Od vylodění po Berlín -WW2 cyklus

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět
Uživatelský avatar
Cozzinnni
Sigilan
Příspěvky: 651
Registrován: 1.3.2006 9:39
Bydliště: Kontrolní stanoviště duálního 350 mm pulzního děla.
Kontaktovat uživatele:

Od vylodění po Berlín -WW2 cyklus

Příspěvek od Cozzinnni »

Zde prezentuji takovou minisérii, kterou dělám společně s jedním mým kámošem. Všechno je to jeho nápad, včetně hrubého konceptu, jelikož jsem si myslel, že je to škoda nezveřejnit, zveřejňuji to poté, co jsem jeho koncepty předělal do čtivější formy.

Od vylodění po Berlín

1.díl
Datum: 6. června 1944
Místo: Normandie, Francie, pláž Juno, úsek Mike
Čas: 7:35

Moře pod ocelově šedou oblohou klidně šumělo. Slabé vlnky omývaly pláž a racci kroužili okolo. Člověk by ani neřekl, že je válka…
Oceloví ježci na hladině však tento omyl vyvracelo. A také to, že vesnice za pláží, Berniéres, Saint-Aubin a malý přístav Corseulles-sur-Mer se hemžily německými vojáky, kteří hned za písečnými dunami pláže zbudovali opevnění.
Náhodný pozorovatel by ani nevěděl, že se schyluje k největší invazní operaci v dějinách lidstva. Na moři již touto dobou totiž byly tisíce a tisíce spojeneckých vyloďovacích plavidel, které nesly desetitisíce mužů, většina z nich byli nováčci, kteří nevěděli, že je čeká krveprolití…
Seržant Robert Petters, kterého jeho vojáci znali spíše jako seržanta Boba, se nervózně ošíval ve vyloďovacím člunu. Spolu s ním tam byla jeho rota patřící k Royal Winnipeg Rifles, naprostou většinu tvořili devatenáctiletí a dvacetiletí mladíci, kteří dobrovolně vstoupili do armády. Skoro nikdo z nich netušil, co leží před nimi. Pevně svírali své zbraně a nervózně hleděli přes bočnice člunu před sebe.
Petters byl již válečný veterán, bojoval na Sicílii a v Itálii, ale teď velel partě zelenáčů. Nedělal si iluze, z brífinku věděl, že Němci jsou dobře zakopaní a že vylodění se pravděpodobně zvrhne v masakr. Věděl, že touhle dobou se již bojuje na plážích po celé Normandii. Věděl, že výsadkáři, ať už američtí nebo britští, buď splnili své úkoly, nebo jsou mrtví či zajatí.
Z myšlenek ho vytrhla sprška vody. Dostali se na dostřel německých minometů a děl. V dálce již viděli obrys pláže. Petterse zneklidnilo, že nevidí téměř žádné výstřely. Samozřejmě, raketové lodě a námořní děla pláže bombardovaly, ale že by Němce úplně vyhladily?
Sem tam do bočnice narazila zbloudilá kulka a neškodně se odrazila do vody.
Petters se otočil a spatřil radistu, desátníka Connaugheye, který se třásl jako osika. Petters se mu nedivil. Sám měl co dělat, aby jeho třas neviděli vojáci.
„My umřeme, seržante?“
Petters ho otcovsky poplácal po rameni: „Zvládneme to, desátníku. Bůhví, že se nám to povede.“
Pak nahlédl ven. Dělostřelba houstla, všude létala vodní tříšť, ale i přes to viděl, že k cíli zbývá ani ne padesát metrů.
Otočil se na své muže a pomyslel si, kolik z nich dnes zemře.
„Chlapi! Jakmile se člun otevře, na nic nemyslete a co nejrychleji běžte k…“
Hromová exploze ho přerušila. Jeden ze člunů najel na minu, která ho i s posádkou roztrhala na kusy. Do člunu dopadla ožehlá ruka a proděravělá helma. Někteří vojáci začali panikařit.
