskupení gerilových organizací které se ve velké míře vyvražďují mezi sebou. A to výrazný rozdíl. Legitimní vláda ať si o ní myslíme cokoliv s USA a spojenci spolupracuje.
Írán – mohl bys mi sdělit podle svých zdrojů kdy naposledy byl Írán naposledy napaden nějakou západní zemí? Nikdo nic zvláštního nechce. Jen to aby respektoval smlouvu o nešíření jaderných zbraní, aby spolupracoval s MAAE a nesypal peníze do geril po celém Středním Východě. Pokud tato tři základní pravidla dokáže respektovat více než sto jiných zemí a část z nich je vysloveně nepřátelská proti západním zemím, proč by s jistou mírou vzdoru na který mají jako suverénní stát plné právo nemohli i oni. Pokud nemají co skrývat chovají se nelogicky. I když nelogicky podle myšlení našeho. Podle nich je to hrdinský vzdor ďáblovi.
Venezuela - ale to je natolik mimo téma, že zde nebudu pokračovat.
Izrael – to by bylo na samotné vlákno. Je to uměle vytvořený stát a jeho vznik nebyl korektní vůči původnímu obyvatelstvu. Jak jsem zde kdesi četl že je to území na které Židé mají historické právo je blbost. Neměli. Ale stalo se. Ten stát existuje. Za dobu jeho existence si na to mohl okolní svět zvyknout. Tak jak si musel zvyknou na vznik Pákistánu, Bangladéše, na dvě Koree, na znovu sjednocení Německa a tak bych mohl pokračovat. Ale nezvykl si. S výjimkou Šestidení války kdy Izrael sám napadl okolní státy je to právě naopak. A pro mě není výzbroj kterou dostal Hizballah od Sýrie a Íránu o klasický, ověřený přístup, který neukazuje na žádné zvláštní ambice. Na Izraelské vojáky a území bylo odpáleno 22 tisíc raketových střel. Sarumane, to je palebný průměr dvou dělostřeleckých raketových brigád . To mě osobně připadá jako hodně ambiciosní.
A nakonec, kdo zde píše cokoliv o nějaké křížové výpravě? Ale nechat padnou Izrael znamená dvě varianty.
1. V tom lepším případě mimořádně ničivou lokální válku s předpokladem likvidace asi 5 milionů lidí-Židů.Vzhledem k tomu že se nedají lacino je potřeba počítat i s velkými obětmi na straně arabského obyvatelstva. Nácek by zajásal - konečně. Já se ptám ale Tebe - Tobě by to nevadilo? Mě by to vadilo a myslím si že v této situaci je každý venkovní zásah potřebný. Svět je snad dál než ve 40-tých letech minulého století.
2. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Izrael jasně deklaroval úmysl použít jaderné zbraně aby zabránil genocidě vlastního obyvatelstva. Potom je potřeba počítat rozsáhlou destrukcí celého Středního a Blízkého východu, radioaktivním zamořením a spadem po celém světě. Počet obětí nelze ani odhadnout. Než připustit tohle, tak raději zásah z venku.
Proto si myslím že jakýkoliv prostředek, který může odradit tuto oblast od nákladného a přitom zbytečného vývoje dalekonosných střel a jaderné munice je dobrý. Jediná možnost je akceptovat stav jaký je a nepřipustit jeho zhoršování.
Hamstere – proč tedy do prkenný ohrady ten radar dávno nestojí? Protože zde do prkenný ohrady nebyla hrozba. Navíc si osobně myslím, že proti monou citované kufříkové náloži i tak bude jen velmi málo účinný.
Do přestřelky o způsobu vzniku státu Izrael nebudu zasahovat, je to zbytečné a mimo téma.
Saruman – Proč sem pořád pletu ropu ? Protože o nic jiného než o ropu nejde. USA a západní Evropa se v této oblasti angažují pouze a jen proto, že jejich ekonomiky na ropě z této oblasti ve velké míře stojí. Tyto země to vědí a tím mají v ruce kladivo. Které používají tak jak používají.
Sýrie že nemá ropu? Tak to je pro mě novinka. Sýrie ropu má a má jí dost. V poslední době sice její export klesl ale minulý rok byla objevena nová a to značná ložiska zemního plynu. Tím je zpátky ve hře a má dostatek peněz na to co dělá.
Afganistán je v této otázce unikát. Ale jestli si najdeš čas, tak zjistíš že jsem v této diskusi od samého počátky ani jednou zemi necitoval. Není proč, Afganistan po výrazném oslabení Talibanu není hrozbou pro nikoho, pouze sám pro sebe. Taky jsem nikdy netvrdil, že tato země je nějak zvláště vyzbrojena, nebo že má nějaké jaderné ambice. Pokud jsem takovou blbost někde napsal tak mi sděl kde a já to napravím.
Takže všechny mnou citované útoky jsou ojedinělé akce skupinek utržených ze řetězu? To znamená, že máme jiná kritéria pohledu. Celá šňůra od dvojčat, útoky na Bali, exploze v Keni, španělská sestava a Londýn nevypadají jako ojedinělá utržení ze řetězu. To už není vyvražděná kavárna. To jsou stovky mrtvých. A taková akce není levná a hlavně technické vybavení k její realizace není lehce k sehnání. Plus informace, plus doprava na místo plus krytí plus ústupové cesty a tak dále. To je předvedená ukázka přímé angažovanosti státních aparátů. Otevřenou konfrontaci si nemohou dovolit a tak použijí tuto cestu. Pokud se nenajdou přímé důkazy, vždy je zde možná varianta VĚROHODNÉHO POPŘENÍ nebo ODSOUZENÍ TÉTO AKCE. Ale to nemusíme chodit daleko. Z vlastních evropských dějin to známe také a organizátoři od nich nejsou o nic méně schopní než ti naši.
