Je těžké být hrdinou...

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Je těžké být hrdinou...

Příspěvek od Neferit »

Hele, tak tohle mě napadlo, že příběh hrdiny Mečového pobřeží by mohl být zajímavý i bez toho, že jeden běhá pořád sem a tam, tam a sem a jen tak ze srandy, protože ho o to někdo požádal a tak mi to vrtalo hlavou, až to vyvrtalo tuhle šílenost. Prosím, nebijte mě!
http://gh.ffshrine.org?r=23256
deviantART - place, where deviancy comes to play

Pokud máte něco, co po mně chcete, tak mě kontaktujte pomocí PM, emailu nebo ICQ. Vše je zde uvedeno. ;-)
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

Sindal seděla na schodech před knihovnou a sledovala prošedivělého muže, který před ní přecházel sem a tam, jak tygr v kleci. 'Sakra, jestli toho nenecháš, začne se mi motat hlava, ty blbe stará'
"Sindal, potřebuji, aby ses rychle vybavila a připravila na dlouhou cestu," vychrlil na ni.
"Na jak dlouhou cestu?" zeptala se navenek znuděně Sindal, i když uvnitř byla vzrušením z té vyhlídky bez sebe. 'Jó, konečně vypadnu někam dál, než jen na pár hodin ze Svítící tvrze! Mužské pokolení, těš se!'
"Přestaň se tak hloupě ptát, děvče a jdi, budu tu na tebe čekat."
Sindal hodila po svém nevlastním otci ten nejošklivější pohled, na který se zmohla a zvedla se. 'Kdybys aspoň jednou přestal vymýšlet hověziny, vůbec bych se nezlobila, víš...'

Pomalu si to šinula za Winthropem, aby si koupila tu hloupou výbavu, ale jelikož hleděla všude jinde, než kam měla, vrazila "omylem" do ubikací knězů. Hned vedle ní stanula postava v kápi a ptala se: "Ty jsi Sindal, že?"
'Páni, ty máš hlas, že bys mohl vystupovat v divadle' "Mno, jo, to jsem já. Chtěls mi něco?"
Muž si shodil kápi a zasyčel: "Jo, já jsem Carbos a chtěl jsem ti říct, že peníze, co dostanu za tvou smrt, se mi budou víc jak hodit!" S těmi slovy po ní skočil. Jelikož ale měla Sindal všech pět pohromadě, uhnula stranou a Carbos to plnou párou napálil do zdi. Ozvalo se zakřupání, jak si zlámal vaz. Sindal na něho chvíli šokovaně hleděla, pak pokrčila rameny, řekla si, že dnes žádní převlíkající se kněží nebudou a šla k výčepu.

Winthrop ji přivítal s vtipností sobě vlastní. 'Sakra, to dneska museli všichni kromě mě snídat mimořádně "vtipnou" kaši?! Koupila si rychle nějakou zbroj a přes zahrady se vydala ke knihovně za Gorionem. Po cestě potkala starou známou Imoen. 'Šmarjá, co se zas nedozvím? Ano Imoen, rychle mi řekni nejnovější druhy klepů, ne, vůbec už nemám nic jiného na práci...' Imoen ale řekla i celkem zajímavou věc, něco s "dopisem, který Gorionovi přišel, ale o kterém ona pochopitelně vůbec nic neví a ani ho neviděla". S nechápavým zavrtěním hlavou Sindal došla k teď už stepujícímu Gorionovi, který na ni vybafl, kde se fláká. 'No tak sis musel chvilku počkat, zboř se světe...'

Vydali se rychle se blížícím šerem k bráně. Cestou se Gorion neustále ohlížel, jestli je někdo nesleduje, ale jelikož byl poněkud šeroslepý, nevšiml si, že ho sleduje určitě sem nepatřící zlobr, který šel 10 metrů za nimi. Před bránou řekl Gorion, že má být celou dobu zticha, nemít hloupé otázky a poslouchat všechno, co jí řekne. Seslal nějaká kouzla a s tím vykročili z bezpečí, které poskytovala Svítící tvrz vstříc nebezpečí, které se zatím neobjeveno skrývalo v divočině....
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 14:29, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

"... musíme se co nejrychleji dostat do Přátelské náruče, kde se máme setkat s Khalidem a Jaheirou..." sypal ze sebe bez přestávky Gorion, který na muže jeho věku kráčel neuvěřitelně svižně. Sindal to přijala bez slyšitelného komentáře. Co měla taky jiného dělat, když jí před deseti minutami Gorion zavřel pusu Mocným slovem:Ticho. 'Hm, no paráda, zase nějaký paktování se s někým, koho absolutně nemůžu znát a kterej o mně ví absolutně všechno. Proč jsem dneska vůbec lezla z postele?'

Po chvíli dalšího nepřerušovaného monologu Gorion s ránou, která musela být slyšet v okruhu pěti kilometrů, sklapl zuby a zastavil se. Sindal na něho zagestikulovala, což ale díky své šerosleposti neměl šanci vidět. 'Štěstí, že jsem elf a vidím i ve tmě. Jak mu ale ksakru mám říct, že nás obklíčili, když na mě seslal to proklatý kouzlo?! Jen počkej, s trochou praxe budu stejně dobrý mág, jako ty, jenom s rozdílem, že já budu bardka, sesílající hloupá kouzla na hloupě uvažující mágy. Co je to taky za nápad, seslat na někoho s lepším zrakem kouzlo ticha?'
Přepad ale dělal takový randál, že ho slyšel i Gorion. Strčil loktem do Sindal a zasyčel na ni, ať urychleně vypadne. Už, už otevírala pusu, že mu řekne, že teď, když to začíná být zajímavé, odmítá odejít, ale stejně by to neslyšel.

