Sigil: Diskusní fórum

Nedávno jsem se po dlouhé době setkal se svým soudobým druhem v procházení světa her - Crovaxem a zavzpomínali jsme na staré dobré časy Nutno říct, že se hodně věcí u obou za ty roky změnila, tak mne napadlo i zde se zeptat, co teď děláte a jak žijete? Většina uživatelů z dob, kdy si to tu pamatuji aktivní já, si pravděpodobně tuto zprávu stejně v nejbližších měsících nepřečte, ale kdo ví...

Já si nyní užívám pracovní prázdniny v Praze na stáži na centrále Galilea, jinak se většinu času nacházím v Brně, kde studuju na Masárně energetickou bezpečnost a hospodářskou politiku. Zatím štastně svobodný, bezdětný, dvaadvacetiletý, s docela velkým pupkem za ty roky, nutno říct...

Osud mě nikam nezanesl - vlastní (ne)pílí jsem se dostal ke své vysněné práci na ústavu patologie Ostatní věci se příliš nezměnily.

Ty jsi fakt patolog? Parada, aspon originální práce :P

Furt při starým.
Snažím se dorazit školu (už dvanáctej rok, hrůza) a poplatit dluhy. Novinka je, že učím angličtinu (obávám se, že špatně, ale to se snad časem spraví).
Stále nejraději pařím Torment.

Kolem mě se změnilo hodně věcí, ale já pořád jedu podle hesla "everything's changed but you didn't move on and the only fact is that your x years older now"...

Pozitivní změna je bezpochyby to, že si (pravda, se slovníkem v ruce - ale není ho vždycky potřeba) můžu zahrát Prince of Qin v originále - protože ta anglická verze je fakt příšerná...
Takže aspoň nějakej achievement.

Cesare píše:Kolem mě se změnilo hodně věcí, ale já pořád jedu podle hesla "everything's changed but you didn't move on and the only fact is that your x years older now"...

+1

Taky existuju pořád tak nějak stejně...vlastně i stejně vypadám, stále jsem se nedokopala k tomu nechat si něco udělat s vlasy. Dokonce teď po čase bydlím zase v Praze.
Jen jsem začala hrát i sem tam nějakou tu freeware hru (rpgmaker je dobro) a prohloubila si zálibu v chapadlech, (nejen) béčkových horrorech a japonském popu.

Zdravím .

Pořád v Praze, pohodové zaměstnání, a protože mám asi nějakou slabost pro komunitní weby, po pádu Sigilu jsem začal dělat na (již zmíněné) Databázi-her.

Do závěrečných státnic ze soudobých dějin mi zbývá pár týdnů, byť už se oboru věnuji dost i bez titulu (v jednom projektu). Také jsem si to porůznu prodlužoval. Byť i účelně (studium v Londýně např.) Chci to samozřejmě studovat dál i pracovat na plný úvazek v oboru (teď je ale v tomto ohledu trochu těžká doba).
Jinak Sigilu mi je nadále trochu líto. Poměrně dost lidí je na databázi-her, nicméně jde o nepoměrně jednodušší stránku, která zdaleka nenabízí zdejší záběrově široký formát diskusí a člověk si tam tedy obzory moc nerozšíří. Ale jinak také fajn stránka. Pár dalších zdrhlo (resp. zdrhlo zpět) také na rpgfórum, ale jak tam fungují moc nevím, páč tam nechodím.

Jinak žádná úmrtí v Sigil teamu. Alespoň co vím (yenn by si asi všiml).

Díky za doposavad napsané odpovědi a případně i na ty budoucí, když sem někdo ze starých známých zase zavítá:) Těm co finišují ze školou přeju její zdárné ukončení, těm ostatním pak žádné nohy pod tramvají či exekutory za dveřmi.

...

Cesare píše:Kolem mě se změnilo hodně věcí, ale já pořád jedu podle hesla "everything's changed but you didn't move on and the only fact is that your x years older now"...

