3. ISS - REPORT

Známý též jako PISS.

Moderátor: yenn

Zamčeno
Uživatelský avatar
Vlasák
Sigilan
Příspěvky: 3017
Registrován: 26.9.2005 7:56
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

3. ISS - REPORT

Příspěvek od Vlasák »

Po delší prodlevě tu je slibovaný report ze třetího pissu. V rámci textu jsou roztroušené odkazy na doprovodnou foto-dokumentaci vázající se k dané pasáži textu. Doporučuji prohlížet během čtení ;-)

Všechny fotky (v originální velikosti a mnoho dalších kromě těch zde linkovaných) jsou ke stažení zde, jakož i krátká videa.

V textu zmiňované pořednášky je možno v podobě prezentací, audio či video záznamu stáhnout odsud.

Zvukové záznamy ze dvou her pak tady.

Reakce či dotazy na report sem.

Report z 1.ISS
Report z 2.ISS



Pozor, přijíždíme

Dosud jsme na triku měli pissy dva. Jeden odlišnější druhého - jiná místa konání, různá míry chaotičnosti, různý důraz na náplň srazu. A nyní je načase podat zprávu o tom, jak odlišný či stejný byl piss třetí. Rovnou na začátek lze umístit rezultát, že ač si v něm každý mohl najít to "stejné", co každý sigilský sraz provází, byl to piss zase dost odlišný od obou předchozích.

Takovou první odlišností byl už třeba fakt, že se celá pražská ekipa sešla na místě svého srazu včas - ani jedno zpoždění či prodleva, to je skutečně unikát. Blíže nám o této "před-pissové" fázi a o tom, jak se nám cestovalo, poreferuje Geralt.

Obvykle platí známý výrok, že od plánované doby setkání se má odečíst 15 minut, výsledný čas zveřejnit a vydávat jej za skutečný. Díky této lsti přimějete notorické opozdilce, aby dorazili včas. Vlasák, který se ujal organizace naší skupiny, však zřejmě podobné fígle nepovažoval za nutné, a tak se sraz konal rovnou v 16:20 na nástupišti metra Nádraží Holešovice. Jelikož jsem dorazil se čtvrt hodinovým předstihem (držíce se výše zmíněné teorie), stal jsem se tudíž prvním čekajícím. Za chvíli se z přijíždějící soupravy vynořil Vlasák a krátce po něm – překvapivě – také Hamster. Absence baťohu na Hamsterových zádech bohužel rozptýlila náhlé naděje, že by přeci jen na poslední chvíli rozšířil naši expedici. Zato však zašátral po kapsách a vylovil z nich jakési balíčky, o nichž prohlásil, že se musí dostat na Moravu. Vlasák tak rozšířil repertoár svých povolání o kolonku „pašerák kontrabandu“. Sotva co balíčky změnily majitele, objevil se yenn, kterého v těsném sledu následovali Jab a Adieu. S úderem dvacáté minuty se zjevil drake127, čímž uzavřel setkání, které proběhlo přesně dle plánu. Zlé jazyky to vysvětlily skutečností, že tentokráte s námi necestoval Saruman. Rozloučili jsme se tedy s Hamsterem, který se nenechal přesvědčit, že metrem směr Háje se až do Brna opravdu nedostane, a vydali se na Holešovické nádraží.

Komfortní časový náskok nám umožnil obsadit ve vlaku přijatelná místa k sezení, ač i tak jsme se museli rozdělit do dvou kupé. První anektovali Vlasák s Jabem a promítacím plátnem, v sousedním oddílu se zabydleli zbývající členové. Poté co se dal železný oř do pohybu, zahlaholil vlakvedoucí do interkomu přání šťastné jízdy a posléze pozdrav zopakoval ještě anglicky. Inu, takřka mezinárodní spoj Praha-Brno se holt nezapřel.
Rizikovou fázi v podobě kontroly hromadné jízdenky jsme přežili bez problémů, obavy z vysazení z vlaku kdesi v polích u Pardubic se naštěstí nenaplnily. Kilometry ubíhaly svižně a čím blíže jsme se nacházeli u moravské metropole, tím více se měnila náplň rozhovorů. Nejprve zcela nevinné debaty o takřka neomezených možnostech sítě matematicko-fyzikální fakulty, či vzpomínkách na minulé pokrmy u Šplíchalů se s přibývajícím časem postupně stáčely na Brno, na jehož účet pražské osazenstvo našeho kupé pronášelo posměšné komentáře. Zbývající cestující – děvče s neklamným brněnským přízvukem – za pomoci walkmanu pražáckou neomalenost blahosklonně ignorovala. Několik minut před předpokládaným příjezdem se náhle rozestoupily doposud nehostinné hvozdy a Brno se objevilo jako mávnutím hůlkou kouzelných střel. Strojvedoucí se opět dvoujazyčně rozloučil se zbytkem cestujících, a tak jsme vystoupili, dohadujíce se přitom, jak daleko za Uralem se asi můžeme nacházet. Jízlivé poznámky Pražáků pak pokračovaly ještě notný čas, především při pohledu na nápisy v azbuce rozeseté v nádražním podchodu.