Pak už byli oblíčeni a vůdce přepadu na Goriona vybafl, ať jim vydá svou chráněnku, nebo zemře. Gorion ho hrdinně poslal do háje. 'Proč se u něj objevují sklony k heroismu v okamžicích, kdy je to mimořádně stupidní reakce? Navíc, jejich vůdce nevypadá zas tak špatně. Třeba by s ním byla větší sranda, než s mnichy v knihovně...' Gorion na ni ale zahalekal tak, že to muselo být slyšet i v několik hodin vzdálené Svítící tvrzi, ať zmizne, že se sejdou tam, kde se mají setkat. Než stihla Sindal nějak zareagovat, cítila, jak ji nohy nesou někam úplně jinam, než chtěla být. 'Já toho Goriona jednou zabiju,'slíbila si v duchu. Pak už byla daleko a slyšela jenom jekot, třískání železa a vzápětí i Gorionův bolestný výkřik. 'A do háje, tak už to někdo udělal za mě. To je špatný. Rychle se někde schovat'. Vmáčkla se do vykotlaného stromu a zatajila dech. Za chvíli ale začala pociťovat nedostatek vzduchu způsobený tím, že se nemohla pořádně nadechnout. 'A Gorion po mě chtěl, ať začnu nosit korzety...' Opatrně vystrčila hlavu ze stromu a málem ji ranila mrtvice. Kousek před jejím stromem stál člen přepadového komanda. 'Ups, tak a jsem v háji...'

Člen si jí naštěstí nevšiml a šel dál. Zakrátko zaslechla jiného člena, jak na něj volá, že už má jít, tam že určitě nebude.

Noc pro jistotu strávila na stromě. Ráno slezla, po noci z ptačí perspektivy poněkud rozlámaná a řekla nahlas: "Tak a teď mi někdo ksakru řekněte, co mám asi tak dělat...."

A vtom se za ní ozval hlas, při kterém jí ztuhla krev v žilách:

"Opravdu to chceš vědět? Já ti to řeknu..."
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 14:34, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

První, co si Sindal uvědomila bylo, že sedí na větvi borovice, pod kterou předtím stála. Problém ale byl, že ta větev byla tři metry vysoko.

"Imoen! Co TY tu děláš?" 'U všech bohů, cožpak se jí nikdy nezbavím?!'

"Ále, sledovala jsem vás... je mi fakt líto, co se stalo Gorionovi...'Jo holka, tak to mě taky.'

Sindal zastavila proud slov, který na ni Imoen chrlila. "To ale nevysvětluje, co tu děláš."

"Jdu s tebou, samozřejmě. Mě se jen tak nezbavíš... 'Taky jsem si všimla' a navíc, jsem přece celkem schopná zlodějka! Můžu se ti hodit!"

Sindal nakonec uznala, že aspoň část Imoeniných slov nejspíš má něco do sebe, slezla ze stromu a vyrazily.

Vesele si ťapkaly po cestě, když jim do cesty vstoupil chlápek, kterej i při nejlepší vůli vypadal, jako by v civilizaci nebyl už hóóódně dlouho. Představil se jako poustevník, který tu žije. 'Čím to, že mám pocit, že je to jen nějakej maskovanej úchylák?'Obě ho vyzpovídaly, ale stejně se nedozvěděli nic novýho. Raději se s ním rychle rozloučily a ztratily se.

Po nějaké době potkaly dva hádající se hlasy- é, teda muže, soudě podle postavy půlčíka a člověka. Půlčík nadával tomu druhému do šílených volů a druhý mu na to odpovídal náležitě šíleným chichotem.

"É, mohla bych vás na chvíli vyrušit?" zeptala se relativně zdvořile Sindal.

"Ne, to teda nemohla!" vybafl na ni půlčík. "Ale ano, mohla," odpověděl o milisekundu později člověk.

"No, tak k té otázce, mohla bych se zeptat, co jste zač?" 'Mysli Sindal, mysli. Třeba nebudou tak špatní, jak vypadaj', hlavně jim neříkej svoje jméno'

"Já jsem čaroděj Xzar a tohle je Monty, zloděj," představil tu šílenou dvojici lidský mág.

"Jmenuju se Montaron, ty lidskej pitomče! Aspoň jednou bys to mohl říct pořádně!" zaječel zloděj. Pak se otočil k Sindal: "A co ty 'si jako zač?"

"Já jsem Imoen a tohle je Sindal," ozvala se poprvé Imoen. 'Já tě zabiju holka. Říká ti něco pud sebezáchovy?' Sindal se rozpačitě usmála a natáhla k nim ruku na pozdrav.

První jí rukou potřásl Montaron. Všimla si, že nejspíš nebude takový nenávistný bastard, jakým se snaží být, ale že by mohl být celkem v poho. Pak k ní zlehka přistoupil Xzar. Vzal její ruku, ale místo toho, aby jí postřásl, sklonil se a zahrál si na romantickou divadelní hru a políbil ji na konečky prstů. 'wow, já věděla, že gentlemani nevymřeli...' Vyhrnula se mu přitom kápě a Sin si všimla, že zdaleka nemůže být tak šílený, jak předstírá. 'Ten je šílený asi tak jako já jsem na holky.'