Připadá Ti zvláštní že se radikálové radikalizují díky působení USA, Mě se tento názor nezdá. USA se neangažují v Alžíru – radikálové jsou tam na mimořádném vzestupu.
USA mají na poměry oblasti nadstandartní vztahy s Egyptem – Egypt má ty samé potíže
Pákistán je v klidu ve vztazích S USA –a podívej se co se tam děje.
USA se velmi angažují v Jordánsku, Saudské Arábii,. Kuvajtu a jinde – tyto země se chovají jako spojenci či spíše neutrálové. Takže problém tak jak jsi ho pojmenoval je ve třech zemích.
Irák – první válka nebyla válkou USA ale široké koalice s 45 procentní účastí arabských zemí které si tuto akci vyžádali a útok na Irák byl proveden na základě mandátu OSN. Druhá válka byla a je válkou imbecilní a zbytečnou a co hlavně je potřeba ji tvrdě odsoudit.. Plně souhlasím a i v jiných vláknech jsem to takto hodnotil. Ale v Iráku nebojují spojenci proti Iráku ale proti volnému seskupení gerilových organizací které se ve velké míře vyvražďují mezi sebou. A to výrazný rozdíl. Legitimní vláda ať si o ní myslíme cokoliv s USA a spojenci spolupracuje.
Írán – mohl bys mi sdělit podle svých zdrojů kdy naposledy byl Írán naposledy napaden nějakou západní zemí? Nikdo nic zvláštního nechce. Jen to aby respektoval smlouvu o nešíření jaderných zbraní, aby spolupracoval s MAAE a nesypal peníze do geril po celém Středním Východě. Pokud tato tři základní pravidla dokáže respektovat více než sto jiných zemí a část z nich je vysloveně nepřátelská proti západním zemím, proč by s jistou mírou vzdoru na který mají jako suverénní stát plné právo nemohli i oni. Pokud nemají co skrývat chovají se nelogicky. I když nelogicky podle myšlení našeho. Podle nich je to hrdinský vzdor ďáblovi.
Venezuela - ale to je natolik mimo téma, že zde nebudu pokračovat.
Izrael – to by bylo na samotné vlákno. Je to uměle vytvořený stát a jeho vznik nebyl korektní vůči původnímu obyvatelstvu. Jak jsem zde kdesi četl že je to území na které Židé mají historické právo je blbost. Neměli. Ale stalo se. Ten stát existuje. Za dobu jeho existence si na to mohl okolní svět zvyknout. Tak jak si musel zvyknou na vznik Pákistánu, Bangladéše, na dvě Koree, na znovu sjednocení Německa a tak bych mohl pokračovat. Ale nezvykl si. S výjimkou Šestidení války kdy Izrael sám napadl okolní státy je to právě naopak. A pro mě není výzbroj kterou dostal Hizballah od Sýrie a Íránu o klasický, ověřený přístup, který neukazuje na žádné zvláštní ambice. Na Izraelské vojáky a území bylo odpáleno 22 tisíc raketových střel. Sarumane, to je palebný průměr dvou dělostřeleckých raketových brigád . To mě osobně připadá jako hodně ambiciosní.
A nakonec, kdo zde píše cokoliv o nějaké křížové výpravě? Ale nechat padnou Izrael znamená dvě varianty.
1. V tom lepším případě mimořádně ničivou lokální válku s předpokladem likvidace asi 5 milionů lidí-Židů.Vzhledem k tomu že se nedají lacino je potřeba počítat i s velkými obětmi na straně arabského obyvatelstva. Nácek by zajásal - konečně. Já se ptám ale Tebe - Tobě by to nevadilo? Mě by to vadilo a myslím si že v této situaci je každý venkovní zásah potřebný. Svět je snad dál než ve 40-tých letech minulého století.
2. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Izrael jasně deklaroval úmysl použít jaderné zbraně aby zabránil genocidě vlastního obyvatelstva. Potom je potřeba počítat rozsáhlou destrukcí celého Středního a Blízkého východu, radioaktivním zamořením a spadem po celém světě. Počet obětí nelze ani odhadnout. Než připustit tohle, tak raději zásah z venku.
Proto si myslím že jakýkoliv prostředek, který může odradit tuto oblast od nákladného a přitom zbytečného vývoje dalekonosných střel a jaderné munice je dobrý. Jediná možnost je akceptovat stav jaký je a nepřipustit jeho zhoršování.
Hamstere – proč tedy do prkenný ohrady ten radar dávno nestojí? Protože zde do prkenný ohrady nebyla hrozba. Navíc si osobně myslím, že proti monou citované kufříkové náloži i tak bude jen velmi málo účinný.
Do přestřelky o způsobu vzniku státu Izrael nebudu zasahovat, je to zbytečné a mimo téma.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
Mám staré informace. Nepovažoval jsem v tomto ohledu zdroje Sýrie za nějak významné. Moje chyba…Neferit Sr. píše:Sýrie že nemá ropu? Tak to je pro mě novinka. Sýrie ropu má a má jí dost. V poslední době sice její export klesl ale minulý rok byla objevena nová a to značná ložiska zemního plynu. Tím je zpátky ve hře a má dostatek peněz na to co dělá.
Jaký zásadní užitek mají islámské státy z teroristických útoků? Propagandisticky se vzhledem k nutnosti popření příliš využít nedají a ze strategického hlediska jsou bezvýznamné. Nemám potřebu zpochybňovat jejich angažovanost úplně, ale rozhodně bych jí nedával tak monumentální rozměry.
