Militaristický koutek Mk II

[PinHead]

no, já nevim, ale podle mně maj radarovy vlny dlouhou vlnovou délku, takže pro tělo zas tak škodlivý nejsou jestli ne tak mě nekamenujte
skromný nároz fyzikální lamy



i když na druhou stranu, jak se to vezme...i ten počítač, u kterého sedíš, resp. monitor, tě pomalu zabíjí, protže z něj jdou vlny

[Geralt]

Neferit Sr.: Promiň, že teprve nyní se vracím k Tvému předchozímu článku, v pořadí druhému. Snad to nenaruší tok diskuze. Na další část se podívám později. Zámerně nespojuji reakce na 2. a 3. díl do jednoho, abych této reakci neukradl jistou autentičnost. On pak člověk hodnotí kapitolu v knize jinak, když si přečte i tu následující.

Podruhé tak křesťané ovládaní papežem vystoupili vojensky proti svým bratrů ve víře - nestoriánům. Jen proto, že papež nestoriány prohlásil za odpadlíky od pravé víry!

Stále s Tebou nemohu souhlasit, příteli. Jak už jsem psal dříve, myslím, že od středověkého křesťanství očekáváš příliš mnoho. Nahlížíš na něj optikou dneška. Tehdy platilo rovnítko křesťanství = římskokatolické vyznání. Ostatní odnože byly prostě odpadlíci. Z jistého hlediska je i nevěřící přijatelnější než takový odpadlý heretik. Neříkám, že je to správný názor, nicméně i tohle byl jeden z kamínků v dosti komplikované mentalitě středověkého člověka. Víra pro něj byla vlastně jedinou jistotou, kterou měl, a proto se k ní upínal s takovou silou, až nám - lidem 21. století odkojených osvícenstvím a vědecko-technickou revolucí - přijde absurdní.

Co chci říct: středověké křesťanství (římsko-katolické) se s ohledem na tehdejší atmosféru nemohlo reálně spojit síly s nekatolíky. Proto bych v citovaném výroku místo tučně označeného "jen proto" napsal "právě proto".
Že se jednalo z politického hlediska neprozíravý postoj, je s odstupem času očividné. Nehovořil bych o zradě. Spíše si myslím, že očekávání Mongolů bylo trochu naivní, ale pochopitelné, vždyť co mohli vědět o komplikované křesťanské víře, která svými "předsudky" (z dnešního pohledu) svazovala papeži a řádům ruce?

Teď mě napadla trochu provokující myšlenka. Co když byl status quo s muslimy ve Svaté zemi pro řády a Řím do jisté míry výhodný? Přítomnost třetí síly (Mongolů) by dozajista narušila rovnováhu. Kdo si mohl být jistý jejich záměry po tom, jaké zprávy přicházely o jejich poslední návštěvy Starého kontinentu?

[Vallun]

Chci se zeptat: Je možný aby radarový paprsek dokázal zabít člověka na několik kilometrů? Kámoš mii ukazoval článek v časáku ABC ale nevěřim tomu. Prosil bych aby mi na to někdo, kdo se v tom vyzná odpověděl. THX

Teoreticky - laboratorně to zcela jistě možné je... A prakticky nepřímo taky:) radarový paprsek zaměří a pomůže sestřelit eltadlo ve tkerém letíš:) Ael teď vážně - ano, radarový paprsek vysoké intenzity dokáže člověka natolik pochroumat, že zemře. Co si vzpomínám, tak velké "halo" bylo z toho, že radary MiGu - 25 (zachytné stíhačky se supervýkonem po krátkou dobu) byly přetěžované, když s jejich pomocí ruští piloti na sibiři zabíjeli králíky. A v nějakém článku k danému tématu jsem četl, že snad v roce 1978 se vsadil sovětský pilot u nás, že s ním dokáže zabít dospělého kozla....