Nastala další fáze putování – to jest jak se dopravit ke Šplíchalům. Tramvajová zastávka se sice nacházela po ruce, horší to však bylo s lístky. Trafikant trval na tom, že má pouze dětské. Netuším, co tím výrokem chtěl naznačit. Naštěstí opodál se nacházel prodejní automat, který se po věku nepídil. Po krátkém, avšak lítém souboji Vlasák vítězoslavně zamával hrstí papírků, čímž vydal znamení k obsazení proslulé šaliny, která zrovna přijela. Ve voze brněnské MHD pak drake127 pohrdl nabízeným zaměstnáním programátora. Podíval se na jakýsi inzerát nad svým sedadlem, zkušeným okem přehlédl výčet požadavků, načež odvětil, že někdo, kdo kóduje v tak zastaralých jazycích, nemá dnes už žádnou budoucnost.
Jak nám již s předstihem oznámil Tokkar, ze Zoologické zahrady odjíždí spoj ke Šplíchalům až někdy za hodinu. Vyhlídka dlouhého čekání na autobus byla ještě snad méně přitažlivá než šestikilometrový přesun po vlastní ose. Vlasák tedy zavolal Tokkarovi a domluvil s ním služby proslulé Tokkar Travel. Jen co se šalina dokodrcala na určenou zastávku, majitel rudé a závodně upravené Felicie doprovázen AlieNem, nás tam již očekával. Protekční místa ve voze obsadilo promítací plátno a zavazadla. Do zbývajícího prostoru se nasoukali Adieu, Jab a Vlasák. Zbytek družiny ve složení AlieN, drake127, Geralt a yenn se rozhodl vydat se mezitím podél silnice vpřed a ušetřit tím Tokkarovi kus cesty. Na první křižovatce záhy vyvstalo klasické dilema známé z Dračího doupěte – půjdeme rovně, nebo zahneme vpravo? Minulým účastníkům výpravy se odbočka zdála jaksi povědomá, ač se nemohli vzpomenout na drobný detail: zda-li je to TO místo, kde posledně zahnuli špatně či naopak. Nicméně po chvíli pochodu jsme se rozpomínali na známá místa, žel stále více v negativním světle. Nakonec zvítězil zdravý rozum a otočili jsme se zpět. Právě včas, na rozcestí se zrovna vynořila rudá Felicie. Zbylí Pražáci + domorodý průvodce AlieN tak unikli bídné smrti daleko od civilizace.


Po půlroce jsem tak zase byli ve starém známém místě - U Šplíchalů. Oproti podzimu, kdy jsme to tam znali převážně ve tmě a pod zataženou oblohou, to tam ve světle sluníčka a jara vypadalo trochu jinak - najednou jsme viděli budovy, které tehdy ne, a prostory, které tenkrát zůstaly skryté. V místě ale vše při starém - všudypřítomný pohodový přístup, staří známí barmani a kuchaři, psí společnost Pepy a Blondie tam byla též. Pár drobností tam ale jinak bylo - kádr personálu byl o pár lidí rozšířen (dalo-li se to považovat za personál - šlo spíše o kamarádšofty barmanstva, kteří si tam užívali volného víkendu a taky dali ruku k dílu), naopak scházela minule aktivní mladá dívčina (ta fotka na ploše Windows místního počítače byla možná ale ona :)).

Na místě byli už varáci a 7c, a samozřejmě pendlující Tokkar :) Krátce po naší pražské ekipě dorazila i ekipa neferití spolu s Tafifem. To byl takový vděčně diskuzní okamžik, protože se na několika frontách začalo zlehka i vážna rozebírat, nakolik Neferit svědčí zelená barva vlasů.



Cesta Neferitů s Tafifa na třetí slet Sigilanů do prostorů brněnské přehrady.