Já netvrdím, že USA mají monopol na radikalizaci islámské společnosti. Nicméně příliš dobré vztahy s nimi – Egypt, Pákistán - jsou v tomto případě podobně škodlivé jako příliš špatné.
S Izraelem máš pravdu. Někdo provedl neuvážené rozhodnutí a celý svět teď musí čelit následkům. Nicméně tak dramaticky bych to s jeho další existenci neviděl. Žádná jednotná fronta proti Izraeli nebyla, když jsem se o tom bavili posledně, a není ani nyní. Izrael spíše než kvůli nové konstelaci mezinárodní situace na Golanských výšinách neuspěl proto, že nebojoval s regulérní armádou. A stáhnutí jeho jednotek souvisí především s odmítavou reakcí USA, ne Evropy.
If king at noon says it's night,
Exclaim: Behold! the moon, the stars!
Persian saying
Exclaim: Behold! the moon, the stars!
Persian saying
-
sevencreature
- Sigil Team
- Příspěvky: 7394
- Registrován: 26.9.2005 1:24
- Bydliště: Země
- Kontaktovat uživatele:
Hmm, docela i souhlasím. Tj. existence Izraele jako takového mi nikterak nevadí (fajn stát, až na všechny ty problémy). Nicméně jeho vznik za moc legitimní opravdu nepovažuji. Jako je "cool" že národ emigroval (byl vyhnán) jako celek (jiné národy prostě zanikly). Ale ohánět se tím, že předkové našich předků támhle bydleli, takže koukejte vypadnout, stěhujeme se tam, mi přijde docela vtipný. A ROZHODNĚ ne oprávněný - z historického hlediska (protože svět NENÍ spravedlivý a oprávněný). Pokud by něco takového tvrdili nativní američané - aka indiáni - (např.), tak u toho posluchači (minimálně mezi politiky) asi umřou smíchy.Saruman píše: Považuji za strašný omyl, že [Evropa] vůbec umožnila tomuto státu vzniknout...
Zaniklo Jeruzálemské království a Antiochijské knížectví, může zaniknout i Izrael. Odmítám kvůli tomu pořádat další křížovou výpravu.
Tj. není to stát vytvořený nějakým právem, ale stejně jako většina ostatních státy (řekl bych) prostě starými dobrými zbraněmi (hmm, Good Times with Weapons
). Na druhou stranu - stalo se... 
Vallun: Na anti-sionismu není nic antisemitského, řekl bych
ROZHODNĚ v mých očích. To, že pokud je někdo antisemita, tak nejspíš přibalí i antisionismus (2 za cenu jedné, aniž by se zajímal o detaily) mi přijde spíš politováníhodné. Koneckonců, "Židovský stát" vytvořený lidmi není nic, nad čím by všichni židé jásali nadšením Nebýt toho, že tam po vzniku (a při působení) židovských odbojových skupin (nebyly to akce proti britské správě, mimochodem? ) zase umírali další židé (a holocaust byl událostí uplynulých okamžiků), tak by nejspíš židovská opozice bránila vzniku Izraele mnohem víc (to je už ale moje spekulace, kterou v současnosti fakty opravdu nemohu podpořit).
Naposledy upravil(a) sevencreature dne 31.10.2007 15:53, celkem upraveno 1 x.
Eat all your school, stay in milk, drink your teeth, don't do sleep and get eight hours of drug.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Sevencreature - prosím tě hodil bys poslední tři příspěvky , tedy, Tvůj, Sarumanův a můj do vlákna o Středním východě? Je to na straně 3 a páté vlákno od shora. Chtěl bych k tomu něco připsat ale s raketovou základnou to nemá už vůbec nic společného.
Prosím prosím pěkně škrábu
Prosím prosím pěkně škrábu
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
sevencreature
- Sigil Team
- Příspěvky: 7394
- Registrován: 26.9.2005 1:24
- Bydliště: Země
- Kontaktovat uživatele:
Provedeno. Jinak - lepší než lokaci threadu je uvést jeho ID - tj. číslo threadu. Vidíte ho v adrese příslušného odkazu - příklad je tento thread o Východě:
http://forum.sigil.cz/viewtopic.php?t=2113
číslo za "t=" je číslo threadu - v našem případě 2113.
http://forum.sigil.cz/viewtopic.php?t=2113
číslo za "t=" je číslo threadu - v našem případě 2113.
Eat all your school, stay in milk, drink your teeth, don't do sleep and get eight hours of drug.
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
vallun - ne tak docela-tyhle tři poslední se už od raketové základny odklonily hodně a hodně. Takže jsme se dostali tam kde je potřeba. Já tam večer něco šupnu.
Sevencreature -
Sevencreature -
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
-
Neferit Sr.
- Sigilan
- Příspěvky: 2222
- Registrován: 10.6.2006 18:10
- Bydliště: Vyrostl jsem v Kloboučkách, vy namyšlení velkoměšťáci! ]:>
Nechal jsem poslední příspěvky přehodit sem - raketovou základnu diskusi k ní to plevelilo. Dávám sem delší příspěvek, prosím o trpělivost a shovívavost pokud se při popisu mého vidění problému dopustím chyb.
Saruman napsal zajímavou věc. Myslí si, že Izrael nemusí čelit spojenému nepříteli. Já to vidím jinak:
Dne 14. května 1948 byl vyhlášen nezávislý stát Izrael. Za necelých 24 hodin vtrhly armády Ligy arabských států, tedy Egypta, Zajordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku na území nového státu s cílem připravit jej o jeho právě nabytou suverenitu. Ve střetu, který bývá v Izraeli označován jako Válka za nezávislost, dokázaly nově vytvořené, špatně vyzbrojené Izraelské obranné síly odrazit invazi v prudkých přerušovaných bojích, které trvaly celkem 15 měsíců do 20. července 1949. Takže to bych bral jako první důkaz, že na rozdíl od tvrzení Sarumana Izrael vždy čelil a čelí buď otevřené nebo více či méně skryté více více či méně jednotné frontě arabských států.
