Nejsilnější zážitky v sérii BG

Putování jednoho hrdiny po Mečovém pobřeží, které navždy poznamená tvář Faerunu.
Stránky: Baldur's Gate, Baldur's Gate II

Moderátoři: Ajantis, yenn

Uživatelský avatar
Cesare
Lim-Lim
Příspěvky: 1504
Registrován: 13.1.2006 21:50
Bydliště: Over the hills and far away... (Where Teletubbies come to play.)
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Cesare »

Yachiko píše: - speváci v centre Candlekeepu, vždy sa pri nich na začiatku zastavím, vždy mi tak trochu pomôžu nahliadnuť do budúcnosti...aká dlhá cesta ma ešte čaká ...celá séria predo mnou ;-)
Jj, na ty jsem zapomněla, shame on me... Už napoprvý to byl docela zvláštní moment, ovšem napodruhý to už mělo opravdu grády.
(Navíc mě bavilo "hrát" si s nima jako se Singing horses...;-))
These are like nostrils, like mouths, like ears, like beam-sockets, like drinking bowls, like mortars, like ditches, like sunken bogs. And the wind goes rushing through them - sniffing, snoring, singing, sighing, puffing, burbling, whistling, whirring--
Uživatelský avatar
Javor
Sigilan
Příspěvky: 420
Registrován: 29.9.2005 20:43
Bydliště: Ve skleněné vitríně
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Javor »

Lhal bych, kdybych tvrdil, že na mne nepůsobily romance. Obzvláště, když mi Aerie řekla, že se mnou čeká dítě. Tehdy se ve mně mísil vrozený odpor k těm uslintaným etc bestiím, naděje, že nebudu muset měnit plíny, stejně jakou nemusím brousit meč, radost z toho, že se vše nějak vyvinulo a také čiré překvapení. V určitém ohledu mě to dostalo víc než dokončení hry, jelikož něco takového jsem vůbec nečekal.
Taky si dobře pamatuji ten pocit síly a moci, když se má družinka prohnala oázou v ToB jako pouštní bouře Arrakis, já v souboji jeden na jednoho vnořil své dva meče do krku onoho generála a aby toho nebylo málo, následný rozhovor s Viconií, kde jsme si oba libovlai v mé moci- tehdy jsem se opravdu cítil jako polobůh, v ten moment jsem se opravdu sžil se svou postavou a taky tak trochu pochopil uchkiny.
A abych nezapoměl, umírající mnich- "hádám, že tu někde máš lano :mrgreen: "
Feed your head
Uživatelský avatar
Syneth
Sigilan
Příspěvky: 118
Registrován: 21.10.2006 16:56
Bydliště: Out ov thy sight...
Kontaktovat uživatele:

Re: Nejemotivnější zážitky v sérii BG

Příspěvek od Syneth »

edwinove odrovnanie licha ked hladal podzemni zvitek...
lavok... ta hudba pri boji
zabitie xzara (nezasluzil si to...)
zaverecne pribehy TOB... halvne Keldornov
a saemon fakt cool chlapec
Naposledy upravil(a) Syneth dne 22.11.2006 15:17, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
Geralt
Šifrovač
Příspěvky: 810
Registrován: 9.2.2006 20:55
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Geralt »

BG
- Ráno po Gorionově smrti: bez peněz, bez výzbroje, pronásledován zabijáky, ale "Cesta jde pořád dál a dál" ;-)
- Setkání s Bragem - velice smutný příběh muže zákona a milujícího manžela, kterého vrtocha Štěstěny hodila přes palubu a připravila o rodinu, čest a téměř i o život.
- Cestování s Kivanem a Xanem
- Únik ze Svítící tvrze a pomsta Sarevokovi
- Bitka se šesticí zabijáků v horním patře Železného trůnu
Celkově má BG skvělou atmosféru, především zdánlivě bezcílné procházení divočinou. Jdete několik hodin aniž byste potkali živáčka, posloucháte šumění stromů, obdivujete západ slunce a najednou k vám upaluje vašnosta s medvědem v patách. :lol: Nejraději se proto toulám po lesích a vychutnávám si všechny drobné úkoly.