Nic na světě není úplně jednoduché a nic není tak, jak si naplánujete. Ale nakonec po asi 50 dopřesňováních se Neferit Sr. jako řidič, Neferit jako cestující a Kebule, který se ustavil navigátorem - dobře věděl, že je to funkce papírová, protože Neferit Sr. už tam trefí – napáskovali do Š-120 a vyrazily na nádraží pro Tafifa. Ten k překvapení široké veřejnosti dorazil tak, jak slíbil.

Po příchodu k vozidlu byla vyhlášena PNPR, tedy přestávka na pitný režim a každý účastník vyfasoval párek v rohlíku. Tafif se divil proč i on a dostalo se mu vysvětlení, že vozidlo Š-120 je starší kousek a vydává specifické zvuky, které řidič zná a bere je jako součást přepravního úkolu. Pokud by ale jemu kručelo v břiše, byl by to zvuk navíc a řidič by mohl být rozrušen mylnou představou, že vozidlo náhle vykazuje skrytou vadu. A protože řidič je už starší člověk, mohlo by se stát, že propadne depresi a ztratí schopnost řídit.
Tafif nevypadal moc přesvědčeně, ale dodaný gáblík s chutí snědl.

Cesta ze změnila v muka pro řidiče, protože Kebule oznámil, že trvá na tom, že si bude po cestě fotit každý pomník a boží muka či jiné památníky. Z trvale běžícího sporu nakonec vyplynulo několik zastávek. Výsledkem bylo, že Kebule nafotil několik pomníků, křížků, dvě čapí hnízda, jednu polovinu jednoho čápa a jiné podivuhodnosti. A jako nežádaný výsledek bylo, že cesta, která by normálně trvala hodinu a půl, se natáhla na podstatně delší maraton.

Nakonec v 19 30 večer skupina z Prostějova dorazila na místo srazu a s potěšením se začala vítat se zbytkem světa.


Velmi snadná aklimatizace

Celkově nám však svědčilo to, že si nás v drtivé většina barman od minula pamatoval jmény/nicky, a tak zakládání účtů a objednávání na své triko probíhalo zcela transparentně. V pozdějším večeru dorazilo i ostravské duo a to bylo s příjezdy pro páteční večer vše, tudíž se mohlo začít. Třeba s večeří :) Na fóru sice předtím zaznívaly ojedinělé kritické hlasy stran šplíchalovského stravování, nicméně tentokrát zřejmě došlo k jejich rozptýlení - gastronomická stránka pissu se nesla na velmi dobré úrovni - porce velké, chuťově dobré (platí i pro nedělní večeři dělanou dle netového receptu), docela rozmanitá kuchyně hotovek, snídaně formou šplíchalovských stolů - tj. talíř plný sýrů, marmelád (různých druhů, ale zároveň pokaždé "jablkovo-něco"), salámů, plátkových sýrů a k tomu rohlíky, kdo si co nabral, a čaje, kdo si co nalil.

Po večeři se trochu pokecalo, někteří si zahráli Magicy a začal se tvořit rámcový program pissu pro nadcházející dny. Tam se došlo k jednomu zjištění - piss má sice tentokrát dotaci tří plných dnů, ovšem díky tomu, že jistá část lidí v neděli odjížděla, se reálně jednalo v mnoha aktivitách pouze o jeden jediný den. Stará bolest tedy zůstala - jakým způsobem nacpat hodně aktivit do mála času. Nakonec se to použitím sofistikovaných metod včetně té "pokusu a omylu" nějak rozdělilo - akce, kde se nějak měli vyskytovat "nedělňáci" (ti, co v neděli odjíždí), se podařilo rozhodit do soboty a neděle, zbytek pak padl do neděle večer, pondělí a úterý dopoledne. Akorát se zjistilo, že program takto falíruje, ještě než vůbec něco začalo - s hraním hry ve Forgotten Realms se počítalo od sobotního dopoledne do odpoledne, pak měl následovat fotbal, přednášky a v noci hraní Ravenloftu. Ovšem FR se měl účastnit Arian a ten měl dorazit až v sobotu "někdy" - naštěstí dorazil dopoledne a nic se tedy nerozsypalo.