Útok zahájily egyptské a syrské jednotky za podpory egyptských tanků, letadel a dělostřelectva. Odřízly Izrael od přístupu k poušti Negev a okupovaly části území, jež mělo připadnout Izraeli. Egypt a Jordánsko tak nejen komplikovaly život novému státu Izrael, ale zablokovaly i vyhlášení Palestinského státu. Podotýkám že těžké zbraně egyptské armádě nechali po válce Britové a syrské armádě pak Francouzi.
Dále je potřeba vidět to, že od prvopočátku měli vzniknout státy DVA. Tak to totiž schválilo Valné shromáždění Spojených národů 28. listopadu 1947 které přijalo návrh na rozdělení palestinské oblasti na dva státy, židovský a arabský, a na ustavení Jeruzaléma samostatným mezinárodním městem pod správou Spojených národů. Židé plán přijali, Arabové jej odmítli.
V nejtěžších okamžicích byla 11. června uzavřena dohoda o přerušení bojů, která vypršela 8. července. Během ní se izraelská armáda dokázala restrukturalizovat, zahrnula do svých řad i příslušníky ilegálních organizací, jako byla Hagana a Irgun, a také získala zbraně. Na tomto vyzbrojení Izraelců sehrála nezanedbatelnou roli i ČSR – dodali jsme tanky, děla, pár letadel a hlavně pěchotní zbraně a opravdu hodně munice. Navíc dorazili vycvičení vojáci a to hlavně z našich výcvikových prostorů.
Další dohoda o příměří platila od 19. července do 15. října. Příměří skončilo, když sionističtí teroristé zabili zmocněnce OSN, hraběte Bernadotteho. V dobré knize ATENTÁTY KTERÉ MĚLI ZMĚNIT SVĚT historii tohoto nesmyslného činu popisuje pan BOROVIČKA. Izraelci v dalších bojích dokázali otevřít cestu do odříznutého Jeruzaléma a z okolních měst vyhnali řadu Palestinců. V okolí Tel Avivu také zlikvidovali několik palestinských vesnic. Zdá se že si nechtěli v týlu ponechat žádného nepřítele a tak v centrálním Izraeli už nezůstali žádní Palestinci. Tehdy se tedy zrodil problém s palestinskými uprchlíky.
Po ní boje pokračovaly a Izrael dále postupoval, získat zpátky Negevskou poušť i přístup k Akabskému zálivu a nakonec pronikl až na egyptské území na Sinaji. Obsadil i území původně náležející Palestincům (část Gazy, Západní část Jordánu včetně západní části Jeruzaléma a většinu Galileje).
Zbytek území, kde měl vzniknout Palestinský stát, obsadilo Jordánsko, které získalo Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma včetně starého města, a Egypt, pod jehož správu připadlo pásmo Gazy. Tím možnost vzniku palestinského státu zmizela ale vina padá stejnou měrou jak na Izrael tak hlavně na Jordánsko Egypt. Jednou jsem na VA v Brně mluvil se syrským studentem. Řekl mi, že Sýrie bude bojovat za svobodnou-tedy Izraelců zbavenou – Palestinu do posledního Palestince.
V prvních měsících roku 1949 Izrael vyjednával pod záštitou Spojených národů jednotlivě s každým státem z nepřátelského tábora (kromě Iráku, který rozhovory s Izraelem odmítl). Jednání skončila dohodou o příměří, žádný z dotčených států ovšem Izrael neuznal. Pobřežní roviny Galileje a celá Negevská oblast zůstaly Izraeli. To bych považoval za druhý důkaz, že Izrael čelí a čelil jednotnému nepříteli.
Třetím projevem otevřené široké koalice arabských států je jednoznačně válka na Den usmíření, jinak asi známěji Válka na JOM KIPPUR.
Šest let po drtivé porážce v šestidenní válce se arabské země pokusily o vojenskou odvetu s cílem porazit Izrael a získat zpět ztracená území i hrdost. Nový egyptský prezident Anvar Sadat se sice nejprve pokoušel o diplomatické řešení obrátil se na amerického prezidenta Richarda Bizona přešel na druhou stranu a spojil se se SSSR. Kolem této války vzniklo hodně mýtů a tvrzení. Pokud bych se to pokusil trochu uspořádat, řekl bych že Izrael usnul na vavřínech. Arabské vojáky považovali Izraelci za podřadné, jejich zpravodajská služba výjimečně a o to osudověji selhala.
Útok egyptských a syrských vojsk podporovaný Iráčany a Jordánci a kontingenty dalších arabských států začal ve 14 hodin v nejsvatější den židovského roku, na Jom Kippur (Den usmíření), který připadl na 6. října 1973.
Egypt bez větších problémů překročil Suezský průplav a rychle postupoval Sinají asi tak 8 až 12 kilometrů za Suezský průplav. Zde se zakopal, přikryl se protiletadlovým a protitankovým štítem a čekal nevyhnutelný protiútok. Jeho ambice nesahali dál než za vrácení území ztracených v Šestidenní válce. Akce je oprávněně považována za nejzdařilejší obojživelnou výsadkovou operaci od vylodění v Normandii. Já to tak nevidím ale srovnání s vyloděním u Inčchonu to opravdu snese.
