1. ISS - REPORT

Známý též jako PISS.

Moderátor: yenn

Zamčeno
Uživatelský avatar
Ajantis
Sigil Team
Příspěvky: 5040
Registrován: 28.9.2005 22:38
Bydliště: die beschattete Berge
Kontaktovat uživatele:

1. ISS - REPORT

Příspěvek od Ajantis »

Těméř týden po oficiálním zakončení 1. internacionálního Sigil srazu je hotový a zveřejněný jeho extra veliký a obsažný report. Pokud jste se na něj těšili, doufám, že to čekání stálo za to. ;-) A ať už jste na srazu byli či z nějakého důvodu nebyli, příjemnou zábavu při jeho čtení!

1. Internacionální Sigil sraz


OBSAH:
1..........Z domečku až do Olomouce
1.1.......Pražská větev
1.2.......Prostějovská větev
1.3.......Ostravská větev
1.4.......Slovenská větvička
1.4.1....Upadnutí Slovenské větvičky
2..........Z nádraží pod pevnou střechu
2.1.......Setkání a cesta pod věž
3..........Mezi začátkem a koncem
3.1.......Ajantisův subjektivní minireport
3.2.......Frostyho pilný zápisníček
3.3.......Neferitiny velké zážitky
4..........Dobrodružství ve sférách nadpozemských
4.1........Forgotten Realms DnD
4.2........Ravenloft DnD
4.2.1.....Ajantis vypravuje
4.2.2.....DM vypravuje

5...........Možná přijde i kouzelník
5.1........Vlasák ex machina
6...........Doslov
6.1........Nikdo nečeká španělskou inkvizici





1..........Z domečku až do Olomouce


1.1.......Pražská větev (Ajantis)

Sraz Pražáků před odjezdem na PISS byl stanoven na 15:30 na metru B - Nádraží Holešovice. Odchod byl sice plánován na 15:45, ale Hamster (poučen z Pražských srazů) prosadil myšlenku, že když oznámíme „skutečný“ čas srazu, odjezd se v plné účasti neuskuteční ;-)
Už ráno jsem obdržel zprávu o úmrtí Yenna a stal jsem se tak jejím zvěstovatelem pro zbytek srazu. Což všechny zarmoutilo, protože absence jednoho člena narušila naše administrativní plány – obzvláště rozložení sil na paintball, který se neuskutečnil. Ačkoliv Lothar a Frosty deklarovali, že budou na místě čekat už dlouho dopředu, ani jeden z nich na místě nebyl a obzvláště vyhledání prvního zmiňovaného slibovalo nečekané dobrodružství už v prvních minutách srazu. Odjezd Pendolinem jsme ovšem přeci jen stihli. Brahmiňáci a šéfové (Jab, drake) zabrali hned vpředu jeden stůl pro 5, na který jsme měli místenky a zbytek – já, Vlasák, Lothar a Frosty jsme šli ke zbývajícím místům. Ta byla bohužel ve 2 řadách po 2 jako v autobuse, což se pro nějakou hromadnou debatu moc nehodí. Pročež jsme zabrali „čtyřku“ hned vedle a začali se modlit ke všem bohům Torilu, aby se neobjevili její skuteční majitelé. Náhle se poblíž zhmotnila (asi přímo z Baatoru) parta opilých individuí v hornických přilbách. Bohužel ne tak opilá, aby nerozeznala čísla, takže jsme se museli pakovat. Během cesty jsme s Vlasákem řešili dilemata „kdo, kdy, s kým a jak“ a dokonce jsme utvořili i pevný časový harmonogram toho, co se na PISSu bude organizovaně dít. Za zmínku tu myslím stojí Frostyho odpověď na otázku, koho z nabídky volných Sigilanů by chtěl na pokoji: „Já jsem ochotný mlčet s kýmkoliv o čemkoliv“. Sám za sebe se podivuji, proč jsme za něco jako Pendolino dopláceli každý 200kč. Seděli jsme za sebou jako v autobuse, sedadla nepohodlná, místa málo, a nešlo otevřít okénko.




1.2.......Prostějovská větev (KOFi)

Cesta na PISS pro mě nezačala právě nejlépe.. - když se daří, tak se daří
Když už jsem stál na zastávce MHD, kterým jsem se hodlal přepravit přes celé město na prostějovské Hlavní nádraží, a v dálce jsem již viděl přijíždějící pouličku (prostějovské pojmenování pro MHD bus), zjistil jsem, že můj mobil zůstal doma. Po chvilce zvažování jsem se tedy pro něj vrátil a rozhodl se, že na nádraží (kde jsem měl sraz s Neferit), sice pojedu pozdějším autobusem, ale i tak vlak do Olomouce v 16:32 stihneme.

Člověk míní a život mění.. - poté, co jsem ukázal řidiči dalšího autobusu svou studentskou průkazku a chystal se suverénně postupovat dále do vozidla, jsem byl vyzván, abych zaplatil ještě 3 Kč za svou poněkud objemnější tašku přes rameno. To byl ale docela problém, neboť platidlo s nejnižší nominální hodnotou, jenž přebývalo v mé peněžence, byla tisícovka.. Po neúspěšném ukecávání šoféra, který se mě snažil přesvědčit, že v pátek ve čtvrt na pět odpoledne funguje v Prostějově revizor, jsem velmi znechuceně vystoupil s velkým množstvím nadávek na rtech (snad je ten pan řidič neslyšel).

Brnknul jsem Neferit, kterou má situace a neznalost přepravního řádu našeho MHD velmi pobavila, a domluvili jsme se, že na mě tedy počká a pojedeme vlakem pozdějším. Za účelem rozměnění jsem v trafice zakoupil cigarety, načež jsem zjistil, že nejnižší mince, jenž mi byla vrácena, je kovová padesátka, což také není zrovna to nejlepší na zaplacení tří korun v buse.. V mém oblíbeném fotolabu jsem tedy rozměnil znovu a příští pouličkou jsem se KONEČNĚ dopravil na nádr.

Tam jsem se srazil se stále ještě rozesmátou Neferit, pokecali jsme a koupili jízdenky (zkušeně jsem pro oba zakoupil jízdenky se zpáteční "slevou", abych o chvíli později zjistil, že ona zpátečnost platí pouze do příštího dne).

Cesta vlakem proběhla bez problémů, když nepočítám skutečnost, že díky mému zdržení jsme cestovali jakýmsi vesanským vlakem, který zastavoval snad v každém Vidlákově, přičemž Neferit pomocí sms pilně informovala rodiče, že je stále ještě naživu..

Když jsme na nádraží v Olomouci dorazili a trošku se zoorientovali, začal Neferit zvonit mobil. Volal Alien a ptal se, kdeže jsme.. - když zjistil, že se v dané chvíli nacházíme cca deset metrů od něj, přivítali jsme se a vydali se hledat ostravskou frakci Sigilu (Arian, crovax, javor a MCZ). Objevili jsme je (i s 7c) na zahrádce nádražní restaurace, přičemž naše setkání proběhlo víceméně tak, že jsme se na sebe chvíli nejistě dívali, načež jsme se navzájem rozpoznali a přivítali. Po krádeži několika židlí od vedlejších stolků a rožšíření stolu našeho na osm přísedících, jsme si objednali alko i nealko a začali řešit ostravskou otázku životní důležitosti, zda je lepší Warcraft III nebo Starcraft V družném rozhovoru jsme setrvali až do příchodu pražské větve a následného odchodu na autobus do Radíkova..

btw: Kdo si myslí, že při pondělním návratu domů po mě řidič MHD ty nešťastné 3 koruny přirozeně už nechtěl, má bod.




1.3.......Ostravská větev (Arian)

Jak se Ostravská část výpravy vlastně dostala na PISS a jak došlo k našemu setkání se 7c, čímž prakticky začal PISS oficiálně? Nuž nebylo to nic zvláštního. Onen inkriminovaný pátek se nejprve trojice Arian, MCZ a Javor sešla na ostravském Hlavním nádraží, nakoupila jízdenku a nasedla na rychlík do Přerova, kde jsme měli přestupovat na vlak do Olomouce. Cesta až do Sucholu, kde přistupoval crovax , se nesla pouze ve znamení mírného škádlení a velkého těšení se na sraz a také strachu z průvodčího, protože naše hromadná jízdenka pro 4 osoby nemusela obstát a platit náhradní se nám opravdu nechtělo. Crovax bez problémů přistoupil (akorát se mu nepodařilo dostat do kupečka, protože vlak byl narvaný k prasknutí, tak na nás pouze smutně koukal, až se nad ním Javor slitoval a zamával mu) a zbytek cesty do Přerova tak už vlak vezl celou ostravskou čtveřici.

Trochu života přinesl náš přestup do vlaku do Olomouce a tušení, že už se blížíme k cíli. Překousli jsme dokonce i to, že musíme těch 20 minut přečkat v uličce, začali srovnávat Warcraft a Starcraft (skóre zatím 2:2) a přemýšleli, jak se v Olomouci setkáme s Prostějováky. Cestou jsem taky zjistil, že MCZ nerozezná motorák od Pendolina, protože ten krásný modrý vlak se proti nám řítil obrovskou rychlostí a MCZ mi pořád tvrdil, že je to červený motorák. Njn, holt když se někdo neučí…J Jinak ale cesta uběhla naprosto v klidečku, vlak zastavil v Holomóci na hlavním a naše družinka se plna očekávání vyvalila z vlaku.

Jako na zavolanou v tu chvíli napsal MCZovi 7c s tím, že si prý hoví v nádražní restauraci a že tam za ním máme přijít. My tedy celí natěšení zamířili do oné restaurace, ovšem 7c nikde…hm. Hned nato dorazila další SMS, že prý, náš tolik očekávaný Sigilan, čeká před šedým hlavním vchodem na nádraží. Vchod jsme našli, šedý by taky byl, ale 7c pořád nikde. Rozdělili jsme se tedy na skupinky Arian,crovax vs. Javor, MCZ s tím, že kdo první najde 7c, obdrží 500expů. Prolezli jsme nádraží křížem krážem, 3x na sebe dokonce opakovaně narazili, ale bezvýsledně. Další hovor se 7c nám vše nakonec objasnil – Sevencreature čekal na Hlavním autobusovém nádraží. Zjištění to sice bylo na zabití, ale nyní už bylo vše jasné. S crovaxem jsme na něj počkali v půli cesty mezi „vlakáčem“ a „autobusáčem“ a sraz se dal z naší strany prohlásit za zahájený.