Kolem půlnoci se pak začalo s instalací naší technické výbavy ve společenské místnosti a vůbec její přípravou - rozhození stolů, zakrytí oken atp. Část poté zůstala zde (filmy, hry,...? bůhví), část si ještě vyměňovala historky dole v jídelně. Pohled na papír s rámcovým programem mi dával nápovědu, že bych měl jít tuto noc spát - tj. dokud to ještě jde. No, ono to až tak nešlo - na pokoji jsme se 7c a Jabem ještě řešili pár záležitostí z hraní papírových her - hlavně ideu, k níž jednou přišel Dalcor - hrát Čtyřlístek. A tak jsme tam rozebírali, že to je super nápad, 7c pak rozebíral RPG Rychlé Šípy a kdo co by mohl být za postavu, načež rozprava byla ukončena tezí o "čtyřlístkovém Ravenloftu" - Myšpulín jako šílený vědec, Bobík psychopat, Piňďa zvrhlík a Fifinka smilná děva. Tohle se Jabovi zalíbilo moc - osobně bych ale pro začátek zůstal u normálních Třeskoprsk :)


Sobota na plný plyn

Máme tu sobotu a další příjemné Šplíchalovské překvapení už lehce nakousnuté v úvodu - narozdíl od minula, kdy se snídalo individulními objednávkami toustů a párků, se tentokrát jednalo o tabuli prostřenou rohlíky, sýry, džemy (zde yenn vyslovil zajímavý poznatek o tom, že ať už je džem jakékoliv příchutě, obsahuje vždy podíl jablek - a skutečně, na jakékoliv vaničce s džemem byl v ingrediencích zmíněn podíl jablek - zajímavé, zavání to skoro až konspirací), salámy - a to vše ve stylu sněz, co hrdlo ráčí. Bezesporu šlo o hezký začátek dne ;-)

Po snídani (jako obvykle poměrně rozvláčné s tím, jak se postupně trousili postupně se probouzející sigilané) následovala první přednáška - Javor a jeho povídání o Baldurovi. Postavu, po níž nese jméno jedno město ve Faerunu, byste však za tímto hledali marně (nehledě na to, že to by byl Balduran) - šlo o Baldura von Schiracha, šéfa Hitlerjudend. Na rozjezd nám tedy bylo naservírováno toto téma doplněné o dobové fotografie a filmové záznamy. Přednáška byla lemována objevem Neferitina bublifuku - foukání bublin z prvního patra se ukázalo jako velmi vděčná aktivita a doprovodné snahy o co největší bublinu jakbysmet.

V dopoledních hodinách dorazil Arian, a tak nic nebránilo tomu rozjet hru Forgotten Realms. Paralelně proti tomu probíhalo sledování filmů a volná zábava. Protože opět tlačil čas, rozhodl jsem se operativně, že i v této "modelové" hře oproti původnímu záměru vynecháme systém AD&D a pojedeme ve Fate - což bude ve výsledku rychlejší jak pro tvorbu postav, tak i pro samotné hraní. Přes pár rozpačitých situací ohledně pochopení pravidel Fate se hra celkem povedla - a možná i díky Fatu samotnému - aspekty a zejména jejich interpretace ve hře samotné jsou opravdu silný nástroj zhutňující hru a nebýt toho, možná bychom se nedočkali heroického umírání trpasličího zrádce (hrál ho Kebule ;-)) a mnoha dalších výstupů ve společnské interakci s ostatními :-) Při hraní se také vyprofilovala další z řady drakovských svérázných postav - její protagonista neváhal i ochotně zapózovat, jak to vše vypadá v herním provedení, když si postava nasadí plášť.

Jak je zvykem, hraní FR se opět protáhlo - sice ne o moc, ale ano. Ovšem ne natolik, aby hatilo plány - fotbal na přivolání hladu před večeří se dal krásně stihnout, a tak se v docela velkém počtu oproti minulému srazu vyrazilo hrát. Historie se však opakovala - jako jediné ucházející hřiště se ukázalo nedaleké rozlehlé asfaltové parkoviště. Což s sebou neslo i kolize vyplývající z provozu a dopravní situace - párkrát se těžiště hry přesunulo až na silnici, jednou nám nahrál kloubový autobus, pár statických překážek v podobě zaparkovaných aut se taky oťukalo - zejména auto, kterému jsme vykloubili a křehce zpět nasadili zrcátko (ale aby majitel nebyl při jízdě překvapen odlétnuvším zrcátkem, Tokkar mu při jeho odjezdu vše přiznal a ukázalo se, že k žádnému poškození nedošlo a vše jde nasadit správně zpět); autobusek staršího data pomalovaný stylem ala hippies, který si to dlouho placatil u jedné z branek, to brzy vzdal a raději se vzdálil na odlehlejší část parkoviště.