BG2
- Noční útěky před upíry
- Trestná výprava proti Bodhi
- Záchrana Viconie před upálením
- Příchod na Umařinu vrchovinu při soumraku
- Sanikova smrt v Brynlaw a následné potrestání jeho vrahů
- Paladinské úkoly
- Povedený fígl s vejci v Ust Natha...smál jsem se celou cestu z Podtemna
Uživatelský avatar
Yachiko
Sigilan
Příspěvky: 3144
Registrován: 24.9.2005 23:26
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Yachiko »

Geralt píše: - Noční útěky před upíry
- Povedený fígl s vejci v Ust Natha...smál jsem se celou cestu z Podtemna
áno... toto sú výborné momenty na, ktoré som úplne zabudol a vôbec netuším prečo :oops:
Keď si spomeniem na svoju prvú hru BG2... to bolo strachu, čo za bytosti sa to v noci potulujú... :lol:
Uživatelský avatar
Khamúl
Sigilan
Příspěvky: 51
Registrován: 31.10.2006 18:38
Bydliště: Dol Guldur

Příspěvek od Khamúl »

nejlepší část hry je asi v podtemnu v ust natha a nekonečné hledání cesty ven už vod sahuaginského města. Sny s irenicem a Imoen.
Uživatelský avatar
Bodkin
Sigilan
Příspěvky: 474
Registrován: 5.12.2005 0:32
Bydliště: Soukromá krypta

Příspěvek od Bodkin »

Mě tedy dojalo vždycky, když jsem zrádcům provedl poslední dobrý skutek... Odstranění močového kamene pomocí úzkého chladivého ostří....

Usenutá hlava (tr)pajzlíka, který likvidoval děti a pak si jejich duchy vyvolal proti mě...

Každá vysátá úroveň se mi hluboce vyryla do srdce a poškodila auru mým sakrováním....

Pokaždé, když někdo se silnými řečmi dostal ocelový klistýr...

A jako samotný vrchol, rozuzlení Janova příběhu na samotném konci... Při zmínce o opicích mi prostě vyhrkly slzy do očí... [nejspíše z toho smradu (nebo alespoň jeho představy)]
SKOČTE ŠIPKOU DO MUŠLE, JEZTE KAŠI S MRKVÍ.
JENOM JÁ JSEM NAŽIVU; VY JSTE VŠICHNI MRTVÍ.
Uživatelský avatar
Vanda
Sigilan
Příspěvky: 845
Registrován: 30.7.2006 22:59

Příspěvek od Vanda »

to vysávání úrovní mě fakt míchlo, například jedna postava zůstala po vysávání snad na 3.úrovni chuděra malá

Jinak nejemotivnější zážitek pro mě byl ve 4. kapitole, po setknání s Bodhi a Irenicem, kdy moje postava poprvé pocítila dopady ukradené duše. Málem mi vyhrkly slzy, když moje silná mágyně téměr upadla a po té, když prodělala přeměnu a napadala kde koho, i své druhy.
My ochotní, vedeni nevědomými, děláme nemožné pro nevděčné.
(anonym?)
s!CK.
Sigilan
Příspěvky: 1
Registrován: 13.11.2006 10:26

Příspěvek od s!CK. »

BG2
-kazdopadne taky romance s Viconii
-Korganovi narazky behem rozhovoru se spolecniky
-vykopnuti Jaheiry za jeji blby keci (v jednicce byla celkem fajn ale tady uz si fakt nevidela do huby)

-jinak nejvic me dostavaly sny ..uzasne a dokonale..zvlast setkani s Bhaalem a celkove zjistovani moci kterou ma hlavni charakter..parada
Uživatelský avatar
Ave
Sigilan
Příspěvky: 1073
Registrován: 30.11.2005 8:04
Bydliště: Chrám Vědění

Příspěvek od Ave »

Nejvíce mne dostalo, když jsem zjistila, že Bodhi a Irenicus jsou sourozeci.
Na ten pocit prohry asi nikdy nezapomenu. Nebo taky hra na myš a kočku s Bodhi v léčebně. A neposledně i úděs ze zjištění, že téměř na začátku hry proti mně stojí dobře rostlý drak stínů....
Plá plamen věrné lásky,
prýští slzy a nad hlavou hoří hvězdy
... a pak už nic... a pak už nic...
Uživatelský avatar
Windwalker
Sigilan
Příspěvky: 34
Registrován: 21.4.2006 16:42
Bydliště: Forest of Cosir

Příspěvek od Windwalker »

Na mě zapůsobilo vůbec celé první hraní.
- první setkán s drakem, stokrát větším ;-) a stokrát silnějsím než jsem já
- romance s Aerií - její záchrana, zjištění že je těhotná (dokonce se mnou :lol: ), naše "svatba" přímo uprostřed boje s Ničitelem v KS
- ten velkolepý závěr v ToB
Pokud se zeptáte, budete za hlupáky pět minut.
Pokud se nezeptáte, budete za hlupáky celý život (celé hraní BG)
Uživatelský avatar
Wazikasi
Sigilan
Příspěvky: 65
Registrován: 2.3.2006 7:47