Co se dá na 7c asi nejvíc ocenit je to, že ačkoliv přijel mezi skupinku úplně cizích lidí, hovornost mu nechyběla. Společně jsme se pak uchýlili do oné nádražní restaurace a cca. hodinu počkali na příjezd Prostějováků (témata hovoru – Warcraft vs. Starcraft, MCZ a jeho schopnost nepoznat Pendolina, MCZ a jeho pokus na 2. OS objednat si pivo, cesta na sraz…atd) a pak cca další půlhodinu na příjezd lidí z Prahy. Z naší strany to byl pohodový a nijak hektický začátek, tedy přesně, jak má být.

Odjezd už byl daleko méně zajímavý a není ani divu. Jelikož vlak do Ostravy jel o pár minut dříve než vlak do Prahy a Prostějova, ostravská družina se se všemi rozloučila podáním ruky (což přiznejme si, není vždy samozřejmostí, ale o to více potěšující) a poté nastoupila do svého železného oře. Pokusy zamávat Pražákům selhali na směru jízdy vlaku a proto nezbývalo nic jiného, než se pustit do debatování o srazu, hodnocením, výsledky apod. Až na počasí to vždy bylo hodnocení kladné.

Cesta probíhala bez problému, na jednu chvíli jsme dokonce všichni 4 usnuli, a jediná zajímavost ze zpáteční cesty tak byla chvíle, když náš vlak dohonil IC, chvíli jeli oba vlaky souběžně vedle sebe a nakonec IC zvítězilo a znovu nás předjelo. Zkrátka všichni už byli unavení na nějakou větší debatu či akci a těšili se na horkou koupel. Plně nabiti pěknými vzpomínkami a zážitky.




1.4.......Slovenská větvička (CrowX)

Takže moja cesta na PISS - zo Žiliny som odchádzal o 5:30 - do Olomouca som prišiel s cca 15 min. meškaním (zdržanie v Přerove) asi o 8:40- potom som chvíľu behal pred stanicou a zisťoval na ktorú zastávku príde bus č. 11 - prišiel akurát vtedy, keď som ju našiel - rovnako ako hlavná skupina aj ja som musel vyšlapať trasu do a z kopca a potom ešte k veži. Nejako som sa skontaktoval s tou pani, ktorá mala objekt na starosti - jej matematické schopnosti stáli fakt za to - po ubytovaní som chvíľu strávil obhliadaním areálu, a potom som čakal do 12:00 kedy som si u nej dohodol obed - po ňom som chvíľu oddychoval a čítal knihu (ku ktorej som sa neskôr už vôbec nedostal) a nakoniec som vyrazil naplniť dôvod prečo som vlastne prišiel tak skoro - poprechádzať sa po lese v okoli Radíkova - s tým som strávil 4 a pol hodiny -- čo sa týka okolia: lesy nestoja za moc - príliš veľa sa v nich ťaží drevo, sú popretkávané cestami, po ktorých sa drevina odváža a taktiež dosť zanedbané - takže ak by aj bolo pekné počasie, nemalo zmysel organizovať nejakú túru - zistil som taktiež, že určitý úsek lesa by bol "nočnou morou" pre Vampiriu (ukázalo sa, že má fóbiu z mravcov) a práve v tom úseku boli sústredené veľké kolónie mravenísk Nuž po návrate som už iba čakal na váš príchod (aj keď som nečakal že prídete v jednej skupine, takže som bol už trochu nervózny, že stále ešte nikto neprišiel).
K tomu príchodu: keď som videl pot na Vlasákovom čele, hneď napadlo, že ste išli až z tej rozbočky pred Radíkovom.



1.4.1....Upadnutí Slovenské větvičky (CrowX)

Odchádzal som busom z Radíkova o 10:30 (vďaka ti Tokkar za odvoz na zastávku) - v Olomouci som čakal na vlak do 11:30 - jediná nepríjemnosť, ktorá sa mi stala je, že som nastúpil do "zlej" sekcie - v Přerove sa totiž tento vlak rozdeľoval - jedna časť išla do Žiliny a druhá niekam inam - tak som musel potom v Přerove prebehnúť na koniec celého vlaku Nuž a vo vlaku sa potom prejavili následky hrania Ravenloftu celú noc - stále som upadal do mikrospánku Do Žiliny som prišiel s cca 15 min. meškaním a to je všetko.



2..........Z nádraží pod pevnou střechu




2.1.......Setkání a cesta pod věž (Ajantis)

V Olomouci jsme se setkali s naším kontaktem – Tafifem, který nám oznámil, že Prostějováci a Ostraváci anektovali místní hospodu, načež jim jistá část naší výpravy vyrazila aktivně vypomoci s její obranou. Ten nehospodský zbytek z nás – asi 8 lidí - se rozpačitě usadil u stolu poblíž, k radosti obsluhy si objednal 2 nápoje a jal se pomlouvat zbytek Sigilu popíjející opodál a rozhodně se nechystající pokračovat v cestě. Nechali jsme si ujet několik autobusů, ale nenaplnily se ty nejhorší scénáře a my nakonec přece jen pokračovali v cestě. Asi už nikdo nezjistí, proč jsme vystoupili o stanici dřív a vyšlápli si tak jeden krásný kopec navíc. Zdaleka nebyl poslední, ale po několika kilometrech chůze, desítkách nadávek a rozbolení hlavy ze Sarumanových vtipných rýpnutí na adresu „nepražáků-vidláků, aneb civilizace cestuje na Sibiř“, jsme dorazili vyčerpání až k naší Chatě pod věží. Pod věží se nejmenovala náhodou a jistě ne náhodou stála ta věž v nejvyšším bodě krajiny široko daleko. Asi 2 minuty po nás dorazil osobní automobil a z něj se vysypala odpočatá dvojice Tokkar – Vampiria, litující, že nás nestihli cestou předjet. Nejdříve bylo nutno udělat recepci, a to moderní metodou, že jsme jeden po druhém hlásili, kde spíme, a co kdy budeme jíst. Trvalo to celou věčnost, kterou sigilská společnost strávila vesměs před penzionkem, rozdrobena na menší skupiny lidí, které už se znaly, a v prvních oťukávajících se rozhovorech mezi těmi, kteří se neznali.
Účastníci srazu byli v ubytovacím plánu rozděleni na 5 skupinek – 3 chatky a 2 pokoje. Pokud byla v celém penzionu velká zima (snad jediné teplé místo byla jídelna), tak na chatkách byla přímo neuvěřitelná kosa. Mnoho z jejích právoplatných obyvatel však radši noci trávilo na pokojích penzionistů pod záminkou různých aktivit a někteří přímo zabrali právě volnou postel, od druhé noci dokonce rovnou jeden volný pokoj :-) No a ti, co odvážně zůstali na chatkách, si alespoň uhnali rýmu. Ostatně veškeré společenské činnosti se odehrávaly výhradně v penzionu – kromě jídelny tam byla i společenská místnost, kde se promítaly filmy a seriály, konaly přednášky, hrálo divadlo… Nu a i pokoje byly větší než chatky a poskytly tak příležitost pro dlouhé noční hovory a hraní DnD, které tak získalo přeci jen komornější a více intimní atmosféru, než v nějaké velké místnosti za rušení ostatními Sigilany.



3..........Mezi začátkem a koncem




3.1.......Ajantisův subjektivní minireport (Ajantis)

Obecně mě velmi mile překvapilo, že se nenaplnily ty obavy o rozdrobení Sigilu na skupinky, které už se znaly z dřívějška a jejich vzájemné izolaci. Naopak už u první večeře docházelo k jisté difúzi a myslím, že se ani nikdo z jinak ne všeobecně známých Sigilanů necítil odstrčený. První večeře se také ukázala jako jediná příležitost, kdy byl dostatečný přísun alkoholu a místo, kde jej konzumovat, protože další den už se hospoda zavírala brzy a na pokojích se nikomu nasávat asi moc nechtělo. Dokonce i 2 Hamsterovy láhve absinthu zůstaly nedopity ;-) Celému srazu to imho jen prospělo.

První večer proběhl z větší části v jídelně. Abychom se lépe viděli a slyšeli, už před večeří jsme spojili snad všechny stoly v jídelně do tvaru „L“. Radost z nás měla jak obsluha, tak jistě především ten, kdo to druhý den ráno musel vracet do normálu. Já seděl v oblasti, kde se „L“ lomilo v blízkosti Vlasáka, Tokkara či Jaba. Kromě několika vtipných zážitků jsem se dozvěděl i něco málo o dalších plánech se Sigilem a o Jabově obdivu k Hamsterovým literárním dílům (http://www.madbrahmin.bonusweb.cz). Po rozehnání cca v 11 to už vypadalo, že se Sigil rozpadne na skupinky, jež spolu bydlí na pokojích/chatkách a vše směřovalo k poklidnému ukončení večera. Já na svém pokoji shledal, že mi obsluha nedonesla slíbenou přikrývku a to bylo v kolempanující zimě velké minus. Vydal jsem se tedy obhlédnout sousední pokoj brahmiňáků, který se v následujících minutách stal přímo skladištěm bloudících existencí. Ubytovalo se nás tam asi 8 – Hamster se dal do tvoření tabákových lajn, Vampiria se slovy, že „jsou to jen hašlerky v lihu“ začala mohutně popíjet absinth a Vlasák se jal přesvědčovat sebe i ostatní, že si připravuje nějaké materiály na DnD. To mu samozřejmě nevydrželo dlouho a brzy se zapojil do všeobecné konverzace. Ta byla po celou noc velmi zajímavá, zpočátku se mluvilo o filmech, comicsech, přešlo se i k otázkám filosofickým a vpravdě existenciálním. Jen mě mrzí, že jsem neměl dost fyzických sil na větší aktivní zapojení a přepnul jsem režim na „naslouchací“, přesto mohu tuto diskusi prohlásit za velmi obohacující. Jak se blížilo ráno, upadala úroveň debaty i aktivita Sigilanů – Hamster usnul už v počátku noci, Lothar meditoval se zavřenýma očima a Saruman dával čím dál víc najevo, že jsme tam my hosté z jiných pokojů jaksi navíc. Zbytek aktivních Sigilanů se bvail hodně dekadentními řečnickými tématy (např. že Daemon má větší prsa než Vampiria) a focením různých obskurností (z téhle noci pochází většina Ajantisových humorných fotek). Nad ránem si přišel stěžovat otec vedle spící-bdící rodiny, že děláme rámus, a když šla spát i Sedmibestie a bez varování vytuhla Vampiria, byl večírek u konce. Bohužel do snídaně zbývaly ještě 2 hodiny, tak jsme se je rozhodli ještě nějak vydržet. To se povedlo i s pomocí příchozího Tokkara a po docela dobré snídani jsem hledal místo, kde složit hlavu. Nakonec zvítězila uvolnivší se Sarumanova postel a já s přestávkou na oběd vylezl z postele až v sobotní podvečer.