Syřané podobně rychle pronikli do hlouby Golanských výšin. Místy až 25 kilometrů což při malé rozloze izraelského území začalo vypadat pro Izrael velmi špatně. Izrael ustupoval na obou frontách a jeho první dílčí protiútoky se rozbily o předimenzovanou PTO a PVO arabských sil.
Boj vojáků v přímém dotyku na průplavu a hlavně boj tankové brigády BARAK která zachytila zničující syrský útok vedený přesilou 17: 1 v tancích a 38:1 v živé síle je možno označit za mimořádný vojenský čin. Z brigády BARAK padlo nebo bylo vážně zraněno 90% vojáků a důstojníků. V boji padli všichni velitelé praporů, štábní důstojníci a padl i velitel brigády se svým zástupcem.
Proti jakému protivníkovi Izrael bojoval ukáže tato citace:
"Lidstvo ještě nikdy nepoznalo brutálnějšího nepřítele než Židy. Židé umí pouze škodit, plánovat tajná spiknutí, chytat do pastí zákonů a vytvářet rozruch a nepokoje. Už z matčina lůna vycházejí vybaveni tím nejpodlejším charakterem, který si předávají z generace na generaci… Rozšířili se po celém světě, aby tu otrávili veškeré lidstvo… Připojili se i ke spiknutí proti Ježíši Kristovi, protože ho chtěli zabít."
Pochází z vojenské příručky pro egyptskou armádu názvem: „ Pokyny pro morální výchovu a poučení pro výcvikový rok 1969 „
Dojemné je, jak ideologická příručka muslimského státu operuje s židovským podílem na smrti jednoho z nosných pilířů křesťanské víry.
Vážnost situace je doložena tím, že ministr obrany Moše Dajan požádal ministerskou předsedkyni Goldu Meirovou o souhlas s použitím taktických jaderných zbraní, nebylo jich však třeba.
Po týdnu přišel izraelský protiútok, který pomohly realizovat rychlé dodávky zbraní, zejména letadel z USA. Klíčový však byl úspěšný plán Izraele, který nezačal vytlačovat egyptské síly ze Sinaje, ale Ariel Šaron podnikl riskantní protiútok, překročil Suezský průplav a odřízl egyptskou armádu. Následoval rychlý postup na Káhiru. Izraelská armáda se zastavila 100 kilometrů od tohoto hlavního města.
Na syrské frontě po zániku brigády BARAK nastoupila do boje legendární 7.tanková brigáda. Utrpěla kruté ztráty ale v nelítostně vedeném boji kdy často bojovala v rádiusu 360°, syrské síly zastavila a vytvořila podmínky pro protiútok. Ten se zastavil v době, kdy dalekonosná děla mohla začít palbu na Damašek.
Příměří sice bylo vyhlášeno 22. října, ovšem Izrael je plně nerespektoval a zastavil svůj rychlý postup na egyptské hlavní město až 24. října. Mezitím však vzrostlo napětí mezi USA a Sovětským svazem, který pohrozil intervencí a zahájil částečnou mobilizaci výsadkových sil a jejich přesun do Alexandrie, na což USA odpověděly posílením Středomořské flotily a hrozbou přímého angažmá v oblasti. Současně ale tlačily Izrael, aby dodržoval vyhlášené příměří.
Přes počáteční úspěch Egyptu hrozila jedna z nejtvrdších porážek, tanky s Davidovou hvězdou stály sto kilometrů od Káhiry, nakonec však Sadat získal zpět Sinaj. Byl ochoten jednat, a to dokonce separátně bez ohledu na ostatní arabské země, což v roce 1975 pobouřilo Sýrii. Ta porážku a záchranu ze strany západu nesla velmi těžce. Měla v té válce příliš vysoké cíle a drtivý debakl který ji nakonec postihl se myslí lidí v této zemi nese doposud. Je to dokázáno její nekončící podporou všech aktivit které mají poškodit Izraelský stát a podporou všech vojenských organizací které na Izrael otevřeně útočí. O koalici neoddiskutovatelně svědčí to, že na syrské frontě se pokoušely izraelský protiútok zastavit dvě irácké tankové divize 3. a 8. Byly obě vážně poničeny a nic velkého nepředvedly. Naopak protiútok 40. tankové brigády Jordánského království byl veden s takovou odvahou a nasazením, že po jeho odražení velitel izraelské 2. tankové divize Laner nepustil svoje vojáky do pronásledování, které by vedlo k úplnému zničení této brigády. Po válce to zdůvodnil tím že již byli poraženi a neviděl důvod zdecimovat tak dobré vojáky. Dále zde bojoval brigáda Saudské Arábie, legie dobrovolníků z Íránu a Marocký expediční sbor. Na egyptské straně pak bojovaly jednotky poslané Kaddáfím. Snad je to dostatečně průkazné ohledně mimořádně silné koalice.
V roce 1977, kdy Káhirou zmítaly hladové bouře, podnikl Sadat cestu do Jeruzalém a připustil, že útok byl chybou. V roce 1978 byly v americkém Camp Davidu dojednány mírové dohody mezi Izrael a Egyptem, které byly podepsány v Bílém domě 26. března 1979. Egypt získal zpět Sinaj, odkud se Izrael stahoval ve čtyřech etapách do roku 1982, ale dočkal se opovržení ze strany Arabů, kteří dohodu viděli jako zradu panarabské věci. Sadat za ni zaplatil životem, když ho 6. října 1981 zabil atentátník ze Skupiny islámského džihádu. Z práce kterou odvedl tento tvrdý ale zcela jistě statečný politik, těží oba národy doposud. Od ukončení této války nezahynul při jakékoliv potyčce pokud vůbec nějaká byla ani jeden egyptský nebo izraelský voják. Řekl bych, že oba státy se naučily navzájem se respektovat.