Další exploze. Dělostřelecký granát zasáhl jeden obojživelný Sherman DD přímo do motoru. Kusy pancíře zabubnovaly na člun, jeden dlouhý kus zasáhl jednoho vojáka do hrudi a probodl ho skrz na skrz. Medik se ani nesnažil mu pomoci, bylo jasné, že tohle nemůže přežít.
Petters zařval: „Po otevření běžte co nejrychleji přes pláž k betonový hrázi, jasný?“
Všichni souhlasně přikývli.
Zachvění, skřípání písku o kov a poté motor člunu utichl.
Petters v duchu odpočítával poslední sekundy…
Pak první voják v řadě, kapitán Spencer, prudce rozrazil kovová dvířka člunu a vojáci vyběhli ven. V polovině lávky uslyšeli nezaměnitelný zvuk „trhání látky“, který mohl patřit jedině kulometu MG42. Dávka dopadla mezi vybíhající vojáky. Jedna z kulek zasáhla vojína Gordona přímo do čela, prolétla skrz a od rýče na jeho zádech se odrazila na vojína Nixona. Vystříkla krev a Nixon se zhroutil. Petters, který vyskočil ze člunu hned za ním, viděl, že vojínovi chybí celá jedna půlka čelisti. Seržant po něm hmátl, svůj Enfield popadl do jedné ruky a druhou začal bolestí řvoucího Nixona vléct k betonové hrázi, která se zdála jediným spolehlivým úkrytem proti německým kulkám.
Vojáci ze všech sil, obtěžkáni výstrojí, běželi k hrázi. Několik z nich v běhu klopýtlo, padlo a už nevstalo. Petters Nixona stále táhnul. Okolo uší mu hvízdaly kulky, ale on vojína, který už mezitím bolestí milosrdně omdlel, prostě nedokázal pustit. Jestli to byla odvaha, nebo strach, co mu sevřelo ruku okolo Nixonova ramene, na to nemyslel. Jediné, co mu běželo hlavou, bylo dostat se co nejrychleji k hrázi.
Ohlušující rána, sprška písku a když Petters přišel k sobě, uvědomil si, že nedrží Nixona, ale pouze jeho ruku. Pustil jí a rozběhl se k hrázi. V uších mu pískalo a nohy si šly, kam chtěly. Padl na kolena, když náhle ucítil něčí ruku na rameni, jak ho táhne k hrázi. Teprve tam přišel k sobě.
Sluch se mu vrátil takřka hned potom, co dorazil k hrázi. Zvuky bitvy, rachot kulometů, nářek raněných a umírajících a exploze granátů mu z hlavy vyhnaly veškeré jiné myšlenky.
„Seržante!“
Petters se otočil na volajícího, desátníka Bowna, který ležel pod hrází a pevně třímal svůj Bren.
„Ano vojáku?“ Petters musel řvát, co hlasivky dovolily, aby překřičel hluk bitvy.
„Co dál, pane?“
Vojáci, kteří se krčili pod hrází, mysleli na to samé a otočili se na Petterse.
„Tahle zeď musí k čertu, jinak tu zůstaneme jako na talíři,“ odvětil seržant. „Teď musíme počkat na nějakej tank, kterej tu zeď krapet pocuchá!“
Sám doufal, aby to trvalo co nejkratší dobu. Pohled na pláž, kde ležely desítky mrtvých a umírajících Kanaďanů ho v jeho doufání utvrdily.
Dalších pár lodí přirazilo ke břehu, mezi nimi i pár tankových. Dvě z nich přistály sotva dvacet metrů od Petterse a jeho mužů. Jedna sice prakticky okamžitě dostala zásah a spolu s naloženým Shermanem vzplanula, ale z druhé bez úhony vyjel plamenometný Churchill Crocodile a namířil si to přímo k seržantovi. Zastavil se, sklopil hlavní dělo a Petters pochopil, co má střelec tanku v úmyslu.