Celá sobota byla hodně poklidná, většina lidí hrála DnD, tak jsme poprvé zkusili koncept divadla a zjistili, že to nemá cenu. U večeře jsem porozprávěl s Frostym, Tafifem a Alienem o RPG hrách obecně a poptal se Frostyho na jeho první zážitky z DnD hraní. Pak jsme se na prostějovském pokoji podívali na jeden díl South parku, společně s Vampirii znechutili ostatnímu osazenstvu večer naší elektronickou hudbou a pak dostali, čert ví proč, nápad podívat se na Ju-On 2. pro tyto účely jsme anektovali osamělý pokoj naproti, který měl sice výhodu, že se v něm topilo, na druhou stranu jsme toho málem ale hořce litovali, když se po cca 20ti minutách horroru začalo ozývat zvláštní škrábání a vůbec podivné zvuky směrem od okna. A pak už zbývalo jen začít se těšit na událostmi nabitou neděli ;-)

Ráno se nám snažila za první noc nevyspání pomstít rodina od vedle tím, že jejich děti dělaly co největší rámus, ale jak se později ukázalo, poslední slovo jsme stejně měli my ;-) Bohužel s ranním deštěm padla i poslední šance na paintball a uvolněný čas před večeří jsem se rozhodl vyplnit tím, že se konečně naučím svou roli ve Vráně. To se mi, jak už víte, nepovedlo, a jistě za to může i to, že jsem se při náhodném průchodu kolem pokoje brahmíňáků neudržel a nakoukl dovnitř, kde toho času dleli Vlasák se Sarumanem. Skončilo to asi 3 hodinovou debatou, kterou utnulo až Tokkarovo volání na večeři. Z mého pohledu byla konverzace velmi příjemná a přínosná, asi i proto, že se nedržela těch zcela standartních témat. Během večerního pojídání jsme s Vlasákem posunuli veškerý program o několik hodin směrem do noci, což se pak zřejmě negativně projevilo na únavě některých hráčů Ravenloftu.
Zatímco se vydal Vlasák a Hamster s kůží na trh, my jsme se dali s ostatními herci do horečnatého zkoušení scénky. Velmi mě mrzí, že jsem tyto přednášky minul, ale nemůže holt člověk stihnout vše a obě je mám na pc. Navíc jsme získali několik jiných veselých zážitků – už jen to, že jsme své divadlo včetně rekvizit nalíčení zkoušeli přímo na chodbě, vyvolávalo minimálně údiv všech, co bydleli v penzionu a shodou okolností vyšli během večera na chodbu. A nejen údiv, o čemž svědčí slova jednoho dítěte, která byla slyšet asi minutu po jeho projítí skrz chodbu zpoza zdí: „(plačtivě) Mamí, já se bojím!“. Naše líčení do divadelních barev si bohužel vyžádalo nečekanou oběť – ať už to bylo z šoku nad naším amatérismem, nebo z prostého strachu či výbuchu smíchu nad MCZetovou vizáží, zemřel během večera obrovský pavouko-komár sídlící v místnosti s námi. Čest jeho památce.
Divadlem i přednáškami o Vráně a asijských horrorech jsme snad nějak (na svůj účet) přispěli k dobré náladě osazenstva a to pak zanechali (jak jsme se později dozvěděli, tak k jejich nevalné spokojenosti) s filmem Onibaba a někdy před půlnocí se přesunuli ke zlatému hřebu celého PISSu – hraní Ravenloftu. Začátek se ještě min. o půl hodiny posunul kvůli mému líčení, ale výsledek rozhodně stál za to.


Celé pondělí jsem už vesměs jen přemáhal únavu z celonočního hraní a snažil se nějak zpracovat mnou a Frostym pořízené fotky a videa, aby byla schopna co nejjednoduššího a nejvčasnějšího rozšíření mezi Sigilany. K mé velké radosti se mi pak povedlo přesvědčit paní obsluhující, aby mi vydala jídlo i přesto, že jsem od něj ztratil účtenku, a přes spěšné sbalení se sraz nachýlil ke svému absolutnímu konci na olomouckém vlakovém nádraží cca v 15:30.




3.2.......Frostyho pilný zápisníček (Frosty)

Při objednávání noclehu každý hlásil své civilní příjmení. Přišel na řadu Javor a.... nahlásil se jako ‘‘Javor‘‘. Propuklo všeobecné veselí a mnozí si začali pohrávat s myšlenkou, jak by se asi paní tvářila, kdyby se jí před Javorem nahlásil MCZ také svým nickem

První večeře. Paní se přišla optat kdo všechno má objednanou večeři. Dotyční zvedli ruce a ona se jala přinášet porce. Když jednu postavila před Vlasáka, pronesla k němu chtěcí otázku: ‘‘Lísteček..?‘‘ a Vlasák jí celkem udiveně (stylem – co je to k čertu za otázku?) odpověděl: ‘‘Jo, jsem Čech‘‘

O chvíli později se číšník dotázal: ‘‘Dáte si někdo jedenáctku..?‘‘ a Wazikashi mu odvětil ‘‘Ne, já jsem na starší‘‘

Za další chvilku dorazil s plně naloženým tácem piv. U falouťáckého konce stolu nepochodil, neboť tam měli pořád plno. Nějaká dobrá duše ho odtamtud poslala na roh stolového L-ka... ‘‘Tak já to složím tady‘‘ pravil směrem k Vlasákovi... Opět propuklo všeobecné veselí a kdosi se smíchem číšníkovi sděloval, že tam teda zrovna ne e, že je to největší abstinent... Číšník se na Vlasáka nevěřícně podíval a s ironií v hlase pravil: ‘‘No, vypadá na to‘‘

Při plánování sobotního oběda se začal řešit ‘závažný‘ problém. K jídlu mělo být vepřové na smetaně s knedlíkem.. Jádro problému – Saruman a Tafif nesnášejí knedlíky... Po několikaminutové debatě se dospělo k tomu, že Tafifovi vadí jen ta ‘kůrka‘ a Saruman že se tedy podřídí většině - problém vyřešen... No – a za další minutu se zjistilo, že oba mají polopenzi...

Tafif se mě ptal, jak se dostane na WC. Stručně jsem ho navigoval ‘‘Po schodech nahoru, dolu a doleva‘‘... Jab rozhořčeně (žertem) pronesl: ‘‘Copak jsem Leming..?!‘‘

Při rozdělování triček Vlasák s Tokkarem zjistili, že černá je vlastně bílá...

Během sobotní snídaně Hamster rozespalému Javorovi jen suše oznámil:: ‘‘Jako počítej s tím, že tě zabiju‘‘ (v Ravenloftu)... Javor na to: ‘‘Dobrý no, počítám s tim‘‘... Za chvilku dorazil Vlasák a tak jsme ho hned informovali, že to s DMováním Ravenloftu nebude mít zrovna jednoduché. Jen se zasmál a odvětil: ‘‘Hmm – a to mi Daemon včera říkal, že chce v Planescapu sejmout AlieNa...‘‘ Přísedící AlieN: ‘‘Cože..?!?‘‘




3.3.......Neferitiny velké zážitky (Neferit)

Při několika okamžicích během ISS jsem byla zanechána v němém úžasu; uvádím několik z nich.

1. dáreček k tričku
Opravdu mě překvapilo, že jsem dostala v tričku zabalenou modrou krabičku. Už jsem čekala nějaké tikající překvapení, nebo nějaký bílý prášek (rozuměj antrax) a nebýt toho, že mě AlieN přesvědčil, že to mám otevřít, tak na tu zavřenou krabičku nejspíš hledím dodnes :))) Leč ani jedno z očekávaného se v krabičce nevyskytovalo - bylo v ní totiž něco úplně jiného, jak se lze přesvědčit na jedné z fotografií :). Následně jsem se rozhodla, že si to skočím dát do pokoje a byla jsem opět přesvědčena, že to mám udělat doslovně a tak jsem se skokem - teda vlastně skoky - vydala do pokoje. Ale to bychom nesměli být na ISS, aby vás hned neobtěžoval nějaký paparazzi :) (jak se lze opět přesvědčit ve fotkách :)).