+1 i za mne.
Stále ještě cestuji a žiji střídavě mezi Prahou a Zlínem (do budoucna pro změnu opět o něco více v Praze), stále ještě jsem nedokončil ani nevzdal studia, stále ještě (občas) hraji Planescape a Baldurs Gate, trávím kvanta času u filmů, a i něco málo fotím.
A někdy při tom stíhám i (ne)pracovat, jíst, pít, souložit, dýchat, etc.


Jab vystihl současnou situaci Sigilu a hlavně (ex)Sigilanů poměrně trefně, také je mi to líto, nicméně.. snad i dál v budoucnu z Města dveří ty nánosy prachu čas od času někdo setře, a pár slov o hrách, i světě mimo ně prohodí.

Ahojte všchni co se zde objevíte. Já i Neferit jsme v pořádku. Dcera se snaží na masárně a já žiju jak se dá. Třetí do roje Kebule se bude příští rok ženit, našel si prima děvče, vyloženě k nám zapadla.

Za ty roky se mi podařilo se vypracovat v oblasti historie tak daleko, že dokonce přednáším a to i na univerzitách. Publikuji, chodím po pravěkých hradištích a středověkých hradech a jsem spokojený. Už mi bude krucinál osmačtyřicet.

Na ty super sigil srazy u brněnské přehrady a na vás co si pamatuji rád vzpomínám, bylo to prima po všech stránkách a z pohledu člověka dvakrát staršího než většina z vás - myslím tehdy, to pro mě bylo vždy duševní osvěžení a obrovský přísun energie. Dnes když slyším fňukat lidi staré jako já jaká je dnes mládež - kdo to občas neslyší, reaguji slovem - kecy. Já znám skvělé mladé lidí a pokud budou takoví a proč by nebyli, není důvod naříkat.

Občas sem nahlédnu ale opravdu jen občas. Sigil pomalu umírá na dospívání a dospělost jeho účastníků a nelze ho asi reinkarnovat. Je to škoda ale co naděláme.

Pokud by se někdo chtěl pobavit více můžeme zde ale klidně na můj e-mail: anzac@seznam.cz

POzdravujete koho potkáte a všem vám přeji ať se vám daří vše na co sáhnete. Neferit Sr.

Neferit Sr.: No, vždycky říkám, že život začíná v šedesáti, takže stále mladík :)

Já žiju, prakticky stejně jako dříve, jen jsem se přesunul na rpgforum.cz :)

Myslím, že se na mě podepisuje ta už málem před rokem absolvovaná třicítka.
a) Už strašně dlouho se mi nestalo, že bych vylezla ven komplet v černým. Pokorně jsem přijala fakt, že jsem tinted autumn a šla jsem do zelenejch, šedejch, hnědejch a zemitě červenejch barevnejch škál. Guess what, vypadám v tom líp.
b) Odhodlala jsem se čelit faktu, že jsem tlusté prase s naprosto nefunkčním pohybovým aparátem a značně omezenou plicní kapacitou. Vlastně mě asi definitivně nakopla frustrace z tý mý neexistující kondičky spíš než frustrace z toho, jak vypadám, každopádně jsem začala cvičit. První den před dvěma týdny - 20 minut na eliptickým trenažéru. S přestávkama. Po 20 minutách skoro mrtvá.
Dneska 40 minut a (podle asi značně nespolehlivýho měření na mým dost levným přístroji) 15 km (o 7 víc než před 14 dny). Přestávky už nepotřebuju. Při protahování se ohnutá a s napnutejma nohama bez problémů chytnu prstama (dlaněma zatím ne) za špičky - což, jakkoli je to smutný, by před měsícem prostě nešlo. Jídelníček jsem zatím dramaticky neupravila, ale i tak si připadám jako velkej vítěz...
Takže držte pěsti, ať to jde.

(Pořád nemám ráda děti, mám ráda Lakaieny, miluji Cheng Haofenga, na poli mezinárodní politiky fandím Číně a v Silmarillionu Fëanorovcům, takže zas tolik se toho nezměnilo.)

Vždycky tu je t'ai chi a venčení psů