„Pryč!“ zařval a vojáci pár metrů přikrčeně odběhli.
Výbuch, na kryjící se vojáky dopadlo pár menších kusů betonu a když se dým rozptýlil, v hrázi zela velká díra, která odhalovala ostnatý drát a za ním již první německé zákopy a jeden dřevený bunkřík.
Petters se náhle cítil tak nějak uvolněněji. Tohle už byl styl boje, který mu vyhovoval.
Otočil se na vojáky: „Bajonety! Jdeme k fricům na návštěvu!“ Neměl rád tyto pseudoheroické hlášky, ale teď si nějak nemohl pomoci. Sáhl k pasu, vytáhl krátký bajonet „spike“ a nasadil ho na hlaveň své zbraně, stejně jako dalších několik vojáků, kteří měli taktéž Enfieldy. Zbytek jenom zbraně pevněji sevřeli.
Petters se zhluboka nadechl a poté se prudce zvedl.
„Tak jdem!“
Jeho muži se zvedli a vyrazili vpřed. Ostnatý drát byl porušen kusy hráze a Petters ho snadno přeskočil a dopadl do zákopu. Málem si přitom zlomil nohy pod váhou výstroje. Syknul bolestí, když v tom si všiml Němce, který zmateně přebíjel svojí Kar-98k. Petters se prudce otočil a střelou od boku ho zasáhl do břicha. Němce síla náboje .303 hodila na záda, kde na něj dopadl desátník Bown.
Petters pohybem, který opakoval už od Sicílie, pušku přebil a kývl na Bowna a dalších pár mužů, vojína Jacksona, svobodníka Picktona a vojína Harrise, který třímal Enfield s optikou.
„Jdeme!“ zavelel seržant a společně šli dál zákopem.
Hned za prvním ohybem se na Petterse vrhnul Němec. Samopal MP40 držel nad hlavou, zřejmě měl v úmyslu seržantovi zbraní rozbít hlavu. Petters se instinktivně sehnul a výpadem vrazil bajonet Němci do břicha. Ten upustil zbraň a zařval bolestí. Petters bajonet vytrhl a druhou ránou zarazil spike umírajícímu přímo do oka. Němcovo tělo se naposledy napjalo a poté padlo na záda. Svobodník Pickton upustil svého Stena, popadl německý samopal a tázavý Harrisův pohled ho zastihl zrovna, když ze sumek mrtvoly bral zásobníky: „Jsem slyšel že je kvalitní.“
„Ty jsi houby patriot,“ odvětil Harris.
„Zmlkněte a pojďte,“ řekl Petters, který si mezitím otřel spike od krve o německou uniformu a teď vyrazil vpřed.
Další exploze je všechny donutila zahučet do zákopu. Objevila se další díra v hrázi, ale hromada suti zákop zatarasila. Jackson se protáhl okolo Petterse a vylezl po hromadě sutin nahoru dříve, než ho mohl seržant zastavit. Vzápětí se ozval štěkot kulometu a Jackson dopadl zpět s pěti průstřely v těle.
Petters o dřevěném bunkříku věděl, ale Jackson zřejmě ne. Seržant se na mrtvého smutně podíval. Kam až může zajít nepozornost.
Nad zákopem se objevily pásy, jak je Churchill Crocodile přejížděl. Petters vyhlédl ven a viděl, jak zastavil a vyslal proud ohně na bunkřík, který prakticky okamžitě vzplanul. Rozrazila se boční dvířka a vyběhli dva Němci, jednomu z nich hořely záda. Jednoho z nich skolil kulomet BESA vedle Churchillova kanonu, druhý Němec se přeměnil na další zářez na pažbě Harrisovy odstřelovačky.
Churchill se valil dál směrem ke Courseulles-sur-Mer a Petters toho okamžitě využil. Spolu s vojáky vyskočili ze zákopu a kryje se za tankem postupovali k prvním domům. Z oken statku pálil kulomet, kulky se ale neškodně odrážely od pancíře.