2. překvapivé pozvání
Toto se uskutečnilo zhruba v době, kdy crovax a KOFi dohráli partičku MAGiCu a zabrali se do diskuze na toto téma. Jelikož o celé této hře vím asi tolik, co o roubování chlebovníku, tak jsem jenom zůstala sedět a přitom jsem jenom tupě zírala před sebe, což nejspíš upoutalo Daemonovu pozornost. Jak jsem si po chvíli všimla, tak se vždycky podíval zhruba mým směrem, pak se otočil k ostatním, něco prohodil a podíval se zpátky, až se nakonec k mému "úděsu" zvedl a zamířil si to ke mně a zeptal se, jestli si nechci jít sednout k nim, což jsem po chvíli váhání udělala. Docela mě dostal Saruman, který po chvíli koukání do svého napůl plného půllitru prohlásil: "Už toho asi na mě bylo moc; začínám mít nutkání obejmout Tokkara," čímž mě málem poslal pod stůl. Mezitím jsem si stavěla pyramidku - což je při stavebním materiálu sestávajícím se ze zakulacených pivních tácků celkem úctyhodný výkon - což se mi po nějaké době i povedlo, ale první stavbu mi zlovolný Daemon zničil tím, že foukl a pyramidku mi sfoukl (což mi připomnělo pohádku o třech prasátkách :))) ) a nakonec se nechala Daemonem ukecat, že předvedu nějaké ty izraelské tanečky. Několikrát jsem se pivním táckem trefila do jednoho ze tří možných cílů - popelníku, Daemona nebo javora a následně obsluha prohlásila, že se zavírá a s tímhle nás všechny po chvíli vypakovala :(

3. hraní DnD - FR
Tak takhle jsem se už dlouho nenasmála :) Zjistila jsem, že Arian má zálibu ve slovním spojení "luk v pohotovostní poloze", KOFi si zalíbil uplácení skřetů a leštění brnění, Vlasák musí být aspoň zčásti schizofrenik (jak jinak by dovedl střídat tolik hlasů a postav :) ), Tafif se vyžívá v hraní na harmoniku a Frosty je vlastně maskovaný KOFi :)))




4..........Dobrodružství ve sférách nadpozemských




4.1........Forgotten Realms DnD (Arian)

V hlavních rolích:

Hraničář Silverius: Frosty
Zlodějka Solaris: Neferit
Paladin Viktor: Kofi
Hraničář Max: Arian
Bard Franc: Tafif
Zloděj Prouťa: Vlasák

Byl takhle kdysi jeden Vidlákov kdesi v překrásném světe Faerunu. Kde to přesně bylo vám radši nebudu říkat, protože byste pak ty slavná místa určitě chtěli všechny vidět a my bychom přišli o všechen klid, který do dnešní doby máme.

Takže co se stalo. To takhle jednoho dne vyrazila naše parta teenagerů ve složení Silverius, Solaris, Max(tedy já), Franc a Prouťa, jakožto ochrana našeho mocného učitele mága Eduarda Ostropise, na kouzelnický koncil. A tak jsme šli a šli, Prouťa pořád jedl a jedl, nuda jak c...ehm tedy…cesta nebyla příliš dobrodružná, a my všichni už se těšili, až si konečně na konci naší cesty dáme zaslouženou koupel a teplé jídlo. Pátý den se naše skupina zastavila, teda, Eduard ji zastavil, že prý si potřebuje zajít něco vyřídit do lesa. Čekali jsme na tom místě asi hodinu, pořád se ten starý páprda nevracel, byla to pěkná otrava. No ale místo něj se z ničeho nic z druhé strany cesty začalo z lesa nořit něco podivného. Naše družina nelenila a zachovala se, jak se na správnou družinu patří. Max (tedy já) se Silverisusem vytáhli své luky a čekali na nepřítele (samozřejmě jako správní hraničáři schování do stínu), Solaris se hrdinně schovala na strom, France celá situace nevzrušovala a dál vyhrávala na lesy a Prouťa byl zrovna zabrán do své bábovky. Takže vidíte, jak byla celá družina sehraná.

Naštěstí z lupiče se vyklubal jen jakýsi pošramocený paladin jménem Viktor. To, co nám řekl, nás však vyděsilo, prej že náš učitel bojuje o kus dál s nějakýma ementálama. Teda, mě to nechávalo chladným, jestli si chce dát k svačině ementál, je to jen jeho věc, ale ostatní byli zjevně vyděšený a že ho hned musíme najít. No a tak jsme šli. Ten paladin mě sice při cestě docela štval, prej pořád, že si potřebuje vyleštit brnění a furt blbě čuměl po Solaris, ale jinak vypadal docela vklidu, takže jsem neměl důvod zjišťovat, jestli můj šíp pronikne jeho brněním. No dovedl nás na to místo a skutečně to tam vypadalo jako po boji. Silverius se hned vrhnul do prozkoumávání okolí a já, aby si Dungeon Master myslel, že taky něco dělám, mu šel pomoct. Moc se toho nenašlo, Eduard si asi na pomoc pozval skřety a společně bojovali proti kdovíčemu, ovšem to Kdovíco umělo chrlit oheň, házet kameny a pěkně lámat větve, takže jsem si to radši ani nepředstavoval.

Pak Silv začal něco o tom, že prej brzo bude pršet a že si budeme muset najít nějaké místo na přenocování, protože se mu v noci a v dešti nikam jít nechce. Ostatní souhlasili a tak se naše družinka uvelebila pod jednou skálou, ostatní mi svěřili první hlídku a postupně se chystali ke spánku. Prouťa sice pořád mrmlal, že si zapomněl na rozcestí buchty a že se mu teď rozmočí a Viktor se zase při leštění svého brnění pořád „nenápadně“ přesouval k Solaris, jinak ale všichni brzo usnuli. Pozdě v noci mě probudilo jakési praskání větviček opodál. Probudil jsem se…ehm…teda já nespal, jen jsem přemýšlel…a vydal se na to místo, abych toho vetřelce chytil a polapil. Když tu naráz „vžum“. Něco mi proletělo kolem pravého ucha, a za chvíli zase a z druhé strany. Něco mě obklíčilo! Kruci, co budu dělat? Můj důmyslně mířený šíp do tmy bohužel neměl žádný efekt a tak jsem se odkutálel poněkud zpátky k našemu táboru a volal na ostatní. Za tři šípy (jeden z nich mi zlověstně zavibroval o kmen vedle pravého ramene) se přišoural Viktor. V tu chvíli mě napadla skvělá taktika: „Hele, zůstaneš tady, a občas vykoukneš jo?“ „A proč bych to měl jako dělat?“ „No aby si ti útočníci mysleli, že tu pořád někdo je…však máš štít, nic se ti nestane. Prostě buď pořád na očích“ „No a co když mě zraní?“ „Hele, jsi přece paladin ne? Tak zavři zobák a podstup riziko. Já se mezitím přišourám za ně a krachnu je zezadu“ „A to jako proč?“ „Protože chcu Expy chápeš? Myslíš si, že mě to pořád baví běhat tu se třetím levelem?“ Dál už jsem se s Viktorem nevybavoval, provedl jsem to přesně tak, jak jsem chtěl a útočník (skřet) byl v naší moci. Silverius s Francem mezitím na druhé straně podobně mazaným způsobem odstranili druhého skřeta a připsali si svých 30 zkušeností.

Nyní jsme stáli před těžkým rozhodnutím – co s dosud žijícím skřetem? Po dlouhé a vyčerpávající debatě (a poté, co jsem Francimu vysvětlil, jaká je šance barda proti hraničářovi v boji na blízko) jsme skřeta uzdravili (jak se to kouzlo jmenovalo? Á, už vím – Hnáty uzdravitele) a rozhodli ho vyslechnout. Skřet nejdřív dlouho mlčel, ale můj humánnější přístup nakonec zvítězil a ani jsem mu toho moc nemusel slíbit (jenom svobodu, teplou večeři, zpátky svůj meč, pět zlatých a v případě, že to celé příjme do pěti minut, druhý meč zdarma) Skřet to nakonec přijal, (předtím teda mě i Francimu plivl do obličeje a od Prouti dostal „silnou“ ránu do břicha) vyklopil, že ho poslal jakýsi skřetí šaman z okolí jedné nejmenované vesničky (nejmenovaná je proto, že jsem její jméno zapomněl – ale dejme tomu, že to byl Jabloňov),a že vězní našeho Eduarda. My mu poděkovali, svázali ho, dali mu Prouťovu poslední buchtu a ráno ho zařízli. Heh, holt, ani já neovlivním rozhodnutí celé družiny…
Po několika dalších hodinách, kdy jsme se trmáceli sem tam snad přes půlku Faerunu se rozhodlo, že Viky zamíří do Essembry, aby informoval koncil kouzelníků a my ostatní se vydáme do Jabloňova a zkusíme najít Eduarda. Prvně tedy, co bylo s Vikym. Ten na Edově oři ještě do večera téhož dne dorazil do Essembry a na koncilu dal vědět, co se děje. Poslali mu na pomoc vysokého mága s dlouhým knírem, o kterém dodnes nemám tušení, jak se jmenoval (ostatní věděli, že to byl Beluril) a brzo ráno se měli vydat zpátky na cestu k nám. Viktor se ve zbývajícím čase rozhodl zbavit dvou kuší, které si přivlastnil od dvou mrtvých skřetů a zašel s ním do obchodu. Jeho charisma 17 se nyní projevila v plné síle, protože když mu za ně chtěl obchodník nabídnout 7 zlatých, paladin se nedal a vysmlouval 8, ale s tím, že ten 1 zlatý bude vyplacen v podobě sedmi hřebíků +1 (o které je prý v nedaleké vesnici obrovský zájem, a určitě by tam za ně dostal zlaté 2). Viktora to zřejmě velice potěšilo, protože pak se rozhodl vysmlouvat i koupi rukavic proti ohni za 5 zlatých, to už byl ovšem z obchodu, slušně řečeno, vyprovozen ven…

I my ostatní jsme se do téhož večera dotrmáceli do Jabloňova. Solaris se Silvem se rozhodli prověřit místní kapli (radši jsem si nechtěl představovat, co mysleli tím slovem „prověřit) a já, Franc a Prouťa jsme se šli obětovat do hospody. Jak se ukázalo, hospoda bylo to poslední místo, kde jsme se měli stavit…Prouťa totiž hned po příchodu zasedl ke stolu a začal do sebe valit jednu bábovku za druhou, s tím, že už 248 minut nejedl, Franc se nejdřív rozhodl vykloubit něco ze starých dědků tím, že jim zazpívá o naší cestě a když se to neukázalo jako příliš efektní, šel si z malými caparty zpívat „Zlatý runták“, Solaris začala být po příchodu z kostela nabalována poněkud tupým sedlákem Křéňou, ovšem vůbec se mu nebránila a právě s ním byla na cestě do horních pater hostince, když jsem se konečně probral z šoku, svolal všechny sobě a zeptal se jich, jestli jsme tu náhodou nepřišli zachraňovat Eduarda? Všichni souhlasili, ovšem pak Prouťa objevil zcela nový druh bábovky a vše se vrátilo do starých kolejí.

