Icewind Dale

Icewind Dale, Black Isle, Infinity engine a AD&D. Nemusíte být zrovna géniové, aby vám došlo, o co jde. Ano, legendární tvůrci izometrických RPGček přinášejí na naše monitory další dobrodružství. A pokud ovládáte alespoň trochu angličtinu, popřípadě umíte rychle hledat ve slovníku, asi vám rovněž dojde, že tentokrát je hra situována do studenějších končin, než tomu bylo dříve. Možná se sami sebe s obavami ptáte, zda-li nejde o nějakou nenápadnou narážku na kvalitu tohoto díla. Odpovědi, jestli společně s promrzlým názvem hry nezůstala na bodu mrazu i hratelnost, popřípadě invence tvůrců, se snad dočkáte v této recenzi.

Jak jsem již zmínil výše, hra je postavena na pravidlech AD&D, která mají vývojáři evidentně v oblibě. A hráči povětšinou také… až na mě. Zmiňuji to snad ve všech recenzích kde je to příhodné a tentokrát neudělám vyjímku. Od RPG hry vyžaduji mnoho, a konkrétně například i možnost formovat svou postavu k obrazu svému. Jistě, je tu možnost vybrat si z několika druhů povolání, ale to je zjednodušeně řečeno téměř všechno. Následně se pak postava skorem vylepšuje sama. THAC0, či počet životů se nastavuje dle předem daného schématu a jestli se budu specializovat na meče, nebo kladiva je vlastně jedno. Samotný způsob hraní to nijak nezmění. Jakás takás špetka volby čeká pouze na zloděje a mágy, ale proti propracovaným pravidlům jaká jsou kupříkladu Falloutí SPECIAL, je to kapka v moři. Pokud jste dosud neměli s AD&D tu čest, vězte, že tvorba postavy se stává z několika bodů. Kromě obligátního jména pohlaví a rasy, je jedním z nejdůležitějším rozhodnutí vaše povolání. Zastoupena jsou ta klasická, jako válečník, hraničář, zloděj, či mág. Jak je asi zřejmé, každé povolání si žádá jinak nadanou postavu. Zesláblý bojovník jenž neuzvedne svůj obouručák není dvakrát platným členem party, stejně jako zloděj, který si neumí zavázat ani tkaničku, natož nenápadně rozvázat měšec zbohatlíka v tlačenici. A právě proto při tvorbě postavy nastupuje nahazování vlastností. Věc se má tak, že počítačovou obdobou házení kostek vám budou padat hodnoty všech primárních statistik, které si pak můžete libovolně přeskupit. Ony primární statistiky jsou stejně tak klasické, jako celá pravidla. Síla, obratnost, odolnost, inteligence, moudrost a charisma. Po vhodném rozložení bodů vás čeká ještě výběr přesvědčení, zbraňových specializací, hlasu a barvy oblečení a pak hurá do hry.

Nemůžu si pomoci, ale Icewind Dale mi připadá jako práce na slovo vzatých profíků a mistrů svého oboru, kteří dostali od marketingového oddělení za úkol vytvořit hru, na které by si mohla společnost nahrabat slušný balík. Výsledkem je produkt, na který mohou být vývojáři právem hrdi, i přes několik kroků, jenž zpřístupňují tuto hru širokým masám. To jsou samozřejmě pouze mé domněnky, které mohou být dost dobře mylné. Nicméně by se asi slušelo, abych je podpořil nějakými fakty.

Na první zjednodušující prvek narazíte hned v úvodu při tvorbě postav. Ano, postav. V Icewind Dale nanajdete v průběhu hry žádné NPCčka, která by se k vám přidala, takže zcela odpadá jedna z rovin hratelnosti, tak dobře známá například z Planescape Torment. Druhým kompromisem mezi legendou a prodejností, je poměr mezi bojem a dialogy, který je na tvůrce Falloutů a Planescape Torment překvapivě silně nakloněn akčněji laděným hráčům. Většina rozhovorů je velice stručná a lineární, vyjma občasné konverzace s důležitými padouchy a klaďasi, kteří se při objasňování svých nekalých činů a posunování příběhu dokáží docela rozkecat. A že je o čem, protože příběh rozhodně nebyl postižen odtučňovací kůrou zjednodušování. Ba právě naopak. Děj v žádném případě nepostrádá momenty překvapení a je velice zajímavý. V neposlední řadě nemohu nezmínit až striktně lineární postup hrou. Na druhou stranu fakt, že vstup do lokace nové, je podmíněn vyřešením nějakého toho nutného úkolu v té minulé, nemělo by se vám stávat, že se ztratíte v obrovském množství rozpracovaných questů, jak je tomu zvykem v složitějších RPGčkách. Takže jediné co by mohlo hráče trochu zmást, je nepřehledný deník a lá první díl Baldur’s Gate.