Příspěvek od Wazikasi »

BG1 pro mě bylo emotivní celé samo o sobě. V záporném slovy smyslu pak zejména bludiště pod Firewinem...při prvním hraní jsem zdaleka netušil možnosti změny formace či vypnutí zvuků při označení postavy a při příkazu...z toho jsem tak šílel, že jsem si nakonec vypnul repráky :lol:

V BG2 tím nejemotivnějším zážitkem byla při prvním hraní Yoshimova zrada a samozřejmě osudy jednotlivých aktérů po skončení příběhů Bhaalových potomků..
Uživatelský avatar
Killdozer
Sigilan
Příspěvky: 463
Registrován: 23.10.2005 15:13
Bydliště: Friendly Arm Inn
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Killdozer »

Nádherná byla celá pátá šestá a sedmá kapitola... To už charname ví kam má jít, a co udělat. Hlavně pak tábor banditů(a ještě sem si k tomu pouštěl parádní hudbu :-) ), doly v zahaleném lese -připadal sem si jak ten největší diverzant :-D , a hlavní dějová linie v BG city... hlavně pak ta část, kdy po mě šla flaming fist..

ze všeho nejemotivnější ale bylo, když jsem dohrál celou sérii, a po čase začal opět BG1... vědět, co všechno má charname před sebou, co všechno prožije, místa která navštíví, a vědomí, že právě stojím na začátku tohohle příběhu, když ještě Gorion žil...(omluvte prosím případnou špatnou interpunkci :oops: )
je hezké, když se lidé spojí jako řetěz.. je ale krásné, když se spojí jako kroužková košile...

http://www.immortalfighters.net
Draci doupe ponetu
Uživatelský avatar
Jab
Sigil Team
Příspěvky: 3603
Registrován: 24.9.2005 23:01
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Jab »

BG 1
Emotivní pro mě bylo de facto celé první hraní. Ještě jsem nevěděl, za kterých rohem čekají nájemní zabijáci, a tak jsem celkem často umíral. Trochu mě rozesmutnilo, že první setkání se Sirénou nebylo zrovna vřelé. Už jen proto, že za chvíli mi Khalid (charmed) pomlátil dvě postavy.
Skvělý pocit jsem ale měl, když jsem poprvé dorazil do Friendly Arm Inn. Najednou to vypadalo, že to půjde. Dokonce i támhleten pán, co jde ze schodů, mě zdraví a ptá se, zda nejsem Charname...
Smrt Goriona za nočního deště ve mně vyvolala smutek. Pěkný byl kontrast následujícího dne a žoviální akcent říkající: "Hey, it's me, Imoen."

BG 2
První vyběhnutí na Waukeens Promenade. Cestování s Aerie (než se mi zprotivila). Vběhnutí do Firkraagova doupěte, kde po mě střílnami pálili orkové, rychle jsem běžel dál a narazil na golemy. Mazec. Pak samozřejmě setkání s Firkraagem samotným, byť jsem už nějakou takovou zradu čekal.
Mazzy a její zápisky i dialogy ohledně Umar hills a Shade Lorda.
Setkání se zapomenutými strážci zapomenutého boha Amaunatora v podzemí pod Athkatlou.
Spellhold se všemi svými setkáními a rozhovory. Jakož i zradou.
A nakonec samozřejmě Elfí město, především vstup ke stromu života a strom života samotný. Peklo už taková nirvána nebyla, i když závěrečná animačka - "To end, like this?" - se mi líbila moc.
Uživatelský avatar
M.O. 007
Sigilan
Příspěvky: 50
Registrován: 9.2.2007 14:19
Bydliště: Tam nahoře... však víte...
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od M.O. 007 »

Z těch, co tady víceméně nebyly (z BGII):

- Ztracený chrám při Umařině vrchovině
- čtení deníku "Záhada Umar Witch" (po tom, co jsem se večer předtím koukala na Blair Witch project)
- v Suldanesselaru v domě, kde je Měsíční čepel, ten souboj elfa a démona
- vraždy Stahovače a následná dohra v Trhově
- Kangaxx
- vlastně vždycky, když mi stoupla reputace (připadala jsem si ták hodná)
- uvězněné duše v Podtemnu
Život je jako bonboniéra, Foreste...
Odpovědět

Zpět na „Baldur's Gate I & II“