Tank dosáhl plotu, když se od něj vojáci odpoutali, plot přeskočili a pár rychlými kroky dosáhli stěny s oknem. Petters, zády opřený o zeď, vytáhl granát a pokynul Bownovi. Ten se rozmáchl a pažbou rozbil okno, do kterého vzápětí vletěl Pettersův granát. Ozvala se exploze a ven vyletěla smršť skla, dřeva a porcelánu. Jakmile se rozptýlil dým, Bown skočil dovnitř, následován Pettersem a Harrisem. Jednoho Němce výbuch odhodil na protější zeď a když uviděl Bowna, okamžitě hmátl po své P38. Kanaďan byl rychlejší.
Ocitli se zřejmě v něčem, co bývalo útulným obývákem. Granát zde nadělal spoušť. Zpod převržené skříně trčela zakrvácená ruka v německé uniformě, která třímala Parabellu. Harris po ní nadšeně skočil a zastrčil si jí za opasek.
Petters opatrně nahlédl ze dveří, nejdříve do protější kuchyně a poté nahoru na schodiště. Odtud se také ozval výstřel a kulka se zaryla do zdi ani ne dva centimetry od seržantovy hlavy. Ještě si ani nestačil uvědomit, co se stalo, když ho Pickton popadl za batoh a zatáhl ho zpět. Vystřídal ho Bown, který zákeřného Němce zabil krátkou dávkou.
„Příště se raději koukněte, kam strkáte hlavu, pane, taky se mohl trefit,“ okomentoval to Pickton, který byl přinejmenším stejně vystrašený jako Petters, který se zmohl jen na zamumlané „díky.“
Takhle blízko k němu ještě smrt nebyla. Dva centimetry. Byla by z něho jen další položka v seznamu padlých…
Z druhého parta zahřměl kulomet. Petters se vzpamatoval. Enfielda odložil, vzal si od Picktona samopal a naznačil Bownovi, ať kryje vršek schodů. Bown přikývl a zamířil vzhůru. Petters pomalu se zbraní napřaženou vystoupal a uviděl, jak v místnosti napravo od něj klečí za kulometem dva Němci a pálí na pláž. Právě díky rachotu své zbraně zřejmě neslyšeli výstřely na schodech a výbuch granátu zřejmě považovali za dělostřelecký granát.
Petters si klekl do dveří a zařval: „Hende hoch!“
Oba Němci se zmateně otočili a téměř současně se vrhli každý na jinou stranu. Petters instinktivně stiskl spoušť.
Ozvaly se tři rány a poté kovové zacvakání. Jeden Němec byl mrtvý, ale druhý stačil skočit za převržený stůl.
„K čertu!“ zařval samou nervozitou Petters, ukryl se za roh a vytáhl granát. Odjistil ho a hodil dovnitř. Ozval se výbuch a Petters vrazil dovnitř. Granát stůl ošklivě potrhal, ale byl to solidní kus dřeva a Němci zřejmě (aspoň prozatím) zachránil život. Petters se naklonil za stůl a na zmateného a omámeného Němce namířil svůj revolver Webley.
„Hende hoch!“
Němec sáhl po své pistoli. Petters s hřejivým pocitem, že dodržel Ženevskou konvenci, stiskl spoušť a německá krev potřísnila zeď.
Zezdola se náhle ozvalo německé „Hende hoch!“ a anglické „Zahoď to!“ Petters okamžitě seběhl dolů a teď pozoroval, jak Harris, Bown a Pickton míří na tři Němce, kteří vylezli ze sklepa.
„Hende hoch!“ „Zahoď to!“ „HENDE HOCH!!“ „ZAHOĎ TO SKOPČÁKU!!“
Rozrazil se zadní vchod a dovnitř vběhlo dalších několik Kanaďanů se zelenými barety v čele s mohutným poručíkem. Okamžitě, jak spatřili Němce, namířili na ně své zbraně. Němci si uvědomili svou beznadějnou situaci a upustili zbraně.