Kromě rozpadu jednotné arabské fronty, která měla fatální dopad na Palestince, však válka na Jom Kippur válka přinesla ještě jeden tragický důsledek pro světové hospodářství, a tou byla ropná krize. Arabské země produkující ropu z organizace OPEC se překvapivě shodly na společném postupy, zavedly limity těžby a zvedly ceny, což vyvolalo ve většině západních zemí ekonomickou krizi. Podotýkám že arabští politici používali termín ropná zbraň už v roce 1969. Dnes tak nemluví ale pečlivě jednají tak, aby tuto zbraň používali co nejdokonaleji. K tomu bych mohl psát ledacos ale nechám to na jindy, pokud bude zájem.
Dále pak jsem chtěl uvést příklad, který snad ukáže mimořádně dokonalou provázanost státních aparátů a tajných služeb arabských zemí s teroristickými organizacemi.
V sobotu 29. září 1973 unesli dva palestinští teroristé na československo-rakouské hranici vlak převážející ruské židy z Moskvy do Vídně. Pět z nich vzali jako rukojmí.Došlo k mimořádně emotivním jednáním. Rakouský kancléř Kreisky podlehl tlakům a nařídil zrušit tranzitní středisko pro židovské vystěhovalce na zámku Schonau nedalo Vídně. Izrael byl šokován ztrátou důležitého místa pro emigraci židů ze zemí, kde byli i tolik let po válce občany druhé kategorie. Golda Meirová se pokusila rakouský zámysl zvrátit ale nebyla úspěšná. Ještě ráno 6. října 1973 se touto krizí zabýval MOSSAD, izraelská vláda a celá izraelská veřejnost.
Jsem přesvědčen, že šlo o součást dokonalého krycího plánu arabských rozvědek za účelem odvrácení pozornosti MOSSAD-u od dění na budoucích frontách. Provedli ji členové dnes už neznámé palestinské teroristické organizace Boží pěst. Ta byla cvičena a vyzbrojována v syrské partyzánské organizaci Sajka a ta byla přímo řízena syrskou armádou.
Já nevěřím na náhody. Dne 6. října 1973 totiž zaduněli hlavně děl stovek arabských baterií a Izrael musel čelit nejhorší krizi své existence.
No nic, co jsem chtěl jsem napsal. Pokud Vám to bude stát za diskusi-bude mi ctí.
Saruman napsal zajímavou věc. Myslí si, že Izrael nemusí čelit spojenému nepříteli. Já to vidím jinak:
Dne 14. května 1948 byl vyhlášen nezávislý stát Izrael. Za necelých 24 hodin vtrhly armády Ligy arabských států, tedy Egypta, Zajordánska, Sýrie, Libanonu a Iráku na území nového státu s cílem připravit jej o jeho právě nabytou suverenitu. Ve střetu, který bývá v Izraeli označován jako Válka za nezávislost, dokázaly nově vytvořené, špatně vyzbrojené Izraelské obranné síly odrazit invazi v prudkých přerušovaných bojích, které trvaly celkem 15 měsíců do 20. července 1949. Takže to bych bral jako první důkaz, že na rozdíl od tvrzení Sarumana Izrael vždy čelil a čelí buď otevřené nebo více či méně skryté více více či méně jednotné frontě arabských států.
Útok zahájily egyptské a syrské jednotky za podpory egyptských tanků, letadel a dělostřelectva. Odřízly Izrael od přístupu k poušti Negev a okupovaly části území, jež mělo připadnout Izraeli. Egypt a Jordánsko tak nejen komplikovaly život novému státu Izrael, ale zablokovaly i vyhlášení Palestinského státu. Podotýkám že těžké zbraně egyptské armádě nechali po válce Britové a syrské armádě pak Francouzi.
Dále je potřeba vidět to, že od prvopočátku měli vzniknout státy DVA. Tak to totiž schválilo Valné shromáždění Spojených národů 28. listopadu 1947 které přijalo návrh na rozdělení palestinské oblasti na dva státy, židovský a arabský, a na ustavení Jeruzaléma samostatným mezinárodním městem pod správou Spojených národů. Židé plán přijali, Arabové jej odmítli.
V nejtěžších okamžicích byla 11. června uzavřena dohoda o přerušení bojů, která vypršela 8. července. Během ní se izraelská armáda dokázala restrukturalizovat, zahrnula do svých řad i příslušníky ilegálních organizací, jako byla Hagana a Irgun, a také získala zbraně. Na tomto vyzbrojení Izraelců sehrála nezanedbatelnou roli i ČSR – dodali jsme tanky, děla, pár letadel a hlavně pěchotní zbraně a opravdu hodně munice. Navíc dorazili vycvičení vojáci a to hlavně z našich výcvikových prostorů.
Další dohoda o příměří platila od 19. července do 15. října. Příměří skončilo, když sionističtí teroristé zabili zmocněnce OSN, hraběte Bernadotteho. V dobré knize ATENTÁTY KTERÉ MĚLI ZMĚNIT SVĚT historii tohoto nesmyslného činu popisuje pan BOROVIČKA. Izraelci v dalších bojích dokázali otevřít cestu do odříznutého Jeruzaléma a z okolních měst vyhnali řadu Palestinců. V okolí Tel Avivu také zlikvidovali několik palestinských vesnic. Zdá se že si nechtěli v týlu ponechat žádného nepřítele a tak v centrálním Izraeli už nezůstali žádní Palestinci. Tehdy se tedy zrodil problém s palestinskými uprchlíky.