Rozpočítali jsme se na dva sedmičlenné týmy. Tým A ve složení sevencreature, Target, AlieN, Arian, drake127, Adieu a Vlasák. Tým B pak ve složení Jab, Kebule, Tokkar, wosmahl, Tafif, Geralt a yenn. Už samotné fotografie jednotlivých týmů leccos předznamenaly - například lze poměrně snadno odhadnout, který tým odešel ze střetnutí vítězně - samozřejmě tým A, který jak už fotografie napovídá, vstoupil do utkání s větším nasazením, zaujetím a týmovým duchem (míč u týmové fotografie také mnohé naznačuje). Utkání nechybělo nic z prvotřídního fotbalu - góly, akce, parádičky, praví pivní fotbaloví diváci, ale i ostré střety - to tak do sebe vjeli dva na fotkách týmů stojících vpravo a dopadlo to propletenýma nohama a pohlazením podkladu hřiště - já hladil zejména kolenem a yenn rukou - jak je vidět z bolestivých grimas, zranění to byla vskutku vážná ;-)

Nutno zmínit, že vítězství týmu A velmi napomohla absence béčkového tahouna Tokkara, kterýžto se v půlce zápasu vydal naložit Vampirii. Ta se na jeden den přijela na piss podívat. Tokkara vezoucího Vampirii jsme potkali cestou ze hřiště zpátky ke Šplíchalům - co nás vyvedlo z míry bylo to, že v autě se kromě Vampirie vezlo několik dalších vlasatých stvoření - a teď co bylo pravděpodobnější - že s Vampirií dorazila i druhá partie Vampijantise, tj. Ajantis, anebo že si Vampirie s sebou přivezla nějaké kamarádky... těžko soudit :-P Nakonec se ukázalo, že šlo o stopařky, které potřebovaly zavést do vedlejšího penzionu. Při cestě obou týmů zpátky po silnici v rámci nepříliš organizované skupiny se ukázala víceúčelovost sigilských propagačních materiálů - mé oranžové tričko Sigil se ukázalo jako vhodné simulovat silničářskou oranžovou vestu, takže šlo bez obav kráčet i uvnitř silnice ;-)

U Šplíchalů už nás čekala večeře (ehm, že, Kebule? ;-)), mě pak dezinfekce kolena - jako jediná dostupná se ukázala slivovice. Ironií osudu jsem tak se svými abstinujícími záměry musel přijmout alkohol přímo do krve ;-) Po večeři následovalo pásmo přednášek - mělo jít o ty historicky-militaristické. Začal Neferit Sr. se slovní a obrazovou dokumentací pátrací výpravy po olomouckém hradu. Plynule měl přejít se svým dílem Tafif, ovšem... jeho prezentaci vytvořenou v Office nějako nevratně přechroupaly (tj. zchroupaly) OpenOffice na drakově notebooku - rychle se hledalo náhradní řešení, přes šplíchalovský počítač stahovalo vše možné (kdo ví, zda se tam ještě něco nestahuje dodneška - v rámci akutnosti se trochu pozapomnělo na limitace tamního wi-fi připojení) - nic však nakonec nepomohlo. A tak se od Tafifa přeskočilo k Geraltově poutavé přednášce o Benandantech.

Kolem jedenácté skončil přednáškový blok a vše se chystalo na hru Ravenloftu - tedy přesněji trochu-fantasy, viktoriánského hororu. Po přípravě postav (opět velmi zajímavých a vypečených - zádumčivý knihovník, uzavřený doktor - snad pediatr, vysloužilý voják, homosexuální básník, lehce pomatený konstruktér a mladý příslušník nějaké církve) se zhaslo a při svíčkách začalo hrát. Postavy představovaly pasážery cestující z pevniny na jeden ze vzdálených ostrovů - aby to mělo ty pravé grády, kromě hráčských postav tam byli i další divní pasažéř a došlo k několika podivným situacím - kromě postupného prořídávání posádky i k několik zvláštním odhalením tajemství jednotlivých postav. O strach nebyla v některých pasážích nouze, o spánkem přemožené hráče v jednom případě také ne :-P Nad ránem hra skončila a šlo se ještě narychlo krátce spát.