Petters sklonil svůj Webley a potřásl si s příchozím rukou: „Poručík De Goll,“ představil se poručík.
„Seržant Petters. Díky, asi by to tu bez vás nedopadlo dobře,“ odvětil s úlevou Petters.
„Za málo. Á, omluvte mě,“ odpověděl De Goll a vyběhl ven. Před statkem zastavil Sherman, otevřel se poklop a velitel tanku se otočil na De Golla, který vylezl na věž.
„Co se děje, poručíku,“ zeptal se tankista.
„Dvěstě metrů za touhle zatáčkou je kostel plnej skopčáků. Mají tam i nějaký děla,“ ukazoval rukou poručík.
„Dobře, díky. Dáme si pozor,“ řekl tankista a zmizel v tanku.
„Půjdeme s vámi,“ dodal ještě De Goll a pokynul svým i Pettersovým mužům. Všichni vyběhli ven, Petters si vzal zpět svůj Enfield a nyní pomalu postupovali vedle tanku.
Ani nestačili vyjet ze zatáčky a dávka z kulometu zabila dva z De Gollových mužů. Tank s trhnutím zastavil, natočil věž a vypálil. Granát prorazil zeď kostela a sutiny zavalily okop s kulometem.
Petters, který si urovnával helmu a vstával, si všiml Němce, který v rozvalinách domu naproti pozvedl svůj Panzerfaust. Okamžitě zvednul zbraň a vystřelil. Kulka roztříštila kus zdi čtvrt metru od německého vojáka, který raketu odpálil. Petters se zmohl jen na „K zemi!!“
Hlavice zasáhla Sherman do věže a naprosto jí zničila. Petters ani nemusel moc přemýšlet, tohle posádka nemohla přežít. Němec tam již nebyl, Harris mu prohnal kulku hlavou.
Z kostela začaly teď štěkat kulomety a ostatní zbraně. Vedle budovy navíc byly protitankové kanony PaK 40.
Petters,stejně jako všichni, které neodhodil výbuch Panzerfaustu, se jen bezmocně krčili pod vrakem tanku. Picktona viděl, jak si bezmyšlenkovitě kopáčkem kope kryt na dlažbě. Petters se k němu doplazil a zatáhl ho pod vrak.
Leželi tam sotva minutu, ale seržantovi to připadalo jako věčnost.. Na vrak bubnovaly kulky a Petters se klepal čím dál tím více při pomyšlení, že dříve či později na ně Němci zaměří PaK a pošlou je všechny do pekel.
Pak náhle zaslechl burácení leteckých motorů. Seržant překvapeně vzhlédl a uviděl tři Typhoony s podvěšenými pětisetliberními bombami. Dva z nich bomby odhodily na kostel. Obrovská exploze kostel rozmetala na kusy. Petters se jen bezděčně skrčil a na vrak dopadlo pár kusů sutin. Třetí Typhoon se postaral o děla. Stroje ještě párkrát zakroužily nad troskami kostela a poté zmizely.
Petters opatrně vylezl a se zbraní napřaženou před sebe pomalu kráčel k tomu, co zbylo z kostela. Ze sutin se vyhrabalo asi deset Němců, kteří neměli pomyšlení na nějaký boj.
„Nicht shiessen, bitte!“ volali jeden přes druhého a zahazovali zbraně. Vzápětí k nim přiběhlo pár Kanaďanů, kteří je odvedli.
Ještě pár desítek minut zaznívaly z ulic výstřely, ale vesnice již byla v kanadských rukách, Petters si vyčerpaně sednul, sundal si helmu a otřel pot a špínu z obličeje. Podíval se okolo sebe. V troskách města tam leželi jak Němci, tak mnoho Kanaďanů. Ten pocit po vítězné bitvě dobře znal a vítal ho.
Chvíli poseděl a poté opět popadl zbraň, nasadil helmu a vydal se na improvizovaný štáb pro další rozkazy.