Nechal jsem je tedy užívat si jejich radostí a vydal se sám do onoho kostela, kde se mi z místní, poněkud přestárlé kněžky podařilo vytáhnout pár informací o tom, že v blízkosti vesnice se kdysi vyskytovali uctívači ementálů (svůj dotaz, proč by chtěl někdo uctívat spoustu děr, jsem si radši nechal pro sebe) a také mi sdělila, že Černý muž bydlící v hostinci by o tom mohl něco vědět. K mému překvapení byl po návratu do hostince přítomný i Viktor s Belurilem (prozíravý zásah DM). Černý muž v hostinci skutečně byl a výměnou za informace o uctívačích chtěl po nás vlas Nereidy. Rozhlédl jsem se po ostatních – Franc hrál karty, Prouťa vypadal, že bude každou chvíli zvracet, Silverius a Solaris právě spolu vedli imho velice soukromý rozhovor, a tak jsme se sbalili jen já, Viktor a Černý muž a vydali se k jezírku v lese, kde měla přebývat Nereida. Jezírko bylo nalezeno bez problému a Viktor prosadil své – jako paladin s vysokým charisma má daleko větší šanci vlas získat. Vysvlékl tedy své brnění, přeplavil se na ostrov, Nereidu probudil, málem si od ní nechal dát polibek a teprve když si Nereida uvědomila, že Viktor nemá vůbec ponětí o tom, že ho polibek zabije, nechala toho, vlas mu dala a radši ho poslala pryč. Zjevně měla dobrou náladu.

Vlas byl vyměněn za mapu, která nás měla dovést ke svatyni uctívačů, a proto hned brzo odpoledne, jakmile se všichni probrali z opice, se družina vydala k inkriminovanému místu, Předtím došlo jen k menší zastávce u jistého potrhlého hraničáře, u kterého se Silv rozhodl dokoupit šípy. Hraničář nám velice „laskavě“ (poté, co na nás skoro minutu mířil šípem +4) prodal vše, co jsme potřebovali (Viktorovi se nepodařilo ukecat ho na prodej 40ti šípů +1 za 5 zlatých) a my se tedy vydali do lesů. Svatyně se bohužel nacházela na dně obrovské propasti a nám nezbylo nic jiného, než se do ní spustit po laně. Kostky zapracovali a zatímco Kouzelník, Viktor, Solaris a Prouťa se do propasti spustili naprosto bez problému, já měl štěstí jen tak tak a Franc se Silveriusem do ní jednoduše sletěli (jak může ale zdravý půlelf z obratností 17 sletěl z deseti metrů mi dodnes zůstává záhadou) Byli z toho velké pohmožděniny a u Silva dokonce zlomená ruka. Naštěstí oba byli natolik zmužilí, že se brzo oklepali a pokračovali dál.

Vchod zde opravdu byl, nicméně byl schován a skryt v podobě velké skály a jediná Solaris (jako elfka) měla to štěstí, že ho viděla. Chvíli ji sice trvalo, než nám vysvětlila, že „ta stěna která tu je, tu vlastně není i když tu je, teda nám se zdá že tu je, i ji vidíme, ale ve skutečnosti je to jen iluze, protože tu není“ se nám podařilo projít dovnitř. Bylo nám jasné, že jsme v doupěti celého zla, že tady se dočkáme vysvětlení….první místnost na kterou jsme narazili bylo obrovské skladiště a všichni se rozhodli tam něco najít. Každému se podařil vskutku geniální objev – Prouťa našel plesnivou bábovku, Franc starou harmoniku, Silverius použitelný šíp -10 a Solaris sponku do vlasů. Já jediný se rozhodl prohledat až další místnost - bohužel se ukázalo, že skřetům (jejichž stopy byly všude na zemi rozesety) sloužilo toto místo jako WC, takže i když můj hod 20ti stěnkou byl 18, našel jsem pouze…

Ani další dvě místnosti nepřinesli valný užitek a zbyla už jen místnost poslední, ve které bylo skutečně slyšet skřetí halasení. Nastala dlouhá porada o tom, jak do místnosti vtrhneme, Franc si vyčaroval obrovskou ohnivou kouli, která se vznášela nad náma, Prouťa odhodlaně vzal do ruky svůj mečík, já, Solaris a Silverius jsme připravili své luky, Viktor připravil svůj meč. Debata o tom, jak do místnosti vtrhneme se protáhla skoro na 15 minut a byla tak hlasitá, že by ji i hluchý skřet v Jabloňově musel slyšet (prostě jednotka S.W.A.T. hadr) Až to Viktora přestalo bavit a dveře otevřel. Každý nyní věděl, co má dělat….do chodby se vřítili tři mohutní skřeti a my byli připraveni rvát se až do konce, do zbytku svých sil!!! Když tu náhle…skřeti se sesypali na zem a prostě usnuli. „Heh, tak von ten Spánek funguje,“ ušklíbl se Franc. (btw. Teprve teď si skupinka všimla, že Beluril zmizel) Každopádně skřety jsme zmasakrovali a vtrhli do místnosti. Naše skvěle mířené šípy vyřídili v protějším rohu postávajícího šamana s podivným mečem v ruce, Francova ohnivá koule, která nám tak dlouho otravovala život, spálila dva skřety a zbylé tři umlčel Franc svým ovládnutím a příkazem „Zbraně pustit, ke zdi otočit.“ Vítězství bylo na dosah! Dva ze skřetů poslal Viktor okamžitě do věčných lovišť („co to děláš, já chcu taky expy!“ „Však hrajem DnD vole, expy se rozdělují rovnoměrně“ ) a třetího Silverius svázal s tím, že ho vyslechneme později. Mimochodem jsme pak na něj zapomněli, takže tam stojí svázaný dodnes.

Viktor vyměnil svůj paladinský meč za ten šamanův a Franc sebral z mrtvoly na podlaze svitky živelných vírů (oheň, voda, vítr, země). Nastal čas pokračovat do další místnosti a tak se také stalo. V místnosti před námi byli tři velké tubusy, první plný ohně, druhý vzduchu, třetí země. Z každého se na nás vyřítil podivně průsvitný muž a mi v nich z hrůzou poznali Belurila, zdánlivého vůdce sněmu kouzelníků a kouzelníka, který se Viktora ujal při jeho příjezdu do Essembry. Aby toho nebylo málo, z tubusů se na nás vyřítili tři pěkně hnusní netopýři a začali nás napadat.

Nastala naše zoufalá panika. Ti netopýři natožpak ti kouzelníci byly na daleko vyšším levelu jak my, navíc každé kolo přibývali další, k tomu Viktor jednou neprozřetelně s mečem mávl do ohnivého tubusu a přišel tak o ochranu meče před ohněm, vodní vír vyčarovaný Francem neměl žádný viditelný efekt, jediný kdo ty létající svině trefoval byl Prouťa a do toho ještě Dungeon Master pořád tlachal: „Takže vám to řeknu ještě jednou – stojí tam tři tubusy…“ Přišlo třetí kolo a zranění Solaris za 17 životů ( DM: „Kolik máš ještě životů? Sol: „12“ DM: „ehm, takže jsi dostala 11 zranění“) ale naštěstí také spásný nápad France použít na ohnivý tubus ohnivý vír. Ukázalo se to, jako úspěšná taktika, ohnivý netopýři zmizeli stejně jako ohnivý čaroděj, druhé kolo se to samé opakovalo i se vzdušnými a třetí se zemními (což bylo ale štěstí, protože Franc měl 2 životy, před Solaris i Francem jeden netopýr a pouze Viktorovy zbýval jeden útok. A hádejte, koho ta světluška chtěla zachránit). Pak už nezbývalo než osvobodit Eduarda zavřeného v další místnosti, poslechnout si jeho vysvětlení celého problému (něco o tom, že ti pánové byli ementálové z jiné sféry a chtěli ovládnout konzul kouzelníků a tak.) Každopádně mi za to dostali hromadu expů, dostali se na novou úroveň a stmelili se jako parta dohromady. A jestli jsme neumřeli, tak chodíme po Faerunu dodnes (i když pořád nepochopím, co má společného sýr - ementál s ohněm, větrem a zemí)




4.2........Ravenloft DnD



4.2.1.....Ajantis vypravuje (Ajantis)

Zhruba ve chvílích, kdy se neděle stávala minulostí a nastupovala pondělní část noci, sešla se v jednom z pokojů poněkud bizarní skupinka lidí. Zatímco někteří byli divní už od pohledu, oblečení v černé s painty na obličejích, jiným to bylo vidět na očích, a někteří tam zřejmě přišli víceméně omylem, protože záhy usnuli ;-) Celou noc panovala v pokoji velmi dusná atmosféra. Mohlo za to jednak horko z vyjímečně fungujícího topení, ale i vydýchaný vzduch a tvrdošíjné odmítání některých Sigilanů na chvíli otevřít okno. A druhak samozřejmě také napětí ze samotné hry. Všechna světla byla vypnuta, místnost ozařovala jen pětice svíček a v rohu stojící laptop, na kterém Vlasák pouštěl jak svá předem připravená ravenloftí témata, tak soundtrack k Silent Hillu a s velkým úspěchem se setkavší hudební uskupení Sui Generis Umbra.

Děj samotné hry se odehrával na ostrově – lépe řečeno v trestanecké kolonii, která je už po mnoho generací oddělena od zbytku světa kromě moře též bariérou strachu a nejistoty. Ale minulost ostrova z všeobecného vědomí vymizela. Jen v paměti jednotlivců jsou zakořeněna dávná rodinná tajemství o vraždách a mnoha zločinech, která chce ale každý stůj co stůj ochránit před ostatními. Ostrov ovšem žije dál ve hříchu a jednoho dne kousek od břehu zakotví loď, na jejichž palubě nalezneme několik mrtvých dětí s dýkami v srdcích. A v tuto chvíli začíná sled tajemných a vzrušujících událostí, které ústí v očistu veškerého obyvatelstva ostrova. A spása se možná skrývá tam, kde by ji vůbec nikdo nečekal. Hráči byli prostřednictvím snů, iluzí i konfliktů mezi sebou samými vtahování čím dál víc do nitra příběhu, který s ovšem do rána nestihl zcela uzavřít a polomrtvý Vlasák musel cca v půl deváté rezignovaně oznámit, že nám ten příběh už jen maximálně dopoví. Nedočkali jsme se tak mnoha dalších příběhových zlomů, jako například Vampiriina vampirismu a spousty působivých zážitků. K ránu už byla zhruba polovina hráčů čím dál víc unavena a zatímco někteří otevřeně prohlásili, že jdou spát, jiní už z posledních sil klimbali nad stolem. Hlavními hybateli děje se tak v závěrečné fázi stal perverzní nekrofilní doktor Ajantis, který zešílel a spřádal plány na sebevraždu, a o nic více normální, krví posedlá Vampiria likvidující jedno místní dítě za druhým. No a překvapivě též Daemon, který vystřídal v roli Hamstera rezignujícího na bdělost a Frostyho, který ve vtipném monologu uznal, že Hamstera nahradit nedokáže. Bohužel ani to nestačilo v boji s únavou, která se po probdělém víkendu chtě nechtě musela projevit a navíc v místím bufetu došly poslední energetické nápoje.

