Nové poměry v polských školách

[Hamster]

Hamster: Pokud tomu rozumím, tak tvrdíš, že v globále nedošlo za posledních cca 80 let k uvolnění disciplíny na školách a existuje pouze pár excesů?

Njn, tak postupně: Že za posledních 80 let nedošlo k uvolnění disciplíny na školách netvrdím (proč zrovna 80 let?) a v mých posledních dvou příspěvcích, na které pravděpodobně reaguješ, jsem se vlastně ani k otázce disciplíny na školách nevyjadřoval (Disciplína a zločinnost podle mě nemají přímou spojitost). Díval jsem se, ale vůbec jsem ve svém textu nenašel, že bych použil "pár" pro množství takových případů. Každý se mnou asi bude souhlasit, že jeden takový případ je víc, než by se nám líbilo, ale mně se akorát nelíbí generalizace, která na základě takových věcí vzniká. I pokud by byl jeden z pěti školáků násilník (Což je absurdně přehnané), tak jsou za každého takového čtyři lidi, kteří jsou obětmi přístupu: "Mládež je dnes *****", "dnešní trend mezi mládeží je ******" atp.). Vzhledem k tomu, že to číslo je imo mnohem menší, než těch 20%, tak mi to prostě příjde nefér, když se (např. v případě polska, ale i v názorech spousty lidí) se všemi školáky zachází jako s potenciálními grázly jen proto, že pouze někteří z nich grázly skutečně jsou. Těch případů není "pár", ale není jich tolik, aby to vypovídalo o celé generaci.

Vlastně tvrdíš, že na školách žádné potíže nejsou.

Když to řikáš, tak asi ano... Fakt nevim, co na tohle říct...

Jen se zeptej Vampirie na poměry na její základce - a rozhodně by nebyla ani zdaleka sama s podobnou zkušeností. Určitě to tak vypadalo vždycky?

Ale proboha, skoro každej má ze základy nějaké špatné zkušenosti (Nemluvím tu o poznámce za nesplněný dú). Přece nežijeme v pohádce (To už jsi mě mohl rovnou odkázat na nějakého amíka s prostřelenou páteří jaké byly vztahy na jeho škole. Vždyť já netvrdím, že i takové případy se nestávají). O to horší jsou, že tam se takové situace teprve učíme řešit. Je imo správné, že si něčím takovým člověk projde (v rozumné míře samozřejmě). Rozhodně jsem ale nezažil, že by byl někdo vyhozen z okna, nebo něco podobného. Co si pomatuji, tak tresty někoho u nás ve třídě nikdy nepřekročily půroční podmínky (což tedy samozřejmě bylo až v devítce po patnácti letech). To ale neznamená, že drtivá většina nebyli normální nenásilní lidi.

[Sadako]

Jestli uniformy snižují risiko šikany, tak co znamená potom TOHLE ?
O výhodách tvrdšího školního řádu ani nemluvě...

Pokud se někdo zmíní o tom, že se jedná o výjimečný a ojedinělý případ, jen bych ráda upozornila, že v onom Polsku byl také ojedinělý a výjimečný případ, kvůli kterému se mj. uniformy zavádět chtějí...

[Jab]

No, podle mě by úplně stačilo, kdyby děti ve školách nedostávali k obědu sladké zákusky. Pak mají přebytek energie a dochází k takovým otřesným případům. Místo toho bych doporučoval naopak něco s tlumícím účinkem. No..., co třeba heroin?

[Tokkar]

ROFL

No to teda nééé JAbe, takové radykálni řešení by ty nebohé malé a mylé tvorečki ouplně znemožnilo. Zákusky nebrat.
A heroin je moc drahej.
Práce by stačila. To by bylo i ekonomicky výhodný. Dohnaly bychom čínu levnou pracovní silou.

Čímž teda nechci zlehčovat vážnost probíraného tématu.

Asi se všichni schodnem, že nejni všechno tak jak by být mnělo.
A že by se s tim školstvim mnělo něco dělat.
Já, Alnag a možná i někdo další, jsme pro metódy preventivní.
Já jsem i pro to, aby škola na sebe převzala kousíček ůvazku výchovy školáků především formou předkládanýho vzoru slušnýho chování a lehce podpořenýho příležitostnejma osvětovejma akcema.
No a někteří by byli i pro represivnější metódy, jako unyformy, kamery.

Holt klasicky co člověk to jinej názor. Normálka. Tak jsme si pokecali.

