Prašivý lítání + ilustrace

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět
Uživatelský avatar
KEBULE
Sigilan
Příspěvky: 919
Registrován: 20.10.2006 11:00
Bydliště: Já jsem doma tam, kde mám svůj hrnek... Tak a tohle není pravda hrnek jsem si rozbil...

Prašivý lítání + ilustrace

Příspěvek od KEBULE »

Tak tedy...
Tentokrát je to zde už pod mojí osobou co by osobou autora :-D

A připojená lehká ilustrace jest dílo pobratima jménem kOki

Jo ještě pro pořádek, právě žádám Vampirii aby staré téma (toto) smazala 8-)
-------------------------------------------------------------------------------------


Prašivý lítání

Tak a je to tu zase. Další let. Proč mi sakra nemůžou dát nějakou administrativní práci na středisku? Asi holt nemám ty správné konexe. Jako třeba Fredy; jeho otec dělá na kartotékách a Fredy je v pohodě. To já nemám - otec lítal a máma dělala taky u lítání. A já jsem holt taky letec.

Pořád říkám, že ta runway by měla být delší. Na tomhle plivátku se nedá pořádně nabrat rychlost. Víte, jak to dopadá bez pořádné rychlost. Jeden může skončit nosem zapíchnutým v zemi.

Ó, jak rád bych dělal třeba na kartotékách nebo na dispečinku. A když ne tam, tak aspoň u údržby. Zkrátka cokoliv jiného, jen ne lítání. Sedět doma s rodinou, ráno pěkně do práce a ne pořád někde lítat.

To mi byl skutečně čert dlužen, tohle prašivý lítání. Sakra, už jsem u letovýho dispečera.

Dispečer: „Jméno?“

„Steve“ odpověděl jsem .

„Aha, Steve, odlet za hodinu .“ Začal hledat na stole nějaký papíry. „Jo, tady máte dokumentaci. A šťastnou cestu.“ Řekl ještě s úsměvem.

Houby dokumenty, není to nic jiného než mapy pro ztracence, aby se sebou začali konečně něco dělat a neskončili to sami. To by je pak dostala konkurence.

Na odchodu si už zase přemýšlím. O tom, jak bych mu za ten úsměv dal nejradši jednu do zubů. Prý "šťastnou cestu". Kdyby tak místo toho řekl : „Ale Steve, vy přece dnes nikam neletíte .“ Ne, místo toho 'šťastnou cestu.' To si jednou odskáče. Na druhou stranu, on za to nemůže. Je to jenom pucflek jako já. Pucflek s teplým flekem.

Vycházím z budovy směrem na runway. A k tomu všemu taková hnusná zima. Je to tu jak na Sibiři, dokonce i sněží. No, aspoň si nikdo nevšimne jak jsem rozechvělý, všichni si pomyslí: 'To je jen zima.' Srdce mi tluče a mně se chce čím dál tím méně. Já to zpropadený lítání nesnáším.

Byl jsem tak zamyšlený a ani jsem si ho nevšiml . Toho neznám. Á, to bude ten nový; letí poprvé a je nervózní ještě víc než já. Jistě potřebuje povzbudit. Proč ne, mládí vpřed.

„Vy jste Steve ?“

„Jo, to budu já, proč?“

„No, víte, já letím hned po vás a …“

„Letíš poprvé a máš strach, nemám pravdu?“ dokončil jsem větu za něj.

„Máte pravdu.“

„To bude dobré, dobře se dívej, ať vidíš, jak se to má dělat.“ řekl jsem se zářivým úsměvem a obrovským knedlíkem v krku.

„Nic to není; nabrat rychlost, vzletět a hlavně si dávat pozor na dokumentaci…“ Chtěl jsem pokračovat, ale reproduktor mě přerušil: „Steve ať se dostaví na runway ,za pět minut startuje.“

„Tak pojď, chlapče, a dávej pozor.“ říkám, zatímco mi srdce buší jako o závod a v ústech mám zatraceně sucho.

K runwayi přicházíme právě včas. Reproduktor už zase otravuje: „Steve startuje za 30 vteřin.“

A je to tady. Kluk se na mě dívá jako na hrdinu a mě se div nepodlamují kolena. Beru si z vozíku padák a dávám místo něj svůj kabát. Připínám si padák popruhy. Do torny dávám dokumenty. Do háje, myslím na blbosti a zase jsem si skřípl křídla.

Krucinál, stokrát poletím a… Tak znovu; odepnout dva popruhy, uvolnit křídla zamávat s nimi na prokrvení. Je nejvyšší čas - reproduktor už křičí „3…2…1…START!“

Rozbíhám se co mi síly stačí. Runway mi ubíhá pod nohama; ubíhá na můj vkus až moc rychle. Najednou konec… odraz… A začít mávat křidly.

No nemáme my andělé těžký živobytí?

Věnováno Znouzectnosti (ZNC)

Ilustrace Obrázek
...vždyť zaznívá,
zrána i k večeru.
Ten do srdce nůž zarývá,
do hrudi sekeru...
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“