Už mne to unavuje. Po narození si zákony vezmou odpovědnost za mé činy, ale při tom není mašině systému zatěžko můj život zahodit. Každodenně mne obklopuje několik desítek mladých blbů, kterým je odmalička vymýván mozek řečmi o (samozřejmě zcela objektivní!) morálce, zodpovědnosti, těch správných hodnotách, nedostižitelnosti demokracie a hlavně o nutnosti udělat dobrou kariéru na hřbetech ostatních. Nikoho ani nenapadne se zamyslet, všichni opakují dogmata evropské společnosti, hlavně když je všechno jak má být a my můžeme přispět jako tupá hovádka svou takřka bezcennou troškou do mlýnu zvaného historie.
Všichni se považují za ohromné inviduality, a přitom právě individualitu svou omezeností a krátkozrakostí zabíjejí. Všichni se berou hrozně vážně, ale historie svědčí o tom, že lidský život je vše, jen ne vážný.
Je mi na blití ze společnosti, která vyměnila veškeré duchovní hodnoty za ty materiální. Již se mi nejeví tak obtížná volba poustevníka Visigothy ze Sapkowského Věže vlaštovky, a i ta túra po hledání pavoučka v Sahaře by mi nejspíš přinesla mnohem více, než tahle bezmoc a atrofování vlastní osobnosti ve středu Evropy.
Díky bohu za těch pár mně blízkých lidí, co si tohle uvědomuje...
No... A jaký je váš vztah k evropské kultuře?
EDIT: OC se jedná o Věž vlaštovky, nikoli Paní jezera...
Naposledy upravil(a) Adieu dne 28.8.2007 14:01, celkem upraveno 1 x.
"Za život si nic nekoupíš, ty čůzo! Haahahahahahahaahahaa…"
kultura a společnost se v průběhu času posrala tak neskutečným způsobem až se stoho vyvivul tenhle moderní svět kde člověk nemá možnost žít si jak chce. Zaběhlé standarty válcují jakoukoli nerovnost na povrchu rádoby dokonalé lidstva...Když chceš udělat něco podle sebe, když z nečím nesouhlasíš, následuje odsouzení ostatními a co o tom vědí stejný hovno jako ty a bláhově si myslí že mají právo které jim nikdo nedal. Nejhorší je že "lidi" už neumí žít jinak, není tak hrozný že žijou zbytečně, špatný je že si to neuvědomují.
takže se buď podřídíš té kupě sraček, zapadneš dostáda budeš žít život jak je to "správný" a nakonec umreš. Nebo budeš žít v nesouhlasu aspoň stím že máš jakousi svobodu. relativní a iluzivní. Další možnosti? - následek prakticky smrt.
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Zvláštní – nikdy mi nepřišlo, že by naše civilizace degenerovala natolik, abychom nyní ztratili svobodu si dělat, co chceme. Že by dříve bychom mohli nakládat se svým životem svobodněji a bez ohledu na názor majority. Naopak jsem si vždy myslel, např. na základě literatury věnující se raně středověkým dějinám, že to bývalo přesně naopak. Pročež mi přijde představa, že nyní jsme zcela nesvobodní, naprosto absurdní. Nemám dojem, že narodit se o 700 let dříve, mohl bych si říct: "Dnes nejdu otročit na pole a raději se vyrazím koupat", nebo o sto padesát let dříve : "Půjdu za školu, co si myslí učitel a rodiče, to je mi jedno a netýká se mě to."
Dnes se mohu rozhodovat svobodněji než dříve. Společenské vazby jsou IMHO volnější, tlak okolí na jedince je menší. Samozřejmě, že i dnes se najde někdo, kdo tě bude odsuzovat, ale tak to bude přeci pořád, to by se musela změnit podstata člověka. Jenže si myslím, že těch odsuzovatelů je dnes mnohem méně než třebas před několika desítkami let (což je z pohledu do minulosti takřka včera) – stačí se podívat na vcelku liberální postoj k euthanasii, homosexuálům etc. Nechci nijak paušalizovat, avšak domnívám se, že kdybych před sto lety přišel za rodiči a řekl jim, že se ženit nebudu dřív než ve třiceti, s partnerkou si žijeme společně bez nějakého úředního štemplu, že do pravidelné práce nastoupím, až budu chtít a raději budu zatím studovat a cestovat…že bych asi nepochodil zdaleka tak úspěšně, jako bych s tím přišel nyní. Proto vážně nechápu výroky o tom, jak se "kultura a společnost se v průběhu času posrala tak neskutečným způsobem až se stoho vyvivul tenhle moderní svět kde člověk nemá možnost žít si jak chce." (když citace, tak se vším všudy)
Tudíž považuji současnou situaci za přijatelnou (nikoliv, že jsem spokojen, pročež nehlasuji - možnosti jsou IMHO příliš polarizující) – alespoň pro mě. Co si o mně myslí majorita, to je mi skutečně šum a fuk. Nemám potřebu to nějak hrotit a vymezovat se radikálně proti nim – mají svůj názor na to jak žiji, neberu jim ho. Ať si oni žijí, jak chtějí, dělám to samé. Věnuji se tomu, co mě zajímá a ne tomu, co zajímá ostatní, jen abych byl "in". A to díky možnostem, které "nová doba" přinesla. Mohu objevovat nové zážitky, cestovat, žít si v mezích společnosti dle vlastní ho uvážení...