Minimálně to první z toho je popsáno v knize Johna le Barrona Poslední let pilota MiGu 25

[CrowX]

Celá ta nešťastná válka byla nepřehledná, zanikly v ní celé národy a státy. Jiné naopak vznikly. Svět se nezvratně změnil. Celé to šílenství skončilo v roce 1301. O život přišlo odhadem dva a půl milionu křesťanů a jeden a půl milionu jinověrců.

Môže to znieť trochu drsne ale napíšem "iba"? Prečo sa pýtam - pri Čingisovom ťažení cez Áziu zomrelo min 10mil ľudí, takže pred Mongolmi by som si dával pozor vždy - našťastie Čingischán zomrel, kedy zomrel inak by z Európy zostala iba halda horiacich trosiek - jeho potomci boli zviazaní tým ich "právnym" predpisom, ktorý samozrejme zostavil veľký chán (hlasovanie o novom chánovi chánov sa muselo konať na východe) - a taktiež nikto z jeho potomkov nedosiahol taký stupeň génia ako Čingischán - proste správy o ukrutnosti Mongolov neboli založené na nejakých veľkých výmysloch ale boli skutočné aj keď asimiláciou s podrobenými národmi sa asi stali mierne odlišnými od Mongolov, ktorí začali ťaženie Áziou.

[wosmahl]

Vallun: Sakra, ještě že sem se nevsadil o ty žvejkačky... Dík za odpověď

[Neferit Sr.]

Vallun a wosmahl - no já nevím ale myslím si, že tak jednoduché jak je to popisovaní v knize co citoval Vallun to nebude.
Dejte mi trochu času a já se na to podívám.

[Tafif]

CrowX: Krutost Mongolů se zaměřovala pouze na "nepřítele", bezhlavé vyvražďování na dobytých území se, pokud vím, nekonalo. Špatně dopadli ti, co se bránili. Příkladem je Bagdád, kde nikdo kromě křesťanů nepřežil. Číslo 10 milionů za vlády Čingise je dle mého naprostý nesmysl. Na jím dobytých územích by v tom případě nikdo nežil.
To, že Čingischán zemřel, Evropu rozhodně nezachránilo, neboť na ni se Mongolové zaměřili dlouho po jeho smrti za vlády Ögedeje. Tažení do Palestiny se konalo až za Möngkeho. Největší slávy ale dosáhli Mongolové ještě později, během vlády Chubilaje. U nás známějšího spíše pod jménem Kublajchán - o něm bych si troufl říct, že byl větším géniem než Čingischán.

[Tafif]

Nakonec jsem to přepsal ještě teď, abych to měl za sebou.
Zabývat se budu následujícím:
- základy o mongolské armádě
- předehra z roku 1223
- ruské tažení – tím končí tato první část
- 1241 a 1242
- počty vojáků
- úvahy o konci

Mongolská armáda

Nejdříve uvedu několik informací týkající se mongolské válečné mašinérie, aby bylo jasno, s jakými veličinami budu nadále operovat.

Rychlý postup - vcelku zajímavý fígl. Zhruba dva dny před hlavním vojem jelo několik rychlých jezdců/vyzvědačů. Za vojskem kromě zásobních oddílů, dobytka a tak dále, hnala se i stáda koní. Každý voják tak měl k dispozici na přepřáhnutí zhruba 2 - 3 koně. Zvědové pak v případě potřeby dávali signály k výměně koní. Cesta se tak dala zkrátit až na polovinu. Během nočních pochodů se využívala dlouhá kopí coby podpěra jezdců. Na konci kopí byla smyčka, která se přehodila přes špičku boty (tradiční mongolské boty – gutal, zimní pak boitog, mají zvednuté špičky, aby zbytečně nekopali do země) a kopí se opřelo o rameno jezdce před vámi. Mohli tak odpočívat za jízdy a nezdržovat se s přestávkami na spánek.