"Nechcete se k nám přidat? Máme namířeno do Přátelské náruče..."

"Mno, tak třeba bychom se mohli přidat, nemyslíš Monty?"

"Ještě jednou mi řekneš Monty a ...!"

"Ano, přidáme se. Montyho si nevšímej, je už zkrátka takový," prohodil Xzar, nevšímajíc si běsnícího Montarona a hodil po Sin úsměv jak vystřižený z reklamy na zubní pastu.

Tak pokračovali.

Po několika hodinách chůze narazili na dalšího divnýho týpka, tentokrát s červeným špičatým klouboukem, který měl k Sin hloupé řeči, na které mu Sin s vypětím vůle a skřípěním zubů slušně odpověděla a naštěstí měl tolik rozumu v hlavě, že rychle zmizel. 'Proč musí být v těhle bohy zapomenutých končinách tolik šílenců? Jestli tenhle nebyl máklej, tak ať visím dva dny ze stromu hlavou dolů...'

Konečně dorazili poblíž Přátelské náruče. Sindal ji obhlédla a pronesla památnou větu, která se určitě jednou stane okřídleným výrokem:

"Tak pánové a dámy, mám pocit, že dobrodružství pro nás začátečníky právě začíná!"
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 14:41, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

Po pronesení památného výroku vykročili k hostinci. U brány si vyslechli přednášku o slušném chování v Přátelské náruči a trestu v jeho případné nepřítomnosti. 'Jako bych se neuměla chovat. No, ne že bych to s tím vychováním přeháněla, ale znám ho a dovedu ho dodržovat!' pomyslela si Sindal poněkud načuřeně. Pak už konečně vyrazili k hlavní budově.

Přede dveřmi jim přiběhl vstříc celkem sympaticky vypadající 'Á, že by zvěsti o zdejší pohostinosti nelhaly?', který ale vzápětí sympatický být přestal, jelikož Sindal takřka okamžitě začal usilovat o život.

"Už to začíná být nudné, bojovat s vražednými pitomci," zavrčela Sindal znechuceně. "Většina hrdinů, o kterých zpívají písně, něco takového dělat nemusí. Proč je tak těžké být hrdinou?" 'A proč mi vlastně všichni tihle lidé okamžitě usilují o kejhák?'

Odpověď byla nasnadě; po prohledání mrtvoly našli dopis o odměně, vypsané na hlavu Sindal. "... Odměna za důkaz o její smrti je 200 zlatých."

"Jeden by si pomyslel, že by na mě mohl vypsat trochu větší odměnu. No nic, jdeme, ještě se máme setkat s Khalidem a Jaheirou. Docela by mě zajímalo, kdo to je. Tak jdeme." S těmito slovy se konečně dobrali cíle; hlavní místnosti celého hostince.

**************************

Sindal hned u dveří odlovila servírku, které se zeptala, co se děje okolo. Servírka se ukázala jako víc než užitečná, věděla toho opravdu hodně, mimo jiné i to, kde je hledaný Khalid a Jaheira. Seděli v rohu. Sindal poděkovala servírce a šla k nim. 'Tak takhle nervózní jsem byla naposledy, když mě Tethoril nachytal, jak Ulrauntovi sypu do polívky uspávací prášek. Tady taky nevím, jak se ten druhý zachová...'

Kupodivu první setkání dopadlo celkem dobře; nikdo jí nic nehodil na hlavu (i když Jaheira vypadala, že má něco takového v plánu, jak jen zjistila, že Goriona zabili), ale přivítali ji celkem v klidu a objasnili jí něco z toho, co předpokládají a co víc, řekli jí, že je Gorion požádal, aby jí v případě, že se mu něco stane, dělali osobní stráž, ale velet si bude sama.'Že by byl tatík jasnovidec?' Jenom se netvářili nijak nadšeně na Montarona s Xzarem, ale o tom s nimi Sindal nehodlala nijak diskutovat.'Aspoň jednou jsem tu boss já, ať se vám to líbí, nebo ne! Úžasnej pocit.'

Ale i v tomhle byl nutně nějaký háček; chtěli, aby jejich první cíl byl Nashkel. 'Proč musí být ve všem nějaký háček?' Poukázali ale velice chytře na to, že Naskel potřebuje pomoc a její poskytnutí by se určitě dostalo do bájí. 'To vypadám ksakru tak moc průhledně?'přemýšlela zuřivě. 'Na druhou stranu, materiál pro písně budou mít nejen kolegové, ale i já! Tak myslím, že jdeme na to!'

"Dobrá, máte pravdu! Hurá na ně, a ať se o tom zpívá ještě hodně dlouho!"
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 14:44, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

"Nebo tak něco," dokončila s rozpačitým pohledem Sindal, když viděla, jak na ni všichni zírají. S předstíranou lehkostí prohodila:"Mno, nevím, jak vy, ale já mám za sebou celkem náročnou noc a stejně náročný den, takže bych navrhovala jít spát. 'A jestli budě mít někdo něco proti, tak ještě něco uvidí.'Pochybuju, že bych Nashkelu pomohla tím, že hned po příchodu padnu na hubu vyčerpáním. Nějaké protesty?" zakončila vyhrůžně.