Tak nějak bych chtěl říct taky něco pjeknýho vo tý naší nový porevoluční generaci.
Podobně jako přibývá ekscesů negativních, tak bych taky řád řek, že mám dojem, že i přibývá ekscesu pozitivních. Myslím, že roste počet žaků a studentů, který něco zajímá a jsou tomu ochotný věnovat čas a úsilí.
Zkratka socyalystycká unyformita se nám zákonitě rozpadá.
Ale než se nám ůplně rozpadne, mělo bi školství zavýst takový vopatření, aby pozitivní ekscesy podpořilo a negativní omezilo.

Hamster: ad pykat - představa, že ty nebo Vampi musíte nosit unyformu mně nutí k huronskýmu smíchu; a vo práci ani nemluvím, že Vampi

[Sadako]

Jab: Heroin? Braun je mnohem levnější a mohou se ho žáci sami naučit vařit v hodinách chemie.

Tokkar: Až budu mít ušitou repliku uniformy, tak se Ti v ní předvedu, ale kdybych to nosit musela, tak nevím, nevím. Práce je taková ta namáhavá věc, co Tě odvádí od PC, že jo.

[Adieu]

Well... již jsem tady psal o kamerách v Soukromém gymnasiu Josefa Škvoreckého, ale mám i další zprávy, pokud to někoho bude zajímat:
http://aktualne.centrum.cz/domaci/zdrav ... tro792_2_0

Možná k tomuto příspěvku ještě přihodím jistý text z tvůrčího psaní na téma Křivda, kterýžto se týká přímo tohoto problému (záleží na autorce, jestli mi ho dovolí zveřejnit)...

EDIT:
Ookaa, tady to je. Vpodstatě se to shodou okolností blíží tematicky tomu projevu, o kterém je řeč v onom výše linkovaném článku.

Křivda

Je pátek 17. listopadu, mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii, 67 let po uzavření českých vysokých škol jako reakce na proběhnuvší pohřeb medika Jana Opletala, postřeleného nacisty, za účasti tisíce lidí; 17 let po uctění jeho památky průvodem na Vyšehrad a následném masakru studentů ozbrojenými kordony policistů...
A právě dnes, 17. listopadu 2006 v budově školy Soukromého Gymnasia Josefa Škvoreckého probíhá instalace kamer za účelem den co den monitorovat studenty ve třídách a na chodbách školy, a znemožnit jim tak právo na demokratickou svobodu soukromí...

Není to paradox?
Není to pravý opak hodnot, oslavujících se právě tento den?
Není to snad křivda, páchaná na nás, studentech tohoto gymnasia?
Není to prach sprostý výsměch? Krok zpátky k rokům dávno minulým?
Či snad začátek naplnění Orwelovi románové vize 1984?

[Jab]

Btw v dnešní postmoderní době je trochu problematické vyžadovat nějaké hodnoty, když se na nich společnost jako celek už ani není schopná dohodnout.
Před několika desítkami let by zajisté u nás nebylo možné nějaké registrované partnerství. Role muže a ženy byly daleko jasněji vymezeny.
Do školy pak můžeze často přijít v turbanu nebo i v potrhaném oblečením se stylovým "A" na zádech.
Společenské konvence, hodnoty do značné míry ztrácí svou (opět společenskou) vymahatelnost. A mravním minimem už je tak jen dodržování zákonů.
Přístupnost novým myšlenkám a hodnotám nebo spíše jejich rychlé střídání je cena i výhra, kterou euro-americká civilizace platí za svou úspěšnost.
Zákony ale nadále platí! Můžete lamentovat nad tím, že lidé nepáchají zločiny už jen ze strachu z postihu. Jenže ona i ta mizící společenská kontrola měla svá úskalí. A tak se kdysi vyplatilo udávat nepřátelé režimu, jelikož ti, kteří s tím nesouhlasili, nebyli v postavení elit a jejich společenský význam byl tak mizivý.
Vystřízlivění z komunismu nepřišlo s politickými procesy. Těm ještě společnost ve své většině věřila a nebouřila se proti nim. Teprve s kritikou kultu osobnosti, které provedl ruský medvěd, se něco mění. A sarkasticky dodávám, že větší vystřízlivění přinesla též měnová reforma.
Nastupující generace má na svém kontě již nějaké ty zločiny. O tom žádná. Ale zase se nikdy nepodílela na budování totalitní společnosti. Z jejich řad se nerekrutují konfidenti gestapa ani důvěrnící STB. Není odpovědná za etnické čistky, není generací vrahů a násilníků (ve své většině) . Pokud už chcete kritizovat současný stav, tak by též bylo dobré říci, kdy to bylo lepší a hlavně jak dlouho to vydrželo.
Dokonce i na chvíli (a skutečně jen na chvíli) klidná společnost po první světové válce, sotva vylezlá ze zákopů, po krátké době už oblékala černé či hnědé košile a zase se vracela na frontu. Slovutná první republika (podobně jako třebas komunistická Jugoslávie) jen odkládala některé problémy, z nichž zase to zlé vyplynulo. Nakonec i na našem území se ti slavní demokraté rychle vzdávali svých práv a střelhbitě podporovali systém dvou stran (z toho jedna byla "loajální opozicí," aby nakonec po atentátu na Heydricha hledali na Václavském náměstí své spořitelní vkladní knížky. Druhá světová válka pak nakonec byla dílem de facto stejné generace jako ta první.
Možná jsou body vaší kritiky dnešní mládeže oprávněné. Ale je třeba si uvědomit, že i tak má, co se týče zla, hodně co "dohánět." Tedy alespoň když si uvědomíme, na jakých hrůzách se podílela většina předcházejících generací.