Po ní boje pokračovaly a Izrael dále postupoval, získat zpátky Negevskou poušť i přístup k Akabskému zálivu a nakonec pronikl až na egyptské území na Sinaji. Obsadil i území původně náležející Palestincům (část Gazy, Západní část Jordánu včetně západní části Jeruzaléma a většinu Galileje).
Zbytek území, kde měl vzniknout Palestinský stát, obsadilo Jordánsko, které získalo Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma včetně starého města, a Egypt, pod jehož správu připadlo pásmo Gazy. Tím možnost vzniku palestinského státu zmizela ale vina padá stejnou měrou jak na Izrael tak hlavně na Jordánsko Egypt. Jednou jsem na VA v Brně mluvil se syrským studentem. Řekl mi, že Sýrie bude bojovat za svobodnou-tedy Izraelců zbavenou – Palestinu do posledního Palestince.
V prvních měsících roku 1949 Izrael vyjednával pod záštitou Spojených národů jednotlivě s každým státem z nepřátelského tábora (kromě Iráku, který rozhovory s Izraelem odmítl). Jednání skončila dohodou o příměří, žádný z dotčených států ovšem Izrael neuznal. Pobřežní roviny Galileje a celá Negevská oblast zůstaly Izraeli. To bych považoval za druhý důkaz, že Izrael čelí a čelil jednotnému nepříteli.
Třetím projevem otevřené široké koalice arabských států je jednoznačně válka na Den usmíření, jinak asi známěji Válka na JOM KIPPUR.
Šest let po drtivé porážce v šestidenní válce se arabské země pokusily o vojenskou odvetu s cílem porazit Izrael a získat zpět ztracená území i hrdost. Nový egyptský prezident Anvar Sadat se sice nejprve pokoušel o diplomatické řešení obrátil se na amerického prezidenta Richarda Bizona přešel na druhou stranu a spojil se se SSSR. Kolem této války vzniklo hodně mýtů a tvrzení. Pokud bych se to pokusil trochu uspořádat, řekl bych že Izrael usnul na vavřínech. Arabské vojáky považovali Izraelci za podřadné, jejich zpravodajská služba výjimečně a o to osudověji selhala.
Útok egyptských a syrských vojsk podporovaný Iráčany a Jordánci a kontingenty dalších arabských států začal ve 14 hodin v nejsvatější den židovského roku, na Jom Kippur (Den usmíření), který připadl na 6. října 1973.
Egypt bez větších problémů překročil Suezský průplav a rychle postupoval Sinají asi tak 8 až 12 kilometrů za Suezský průplav. Zde se zakopal, přikryl se protiletadlovým a protitankovým štítem a čekal nevyhnutelný protiútok. Jeho ambice nesahali dál než za vrácení území ztracených v Šestidenní válce. Akce je oprávněně považována za nejzdařilejší obojživelnou výsadkovou operaci od vylodění v Normandii. Já to tak nevidím ale srovnání s vyloděním u Inčchonu to opravdu snese.
Syřané podobně rychle pronikli do hlouby Golanských výšin. Místy až 25 kilometrů což při malé rozloze izraelského území začalo vypadat pro Izrael velmi špatně. Izrael ustupoval na obou frontách a jeho první dílčí protiútoky se rozbily o předimenzovanou PTO a PVO arabských sil.
Boj vojáků v přímém dotyku na průplavu a hlavně boj tankové brigády BARAK která zachytila zničující syrský útok vedený přesilou 17: 1 v tancích a 38:1 v živé síle je možno označit za mimořádný vojenský čin. Z brigády BARAK padlo nebo bylo vážně zraněno 90% vojáků a důstojníků. V boji padli všichni velitelé praporů, štábní důstojníci a padl i velitel brigády se svým zástupcem.
Proti jakému protivníkovi Izrael bojoval ukáže tato citace:
"Lidstvo ještě nikdy nepoznalo brutálnějšího nepřítele než Židy. Židé umí pouze škodit, plánovat tajná spiknutí, chytat do pastí zákonů a vytvářet rozruch a nepokoje. Už z matčina lůna vycházejí vybaveni tím nejpodlejším charakterem, který si předávají z generace na generaci… Rozšířili se po celém světě, aby tu otrávili veškeré lidstvo… Připojili se i ke spiknutí proti Ježíši Kristovi, protože ho chtěli zabít."
Pochází z vojenské příručky pro egyptskou armádu názvem: „ Pokyny pro morální výchovu a poučení pro výcvikový rok 1969 „
Dojemné je, jak ideologická příručka muslimského státu operuje s židovským podílem na smrti jednoho z nosných pilířů křesťanské víry.
Vážnost situace je doložena tím, že ministr obrany Moše Dajan požádal ministerskou předsedkyni Goldu Meirovou o souhlas s použitím taktických jaderných zbraní, nebylo jich však třeba.
Po týdnu přišel izraelský protiútok, který pomohly realizovat rychlé dodávky zbraní, zejména letadel z USA. Klíčový však byl úspěšný plán Izraele, který nezačal vytlačovat egyptské síly ze Sinaje, ale Ariel Šaron podnikl riskantní protiútok, překročil Suezský průplav a odřízl egyptskou armádu. Následoval rychlý postup na Káhiru. Izraelská armáda se zastavila 100 kilometrů od tohoto hlavního města.
Na syrské frontě po zániku brigády BARAK nastoupila do boje legendární 7.tanková brigáda. Utrpěla kruté ztráty ale v nelítostně vedeném boji kdy často bojovala v rádiusu 360°, syrské síly zastavila a vytvořila podmínky pro protiútok. Ten se zastavil v době, kdy dalekonosná děla mohla začít palbu na Damašek.