Tohle DnD mělo velmi vysokou úroveň nejen díky nepřekonatelné atmosféře a skvělému příběhu, ale i nasazení a nápaditosti hráčů, kteří se děje aktivně účastnili. A nad tím vším bděl Frosty se svým fotoaparátem a aspoň část toho všeho přenesl do elektronické podoby ;-)



4.2.2.....DM vypravuje (Vlasák)

Hra má po celou dobu pozorovatele a snímače fotek a videí, kterým je Frosty. Část hry sleduje též Daemon, který asi kolem páté ranní nahradí odpadnuvšího Hamstera (původně ho chtěl nahradit Frosty, ale zjistilo se, že hrát za Hamstera chce opravdu hroší kůži a silné nervy ). Přítomen byl ještě polospící-polobdící Arian. Postavy neměly příliš příležitostí se družinově projevovat, jakož i hra celá nebyla příliš o hře v družině, nicméně poznat každého nebylo vůbec složité - ultraflegmatický Gilbert pod vedením CrowXe, cynický, racionální a postupem času čím dál více šílený Ajantisův doktor André, javor se zhostil role bezstarostného, floutkového Jeroma, pro Hamstera vyšla postava lehce paranoidního pomatence Fabiena (na rozdíl od Andrého, který během hry projevil zálibu v mladých dětech, se Fabien vybarvil směrem do stolů ), Lothar a jeho jediná relativně normální postava v okolí, kterou byl Gábor, a Viridiana, která s nadhledem proplouvala mezi všemi postavami, ale les jí nervy taky trochu pocuchal. Divadelní prvek z uplynulé vránovské scény trochu zůstal v okamžiku, když se s každým hráčem řešili sny jeho postavy, což v některých chvílích vyžadovalo velkou fantasii (odehrát na vše kromě levé části obličeje chromého Andrého otce patří právě mezi zmiňované momenty ).
Ať jsem dělal, co jsem dělal - energetické nápoje a noření do studené vody - nic nepomohlo a postupně jsem zcela odpadal, což vyvrcholilo tím, že jsem ještě před ztrátou soudnosti, někdy před osmou, hru z technických důvodů ukončil Což byla škoda, pěkných momentů bylo v záloze víc než dost, ale stejně by se to nestihlo dohrát.



5...........Možná přijde i kouzelník




5.1........Vlasák ex machina (Vlasák)

Pátek, 28.4.2006, 14:00 - trička stále nedorazila. Paní z pošty prohlásila, že dodávka se motá někde v centru a při nejlepší vůli to stihne za dvacet minut. Odvolávám Tokkarův odvoz a holt to bude tak, že vezmu do batohu těch několik triček pro lidi z Moravy, aby se jim to nemuselo posílat poštou.

Pátek, 28.4.2006, 14:20 - trička stále nedorazila. Chci se ještě cestou stavit nakoupit nějaké jídlo a nezbytné propriety pro PISS, tudíž chci o půl vyrazit. Trička odpískávám a soustředím se na to, zda mám všechno s sebou.

Pátek, 28.4.2006, 14:22 - kontroluju obsah tašky a zvoní zvonek - pošta, trička dorazila. Herdek, teď už to roztřídit nedokážu - vše záleží na velikosti bedny, zda bude přenosná. Sjíždím dolů, bedna vypadá přenosně - ok, holt budu přezavazadlován. Vyříkávám si ještě se zaměstnancem pošty poněkud významnou liknavost v jejich systému doručovaání.

Pátek, 28.4.2006, 14:50 - dorážím do naší nové Hypernovy v obchodním centru. Daří se mi u pokladen najít ochranku.
"Dobrý den, můžu si tu bednu někde nechat?" - odložení bych velmi uvítal.
"To je v pohodě, dám vám na to nálepku. Nikdo vás zastavovat nebude."
"Já, ééé... ale jestli bych si tu bednu tady nemohl nechat odloženou..."
"Tak tady to je," lepká černý šerif na vršek bedny nálepku o tom, že to je zavazadlo. Vzdávám domluvu, pravou rukou se pokouším zaháknout košík na zboží.

Lidé v úzkých uličkách příliš ochoty na uhýbání nejeví, dochází tak občas k lehkým bodyčekům, v nichž s pomocí bedny chtě nechtě dominuji. Prvek napětí představovala ulička v kuchyňské sekci, kterou jsem procházel směrem ke svíčkám pro Ravenloft. V této uličce, která se nevyznačovala zrovna velkou šířkou, bylo totiž skleněné nádobí v tisícových hodnotách. Přemýšlím, jestli jsem proti škodě pojištěnej a sugeruju si, že se nesmím vrtět a otáčet.

Pátek, 28.4.2006, 15:10 - stojím u pokladny, mám docela dost. Přede mnou paní kupující si nějaké nafukovací lehátko. Dle reakcí pokladny, je kód lehátka neznámý. Pokladní tedy volá kamsi na oddělení a ptá se na podrobnosti o lehátku.
"Hele, mám tady nějaký neznámý lehátko?"
"Hmm, jo, chacha, ty o něm taky nevíš...? Třeba nám ho sem donesl nějakej zloděj."
(žoviálně) "No, s tim bys ale něco měl dělat, takovejhle zmatek..."

Pátek, 28.4.2006, 15:15 - dostávám se na řadu. Zbývá ještě dát to všechno do kupy a zavazadel. Sraz v 15:30 s ostatními očividně nestíhám. Ba dokonce pochybuji s těmi krajními 15:45. V nejhorším holt vlak nestihnu - vzhledem k tomu, že mám lístky, tak nestihneme.

Pátek, 28.4.2006, 15:37 - dostávám se na místo srazu, tam už všichni až na Lothara, který zrovna volá. Po krátké synchronizaci termínů a popisů se dozvídáme, že už čeká přímo v areálu nádraží a ne v metru. Bednu s tričky dávám do pléna. Zbyla myslím na Sarumana...

Pátek, 28.4.2006, 15:38 - nakročuje do schodů z metra, když nám cestu zastaví revizoři: "jízdenky". Ajantis se protestně táže: "to nás jako budete odbavovat všechny?".
Uvědomuju si, že jsem si vlastně za celý měsíc nepřehodil v tramvajence kupón z prvního čtvrtletí... Uvědomuju si ale taky to, že ten nový mám též s sebou. Prolétává myšlenka, že jsem ve spěchu necvakl lístek pro bednu, která by taky možná už překračovala rozměry, od kterých se platí... Koukám se na Sarumana s bednou - prochází bez výhrad.

Pátek, 28.4.2006, 15:48 - vstupujeme do Pendolina. Je plné, rezervace není souvislá a rozděluje nás na dvě části - Ajantis, Frosty, Lothar a já, a zbytek výpravy jinde.

Při cestě dáváme s Ajantisem s dopomocí Frostyho a Lothara dohromady program PISSu - tj. složení akcí tak, aby nevznikaly kolize účastí na dvou závazných akcích zároveň. Překvapivě brzo se daří najít celkem solidní plán, který zdá se nemá mezery (měl by je ovšem, bylo-li by počasí a akce paintball/výlet). Ještě před tím taky rozpočítávám cenu triček. Daří se najít celkem odpovídající koeficient rozdílů mezi tričky s a bez potisku a ze soustavy vychází žádané x a y, tedy ceny jednotlivých druhů.
Frosty s Lotharem začínají piškvorky, Saruman si stěžuje na to, že má hlad, já s Ajantisem dokončujeme přípravu zvukových doprovodů pro Ravenloft.

Volá také Wazikasi - domlouváme se s ním na zakoupení jízdenek na olomoucký autobus, aby přesun a stihnutí spoje v 18:25 mohlo být uskutečněno.

Pátek, 28.4.2006, 18:19 - vylézáme z Pendolina, ve vestibulu nádraží nikde nikdo. Po chvilce se ukazuje Tafif a Wazikasi. O zbytku se neví. Telefonem se dozvídáme, že zbytek jest v nádražní hospůdce - stihnutí spoje v 18:25 se tedy neuskutečňuje. Vypadá to, že organizační bezvládí začíná ještě před samotným začátkem pissu.

Pátek, 28.4.2006, 18:25 - připojujeme se k zasednutí v nádražní hospůdce. Prvotní kontakt jest docela rozpačitý. Jab se Sarumanem si objednávají pivo, čímž získáváme právo na to sedět v hospůdce u stolu. Postupně se si začínáme představovat, řeší se doplatkové resty s platbou vlaku a Wazimu za lístky.

Pátek, 28.4.2006, 18:37 - čekáme na následující spoj k Radíkovu. Na nástupišti nás vypadá ještě víc než dost. Padají odhady, že do autobusu se nevejdeme.

Pátek, 28.4.2006, 18:41 - vejdeme se celkem pohodlně. Někteří si necvakají, ač mají lístek. Snažím se kontrolovat, zda jsme všichni - neúspšně; učitelku v mateřské škole bych dělat nemohl. Tafif potkává svojí spolužačku a nevypadá tím příliš nadšen.

Pátek, 28.4.2006, 18:49 - Janička vystupuje a mává nám.

Pátek, 28.4.2006, cca 19:00 - vystupujeme a vydáváme se na výšlap. Poměrně roztahaná skupinka - čelu védodí přvážně severní Morava, konci pražstí fallouťáci. Padá několik povedených hlášek, které si ale nepamatuju. V Radíkově (vesnici) místní domorodec oslovuje konec skupinky s tím, že "hospoda je zavřená" - mnohé je Daemonovi s Hamsterem zřejmě vidět na očích.