P.S. Kdysi též bylo společensky vhodné upalovat čarodejnice, vraždit židy, malomocné; neprotivit se ničemu, co vykládal kněz atd. Není tedy lepší, když se dnes spoléháme vlastně už jen na ty zákony a společenské konvence, hodnoty ztrácí svůj význam?

[sevencreature]

Zajímavé (zábavné?) shrnutí vývoje naší republiky od C.K. až po současnost bylo v minulém Reflexu (součást reakce na Jihlavský festival dokumentů).

[Neferit Sr.]

Jab - Tvoje hodnocení je velmi zajímavé.

Já jsem ve své podstatě zastáncem myšlenky, že existují hodnoty, které by měli platit trvale bez ohleu na to jaká doba je nebo není. Na druhou stranu vím, že společenský vývoj nelze zastavit ať se to komu líbí nebo nelíbí. Proto jsou hodnoty, které by měla být společnost schopná měnit, ale myslím si, že by něměl chybět většinový koncezus. Třeba jako Tebou zmiňovaná registrovaná partnerství ale to jsme probírali jinde a jindy.
K mé jakési lítosti dochází k tomu, že lidé přestávají být ochotní zakládat rodiny, vychovávat děti - to si myslím, že je také jev který nelze zastavit ale nepovažuji ho na rozdíl od jiných změn za pozitivní. Ztráta pocitu odpovědnosti za kontinuitu společnosti je cesta k postupnému zániku naší civilizace. Ty ses vyjádřil v tom duchu, že je to daň, za úspěch naší euro-americké civilizace. Máš pravdu jen v části americká - ta nevymírá nopak narůstá. Euro část se z vlastní vůle vzdala přírůstku obyvatel a tak postupně vymírá.

Jaké hodnoty jsou správné nebo nopak si musí každá společnost stanovit sama. Musí také stanovit způsob jak zajistit jejich ochranu do té doby než se rozhodne, že je třeba změny.

Šmíráctví není dobrá cesta-výhra studentů v Praze mi udělala radost. Ale v Polsku asi je situace jiná. Včera nebo předevčírem jsem poslouchal v rádiu další eskalaci tohoto procesu. Má být uzákoněn zákaz vycházení mládeže do určitého věku a po určité hodině. To si myslím že nemá z hodnotami splečného nic.

Nejsem si jist koho jsi myslel ohledně vaší kritiky dnešní mládeže. Dnešní mládež je stejná jako v době kdy jsem do této skupiny patřil i já. Je vzpurná, urážlivá, myslí si že ví všechno líp než senioři, cítí potřebu volnosti a necití potřebu čemukoliv věřit. To znamená, že je skvělá. Díky možnostem, které doba dává, má velkou budoucnost. A nakonec si hodnoty bude muset najít a specifikovat. Protože se ale situace opakuje, jsem přesvědčen, že tyto hodnoty se budou z 50% krýt s těmi, které považuji za potřebné i já sám.