Neděle odjížděcí a flákací

Nedělního rána se Tafif vydal na svůj závod ve střelbě, u snídaně ho však nahradila Vampirie ;-) Před polednem byla na programu přednáška o moddingu - protože šlo spíše než o přednášku samotnou, tak i živou tvorbu krátkého demo-modu, vše bylo kryto videonahrávkou tvorby modu. Povídání to nakonec bylo o něco delší, než jsem čekal, zvláště poptávkou po tom, jak to vypadá, když se při tvorbě modu udělá chyba - a zvlášť ta jedna konkrétní, kdy se panáček na obrazovce objevuje pořád dokola. Mělo to i další následky, jeden z několik desítek-krát vytvořených panáčků na obrazovce vyvolal démona a ten seslal na nějakého jiného z panáčků ohnivou kouli, což s sebou přineslo i reakci všech napadených panáčků (tj. všech vytvořených), což přineslo i několik desítek démonů a s tím i další firebally, na které reagovali další panáčci mezitím nahradivší ty mrtvé, což přineslo další démony atd.atd. Tahle apokalypsa se však na obrazovce nestačila mrskat (či spíše trhat) dlouho, takže se jako bonus ukázalo i jak udělat, abychom shodili hru ;-) Ještě před přednáškou jsem byl poctěn "mateřskými" city Vampirie, kterážto mi věnovala náhradní náplast na koleno, jakož ten poloodlepený flastr, co jsem měl na noze od večera, je prý hrozný ;-)

Byla neděle a to znamenalo odjezd dobré půlky účastníků strazu. Tak se ještě udělalo hromadné foto, aby byla zdokumentovaná plná sestava. Před odjezdem pak došlo ještě na pár zábavných vložek v podobě hraní si na houpačkách a kolotočích, v házení a trefování se tenisákem, či v pokusech o to vyvést houpačku z rovnovážné polohy pomocí foukání. Toto dokumentují videozáznamy v archivu s fotkami.

Po prořídnutí řad jsme se rozhodli dát si nohejball, tedy spíše položit základy nové míčové hře zvané Sigilball, kde je dovoleno odehrát míč jakkoliv - jeden ze základních herních postojů demonstruje Javor. Sigilball nám vydržel po celé odpoledne a nutno říct, že nám i velmi dobře šel :mrgreen: V podvečer naše řady též posílil Lerek, takže nás bylo zase o jednoho víc. Na uvolněná místa v penzionu měla dle tvrzení personálu dorazit jistá skupina dívek. I vyhlíželi jsme po očku, koho to vítr zanese pod jednu střechu - leč ukázalo se, že jde o děvčata věkově téměř dvojnásobná od nás. Ne každý si na toto věkové zařazení nových hostů musel stěžovat :-P

Večerní program obstarala dvojice přednášek - Neferit povídala o světě Conana, společně s Kebulem byli vyzbrojeni znalostmi, že na ně ani ten nejzáludnější dotaz nevyzrál. Následoval Tokkar se svou přednáškou Existencionální stavy. Na tu pak navázalo krátké neformální povídání o Planescapu a sférách. Takže jsme měli věčer v přednáškově-diskuzním duchu, který se velmi dobře povedl...


Výletnické pondělí

...a máme tu pondělek. Ráno nás překvapil drake, který se po nedělním odjezdu vrátil ještě rychleji, než jsme všichni čekali. I on s image techno-nindži tak mohl sledovat druhou z přednášek z Tokkarova seriálu - tentokrát šlo o duchovní tvory, které na minulém pissu nestihl dokončit. Program na odpoledne byl výletní - počasí nám přálo, a tak jsme se rozhodli udělat si výlet parníkem. Ač se zdálo, že nám parník dle jízdního řádu ujede, podařilo se naší roztáhnuté skupince, jejíž začátek byl u mola a konec snad ještě pár metrů od penzionu, parník chytit, a tak jsme se vydali na plavbu. Kupodivu se vše obešlo bez jakýchkoliv incidentů :-P Ty totiž měly ještě přijít...