Každý má volbu, zda půjde z davem nebo se odváží jít si po svém – a to je pouze na něm. A stále existují společnosti, které takové rozhodnutí, na rozdíl od naší prohnilé civilizace, neumožňují.
Svoboda jako taková je velmi relativní věc. Zatímco pro někoho znamená jít na koupaliště místo roboty, pro někoho znamená popření nesmyslných zásad vžitých v lidech...pro někoho zas něco třeba úplně jiného.
Nadruhou stranu lidí co si něco podobnýho uvědomujou taky naštěstí přibývá
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
sevencreature píše:Geralt: Obávám se, že téma nebylo o možnostech volby (totalita vs. demokracie), ale spíše materialsmus vs. duchovno.
Přesně tak.
Idaho píše:Jak by jste si tu větší indivialitu a svobodu představovali? A čím vás tato společnost omezuje a tlačí? Tím vám neodporuju ale zajímá mě to...
Ahh, je to docela OT a připomíná to jiné dřívější debaty na Sigilu... Společnost, kde si můžeš "svobodně" vybrat, kdo ti bude vládnout, kde střed Gaussovy křivky zašlapává do prachu její konce, která zaměňuje slovo demokracie se svobodou a odmalička vymývá mozky nenásilnou propagandou, společnost, v níž nejsi vlastním pánem, ale jen statistikou volební kampaně, jen částí (třeba šroubkem ) ohromného systému zvaného stát, já NEPOVAŽUJI za svobodnou.
Čelit by se tomu IMO dalo jedině sociálním kataklyzmatem a následnou anarchií, jenže na to je již pozdě - vlak ujel v 19. století.
"Za život si nic nekoupíš, ty čůzo! Haahahahahahahaahahaa…"
Chtěl jsem říci, přerušil jej ředitel, čím trávíte svůj čas? Svůj nejsvětlejší čas trávím tím, že jej dělám tmavým. Pročpak? vyzvídal pokleslým hlasem ředitel. Protože světlo mě dráždí.
sevencreature píše:Geralt: Obávám se, že téma nebylo o možnostech volby (totalita vs. demokracie), ale spíše materialsmus vs. duchovno.
To je ovšem také volba, čemu kdo dává přednost. Nejde ani tak o demokracii či totalitu, to jsem ani ostatně neměl na mysli, jako spíše o to, že volba je před každým zvlášť, jestli raději půjde v neděli do Albertu nebo do kostela. Nicméně i tohle však svým způsobem vychází z té totality vs. demokracie. Ale máš pravdu, tak úplně to sem nepatří.
Samozřejmě řešit duchovno vs. materialismus nemá valný smysl. Výsledek je patrný, ale to pro mě není důvod, aby se mi z toho činilo nevolno, pročež se tímto "zastávám" dnešní společnosti. Zvláště v kontextu výroku "že v moderním světě je to horší a nelze si žít, jak se chce". Ať si každý preferuje co chce, činí-li tak v rozumných mezích a uznává-li s tím i právo druhých na totéž.
Chvalme Ježíše za to, že povinný "duchovní" svět včerejška už je za námi... (aleluja!)
Proti materialismu rozhodně nic nemám a sám se za materialistu považuji. Co mi ale příliš nevyhovuje (a co mi příjde, že je i kritizováno adieuem vzhledem k plivání na "západní kulturu") je konzumismus, který je do lidí vtloukán už od dětsví. Babská hláška že štěstí si za peníze nekoupíš už dnes převážně ztratila smysl, protože právě peníze jsou to, podle čeho je štěstí často měřeno. Občas mi dokonce přijde, že i samotný pojem "štěstí" už je dost zbytečný, protože "majetek" ho dokáže poměrně pružně nahradit. Samozřejmě se dá namítnout, že majetek byl důležitý vždy a já s tím budu souhlasit, ale myslím, že v důsledku rozvoje průmyslu a technologií a s tím spojeným komerčním marathonem je zde tendence spíše vzestupná, než naopak.
Netvrdím že je takový úplně každý, avšak...
Kdybych se zeptal kohokoliv na ulici, tak mi řekne že právě on to tak nebere, ale přesto je tahle ultimátní hodnota ve společnosti dost znatelná...
Je to skutečně něco podvědomě zakořeněného?
Jsem tím pohlcen i já, přestože si myslím opak?
Hamster: No, to "duchovno" ještě nemusí znamenat víru v Boha, ne? Sám se považuju za nihilistu. Jinak souhlas.
BTW - jsem se vyjádřil špatně - tento thread není pouze o nějakém duchovnu vs. materialismu (heh), jen tento "konflikt" s tématem evropská společnost IMO do značné míry souvisí (naproti tomu debatě o svobodě bych se rád tentokrát vyhnul). Rozhodně mi nevadí, bude-li se případná další diskuze ubírat jiným směrem.
"Za život si nic nekoupíš, ty čůzo! Haahahahahahahaahahaa…"
a nakonec umreš. Nebo budeš žít v nesouhlasu aspoň stím že máš jakousi svobodu. relativní a iluzivní. Další možnosti? - následek prakticky smrt.