Nikdo nic neřekl a tak v rychlosti zaplatila pokoje a běžela na pokoj. Jenže stihla vyběhnout sotva do prvního patra, když se jedny dveře zprudka otevřely a stál v nich vyfintěný chlapík se zelenou pleťovou maskou a kolečky okurky na očích. Štěkl:"Neškrobit!", vrazil Sindal do ruk nějaký zmuchlaný balík a s prásknutím zase zavřel. Sindal hleděla na dveře od jeho pokoje jak tele na nový vrata. 'Šmarjá, co to bylo?!' a jen co se dost vynadívala na zavřené dveře, jala se prozkoumat, cože to nemá škrobit. 'Hm, zlatý spoďáry. A co JÁ s nima mám asi tak dělat?'Ještě chvíli bádala nad tímto závažným problémem, ale pak si řekla, že to nechá koňovi 'od čeho má větší hlavu' a šla konečně do svého pokoje. Práskla sebou na postel a vmžiku usnula.

* * * * *

Ráno se s menšími obtížemi vyhrabala z postele, protáhla se, přičemž jí řádně zakrupalo ve všech kloubech a šla zjistit, jestli už jsou ostatní vzhůru. Akorát už všichni scházeli dolů na snídani a Sindal se skrytým úšklebkem pozorovala, že jsou vzhůru se stejnou nechutí jako ona. Naházeli do sebe snídani, na sebe výstroj a výzbroj a tradá! zamířili přes Beregost do Nashkelu.

* * * * *

Ledva došli do Beregostu, přivítal je tamnější domorodec s otázkou, jestli nechtějí něco vědět. 'Proč si pořád všichni myslej', že chci něco vědět? A proč musej' mít pořád pravdu?' Zeptali se tedy na výskyt hostinců a kovárny. Po obdržení žádaných informací vyrazili přes náměstíčko k hostinci U Kejklíře, když je zastavil naivně vypadající mladík, představující se jako Garrick a tvrdící, že má pro ně práci, která by se jim mohla líbit a to ochranu jeho paní, bardky Silke. 'Ale, pročpak by bardka měla potřebovat ochranku? To hned musím zjistit' "Dobře Garricku, doveď nás ke své a paní a uvidíme, jestli pro ni budeme moci něco udělat. " Garrick po ní hodil úsměv, při kterém ji trochu rozbolely oči, jelikož jeho zuby házely jedno prasátko za druhým.

Dovedl je k Silke a v tu ránu bylo Sindal jasné, proč Silke potřebuje ochranku. Jenom ji uviděla, taky dostala chuť ji praštit. Aby zaplašila nutkání někoho sejmout, rychle se zeptala, před kým potřebuje ochránit. Silke ji sjela kritickým pohledem, při kterém Sindal cítila, že rudne a pak si divadelně povzdechla. Pomalu a dramaticky začala líčit příběh, ze kterého by se určitě Imoen rozbrečela, což jí ale Jaheira zarazila a který by Sindal určitě dojal, kdyby nebyla zaujatá proti hlavní hrdince. Byl to příběh o bardce, která nechtěla vystupovat v jednom pokleslém podniku a tak jeho majitel poštval na její stopu několik najatých vrahů, před kterými si potřebuje najmout skupinu hrdinů 'a už je to tu zase', kteří by ji zachránili. "Dobrá Silke, pomůžeme ti. Víš, kdy mají dorazit?" Silke se neklidně ošila. "No, vím. Asi za pět minut. " 'No paráda, všechno na poslední chvíli, že?' "Dobře, stoupni si za nás a až je uvidíš, tak nám řekni a my se připravíme."

A opravdu, ze pět minut (na vteřinu přesně) se objevila skupinka mužů, kteří očividně vůbec nevěděli, že mají jít Silke po krku, jelikož k ní s přátelským úsměvem zamířili. Silke zaječela, že je mají zabít, což obě skupiny před ní přijaly s mimořádně překvapeným výrazem. A pak to Sindal konečně došlo; Silke se chtěla obohatit na účet těch nebohých mužů! Otočila se jak na obrtlíku a pořádně praštila Silke po hlavě mečem, co měla v ruce. Silke se na ni poněkud přihlouple podívala a vzápětí padla se k zemi. Muži jí poděkovali za to, že je nezabila, dali jí pár lektvarů a pro jistotu vzali roha. Garrick chvilku nejistě postával kolem a pak se Sindal zeptal, jestli by nemohl cestovat s nimi. Sindal se zamyslela a pak kývla. Jenom to udělala, Montaron vyskočil, jako by ho nakopl: "Cože? TOHLE má jít s náma?! Tak to teda ne! S tímhle v jedné družině nepůjdu!" Xzar mu jenom přizvukoval: "Souhlasím s Montym! Teď se naše cesty dělí, pokud bys změnila názor, budeme se nejspíš potulovat nějakou dobu po okolí. Bohové s tebou!" No tak to je teda paráda, jeden chce mít jenom společnost přiměřeného povolání a okamžitě ho za to div nebijou,' brblala si pro sebe Sindal. "Tak jdeme ke Kejklířovi, má tam být dobrá hudba. Ráno půjdeme do kovárny a budeme pokračovat. Nějaké protesty?" Jaheira sice otevřela pusu, že něco řekně, ale nakonec si to rozmyslela a stejně jako ostatní kývla na souhlas. "Paráda. Tak jdem'." A s těmito slovy konečně došli do tolik očekávaného hostince. Sindal jenom problesklo hlavou, jestli se historie nebude opakovat...
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 14:49, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

Opatrně strčila hlavu do dveří, očekávajíc, že jí hned něco přiletí na hlavu. Leč naštěstí to dopadlo dobře a vzduchem nic jejím směrem neletělo. S úlevným vydechnutím šla za hospodským usmlouvat co nejnižší cenu za jídlo a pokoje, což se jí pomocí několika okouzlujících úsměvů podařilo.

