V globále nejspíš Neutrální.Tarreb píše:Tak mě zajímá váš názor:
1. Jak by jste se "zaškatulkovali"? Ne vaše postavy ale vy? Jaké máte přesvědčení?
Je to takový malý základ. Třeba ono dvouosé přesvědčení D&D Ti poskytuje přibližnou orientaci, jak se asi Tvá postava zachová v určitých modelových situacích. Je postava založením více individualista a volnomyšlenkář, nebo lpí na společenských normách a tradicích? Jak moc velké je na ní spolehnutí? Je založením spíš sobecká nebo altruistická? Tedy jak veliká míra ochoty pomoci se od ní dá čekat a jakou (velmi zhruba) k tomu může mít motivaci? Od boku se tak dá obecně odhadnout, jakým způsobem se si zachová zákonně dobrý bojovník a jak třeba neutrálně zlý kněz.Tarreb píše:2. Myslíte si, že je přesvědčení potřebné třeba pro Roleplaying? Někteří skalní Roleplayeři považují přesvědčení za zbytečné a neralistické.
Přesvědčení ovšem není rozhodně všepojímající. Hraní postavy ovlivňuje mnohem víc faktorů než jen její hodnotový žebříček alias přesvědčení. Postava má za sebou nějakou minulost a z ní plynoucí zkušenost a názory. Může mít své předsudky a sny. Něčeho se bojí, něco má zase ráda. Určitě chová nějaké cíle a ambice. Možná taky trpí různými vrtochy, zálibami a zvláštnůstkami v chování, má třeba charakteristické vystupování, oblékání, hlášky... což jsou všechno věci, které při hraní postavy vyniknout určitě častěji a barvitěji než její přesvědčení.
Zároveň jsem toho názoru, že by se přesvědčení nemělo (vypravěčem) brát jako zásadní středobod hraní postavy, neřku-li pak za to hráče popotahovat stylem "Ty nehraješ svoje přesvědčení". Určitý vývoj a charakterový posun je prostě normální reakcí na to, co dobrodružství přináší. Snad jen hraje-li člověk za nějak zvlášť vyhraněnou postavu, která má přesvědčení přímo ve svém popisu jako třeba paladin. Paladin je paladinem proto, že je zákonně dobrý a tečka. Tam už je lpění na hraní zákonně dobrého přesvědčení na místě.