Základní jednotkou mongolského vojska nebyl lehký jízdní lukostřelec, jak se lidé často domnívají. Když si vezmete základní mongolskou formaci s typickým manévrem - tulugma, tak 2 jaguny (1 jagun = 100 jezdců) tvořily těžkoodění jezdci a 3 jaguny byly tvořeny lehčeji oděnými jízdními lučištníky (někteří měli i oštěpy). Třeba oddíly kešiků, tedy elitní oddíly "strážců chánova hlavního stanu" byly čistě těžkooděnci. Nejdříve byli jenom po tisíci (minghan), později se ustálil i celý tümen (10 000) kešiků. Složení se různí i podle ukořistěné zbroje od okolních národů a kolik vojáků se tak dostatečně vystrojí. Takovým příkladem elitnějšího vojska, než průměrné mongolské vojsko bylo, jsou 2 tümeny, které skončily u Kalky. Cesta, kterou prošly, jim naskytla dobrou příležitost se co nejkvalitněji vystrojit a vyzbrojit (převážně od Iránců), jejich složení tedy bylo asi 2:3 pro těžkou jízdu.

Lehká jízda (oblékala buď klasický mongolský oděv dél různých typů, vesty z ovčích kůží, nebo dokonce i lamelovou zbroj, i když ne takovou jako měli těžkooděnci, vyzbrojena byla pouze šavlí, lukem a šípy a lasem) sloužila v zásadě jako poslové, zvědi nebo pro typickou mongolskou taktiku - lehká jízda předstírající útok a provokující nepřítele střelbou z luků lákala nepřátele ke svým oddílům. Tvořili je převážně mladí chlapci a byli to první vojáci, se kterými se nepřítel setkal.

http://www.nationalmuseum.mn/col/cloth/pict/9.jpg - gutal
http://www.mkweb.dk/images/mongoliet.jpg - dél

Počátky

I když samotný tah Mongolů do naší oblasti – Uhry, Polsko, Slezko, Morava – probíhal v letech 1240 – 1242, předehra celé této události se započala již roku 1223. Právě tehdy se první armáda Mongolů převalila přes Kavkaz do jižních oblastí Ruska.

Jednalo se o dva velice dobře vyzbrojené a zkušené tümeny pod vedením Subudaje-Baghura a nojona Džebeho, vyslané Čingischánem v létě 1220 na dopadení prchajícího chórezemského šáha Aláluddína Muhammada. Jelikož ale šáh zemřel na nějakém ostrůvku v Kaspickém moři, dostaly nový úkol – prozkoumat západní oblasti (Rusko).

Jejich přítomnost v tomto kraji si brzy získala zaslouženou pozornost kumánských kmenů a ruských knížat, kteří vyslali na likvidaci nové hrozby své armády. Celkově se mohlo jednat o 80 – 100 tisíc mužů. Proti 20 000 Mongolů to byla vskutku působivá síla, ale fakt, že pouze mezi 15 – 20 tisíci Rusů bylo trénovaných a zkušených vojáků, nejednotnost ruských knížat, která vyrazila do boje prakticky na vlastní pěst, každý sám za sebe a ukázkové použití klasické mongolské taktiky způsobil jejich katastrofální porážku v rozhodující bitvě na řece Kalka.

Mongolské oddíly po klidném překročení Donu a průzkumu Krymu narazily na rusko-kumánské armády. První setkání se neneslo v přátelském duchu - mongolští vyjednavači byli zavražděni. Pochopitelně následoval boj. Lehká jízda s luky působící v rusko-kumánských řadách zmatek nalákala protivníka na pečlivě zvolené místo ke Kalce, kde čekala odpočatá a připravená těžká jízda. Celá řež trvala po tři dny, kdy se kyjevské oddíly statečně bránily na vozové hradbě, kterou vystavěly mezi tím, co se ostatní domorodci nechali masakrovat v otevřeném poli mongolskou těžkou jízdou.

Po této bitvě se Mongolové vydali dále do vnitřního Ruska. Ale před Perejaslaví svůj průzkum ukončili a vydali se zpět kolem severního pobřeží Kaspického moře do známých vod svého území.