Konec první části.

TO BE CONTINUED.
So now, we have easy choice: Our and Earth's death, or their and Praia Prime death.
Admirál Gilbert, těsně před bitvou o Proximu Centauri, kde Aliance zastavila praianský postup ke Sluneční soustavě
Uživatelský avatar
Cozzinnni
Sigilan
Příspěvky: 651
Registrován: 1.3.2006 9:39
Bydliště: Kontrolní stanoviště duálního 350 mm pulzního děla.
Kontaktovat uživatele:

Re: Od vylodění po Berlín -WW2 cyklus

Příspěvek od Cozzinnni »

2.díl
Datum: 6. června 1944
Místo: Normandie, Francie, vesnice Corseulles-sur-Mer
Čas: 11:00

Uplynuly již téměř tři hodiny od chvíle, kdy první Kanaďané vstoupili na normandské pláže. Nejen jejich, ale i všechny ostatní pláže byly zabezpečeny a další a další plavidla přivážela tisíce mužů, stovky tanků a desítky tun materiálu, munice a vybavení.
Seržant Petters seděl na hromadě sutin kousek před radnicí, kde byl zřízen štáb. Svého Enfielda měl opřeného vedle sebe, helmu svíral v ruce a obdivoval impozantnost toho, co viděl.
Další a další čety, roty, ba celé divize pěšáků proudily z pláží. Okolo rachotily tanky a vozidla a Petters se mírně zachvěl při představě, že něco takového měla v plánu německá operace Seelöwe, invaze na britské ostrovy před čtyřmi lety. Petters ani nechtěl domýšlet, že by takhle vypadal nějaký přístav na pobřeží La Manche a tisíce Němců by se připravovaly na útok proti Londýnu. Chmurné myšlenky mu však z hlavy vytlačilo vědomí, že stále žije a Spojenci shromažďují síly pro výpad do vnitrozemí.
Poté, co nálet zničil kostel, poslední německý opěrný bod, ho velení s jeho družstvem, narychlo doplněným, poslalo prohledat město a zlikvidovat poslední kapsy odporu. Nebyla to těžká práce, Němci byli zdeptáni a sami vylézali z úkrytů. Jen v jednom domě je překvapil německý sniper. Než ho zlikvidovali, zabil dva mladé vojíny. Petters si vzpomněl na pažbu té odstřelovačky. Na první pohled obyčejná Kar-98k s optikou, ale při zevrubnějším průzkumu seržant zjistil, že na pažbě je bezmála dvacet zářezů. Petterse v tu chvíli napadlo, že to byl dost možná veterán z východní fronty, nebo bůhví…
„Seržant Petters?“
Zvedl hlavu. Zavalitější Kanaďan v zaprášené uniformě nad ním stál a zřejmě měl něco na srdci.
„Ano, to jsem já.“
„Máte se okamžitě dostavit na štáb.“
„Jo…díky, už jdu,“ zvedl se ztěžka seržant a vešel do budovy radnice.

„Seržante, zřejmě si odpočinku moc neužijete.“ Brigádní generál Weyman seděl za zaprášeným stolem a za ním ve stěně zela obrovská díra. Před ním stál v pohovu Petters.
„Podle rozkazů seshora máme pokračovat ke Caen s Brity. Po cestě by vás neměl čekat nějaký vážný odpor, ale znáte Němce, proto buďte ostražitý. Seberte své muže, za patnáct minut odjíždí vaše kolona ke Caen.“
„Ano pane!“ zasalutoval Petters a odešel. Cestou si pomyslel, co znamená „žádný vážný odpor“. Němci je přece bez boje nepustí až k tak důležitému bodu, jako je Caen.
Vyšel ven, propletl se mezi masou pěšáků a zamířil do osamoceného hájku uprostřed vesnice, koutu, kam rachot motorů tanků a všemožných vozidel doléhal jen jakoby z dálky. Samozřejmě, taky byl poznamenán, přímo uprostřed zel kráter po lodním granátu, ale jinak to bylo ideální místo pro odpočinek.
Všiml si, že odpočinkový potenciál rozpoznal i zbytek jeho čety. Bown, Pickton, Harris i pár nováčků se pohodlně rozvalovali pod stromem a vychutnávali si kávu ze svých smalťáčků.
„Zdravím,“ pozdravil Petters, odložil helmu a natáhl se vedle Harrise. „Kde jste vzali to kafe?“
Harris beze slova ukázal na typické francouzské café, kde nadšení Francouzi nalévali vyčerpaným vojákům kávu a víno do hrnků a čutor.
Petters se usmál a za chvíli už seděl opřen o strom a usrkával lahodnou horkou kávu.
„Co bude dál, pane?“ otázal se Pickton, který zklamaně hleděl na prázdný hrnek.
„Právě se vracím ze štábu. Za deset minut odjíždíme na exkurzi do Caen,“ odvětil seržant a znovu upil.
„Do Caen?!“ vystrašeně vypískl jeden z nováčků.
„A kam jinam, bažante?“ zpražil ho Bown. „Nebo to chceš vzít čundrem rovnou do Berlína? Podle Montyho to máme dobýt ještě dnes.“
„Zcela správně Bowne. Máme už jenom sedm minut, tak se seberte,“ dopil rozvážně seržant, připevnil hrnek zpět na batoh a vyrazil na náměstí. Jeho družstvo reptalo, ale když se seržant otočil, aby je popohnal, už stáli za ním.
„Výborně,“ zamumlal si pro sebe a vyrazil.