Poté šla polovička družiny nahoru do pokojů, dole zůstala Sindal, Imoen a Garrick. Imoen se za chvilku omluvila, že se jde projít a vyběhla ven z hostince. 'Hlavně ať se nedostane do nějakýho maléru, nemám nejmenší chuť ji z nějakého dostávat.' Sindal s Garrickem si zatím sedli k jednomu rohovému stolu a začali vykecávat o "bardských záležitostech". Zrovna když se dohadovali, jestli má loutna lepší zvuk než lyra, Imoen se vrátila a s tajuplným výrazem k nim zamířila.

"Něco pro tebe mám," oznámila Sindal. 'Ale? Doufám, že to nebude nějaká potvornost.'

"Opravdu? A copak to je?"

"Tohle přece!" dodala Imoen, jako by to bylo ÚPLNĚ jasné. 'Holka, jednou ti do té hlavy asi vemlátím trochu inteligence. Vždycky jsem věděla, že máš trávit víc času v knihovně.' Podala jí nějaký balíček. Sindal ho s podezřením rozbalila a ejhle! - celkem sympaticky vypadající plášť.

"Fíha, díky Imoen. Radši se ani nebudu ptát, kde jsi ho vzala, ale je fakt pěkný. Hned si ho zkusím." Jak řekla, tak udělala a vtom okamžiku si Garrick omámeně vzdychl a vytřeštil na ni oči.

"Děje se něco?" zeptala se znepokojeně Sindal. Garrick zavrtěl hlavou a dál na ni okouzleně hleděl. Pak si uvědomila, že přece četla o pláštích, které zkrásňují nositele. TOHLE je nejspíš jeden z těch plášťů! 'Tak a teď to bude jízda! Budu vypadat líp jak polovina bardů a to je polovina úspěchu! Rychle nějaký hrdinský skutek, ať mám materiál na svou první píseň!'

"No, myslím, že už půjdu spát. Ještě jednou díky Imoen." 'To mi připomíná, pozor na minulého majitele, rychle si to zapsat do deníčku jako NUTNÉ.' "Dobrou noc Garricku a Imoen. Uvidíme se zítra."

Cestou na pokoj provovozovala velice vyčerpávající činnost - přemýšlela o tom, co se doposud stalo. No, už stihli zabít Goriona a poslat na mě několik nájemných vrahů, ten NĚKDO očividně ví, kdo a co jsem a já vím zase leda tak pendrek. Někdy bych si přála ovládat jasnovidnou magii jako tatík. Teď by se to fakt šiklo.' Nakonec si dramaticky vzdychla. 'Sakra, to už tady jednou bylo...', zavřela za sebou dveře a práskla sebou na postel. Chvilku hleděla na strop a pak konečně usnula.

*************

Procházela za zdmi Svítící tvrze. Všude bylo pusto. Zavolala, ale neodpověděl jí nikdo, kromě ozvěny jejího vlastního hlasu. Zaslechla Goriona, říkajícího jí, že musí pokračovat.

Vydala se lesem. Po nějaké době narazila na úzkou a zarostlou cestu. Lákala ji čím dál tím víc. Vydala se po ní. Bylo obtížné po ní jít, bylo to jako plavat v sirupu. Náhle jako by "sirup" okolo ní zmizel a ona mohla volně jít. Obklopily ji stromy.

Pak se ozval hlas; hluboký a pochmurný.

"Pochopíš...."
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 14:53, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

PRÁSK! "Au!" 'Jů, proč mi kolem hlavy lítaj' hvězdičky? Téda, nic proti nim, choreografii mají skvělou, ale dala bych přednost zpívajícím malým ptáčkům, než hvězdičkám...'

Sindal začala zběsile mrkat, aby ty protivné hvězdičky odehnala ze svého zorného pole. Poté, co se jí to konečně povedlo, se začala opatrně rozhlížet, kde se to vlastně nachází. Jelikož ale nebyla schopná určit svou polohu, začala zvolna panikařit. 'Nepropadejte klidu! Zachovávejte paniku!'.

Vtom uslyšela ránu. "Hej, Sindal, vstávej, už je ráno a musíme vyrazit." 'Imoen, zlato, nebudeš mi to věřit, ale tohle je jeden z mála případů, kdy tě opravdu ráda slyším.'

"Sindal? Kde jsi?" zazněla už trochu ustaraně Imoen. 'A jak tohle mám sakra vědět?!' "Hledej."

Rázem Sindal osvítilo náhlé světlo a stála na ni Imoen s výrazem, který jasně říkal nemůže-být-pravda-že-znám-tuto-osobu. "Mohla bych se zeptat, co děláš pod tou postelí?"

"To tak, já ti to řeknu a pak tě nebudu stíhat tahat zpod postele, co? Nic nebude. A teď, byla bys tak hodná a uvolnila mi prostor? Ráda bych vylezla."

Poté, co Im odešla, Sindal s obtížemi vylezla zpod postele, se zakřupáním se protáhla a s podivem se dívala na postel, pod kterou nejspíš (soudě podle své ztuhlosti) byla celou noc. Nechápavě zakroutila hlavou, zvlášť, když si vzpomněla na svůj sen, ale nakonec to pustila z hlavy a sešla dolů. 'Fíha, ještě že jsem herečka, třeba nikdo nepozná, jsem se právě probudila pod postelí...'