Příměří sice bylo vyhlášeno 22. října, ovšem Izrael je plně nerespektoval a zastavil svůj rychlý postup na egyptské hlavní město až 24. října. Mezitím však vzrostlo napětí mezi USA a Sovětským svazem, který pohrozil intervencí a zahájil částečnou mobilizaci výsadkových sil a jejich přesun do Alexandrie, na což USA odpověděly posílením Středomořské flotily a hrozbou přímého angažmá v oblasti. Současně ale tlačily Izrael, aby dodržoval vyhlášené příměří.
Přes počáteční úspěch Egyptu hrozila jedna z nejtvrdších porážek, tanky s Davidovou hvězdou stály sto kilometrů od Káhiry, nakonec však Sadat získal zpět Sinaj. Byl ochoten jednat, a to dokonce separátně bez ohledu na ostatní arabské země, což v roce 1975 pobouřilo Sýrii. Ta porážku a záchranu ze strany západu nesla velmi těžce. Měla v té válce příliš vysoké cíle a drtivý debakl který ji nakonec postihl se myslí lidí v této zemi nese doposud. Je to dokázáno její nekončící podporou všech aktivit které mají poškodit Izraelský stát a podporou všech vojenských organizací které na Izrael otevřeně útočí. O koalici neoddiskutovatelně svědčí to, že na syrské frontě se pokoušely izraelský protiútok zastavit dvě irácké tankové divize 3. a 8. Byly obě vážně poničeny a nic velkého nepředvedly. Naopak protiútok 40. tankové brigády Jordánského království byl veden s takovou odvahou a nasazením, že po jeho odražení velitel izraelské 2. tankové divize Laner nepustil svoje vojáky do pronásledování, které by vedlo k úplnému zničení této brigády. Po válce to zdůvodnil tím že již byli poraženi a neviděl důvod zdecimovat tak dobré vojáky. Dále zde bojoval brigáda Saudské Arábie, legie dobrovolníků z Íránu a Marocký expediční sbor. Na egyptské straně pak bojovaly jednotky poslané Kaddáfím. Snad je to dostatečně průkazné ohledně mimořádně silné koalice.
V roce 1977, kdy Káhirou zmítaly hladové bouře, podnikl Sadat cestu do Jeruzalém a připustil, že útok byl chybou. V roce 1978 byly v americkém Camp Davidu dojednány mírové dohody mezi Izrael a Egyptem, které byly podepsány v Bílém domě 26. března 1979. Egypt získal zpět Sinaj, odkud se Izrael stahoval ve čtyřech etapách do roku 1982, ale dočkal se opovržení ze strany Arabů, kteří dohodu viděli jako zradu panarabské věci. Sadat za ni zaplatil životem, když ho 6. října 1981 zabil atentátník ze Skupiny islámského džihádu. Z práce kterou odvedl tento tvrdý ale zcela jistě statečný politik, těží oba národy doposud. Od ukončení této války nezahynul při jakékoliv potyčce pokud vůbec nějaká byla ani jeden egyptský nebo izraelský voják. Řekl bych, že oba státy se naučily navzájem se respektovat.
Kromě rozpadu jednotné arabské fronty, která měla fatální dopad na Palestince, však válka na Jom Kippur válka přinesla ještě jeden tragický důsledek pro světové hospodářství, a tou byla ropná krize. Arabské země produkující ropu z organizace OPEC se překvapivě shodly na společném postupy, zavedly limity těžby a zvedly ceny, což vyvolalo ve většině západních zemí ekonomickou krizi. Podotýkám že arabští politici používali termín ropná zbraň už v roce 1969. Dnes tak nemluví ale pečlivě jednají tak, aby tuto zbraň používali co nejdokonaleji. K tomu bych mohl psát ledacos ale nechám to na jindy, pokud bude zájem.
Dále pak jsem chtěl uvést příklad, který snad ukáže mimořádně dokonalou provázanost státních aparátů a tajných služeb arabských zemí s teroristickými organizacemi.
V sobotu 29. září 1973 unesli dva palestinští teroristé na československo-rakouské hranici vlak převážející ruské židy z Moskvy do Vídně. Pět z nich vzali jako rukojmí.Došlo k mimořádně emotivním jednáním. Rakouský kancléř Kreisky podlehl tlakům a nařídil zrušit tranzitní středisko pro židovské vystěhovalce na zámku Schonau nedalo Vídně. Izrael byl šokován ztrátou důležitého místa pro emigraci židů ze zemí, kde byli i tolik let po válce občany druhé kategorie. Golda Meirová se pokusila rakouský zámysl zvrátit ale nebyla úspěšná. Ještě ráno 6. října 1973 se touto krizí zabýval MOSSAD, izraelská vláda a celá izraelská veřejnost.
Jsem přesvědčen, že šlo o součást dokonalého krycího plánu arabských rozvědek za účelem odvrácení pozornosti MOSSAD-u od dění na budoucích frontách. Provedli ji členové dnes už neznámé palestinské teroristické organizace Boží pěst. Ta byla cvičena a vyzbrojována v syrské partyzánské organizaci Sajka a ta byla přímo řízena syrskou armádou.
Já nevěřím na náhody. Dne 6. října 1973 totiž zaduněli hlavně děl stovek arabských baterií a Izrael musel čelit nejhorší krizi své existence.
No nic, co jsem chtěl jsem napsal. Pokud Vám to bude stát za diskusi-bude mi ctí.
"Jde o to, že kdyby o něco šlo, bylo by dobré vědět, o co vlastně jde."
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981
neznámý voják, na kbelíku z protipožární stěny muničního skladu v Žilině, LP 1981