Tím na dlouhou dobu zavládl v této oblasti opět klid a mír. Samozřejmě v rámci možností rozdrobenosti tehdejšího Ruska.

Ruské tažení

Návrat a velké tažení na západ započalo roku 1236 pod nominálním vedením Bátú-chána (prý posmrtně zvoleným Čingischánem za vrchního velitele tažení). Bátú (Batu) byl druhým synem (nejstarší byl Ordu, celé akce se také účastnil) Džuciho, prvorozeného Čingischánova syna, kterého nechal údajně sám Čingis na lovu roku 1227 zavraždit pro přílišnou vzpurnost. Jelikož byly západní oblasti říše a vše dál na západ, co si dobude, Džuciho údělem a po jeho smrti přešly na jeho syny, bylo zřejmě v Bátúově zájmu získat co nejrozsáhlejší území. Oficiálně všemu tedy velel Bátú, ale fakticky spočívalo velení v rukou Subudaje-Baghura (Subotaj), hrdiny od Kalky, toho nejlepšího, koho si mohli přát.

A tak se se svolením Čingisova nástupce, kagana Ogodeje (Ögedej, Ogadaj, Ugetaj) vydala armáda čítající 34 000 Mongolů na západ (podle "východních kronik"), ta k sobě přibrala snad na 50 000 Kipčáků, 30 000 vojáků složených z tureckých kmenů někde kolem Chórezmu a asi 20 000 vojáků z kmenů z Iránu. Celkem tedy asi 134 000 vojáků.

V zimě léta Páně 1237 vyrazila horda z Bulgaru přes zamrzlou Volhu (zamrzlé řeky jim obecně velice usnadňoavli postup, čas útoku tedy nebyl vybrán náhodně) a začala s postupnou likvidací nejednotných ruských knížectví, která si nebyla ani schopná navzájem poskytnout pomoc. Rusové předpokládali, že zůstanou-li za hradbami svých měst, budou v bezpečí. Nemohli se více mýlit. Na počátku roku 1238 Mongolové vyplenili Rjazaň, Moskvu a Vladiměř (Vladimir) a všechny následně do základů vypálili. Ještě v březnu se jim vladiměřský velkokníže Jurij II. statečně postavil na odpor na řece Sil, kde byl definitivně poražen. Po Vladiměři byl postup veden dále na severozápad přes Suzdaľ a Rostov směrem na Novgorod. Před ním armáda otočila a zamířila na současnou Ukrajinu rozprostírající se na jihu. Poslední zajímavostí je jakýsi střet u města Kozeľsk. Celý následující rok se věnovali zajišťování zbytku ruských stepí.

Do této fáze vše probíhalo zřejmě naprosto podle mongolských představ, postup byl rychlý, neorganizovaní a nejednotní Rusové nebyli schopni klást žádný zásadní odpor a tudíž ztráty invazních vojsk nebyly nijak zásadní. Jedinou výjimku snad mohly tvořit Rjazaň a Vladiměř, kde bylo nejspíše prolito dost krve na obou stranách. První problém přišel v létě 1240, kdy oblehli Kyjev, ke kterému se přihnali od Perejaslavy. To byl jejich poslední cíl, místo, kam se shromáždili zbytky vojáků z celého Ruska.

Obléhání Kyjeva trvalo na mongolské poměry neobvykle dlouho, přitom v té době měli již k dispozici ručnice, rakety a především děla, proti nimž je středověké opevnění nepříliš účinné, čehož později využívali i husité. Proč dobývání Kyjeva trvalo tak dlouho, není známo, nejspíš na straně Mongolů došlo k nějakým logistickým problémům – čekání na posily (nové oddíly z Chórezmu nahrazující ztráty, návrat jednotek zajišťující dobytá území), shánění obléhací techniky, nebo něco jiného. Obránců mohlo být dokonce i více, než obléhatelů, uvádí se až 100 000. Každopádně po půl roce, 6. 12. 1240 Kyjev padl a Mongolům se tak otevřela cesta dále na západ, do Polska a Uher.