Parníkem jsem ujeli několik kilometrů směrem od penzionu s ideou, že se zpět vrátíme pěšky. Inu, proč ne - po silnici jsme se od místa našeho přistání po přehradním putování vydali směrem k penzionu. Na silnici však naše cesta nesetrvala příliš dlouho - odchýlili jsem se od ní do volné krajiny. Iniciativa vedení cesty byla přenechána Tokkarovi, který nás přes lecjaká a divná místa vedl stále hlouběji do lesa. Což o to, aspoň byl mezitím čas na to prodebatovat uvažovaný "piss mod", tj. totální konverzi pro BG2, která by se umístěním, dějem a postavami vázala na sigilské srazy. A jak jsme takhle šli z kopců a do kopců trochu se naše skupinka protrhala - názorově i celistvostí. Část začala jevit známky náklonnosti k tomu vrátit se na silnici a ke Šplíchalům dorazit ne lesem přímo (nejistá alternativa cesty), ale oklikou po silnici (jistá alternativa cesty). Drake, Kebule, Target a wosmahl byli extrémními zastánci enklávy "jdeme lesem", a tak se rovnou vydali ze stráně do jakýchsi křovin ve vidině toho, že to je sice obtížnější, leč nejpřímnější cesta ke Šplíchalům. Vyskytli se extrémisté opační, kteří k této stráni ani nedorazili, a pak většinová část "oťukávačů" terénu, kteří ke stráni dorazili, ale dali čelem vzad pro iracionalitu dalšího pokračování. Nutno dodat, že Tokkar nebyl ani v jedné skupince - mezitím se totiž vzdálil někam úplně jinam. A právě to "jinam" bylo cílem zatvrzelých "silničníků" i "oťukávačů".

Tokkara jsme našli - stál u rozcestí, mlčel a usmíval se. Další kroky nechával na nás. Jedna cesta vedla očividně směrem zpět na silnici, druhá neočividně ke Šplíchalům, tedy očividně zpátky do lesa a pomyslnou vzdušnou čarou kamsi ke Šplíchalům. Osobně jsem preferoval to, že když už jsme v lese, tak nemá smysl se vracet na silnici a mnohem zajímavější, ne-li rychlejší, bude cesta lesem. Poté, co jsem se s tímto od rozcestí odpojil směrem po cestě do lesa, tento názor sdílel pouze yenn. Co od té doby dělal zbytek, nevím - kromě toho, že ke Šplíchalům dorazil nejméně o 45 minut dřív... ;-)

S yennem jsme brzy narazili na kvarteto drake, Kebule, Target a wosmahl - právě se prodrali křovinami k cestičce ;-) Spojili jsme s nimi tedy své síly a vydali se po cestičce mířící povolně vzhůru kamsi do hvozdu. Kamenem úrazu všeho byla jedna věc - původní směr sice ke Šplíchalům možná vedl, ovšem vzhledem k různým ohradám a potokům jsme byli nuceni odchýlit se někam úplně jinam oproti správném směru. A tak jsme po zdolání několika potůčků, mnoha příkrých srázů dolů i nahoru a zkracování cesty přes některé ohrady udělali po všech okolních hřebenech takový oblouček přesně kolem Šplíchalů - kdyby nic, byl tam aspoň hezký rozhled po celém okolí.. Takže jsme po snad hodině a půl šplhání dorazili k, ehm, k parkovišti, na němž jsme den předtím hráli fotbal. Toto byl velký test naší vůle v kontextu znavené fyzičky - mohli jsme se vydat po silnici zpět ke Šplíchalům a během 5-10 minut bychom tam pohodlně byli... Pohrdli jsme však a s ideou toho dorazit do Šplíchalů skutečně lesem jsme se na silnici ani nepodívali a ihned to zalomili do zdolávání dalších strání - po několika stoupáních a klesáních jsme se konečně dotrmáceli ke Šplíchalům - sice jako ti druzí, ale morální vítězství bylo na naší straně :-P

Před večeří následovala ještě jedna partie Sigilballu, do níž byli tentokrát zapojeni i externí účastníci - jakási místní dítka. S nimi Tokkar vytvořil svůj dream tým a chvíli sigilskou sestavu pěkně proháněli. To je další dobré zjištění pro počátky Sigilballu a jeho prosazování - je snadno osvojitelný i předškolními dětmi. Díky tomu může jít o velmi perspektivní sport pro nejmladší, ovšem dostatečně flexibilní i pro seniory (ač Neferit Sr. myslím Sigilball nehrál).