Naházela do sebe snídani 'házení do sebe snídaně už je trochu ohrátý, né?', sbalila si svoje saky-paky, hvízdla na družinu 'podle hvizdu poznáš...zpěvného ptáka!' a šlo se k Nashkelu.

*************

Soumrak zastihl družinu uprostřed divočiny. 'Že jsem nenajala koně, mohlo to být rychlejší... vlastně co to plácám, nikdy jsem ty čtyřnohé potvory neměla ráda...'

"Mno, vypadá to, že musíme přenocovat tady. Kdo si dá první hlídku?" 'A prosím, nehlaste se všichni...' Nakonec si první hlídku vzala Sindal, po ní se nahlásila Imoen, Garrick a nakonec Jaheira s Khalidem.

Poté, co šli všichni spát, Sindal zůstala sedět u zhasínajícího ohně, ladila si loutnu a zírala do blba (oblíbená to činnost této bardky - oblíbenější je snad jenom zírání na Imoen, tedy "na blba"). Kdyby ji neprobrala k vědomí houkající sova, nejspíš by celou noc "hlídkovala" za ostatní. Rychle vzbudila Imoen a šla konečně spát. 'Hlavně né další šílený sen...' byla poslední věc, která ji napadla před tím, než usnula.
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 15:18, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

Ráno se Sindal vzbudila a byla celkem příjemně překvapena - žádné šoky, jako skákání na strom nebo probuzení se pod postelí. 'To je ňáký podezřelý... co se stalo?'

Jelikož to ale vypadalo, že by jí nejspíš stejně nikdo neodpověděl, zůstala potichu a po rychlé snídaní 'z rychlých snídaní budu mít žaludeční vředy - aspoň to vždycky říkal Gorion' se opět vydali na pochod.

***************

Po nějaké době narazili na tábor hobgoblidů 'nepříjemná sebranka', na podivínského lovce, poustevníka 'není tu nějak moc poustevníku?' s naprosto nevyslovitelným jménem 'jak se někdo může jmenovat - ehm, jak že se to vlastně jmenoval? No nic' a na šlechtice z Hlubiny, který se na ně se zájmem podíval, prohlásil, že nechápe, jak někdo může TAKHLE oblečený vylézt z domu a zmizel 'abys věděl, taks taky moc krásy nepobral.'

Pak konečně, chvíli před setměním, dorazili do Nashkelu. 'Aby nás nepřivítali chlebem a solí - chlebem po hlavě a solí do ran...'

Přivítal je strážný v uniformě amnského vojáka s otázkou, kdo to je. 'No, když je to voják, tak by mě nemusel hned chtít zabít' "Já jsem Sindal ze Svítící tvrze. Máme nějaké jednání se starostou..." nechala vyznít větu do prázdna.

Strážný přikývl a ustoupil jim z cesty. 'Rychle zjistit místní drby!' "Co se tu poslední dobou stalo neobvyklého?" zeptala se Sindal.

"Neobvyklého?" zopakoval její slova strážný. "No, pokud nepočítám krizi železných dolů, karnevalu na východ odtud, sochaře Prisma kradoucího smaragdy, tak až na Braga vlastně nic... Kapitán Brage si koupil nový meč, jenže po první bitvě s ním se úplně zcvoknul! Zabil několik svých lidí a nakonec pozabíjel i svou rodinu...! Á, hanba na vás, rozplakali jste starého vojáka!" 'No, tak to jsem to dopracovala, už rozplakávám staré vojáky. Co to bude příště? Strašení malých dětí v domech?'

Sindal s poněkud rozpačitým výrazem nabídla vojákovi kapesník a rychle zamířila k hospodě. Vstříc jim chvátala nějaká žena ve zbroji. 'Hm, tak to nejspíš nebude servírka...'

"Ty jsi Sindal, že?"

"No, ano."

"Bude mi potěšením tě zabít..."

"Moment!" vykřikla Sindal. Žena očividně ztuhla a podívala se na ni s otazníky v očích, "mám právo vědět, kdo mě zabije."

"Sice ti to k ničemu nebude, ale jmenuju se Neira. A teď zemři!" Proti několika naštvaným lidem ale neměla šanci obstát.

Objevili u ní další oznámení o odměně. Byla ještě vyšší, než předtím.

"Tos to teda dopracovala, dítě..."
Naposledy upravil(a) Neferit dne 13.2.2006 15:39, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

Milý deníčku,
ještě jsme (podle mě) ani pořádně nezačali s dobrodružením a už mě to nebaví. Co na mně každej vidí tak úžasnýho, že na mě vypisuje odměnu?! Určitě to nebude díky mým krásným očím, to je jedna z mála věcí, na které se můžu spolehnout...


Sindal se na chvilku zamyslela 'Tak to je pravda, ale sakra, proč po mně teda 'de?!', pak zavtěla hlavou a pokračovala v psaní.

... aspoň by se mi nemuselo říkat "dítě". Je to urážlivé označení. Asi jednou Jaheiře ručně-stručně vysvětlím, kdo je tu boss. Ale nejdřív se jdu vyspat. Dobrou.

Zaklapla deník a šla si lehnout.


***************************

Rano se vypravili za starostou. 'Tak to jsem zvědavá, co to bude za chlápka. Jak že říkali, že se jmenuje? Berrun? Takhle bych se nechtěla jmenovat ani po smrti... natožpak zaživa...'