Pátek, 28.4.2006, nevím (19:30 ?) - nikdy bych neřekl, že papíry a materiály k DnD mohou vážit tolik, ale jsme na místě, sláva. V místě je již přítomen CrowX a trochu nás koriguje ve směrech, kde co je. Míříme na bar/recepci a provádíme registraci a placení. V tuto chvíli se skupina fragmentuje a každá část si dále žije vlastním životem.

Po registraci se přesunujeme na pokoje/chatky, což s sebou v některých případech nese stopy chaosu. Vše se však během pár minut usazuje. Jenom Ajantis nedostal povlečení na postel a přiznám se, že ani nevím, zda ho vůbec dostal za průběh celého pissu.

Pátek, 28.4.2006, cca 21:00 - všichni se hromadně scházíme v jídelně. Dochází k spontánnímu srážení a přesunování stolů, až je vytvořeno jedno dlouhé "svatební L". Hladové žaludky a vyprahlá hrdla postupně dostávají zaslouženou odměnu. V davu se vytváří několik debatních ostrůvků. S Tokkarem se vydáváme na vyjednávání o dalších jídlech a časovém rozvržení místní gastronomie. Vše se daří dohodnout k obrazu našemu.

Pátek, 28.4.2006, cca 21:30 - poprvé využíváme Tokkarem uzurpovanou společenskou místnost. Na programu je seznámení právě s plánovaným programem pissu a také rozdávání triček. Vetovat program se nikdo nesnaží a s tričky kupodivu není žádný výraznější problém - pouze nad Wazikasiho olivovou probíhá diskuze nad skutečným odstínem oliv. Trička jsou vzápětí i kasírována - dnes podruhé se přesvědčuju o nevhodnosti své osoby k výkonu některých povolání, pokladní bych taky dělat nemohl Po tomto cca půlhodinovém intermezzu se přesunujeme zpět k jídelním stolům.

Sobota, 29.4.2006, cca 0:30 - ač původně nebylo plánováno, zůstává kvůli nám otevřeno až do pozdních nočních hodin. Po šesti letech si zahrávám Magic - jednou se mi i daří crovaxe porazit Zábava jest však ukončena a trousíme se do pokojů a chatek. Záměrně vynechávám zájmeno "svých" (pokojů a chatek).

Sobota, 29.4.2006, cca 1:00 - jdu okusit tamní sprchy, přesněji to, zda teče teplá voda. Po delším odtočení docházím k závěru, že teče, a tak se tedy nechávám pošplejchat sprchou. Cestou zpět do pokoje se setkávám se skupinkou Vampiria a Ajantis a v pozadí ještě 7c. Docházíme do našeho pokoje, kde je již přítomno jeho právoplatné osazenstvo.

Sobota, 29.4.2006, cca 1:10 - dělám pořádek v nerozdaných tričkách, Hamster si připravuje na krabici od triček nádobíčko ke šňupání tabáku, trojice hostů se usazuje.
Začíná se mluvit o pissu, o filmu, o knihách, o komiksech, o Vampiriiném dětském příbuzenstvu, otevírá se absinth.

Sobota, 29.4.2006, cca 3:00 - Hamster usíná na své posteli, díky čemuž se zbytek osazenstva přesunuje na mou a Sarumanovu postel. Jediný 7c si stále drží židli. Od původně, řekněme seriózních, rozmluv se naše pozornost přesunuje k těm méně seriózním.

Sobota, 29.4.2006, cca 4:00 - Lothar postupně upadá do spánku, Saruman prohlašuje, že chce spát, Ajantis si užije svých pět minut zavřených očí, kolektivně si hrajeme s tykadly od Neferit. Někoho napadne "tohle fotit". Postupně se budí Hamster. Do koše kdosi hází kriticky nedotípnutou cigaretu a kouř linoucí se z odpadků dává znamenat, že toto bude chtít řešení. Hamster mě pobízí, a tak si chtě nechtě hraju na hasiče.

Sobota, 29.4.2006, cca 5:00 - Vampiria upadá do tvrdého spánku v krkolomné (přesněji noholomné) pozici. Saruman vítězí a odvrhuje Ajantise na mou postel - chvíli se snažím usnout s Ajantisem a Vampirií po boku, ale snaha marná. Vzdávám svůj boj a s Ajantisem, 7c, Hamsterem a Daemonem pokračujeme v rozhovorech (už nemám ponětí o čem). 7c se najednou vydává na chodbu na průzkum, Hamster ho následuje. 7c proniká do cizího pokoje - dle jeho názoru šlo o úplně cizí pokoj (nakonec se zjišťuje, že to byli sousední Sigilané) - načež se ze svého iracionálního průzkumu vrací zase k nám.

Sobota, 29.4.2006, cca 6:00 - 7c se chystá opustit noční párty. Na chodbě jest chycen cizím obyvatelem chaty s tím, "že tady lidi taky spí". S klidem sobě vlastním nás o tom informuje a zkazka vyšumí do prázdna.

Sobota, 29.4.2006, cca 7:00 - na dveře klepe Tokkar. Prý v ranním tichu slyšel povyk, a tak šel najisto. S Ajantisem čekáme jako na smilování, až bude snídaně.

Sobota, 29.4.2006, cca 8:00 - dostáváme se na snídani, kde se postupně schází velká část osazenstva pissu. V hlavě a na papíře kompletuju postavy pro hraní FR hry a taky vlastně to, co se bude hrát.

Sobota, 29.4.2006, cca 10:30 - jde se na věc. Původně plánované hraní ve společenské místnosti bere za své a anektujeme pro účely hraní FR jeden osamocený pokoj.
Hru také v první půli pozoroval věrný divák Wazikasi, většinu času též AlieN a závěrečné finále neušlo pohledům cca půlky účastníků pissu, kteří herní pokoj doslova "naplnili".
(Dále v příslušné části reportu)

Sobota, 29.4.2006, cca 19:00 - po večeři taky došlo na sraz Sigil týmu, jehož se zúčastnil i Raz, který na piss na den přijel. Byla to jedinečná příležitost, protože tolik členů sigilské vrchnosti se pohromadě málokdy sejde. Pod vedením předsedy schůze Tokkara se projednalo pár organizačních záležitostí týkajících se Sigilu, takže i z tohoto pohledu piss svou roli splnil.

Sobota, 29.4.2006, cca 20:00 - dolaďují se poslední věci pro hraní Planescapu. Nárazově do hry přibývá crovax s Razem, takže se dolaďují ještě poslední organizační záležitosti.
Naposledy upravil(a) Ajantis dne 7.5.2006 23:04, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Ajantis
Sigil Team
Příspěvky: 5040
Registrován: 28.9.2005 22:38
Bydliště: die beschattete Berge
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ajantis »

Sobota, 29.4.2006, cca 21:00 - hraní Planescapu se přesunuje k nám na pokoj. Toto je poslední okamžik, kdy vidím klíče od našeho pokoje. Budou nalezeny až Sarumanem při pondělním finálním odchodu z pokoje. Zároveň se mi do rukou dostává klíč od druhého sigilského pokoje na hlavní budově. Nosím ho u sebe až do nedělního večera a vůbec nevím proč.
Každopádně začíná hraní Planescapu, který je personálně velmi nabitý. Role čestného rytíře, který na své zlaté časy už jen vzpomíná, se zhostil Tokkar. Druhým z urozených mužů byl ve sférách ideově ztracený Jonathan Eldridge alias AlieN. Do trojice tvrdiče řekněme kladného přístupu k věci doplnil drakův Williem Pletichor - harmonický, který to bral opravdu fanaticky.
Pak byl ve hře element protikladný - skeptik Lukas, který by vrazil do zad kudlu i nejlepšímu příteli. Za touto postavou hledejme samozřejmě Daemona. Pak zde bylo hráčsky ostravské duo - v postavách však zcela odlišná dvojice. Dominicus Merenil, coby MCZetův neklasický mág, který sesílal famfáry a nebyl spokojen s kvalitou sigilských encyklopedií, a crovaxův Niklas Šnékopf, hobit - a to ten, co vždy ví, kam pro co šáhnout, a tak si díky němu může Flíča, úlský klučík, užívat nové verze své oblíbené hračky. Skupinku nesourodých individuí doplňoval bard Neralen Medohlas, který vlastně neumí zpívat a raději ani nemluví, protože by svým chraplákem kazil dojem, který na první pohled snad možná ještě dával. Tohle byla postava v podání Raze. A aby byl výčet kompletní, byl tu Leif - chlapík, kterému bylo tak nějak všechno jedno, ale zároveň se o všechno zajímal... no, vlastně typický 7c
Pozn - Raz kolem půlnoci piss opustil a jeho postavu převzal do té doby divák Lothar.
K celému hraní je třeba dodat, že parta nebyla po celou ideově spojená a sjednocená a vlastně i fyzicky se z ní každou chvíli někdo vydělil. Vlastně se v mnoha případech ukázalo, že největší radost by někteří měli, kdyby viděli svého souputníka před ortelem trestu smrti.
Ono se tam vůbec ukázalo mnoho dalších věcí - dle Daemona by efektním skonem byl pád na střepy od půllitru, 7c začal projevovat velkou slabost pro plyšové hračky, AlieN i tváří tvář sadomasochistické psychiatrické léčebně neztratil svou víru a prohlásil, že "nemá žádný problém", crovax ukázal, že z fleku dokáže pohotově zaimprovizovat a zahrát mileneckou scénku a naproti tomu drake prokázal své zákonné sklony při noření se do inspekcí a vyšetřování Akorát chudák dívčina, které se Leif alias 7c i přes její pláč neustále vyptával na to "a jak ti teda zemřela maminka?"
Hraní skončilo něco před třetí hodinou ranní, tedy nedělní. Po návratu z nočních sprch jsem shledal, že tentokrát v našem pokoji jest pro změnu naopak více lůžek nežli lidí /tj. opak oproti včerejšku/ - Saruman se zdekoval do druhého Sigilského pokoje, kde bylo pro změnu uvolněné místo Ajantisem, který s Vampirií anektoval pokoj, který nám původně vůbec nepatřil. U nás v pokoji byla tedy příležitost k tomu zkusit se vyspat - ještě jsme s Daemonem trochu probrali hru a...