Ruku v ruce s častým bojem souvisí i velký počet enormě silných zbraní a brnění, které by se neztratili ani posledních fázích Throne of Bhaal. Nicméně bude jich třeba. Škála nepřátel sice není tak pestrá, jako například v Baldur’s Gate 2, ale kde není variabilita, tam nastupuje kvantita. Po desítkách orků a skřetů v úvodních fázích hry, se časem střetnete i s Yetii, hady (Yuan-ti), spoustou nemrtvých a mnoha druhy trolů. Zjednodušující prvky – jenž jsem popsal v předchozím odstavci – se částečně vsáknou i do tohoto, protože boj bude povětšinou fyzický, takže na nějaké epické magické bitvy můžete zapomenout. Což ovšem není zas tak na škodu. Baldur’s Gate 2 byl v tomto ohledu občas opačný extrém. Ale né, nebojte se. Vaše magické knihy nebudou zet prázdnotou, ale přesto bych si partičku 6-ti mágů rozmyslel. Trochu mě mrzí, že na dost ultimátních věciček narazíte již v úvodních fázích hry u obchodníka. Naštěstí na ně hned tak nebudete mít prachy.

Když už jsem se rozhodl vypíchnout těch několik chyb této skvělé hry, nebylo by ode mne slušné a objektivní nezmínit i pár kladů. Kromě příběhu, jenž zaútočí na přirozenou hráčovu zvědavost, se můžete těšit i na drtivý audio-vizuální útok na vaše smysly. Vypiplaná 2D grafika rozhodně pohladí po duši, o čemž vás mohou snadno přesvědčit přiložené screenshoty. Pozadu nezůstává ani zvuková stránka hry, a to ať už jde o skvělé hudební motivy v jednotlivých lokacích, nebo perfektní namluvení důležitých postav. Nejen tyto, ale i ostatní klady dělají z Icewind Dale to čím je. Totiž velice zábavnou, byť místy mírně stereotypní, hrou. Naštestí opravdu jenom místy, protože…

…chladná severská atmosféra z tohoto dílka přímo prýští. Nevím čím je to způsobeno, ale tak dobře a věrohodně ztvárněný fantasy sever jsem jakteživ v žádné hře neviděl. Skorem bych se nebál vás požádat, abyste se dobře oblékli, protože při hraní můžete snadno nachladnout. Hru začínáte v útulné hospůdce, kde vaši partu promrzlých dobrodruhů přivítá místní „starosta“ a zároveň vás i požádá o schůzku ve svém srubu. Po vyzpovídání místních štamgastů, včetně zbabělé hostinské, nezbývá než opustit krbem příjmně vyteplenou hospůdku a vyrazit na čerství vzduch. A zde vás čeká první šok. Nádherně bělostný sníh, překrásná hudba a okouzlujícím způsobem ztvárněná vesnička Easthaven, musí vtáhnou do hry i toho nejzapšklejšího hráče. A tak se procházíte po této nádheře, komunikujete s místními obyvateli, řešíte jejich problémy a pozvolna se kolem vás obepínají tenata poutavého příběhu, jenž vás postupně provede přes uklidňující Kuldahar, zatuchlé kobky Údolí stínů, až po rozbořené elfí stavby a trpasličí jeskyně. Opravdu večná škoda, že je tato hra cílena na masy a pojata tak akčně a lineárně, mohla z ní být legenda jak řemen.

Ačkoliv by se podle prvních vět této recenze mohlo zdát, že Icewind Dale je nějaké konzumní bahno, které se tak dobře prodává, opak je pravdou. I přes několik kompromisů zajišťujících dostatečnou prodejnost, je Icewind Dale hra, při jejíž koupi se nejedná o utrácení, nýbrž o investici.