[Jab]

Neferit: Jasné. Taky bych úplně nechtěl, aby všechny hodnoty vymizely. Jenže mi přijde, že mnohé z nich budou platné pro stále menší skupiny (členy různých spolků a komunit). A jiné zase budou od jedince vzdálené až příliš (hodnoty západní civilizace). Čili ta jejich celospolečenská (od členů české "společnosti") vymahatelnost bude čím dál tím více problematická.
Co se mezigeneračního sporu týče a Tvého hodnocení mládeže, tak i já sám mám často problémy s autoritami. Ona ale občas trocha té drzosti neuškodí. Zvláště, když se při ní člověk neuchýlí k vulgarismům, ale naopak dokáže spojit drzost, výčitku a vtip.
Nakonec každá autorita (ať už jako osoba či nějaká instituce - hmotná či "nehmotná") by měla čas od času obhájit sebe sama. Obhájit svůj smysl. Kritizovat se musí, ale je lepší zachovat při tom určitou slušnost.
Na gymnázium, kam jsem chodil, bylo naprosto v pořádku dovolit si kritiku profesorů, pokud při tom člověk právě slušnost zachoval. A nikde jsem přitom nezažil lepší vztahy mezi učiteli a studenty. Jinde zapřísáhlí nepřátelé, zde lidé, na kterých vám i osobně záleželo. Bylo to zajisté občas problematické, ale to každý vztah mezi lidmi. A zklamat "nepřítele" je vždy jednoduší, než zklamat člověka, kterého si vážíte či je dokonce vaším kamarádem. Přirozeně to neznamenalo, že by se učitel bál někoho nechat propadnout. A mnozí také studium nedokončili. Osobní zaujetí na problémech druhého (které mezi studenty a učiteli vznikalo) s sebou nese mnohá rizika. Občas by zajisté bylo pohodlnější, kdyby neexistovalo. Kdyby ten druhý byl právě oním nepřítelem, jehož problémy se mě netýkají. Jenže učitel, který nemá blízký vztah ke svým žákům, se velmi často stává onou pověstnou "sviní" a stejné je to i se studenty samotnými. A ze vzdělání (jakožto společného cíle) se tak může stát souboj bez vítězů.

P.S. Mmj. bych řekl, že v "naší" civilizaci (odosobněné, masové, městské) ani tolik nechybí autorita, jako spíše soucit a empatie. A člověka soucitného si samozřejmě vážím více, než člověka, který mi jen říká, co mám dělat.

[Alnag]

...Jenže mi přijde, že mnohé z nich budou platné pro stále menší skupiny (členy různých spolků a komunit).

Jasně. Nastupuje éra univerzálního sobectví a globalizovaného osamění. Protože výsledkem zmenšování skupiny je jedinec.

[Tokkar]

Fuj, takhle hnusně polopatě a natvrdo jsem to ještě neslyšel.
Ač jsi to Alnagu možná? myslel i ironicky, shledávám to nechutně pravdivým.

Krátce a stručně, to co psal Jab na půl stránky.

"éra univerzálního sobectví a globalizovaného osamění" - to si budu muset zapamatovat

[Alnag]

Nemyslel jsem to vůbec ironicky. Už dlouho mám tenhle pocit, po přečtení Jaba mne napadla tahle redukce. Za nechutnost se omlouvám...

[Tokkar]

Když o tom tak přemýšlím, napadá mě asi PROČ.

Lidé už se nepotřebují
V době dřívější existence jednotlivce nutně závisela na pomoci skupiny (lov, sklizeň, stavba domu) a donutila tak jednotlivce k "dobrovolnému" omezení osobní svobody formou přizpůsobení se skupině.

Dnes už je jednotlivec realně nezávislý a k přežití skupinu nepotřebuje. Stačí anynomní společnost. Není tak důvod své osobní svobody omezovat a naopak nastupuje egoistické uspokojování vlastních "potřeb". Klidně i na úkor ostatních, což společnost již do značné míry toleruje.

[Ajantis]

Tokkar: I k uspokojování vlastních potřeb potřebuješ jiná individua - sám si člověk všechno neopatří. Pořád se ještě setkáváš v práci s jinými lidmi, se kterými musíš vycházet, aby Tě nevyhodili (a Tys nepřišel o ten zdroj obživy). Totéž ve škole.

S tou naprostou nezávislostí to tak horké ještě chvíli nebude. Dalším krokem by třeba byl větší rozvoj práce či studia přes internet. Toto výhledově možné asi je, stejně jako objednávání si jídla atp. přes net s dovážkou až domů.
Cesta tady tedy je, budiž otázkou, zda po ní lidstvo chce jít - pokud se rozhodne, že ano, půjde, dosáhne cíle a bude spokojené - není pak ten stav vlastně dobrý? Proč by měl být špatný, když to bude všem vyhovovat? A pokud po tomto výsledku lidstvo netouží, nikdo jej nenutí se k němu vydat.
Dle mého je nějaká potřeba vzájemných vztahů přirozená a té se lidé úplně nevzdají.