Přesně za sedm minut již byli Pettersovi muži včetně seržanta usazeni v Bren Carrieru, stejně jako desítky dalších mužů, kteří se usadili do dalších Carrierů či naskočili na nějaký z tanků. Celkově ke Caen mířila dlouhá kolona tanků a vozidel rozličných druhů. Velitel vedoucího tanku, byl to Sherman Firefly, dal pokyn k jízdě a celá kolona se dala do pohybu.
Petters se po celou dobu jízdy kochal francouzskou krajinou, která mu bůhvíproč připomínala rodný Winnipeg. Celkový dojem kazily snad jen rozbité domy, vraky německých vozidel a vzdálené zvuky střelby.
Znepokojovalo ho však to, že za celých třicet minut jízdy nepotkali ani jednoho Němce. Zaplaťpánbůh, pomyslel si seržant, ale tohle bylo hodně divné. Očekával, že za první zatáčkou se na ně vrhne horda Němců, ale tohle…?
Zrovna se o svůj názor chtěl podělit s Picktonem (který stále ještě měl ukořistěný samopal), když kolona s trhnutím zastavila. Z vedoucího tanku zazněl výkřik: „Panther!!!“ a poté hromová exploze, která tanku odpárala věž a odhodila jí do příkopu.
„Ven! Ven, kryjte se!“ znělo všude po koloně. Petters zcela reflexivně přeskočil bočnici a div ne po hlavě se vrhnul do příkopu. Ještě ve vzduchu mávl rukou na četu, ale ta již sama vybíhala z Carrieru a kryla se v příkopu vedle silnice.
Ozvala se další rána. Cromwell, který vystřídal na vedoucím místě zničený Sherman, prudce zastavil a z motoru vyšlehly plameny. Otevřel se poklop a vylezl kašlající ožehlý velitel, který seskočil na silnici a teď se zmateně rozhlížel okolo.
„Panebože, to je vůl!“ neudržel se Petters a zařval na něho: „Kryj se sakra!“
Tankista okamžitě skočil vedle seržanta. Měl rozšířené oči a přerývaně dýchal.
„P-proletěla mi mezi nohama do motoru…začalo to hořet…a-a.“
„Klídek, tady jsi relativně v bezpečí,“ chtěl říct Petters, když naproti od nich zapraskal živý plot a vyvalil se Panther a asi třicet postav oděných do maskovacích převlečníků, které Petters viděl již dřív a nikdy za to nebyl rád.
„Esesáci! Prokrista!“ zaznělo kdesi vedle něj. Seržant na nic nečekal, prudce se zvednul a jednoho z SS-manů skolil střelou do krku. Ostatní se kryli za tankem a opětovali palbu. Vojín kousek od Picktona dostal kulku přímo mezi oči.
„Ten tank musí k čertu!“ zařval Petters. „Potřebuju, aby někdo z…“
Nedořekl, když viděl vojína Blaira, jednoho z nováčků jeho družstva, jak vyběhl z okopu a běžel k Bren Carrieru. Kulometčík tanku si ho všiml a pod Blairem začaly létat kusy zeminy a kamení, jak je kulky mrštily vzhůru.
Blair zaběhl za zničené tanky a jakmile se dostal ke Carrieru, popadl PIAT, balík střel a rozběhl se zpět.
Když ho Petters zatahoval do okopu, zařval na něho: „Jsi blázen nebo chceš dostat Viktoriin kříž, či co?“
Blair se na něj jen omluvně zašklebil, Bown však okamžitě věděl, co má dělat. Pustil svůj Bren a chopil se prvního balíku. Trhnutím ho otevřel a naládoval Blairovi první ránu. Poplácal vojína po zádech a ten stiskl spoušť.
Ozval se nepřirozený kovový zvuk a Panther zastavil zastavil, jak mu mina roztrhla pravý pás. Tank se otočil k Blairovi bokem. Bown znovu nabil, poplácání po rameni a tentokrát mířil Blair přesně. Střela prorazila pancíř a tank se otřásl. Otevřel se poklop a vylezl velitel se samopalem v ruce. Než však stačil vystřelit, někdo z okopů ho zabil.