Starosta jim pověděl o nadmíru hrdinském úkolu - vypátrat to/toho, co/kdo způsobuje nekvalitnost železa + zrušit ho. 'Tak tomu říkám hrdinství pro začátečníky...' pomyslela si Sindal s úšklebkem, ale odkývla Berrunovi, že to udělají a namířili si to k dolům. Jak tak procházeli Nashkelem, přiřítil se k nim náhle přitloustlý chlápek, který Sindal vrazil do ruky váček s penězi se slovy: "Tady máš svou mzdu, Greywolfe." Sindal na něj vytřeštila oči. "Greywolfe? Nerada ti do toho kecám, ale já se jmenuju Sindal. 'Sindal, ty troubo, Sindal!' "U všech bohů, jako že se Oublek jmenuju, taková hrozná chyba!" vyděsil se chlápek. Vzal si peníze zpátky a na znamení vděku Sindal objal. 'Éééé, nešahej na mě...' Jako by vycítil její pocity, urychleně ji pustil. 'Že by za to mohl Jaheiřin absolutně vražedný pohled???' Řekl jí o pár dalších vypsaných odměnách a dal si odchod.

Sindal se podívala na zbytek družiny a s neviňátkovským úsměvem se zeptala:"Tak když už jsem setřásla tu kopu obdivovatelů, kterým že to směrem jsou ty doly?"
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

O chvíli později stáli na můstku a dívali se na mrtvolu dříve velice arogantního čaroděje v červeném. 'Já ti říkala, že si nemáš dovolovat.'

"Boo by se chtěl zeptat, proč malá Sindal zabila Edwina?" ozvalo se. Sindal protočila panenky a otočila se k rozložitému hraničáři s velkým fialovým flekem - vlastně né flekem, ale tetováním - přes vyholenou lebku. 'Má rozumu poskrovnu, skoro prázdnou mozkovnu...'

"No, Minscu, vlastně bys měl být rád, je tady leží, tuhej jak prkno. Pokud si dobře pamatuju, tak říkal, že chce tu tvou Dynaheir zabít - a to přece nechceš, nebo snad ano?"

"Aha!" vykřikl Minsc a na znamení pochopení se praštil do čela (a byla to taková rána, že Boo málem spadl).

"No, tak myslím, že půjdem, né?"

O něco později, když Imoen už po několikáté musela Minsca zataháním za rukáv odrazovat od toho, aby šel kolmo proti zdi, jí prolétlo hlavou: 'Tak tohle bude dlouhá cesta...'

*****************************

"... ale pokud se chceš nechat zabít, nebudu ti v tom bránit," rozhodil rukama vrchní důlní hlavoun. "Díky," prohlásila Imoen a sladce se usmála úsměvem, který jasně říkal tak-si-trhni-ty-kašpare. Družina poodešla kousek stranou.

"Podíváme se po Prismovi? Měl by tu někde být." Nakonec se rozhodli, že ano a že přitom prozkoumají okolí dolů.

*****************************

Netrvalo dlouho a našli zlodějského umělce. Běhal jak fretka okolo nahrubo otesaného šutru a něco si pro sebe brebentil. Jakmile je zmerčil, na místě se zastavil (jeho stín ještě kousek popoběhl, ale velice rychle se vrátil tam, kam normálně patřil) a vychrlil na ně, aby počkali, než to dodělá. Imoen už napínala luk, že z něho udělá jehelníček, ale Sindal, ve které se vzedmul pocit kolegiálnost 'je to přece taky umělec, né?' ji zarazila.

"Klídek, dodělej to, mi to tu zatím pohlídame." Jen to řekla, nejradši by si za to ukousla jazyk, protože kde se vzal, tu se vzal - GREYWOLF!
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

"ZASTAV HO!" zařval Prism, kopl do sebe lektvar rychlosti a začal zběsile kmitat kolem svého otesaného šutru.

Greywolfovi bylo očividně úplně jedno, kolik lidí/elfů/půlefů/křečků ještě před Prismem zabije, protože se zuby v vyceněnými do děsivého úšklebku vrhnul směrem k Sindal. 'Sakra, proč zrovna mým směrem?!' pomyslela si poněkud zoufale Sindal. Jen tak-tak stihla zvednout vlastní zbraň na vykrytí úderu, který na ni Greywolf směřoval. Byla to ale taková šlupka, že jí meč vyletěl z ruky. Vítězoslavně se usmál a napřahoval se k poslednímu úderu 'sbohem, světe' když v tom - kde se vzala, tu se vzala - na Greywolfovu hlavu se snesla se zaduněním dřevěná hůl, do břichu se zabořil meč a přilétlo několik šípů následovaných magickou střelou.

Naštěstí pro Sindal to po téhle kombinaci nerozchodil, ale na druhou stranu - ten šok málem švihl i se Sin.
"Fujtajfl, víc opakování a ten vypisovač odměn bude mít ušetřenou práci," zavrčela znechuceně Sin.

"Ták, moje dílo je dokončeno. Ellesime!" prohlásil Prism - a umřel. 'No tohle...'

"Myslím, že bychom měli vzít ty smaragdy a jít si vyzvednout odměnu," strčila do Sin Imoen.

"Jo, máš pravdu. Vezmi je a jdeme zpátky do Nashkelu," souhlasila Sindal a na třesoucích se nohách se vydali zpátky do městečka.