Mongolům nepodlehlo jediné ruské knížectví – Novgorod. To naopak uzavřelo s Mongoly dohodu. Proč nebylo smeteno jako ostatní, je otázka. Novgorod byl významné obchodní centrum, takže jeho zachování bylo pro celý region ekonomicky výhodné. Naopak jeho zničení by nic nepřineslo, kromě naprosto zbytečných ztrát. V té době bylo navíc ohrožováno Švédy a Řádem německých rytířů, tudíž zřejmě nepředstavovalo ani hrozbu.

Když Alexandr Jaroslavič (tehdy čerstvě ustanovený novgorodský kníže) porazil 15. července 1240 švédskou invazní armádu na řece Něvě (podle toho později nazýván Alexandr Něvský) a později 5. dubna 1242 v tzv. ledové bitvě na Čudském jezeře řádové rytíře, vyhodnotil to dokonce Bátú jako obranu mongolského území a potvrdil tak Alexandrova otce Jaroslava Vselovodoviče vladiměřským knížetem a předal mu i Kyjev. Novgorodská samostatnost skončila až roku 1257, kdy Alexandr podřídil město Zlaté hordě.

Pokračování příště.

[CrowX]

Nechcem tu príliš šermovať s číslami obetí, ale je to dôležité z pohľadu pochopenia spôsobu psychického teroru, ktorý Čingis používal veľmi rád - takže malá citácia:

According to the works of Iranian historian Rashid al-Din, the Mongols killed more than 70,000 people in Merv and more than a million in Nishapur. China reportedly suffered a drastic decline in population during 13th and 14th centuries. Before the Mongol invasion, unified China reportedly had approximately 120 million inhabitants; after the conquest was completed in 1279, the 1300 census reported roughly 60 million people. Genghis was known to have killed millions of people in northern China, but precisely how many of these deaths are directly attributable to Genghis Khan and his forces or by other causes is unclear and speculative.

A to je iba Čína, potom treba ešte pripočítať obete z Indie, z oblasti Perzie atď - tí ktorí sa podrobili skutočne ušetrení boli, problémom bolo, že pri každej novej invázii pôvodní obyvatelia toho o Mongoloch až tak moc nevedeli a ak sa postavili na odpor tak sa uskutočňovali tieto masakre s cieľom vystrašiť zbytok - ale ja mám dojem, že ďalším významným Čingisovým cieľom, ktorý sa vôbec nikde neuvádza bolo zničenie poľnohospodárskych a výrobných štruktúr a tím vytvorenie ešte väčšieho tlaku na už aj tak zdecimovaný národ.

[Dalcor]

Tafif - je možné že někde mohli bojovat beze zbroje,a le vzhledem k uplatňované taktice je to blbost. prohráli by si to sami sobě.

[Sadako]

Práce Neferiťáka Voják v poli II. ke stažení ZDE - pro stažení kliknout na stránce na "Download for free with FileFactory Basic."

[Dalcor]

Sakra Vampi já mám ještě jedničku - nemůžeš mi psoalt layout? Abych to udělal stejně?

[Sadako]

Jaký layout? Jako ten původní dokument? Já to udělala na adobe.com pomocí "create .pdf online", tedy tvorbě .pdf a spol. příliš nerozumím.

[Dalcor]

Ahá, já v ruce nemám to v ptom pdf, poněvadž si ho v práci enstáhnu, šlo o to jestli jsi třeba nepoužila formáty nadpisů a tak..¨Pokdu sji to nějak neurpavovala tak já taky nebudu. Možná ;) . Nic. Podívám se na to doma...

[Sadako]

Není to upravované, prohlédla jsem vytvořené .pdf a zdálo se mi celkem slušné, tak jsem upustila od nápadu do něj šťourat. Neferiťák jej schváli. :)

Klidně bych Ti to .pdf hodila na mail, ale jestli v práci stahovat nemůžeš, tak by to bylo asi k ničemu....