SS-mani naskákali do okopu kousek od táhlé zatáčky a začali po Kanaďanech pálit. Dva z nich rozložili MG42 a pokropili okop dlouhou dávkou. Tři Kanaďané v čele okopu padli, ostatní opětovali palbu.
Petters mávl na své muže a vydal se vpřed okopem. Ve chvíli, kdy se dostal na dohoz granátu, vyndal granát od pasu. Napřáhl a v té chvíli okolo prosvištěla kulka. Seržant koutkem oka zahlédl Blaira, jak se hroutí k zemi, neměl však čas na emocionální výlevy. Hodil granát vysokým obloukem ke kulometu. Němci si ho všimli a pokusili se ho hodit zpět. Příliš pozdě…
Výbuch, mrak z dýmu a hlíny a když vše utichlo, kulomet i jeho obsluha byli pryč. Ostatní SS-mani však dále bojovali.
Petters přeběhl ulici a skočil do okopu ani ne deset metrů od SS-manů. Seržant se vrhnul vpřed a prvního Němce bodl spikem do břicha. SS-man padl a ve tváři měl nevěřícný výraz. Petters se mu podíval do očí a něco v něm hrklo, snad náznak slitování.
Avšak na to teď nebyl čas, jak mu dokázal další Němec, který zřejmě svého padlého kolegu chtěl pomstít. Petters vytrhnul bajonet z mrtvého těla a zbraní zblokoval SS-manův úder pažbou. Petters se rozmáchl a pažbou Němci vyrazil všechny zuby a zlomil vaz.
Jakmile dorazil zbytek Pettersova družstva spolu s dalšími Kanaďany, rozhořel se nelítostný boj muže proti muži vedený bajonety, pažbami, někdy pouze pěstmi.
Jeden zákeřný SS-man skočil seržantovi na záda a snažil se ho popruhem od pušky uškrtit. Petters upustil zbraň, duchapřítomně ho však přehodil přes sebe a jeho vlastní zbraní mu uštědřil tvrdý úder do hrudi. Němec zasípal, zřejmě mu seržant přelomil pár žeber. Petters využil toho, že Němec je K.O., sáhl mu pro bajonet a probodl ho. Pak se sehnul pro svého Enfielda a od boku střelil Němce, který rdousil jednoho Kanaďana. Němec se chytil za břicho, padl na kolena a tam mu rdoušený zabodl bajonet do krku.
SS-mani se náhle začali stahovat. Párkrát vystřelili do řad Kanaďanů, hodili dva tři granáty, čímž Kanaďany donutili zalehnout, a poté se ztratili v živém plotě.
Granáty vybuchly a když se dým usadil, přes okraj okopu vykoukly nevěřícné tváře vojáků.
Petters se zhluboka nadechl a vydechl. Nabil do zbraně nový pásek a poté se pomalu vracel ke koloně. Cestou minul mrtvé Blairovo tělo, vojín měl díru v čele a kulka trčela z jeho rýče.
Aspoň že posloužil.
Vojáci postupně nasedli zpět do Carrierů a na tanky. Jeden z tankistů poklepal Pettersovi na rameno: „Jaké jsou ztráty, seržante? Musím to nahlásit nahoru.“
„My máme jednoho mrtvého, žádné zraněné.“
„Jeden lehce zraněný,“ opravil ho Bown, který si ošetřoval škrábanec od kulky na ruce.
„…jeden lehce zraněný a celkově bych řekl tak…“ rozhlédl se seržant po koloně.
„Dva zničené tanky a tipuji tak patnáct mrtvých, zranění nevím. Jo a řekněte velení, že jsme narazili na pancéřový granátníky SS-Hitlerjugend a jeden Panther. Pěšáci ustoupili, tank zničen.“
„Rozumím, díky,“ řekl tankista a vrátil se do svého stroje. Vzápětí se kolona vydala dál.

Konec druhé části

TO BE CONTINUED
So now, we have easy choice: Our and Earth's death, or their and Praia Prime death.
Admirál Gilbert, těsně před bitvou o Proximu Centauri, kde Aliance zastavila praianský postup ke Sluneční soustavě
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“