A takhle skončil jeden velký umělec... - 'a dobře mu tak, nemá vymýšlet pitomosti!'
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

"... a tady máš svou zaslouženo odměnu!" řekl bodře Oublek. "A nezapomeň, že je ještě vypsaná odměna na Braga, bývalého, ale teď vražedného kapitána stráží!" S těmito slovy zamával a urychleně odešel. Mezitím si družina zjistila důvod jeho rychlého ústupu. Ta "odměna" byla JENOM 200 zlatých! 'Že jsme ty smaragdy raději nestřelili v obchodě hned vedle!' pomyslela si žalostně nejméně půlka družiny.

"Ehm... tak myslím, že půjdeme, ne?" prohlásila na vlastní osobu značně nejistě Jaheira. Zbytek družiny se zmohl jen na omámené přikývnutí a poslušně se vydali zpátky do dolů.

*****************************

"Prosím, donesli byste tuhle dýku Kyleovi? Já už v dolech končím, ale on tu ještě zůstává a určitě ji bude potřebovat..." 'Ano, pane, donášková služba Sindal s.r.o je vám přece plně k službám' pomyslela si jízlivě Sin a chystala se onoho horníka poslat do... ehm, třeba do Nashkelu, když vtom jí do toho skočil Garrick: "Ano, doneseme tuhle přeostrou dýku jejímu majiteli, aby se s její pomocí mohl postavit číhajícím hrůzám důlní tmy!" 'Tvoje nadšení pro věc bych někdy fakt chtěla mít.' Horník jim jenom urychleně podal dýku a zmizel - jen se mu za patama prášilo, až se z toho družina zakuckala. Znepokojená skupinka se vydala dál do hlubin lví tlamy... 'vlastně né, dolů do dolů!'

*****************************

"Moje dýka!" ozval se náhle nadšený hlas a následně k nim po jedné noze přihopsal svalnatý chlápek oblečený v bederní roušce. "Už jsem se lekl, že se té malé havěti budu muset bránit tímhle," řekl a zamával nebezpečně vypadajícím krumpáčem. "Od té doby, co tomu na poslední chvíli zdrhnul Ruffie se tu nějak necítím bezpečně," dodal ještě důvěrně a stejným způsobem odhopsal zpátky. 'Poznámka k sobě - nezůstávej příliš dlouho dole v dole, nebo se začneš pohybovat z místa na místo jako tenhle kašpar.'

*****************************

"Joj!" zařval náhle Minsc a vzápětí se ozvalo Booovo zapískání. Zbytek družiny se lekl, že nadskočil aspoň metr do výšky a vyčítavě se k němu otočil; když vtom spatřil důvod Minscova zařvání - a vzápětí zaslechli tlumené vrčení a drnčení tětiv luků....
Uživatelský avatar
Neferit
Šifrovač
Příspěvky: 2323
Registrován: 29.9.2005 16:53
Bydliště: terra incognita
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Neferit »

"Sakra Minscu, 'si snad hraničář s křečkem, tak se podle toho aspoň někdy chovej a laskavě nás příště napodobné překvápko upozorni!" ječela za souvislého podupávání po koboldí mrtvole Sindal, zatímco Minsc se jenom zahanbeně krčil v koutě jeskyně za současného vyndávání si šípu z nohy.
Zhruba za pět minut Sindal sklapla. Zbytek družiny (kromě Minsca, kterému to ani Boo předtím neporadil) reagoval vyndáním si špuntů z uší. Imoen ještě mistrně oloupila koboldí mrtvolky o munici a konečně se vyrazilo dál.

*****************************

"Fascinující..." vydechl okouzleně Garrick poté, co to napálil do krásné ukázky stalagtitu a rozbil si o něj nos.

"Co na to říkáš, Khalide?" oslovil až do té doby tajemně mlčícího bojovníka.

"N-n-nos bych si o to rozbít ne-nechtěl," odpověděl Khalid šokovaně vyhlížejícímu bardovi a raději se rychle klidil před dalšími dotazy. Ale fakt, že už nikdo nenásledoval Garrickova příkladu svědčil o tom, že místo krafání se všichni soustředili na to, aby se nepotkali s krápníkem.

*****************************
*****************************

"COŽE?! Takže všichni ti koboldi a zamoření dolů bylo jenom zástěrkou pro jednoho troubu, bandu kostlivců a krabici plnou psaníček?!" zavřískla Imoen vztekle. Rozhodla se uvolnit trochu svého vzteku tím, že nakopne zmíněnou krabici, což s několikametrovým rozběhem nakonec učinila. Rána to byla pěkná - jó, to jó. Nicméně neměla požadovaný účinek. Truhla kopanec snesla bez sebemenšího pohybu, což se ale nedalo tvrdit o Imoen. Ta několik minut vztekle skákala podél jeskyně na nezraněné levé noze a nadávala. Pak ji to v jeskyni přestalo bavit a vyskákala do chodby vedoucí z jeskyně někam dál.

Vtom se ozvalo táhlé zaječení, následované tupou ránou. Ostatní vyskočili úlekem tak, že málem prorazili strop jeskyně a rozběhli se k ní.

"Hele, někdo si tady odložil tělo," řekl vesele Garrick, za což se mu dostalo od Imoen pohledu kdyby-pohled-mohl-zabíjet-odnesou-tě-v-koši-na-prádlo.

"Nicméně, vypadá to, že ten 'někdo' je pořád ještě naživu," prohlásila po chvilku Jaheira.

"?!"
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“