Večer následovala druhá z dvojice mých připravovaných přednášek - "populárně-vědecky" podaná problematika historického i moderního šifrování. Po jejím skončení pak následovala poslední plánovaná štace - hraní hororovky. Pro prostředí ke hře se nám opět hodily svíčky, ovšem šplíchalovskou zásobu svíček jsme vyčerpali už hraním sobotní hororovky. Jediné svíčky, které se našly, byly svíčky pro narozeninový dort. Což o to, i ty by svůj účel splnily - ovšem problém byl s jejich stabilitou. Tyhle dortové svíčky totiž neprodukují tolik vosku, a tak byl problém je přilepit na nějakou podložku. Vše vyřešila Tafifova žemle, do níž jsme svíčky nainstalovali. Vypadalo to jako takový dortík, to však i ladilo s pozadím hry - hrálo se totiž za pubertální dítka, která v předvánoční noc zůstala přes noc v zavřené škole... Partička, kde Tafif s Javorem ztvárnili dvě děvčata, měla chvílemi docela nahnáno, hraní se myslím povedlo a vše to nakonec dopadlo možná trochu nečekaně.

Už bylo k ránu, když jsme dohráli, a od Javora jsme se dozvěděli, že měl skutečně nedávno narozeniny, a tak jsme mu věnovali sigilský narozeninový dortík, který začal po roztečení barevných svíček hrát všemi barvami a vonět po opékaném pečivu ;-) A protože se nikomu moc nechtělo spát, došlo ke konzumování všech možných zásob, které si jednotliví účastníci na piss přivezli. Ráno po hře to na stole nakonec vypadalo takhle, což mluví za vše ;-)


Ospalé, loučící úterý se stíhací jízdou na závěr

Třebaže v pondělí večer ještě Tafif uvažoval o tom, že by si úterního dopoledne vzal přednášku, kterou drake při své otočce doma opravil, nakonec to po probdělé noci nechal na další piss. Ono se vůbec nikomu nic moc dělat nechtělo, a tak se úterek kromě sledování filmů a balení v jiném duchu nenesl. Po obědě se to od Šplíchalů všechno rozjelo do různých směrů, a stejně tak i naše poslední skupinka s drakem, yennem a AlieNem. My jsme si prostřednictvím draka objednali jízdenky na autobus Student Agency, AlieN to s námi vzal do Brna, kde má přechodné útočiště. Vše se zdálo být bez problémů... až na to, že naši vypočítanou cestu na brněnské autobusové nádraží narušil linkový spoj od Šplíchalů. Ono se totiž zdálo, že vůbec nejede - aby měl autobus takřka na začátku své trasy 15 minut zpoždění, to se zdálo divné. A my v tuto chvíli měli asi tak minutovou toleranci na to chytit na místě, kam nás dovede tento linkáč, tramvaj, která nás odveze k autobusovému nádraží. Rychlé rozhodování, jestli autobus do Prahy ještě přerezervovat na pozdější spoj, anebo to risknout... a zhruba v této chvíli a ještě v oné minutové toleranci autobus nakonec dorazil.

Jenže vyhráno zdaleka nebylo - zrovna expresní spoj to nebyl, každého kolaře namísto předjetí následoval, takže naše vytipovaná tramvaj už asi byla ta tam. Což jsme na její zastávce jistě nevěděli - zda už jela, nebo ne, zdálo se to v tom Brně celé rozhozené. Něco přijelo, AlieN potvrdil, že jde o spoj, který by nám ve stíhání autobusu či ujeté tramvaje mohl pomoct, a tak se nasedlo. Pak už se jen hledaly kombinace, kde a na co přestoupit, aby to vyšlo co nejlépe a zároveň nejméně rizikově. Jeden takový přestup se našel a přálo nám štěstí - navazující spoj si to drandil takřka na zavolání, čímž jsme náš náskok před odjezdem autobusu do Prahy stáhli ze záporných čísel opět do kladných. Cestou tramvají nám ještě jedna postarší paní radila, kde vystoupit a kudy nejlépe běžet na autobusové nádraží... no, vypadalo to čím dál hmatatelněji jako nereálné, minutový náskok byl velmi mihotavý. Zachránila nás však jedna věc - prvomájoví demonstranti, kteří jednak způsobili odklonění tramvajových linek (což v našem případě znamenalo paradoxně časové uštření) a druhak zpomalení odjezdu autobusů z autobusového nádraží. Paráda, to nám zahrálo do karet dobře, a tak jsme náš autobus stihli i přesto, že jsme s yennem ještě nejprve nastoupili do špatného spoje ;-)

Pak už jen Jabovi na Florenci vrátit plátno a bylo definitivně po třetím pissu...
Infinity forever! - Baldur's Gate II add-on CZ
Fórum plné RPG - RPG fórum


Obrázek
Zamčeno

Zpět na „Pravidelný internacionální sigilský sraz“