Neděle, 30.4.2006, cca 4:00 - usínám, sláva

Neděle, 30.4.2006, cca 7:00 - budí mě pobíhající děti na chodbě, zatraceně Zřejmě jistá forma odplaty za naše bujarejší noci - budiž tedy spravedlnost.

Neděle, 30.4.2006, cca 8:30 - vydávám se na snídani. Tam jsme s Frostym dlouho sami. První další sigilané se začínají trousit někdy kolem půl desáté. Paní servírka mi dává najevo, že by bylo dobré, kdyby i většina ostatních na snídani dorazila pokud možno před obědem S Jabem na sebe bereme nevděčnou úlohu budičů ostatních a snídaňáře se snažíme trochu popohnat k účasti na snídani

Neděle, 30.4.2006, cca od 10:00 - následuje relativně volná zábava. Promítají se filmy, hrají na plátně hry, já volím pokec s Neferit, Tokkarem, dorazivším Sarumanem a AlieNem.

Neděle, 30.4.2006, cca od 13:00 - po obědě se chystám připravovat věci na hru Ravenloftu a trochu dojet a připravit se na přednášku o komiksech. Věc se má spíše tak, že o komiksech kecáme se Sarumanem, což pak přechází v hodnocení průběhu pissu.

Neděle, 30.4.2006, cca 15:00 - odcházím na pokoj. Ve společenské místnosti se přece jen promítají filmy a pro přemýšlení o Ravenloftu a přednášce potřebuju trochu klidu. Saruman si vedle v posteli pouští hudbu a čte časopis. Po chvilce přichází Ajantis - původně pro šátek pro scénu Vrány, kterou s Vampirií připravují. Nakonec však v šest vycházíme z pokoje všichni tři na večeři plni dojmů z toho, že budoucnost je neodhadnutelná, náhoda velká, vztahy těžké i jednoduché zároveň a smysl života obecně těžko určitelný.

Neděle, 30.4.2006, cca 18:30 - Neferit bolí zuby, a tak vytahuji nouzový Algifen. Po chvíli rozvažování, zda je z pohledu Neferit akutnější bolest, nebo riziko algifenového pocuchání žaludku se volí aplikace preparátu. Volba se zřejmě osvědčila - Neferit si již dále na zuby nestěžuje.

Neděle, 30.4.2006, cca 20:30 - vykračuji do přednášky o komiksech.

Neděle, 30.4.2006, cca 22:00 - předávám slovo navazující přednášce o Hamsterem vybraných komiksech.

Neděle, 30.4.2006, cca 22:30 - po krátkých přípravách scény začíná divadelní kousek zachycující výseky komiksu Vrána vedený Vampirií a Ajantisem. Vampiria nakonec břit dostatečně ostrých kvalit nenašla, a tak krev v plánovaných proudech neteče. Po divadelní scénce Vampiria okénko Vrány zakončuje čtením úvodního slova a doslovu o symbolu Vrány. Tímto končí komiksová pasáž, která přechází v hororovou.

Neděle, 30.4.2006, cca 23:15 - následuje povídání uvádějící do japonských hororů a osazenstvo se dále rozděluje na několik částí - jedni budou sledovat noční promítání japonských filmů, druzí půjdou hrát Ravenloft a třetí asi postupně do hajan.

Neděle, 30.4.2006, cca 24:00 - ladím ještě poslední věci kolem Ravenloftových postav, připravují se dekorace svíček. Postupně si každého hráče beru bokem a seznamuju ho s tím, co je pro jeho postavu ve hře specifické.

Pondělí, 1.5.2006, cca 0:30 - dá se říct, že začínáme s hrou. Více viz příslušná část reportu.

Pondělí, 1.5.2006, cca 8:30 - jdu na snídani, pak trochu dát do kupy své saky paky, aby balení nemuselo být tak komplexní. Náš pokoj už opustili externisté, kteří tam dnešní noc spali, takže po delší době zase kompletní a pokojově právoplatná sestava.

Pondělí, 1.5.2006, cca 10:15 - kolektivní foto v jídelně a po něm z našich řad odjíždí CrowX.

Pondělí, 1.5.2006, cca 10:30 - v hodině dvanácté na řadu přicházejí Neferitiny izraelské tanečky. Úvodní exhibiční vystoupení Neferit je strhující - už jen proto, že jí to opravdu jde, ale taky proto, že se mi protáčejí panenky nad představou, že bych měl po celonočním Ravenloftu takhle lítat.

Pondělí, 1.5.2006, cca 10:45 - přesto se s hrstkou dalších vydávám na úvodní lekce izraelského tancování. Věc vypadá jednoduše, hůře se však praktikuje, ale nakonec se nám jakž takž daří do nohou dostat první tanec - jenže to se už překračuje k nácviku druhého Ale kdyby nic, je to velká legrace - zvláště pasáže, kdy se kolečko sbíhá k sobě občas dochází k úsměvně kolizním situacím Tanečky jsou též přehlídkou gymnastických schopností některých sigilanů - Tafif s Tokkarem střihají hvězdu a crovax, jak to nazvat, prohnutí zad do U. Následující taneček s plácáním přes stehno, který se mi líbil, pro přebytek zamotané hlavy a mžitků před očima vzdávám

Pondělí, 1.5.2006, cca 12:30 - po obědě následuje balení a úklid pokoje. Skládáme dohromady koš, jehož jednotlivé části byly rozptýlené i v dalším pokoji; hromada odpadků, které se ani do koše nevešly, jest nasypána do krabice od triček a Saruman nachází i inkriminované ztracené klíče. Až na pár šmouh od Hamsterových bot na stěně vracíme místnost v podobě, v jaké jsme ji převzali. Ve společenské místnosti pak následuje přehlídka kompletní sbírky pissovských fotek a videí.

Pondělí, 1.5.2006, cca 13:45 - těžká zavazadla naložena k Tokkarovi do auta, kterýžto se ochotně nabídnul k odvozu bagáže na zastávku autobusu.

Pondělí, 1.5.2006, cca 14:00 - už bychom mohli vyrážet, ale většina stále ještě pobíhá po chodbách. Vracím klíče od pokojů a místností - paní za barem se vyjadřuje vy stylu "přiďte zas". Daří se vyrážet směr vesnice Radíkov - autobusová zastávka. Cestou se několikrát míjíme s Tokkarovým fárem, která jeví sklony, že by si s náma zahrálo na slalom.

Pondělí, 1.5.2006, 14:15 - nastupujeme do autobusu, probíhají první rozlučky - Tokkar jede svým a bere s sebou Jaba, Vampirii a 7c.

Pondělí, 1.5.2006, 14:15 - 14:40 - cesta autobusem probíhá celkem tiše.

Pondělí, 1.5.2006, cca 14:45 - než nám přijedou vlaky, míříme ještě na poslední posed do nádražní hospůdky. S Ajantisem se vydáváme k pokladnám, abychom vybavili zrušení některých lístků naší pražské ekipy (yenn chyběl, Jab jel nakonec autem, aby stihl vrátit promítačku). S nadsázkou si tropíme žerty, že nás beztak budou posílat od oddělení k oddělení. Tak se taky ve skutečnosti děje a jednotlivá oddělení ještě k tomu popírají sama sebe navzájem. Ve finále nám ale poplatek za absentéry vracejí.

Pondělí, 1.5.2006, cca 15:10 - pomalu se zvedáme z nádražní hospůdky a chystáme se vyhlížet naše vlaky. Ostraváci se trhají jako první, takže další fáze rozluček. Někteří zamačkávají slzy a vydáváme se na nástupiště, kam si to zanedlouho naštráduje rychlík do Prahy. Ve druhé fázi se s námi loučí KOFi a Neferit. Saruman nezúčastněně prohlašuje: "hmm, takže tímhle jako končí piss? Hmm, dám si ten toust."

Pondělí, 1.5.2006, cca 15:31 - naše pražácká ekipa (+ přes Prahu cestující Lothar) vzápětí opouští AlieNa s Tafifem a nastupuje do rychlíku. Rezervace sice máme, přesto Frosty skoro hodinu stojí v uličce a uvolňuje tak místo jedné slečně, která si ale sednout odmítá - patová situace končí tedy tím, že se můžu na hodinu pořádně roztáhnout, protože nesedí oba.

Pondělí, 1.5.2006, cca 15:40 - cca po deseti minutách odjezdu z Olomouce se na nás začíná smát sluníčko a modrá obloha - věc, kterou jsme tři dny neviděli.

Pondělí, 1.5.2006, cca 18:30 - vylézáme na pražském Hlavním nádraží. Opět se adaptujeme na náš domácí všudypřítomný dav kolem sebe. S Ajantisem opět vybavujeme další vrácení peněz za lístky - tentokrát to jde trochu přímočařeji.

Pondělí, 1.5.2006, cca 18:45 - pražská ekipa se rozprachává do všech směrů - se Sarumanem mám nejdelší cestu, kousek s námi jede i Ajantis. V metru ještě řešíme, jak moc smrtelný může pro člověka být pobyt v kolejišti metra.

Pondělí, 1.5.2006, cca 19:00 - nechce se mi utínat debatu se Sarumanem, a tak s ním jedu až na konečnou.

Pondělí, 1.5.2006, cca 19:30 - vystupuju z výtahu a nacvičeným pohybem vkládám klíč do spodního zámku a...
...tady bych mohl skončit - tedy na místě, na kterém jsem téměř začal, akorát o 77 a půl hodiny později.




6...........Doslov



6.1........Nikdo nečeká španělskou inkvizici

Nu a na závěr všeho se sluší a patří někomu poděkovat.
A v tomto případě, kromě těch, bez nichž by report nemohl vzniknout, anžto je o nich, patří dík všem, kteří se podíleli přímo na fyzickém vzniku tohoto reportu.

Tokkar (Iniciátor a koordinátor)
Ajantis (Hlavní koordinátor, finální editor a autor)
Autoři:
Arian, CrowX, Frosty, KOFi, Neferit, Vlasák

A na samotný závěr jedna výtka -
Sedmibestii za to, že se na žádost, zda by nenapsala reportek z Planescape hraní, ani neobtěžovala odpovědět ;-)
Zamčeno

Zpět na „Pravidelný internacionální sigilský sraz“