SEKYRA JEDNORUK - GILDA A ŠKODNÁ

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět

máte rádi čokoládu?

ANO
2
50%
NE
0
Žádná hlasování
Co je to čokoláda?
2
50%
 
Celkem hlasů: 4

Uživatelský avatar
KEBULE
Sigilan
Příspěvky: 919
Registrován: 20.10.2006 11:00
Bydliště: Já jsem doma tam, kde mám svůj hrnek... Tak a tohle není pravda hrnek jsem si rozbil...

SEKYRA JEDNORUK - GILDA A ŠKODNÁ

Příspěvek od KEBULE »

Tak po nějaké době je tu další kousek tentokrát trošku kratší a už 8. díl v řadě snad se vám bude líbit... ;-)

No a tradičně nemůžu nepoděkovat těm co se na dílku podíleli ať už menší či větší měrou - Díky :salut:

Jen mi promiňte to odsekávání sloupců a tak prostě bych potřeboval odstavce... :-)
--------------------------------------------------------------------------------------

GILDA A ŠKODNÁ

Malý oddíl skřetů, asi dvacet bojovníků, kráčel po lesní cestě. Šli v útvaru a dávali co možná největší pozor na okolní les. Najednou se ozval zuřivý řev a z koruny košatého dubu mezi ně seskočil trpaslík. Ještě než dopadl, zarazil sekeru do lebky nejbližšího skřeta. Nechal ji vězet v lebce. Místo aby ji páčil složitě ven, vystřelil čepele z náloketnice na pravé ruce a po pahýl je zarazil do břicha dalšího. Zvedl ho do výšky jako by nevážil víc než pár kilo a hodil ho do cesty ostatním bojovníkům. Přišlápl si první mrtvolu a trhnutím z ní vyrval sekeru. Obloukem ji hodil do hrudi nejbližšího bojovníka, co přibíhal. Pak už jen vytasil nůž, nepříčetně se zachechtal a začal rozsévat smrt.

V tu chvíli byli skřeti shromážděni kolem něj a dotírali na něj jako smečka divokých psů. Sekyra jen děkoval za to, že se vždycky nechají strhnout, a pak si tak hloupě zavazejí. Během dalších tří minut leželi kolem dva mrtví a jeden umírající. Jednoruk pokračoval v boji, když v tom zařval bolestí. Umírající skřet ho z posledních sil sekl přes lýtko. Sekyra ho dupnutím na krk dorazil, ale musel u toho přešlápnout. Díky tomu ho další skřet sekl přes ruku. Sice za to zaplatil životem, ale nepříjemné a bolestivé zranění Sekyrovi zůstalo. Přestávalo to vypadat dobře.

Najednou z lesa vyletěl šíp a proťal krk jednoho z nepřátel. Vzápětí vyletěl další. A ještě jeden. Co šíp to mrtvý skřet.

Tenhle překvapivý útok ze zálohy skřety natolik vyvedl z míry, že na chvilku zakolísali. To dalo trpaslíkovi čas na to, aby se dal dohromady a znovu je začal cíleně zabíjet. Zatímco likvidoval zbytky překvapených skřetů, létaly do jejich řad další šípy. Zanedlouho už likvidoval posledního. Když ho zabil sedl, na kámen u cesty a jako by nic si začal obvazovat rány. Po chvilce k němu přikráčel muž v zelenohnědém plášti. Na hlavě měl kapuci a na obličeji masku, u pasu krátký meč a přes rameno dlouhý prohnutý luk a toulec plný šípů.

Jednoruk zvedl ruku na pozdrav. „Buď zdráv, příteli, a mockrát díky za pomoc. Fakt mi to bodlo.“

Kvůli mužově masce to nebylo vidět, ale v jeho hlas byl jasně slyšet vztek: „Já ti dám díky za pomoc. Fakt mi to bodlo. Já ale neděkuju tobě, stupidní řev a bezhlavá řezničina mi sesrala skvěle nachytanou past.“ Sekyra na něj s údivem hleděl a maskovaný bojovník pokračoval: „Jedinej důvod, proč si nedostal šíp do krku jak tady tihle parchanti, je, že ani já sem si tě nevšiml. Což znamená, že máš potenciál. Akorát tě nikdo nenaučil ho používat.“ To už na něj Sekyra zíral s pusou dokořán.

A muž stále pokračoval: “Ale aspoň že ve své blbosti likviduješ skřety, to jediný tě šlechtí.“

Nyní reagoval uražený Sekyra: „A ty si kdo, superbojovníku? Pobil bych je i bez tebe, akorát by to trvalo dýl.“

„Kdo bych byl? Škodná, nikdy si o nás chlapcích z Gildy neslyšel?“ Odpověděl maskovaný bojovník.

„Slyšel něco málo, že ste dobří bojovníci, co zabíjí skřety, ale za těžký prachy. Já to aspoň dělám zadarmo. A co se týče způsobu, dělám, jak umím.“ Reagoval vzteklý Jednoruk.

Kdyby muž, co nazval Škodnou, neměl masku, bylo by vidět, že se usmívá. „A ty si myslíš, trpaslíku, že si těch sto zlatejch nechám? Nemám víc, než co vidíš, peníze dávám Gildě. Z něčeho ty hladový krky v učení krmit musíme. A vůbec, jak se vlastně jmenuješ?“

„Říkají mi Sekyra Jednoruk. A tobě říkají jak, chlape?“

„Já už jsem se představil, Škodná jméno mé,“ odpověděl bojovník s malou úklonou.

„Tak formality máme za sebou, tak mi konečně řekni, co znamenaly ty řeči o pastech?“ zeptal se ho Sekyra.

„Co znamenaly? Tohle!“ Po těchto slovech vytáhl Škodná z nenápadné kapsy na plášti nějaký malý předmět a švihnul s ním do lesa. Najednou z korun stromů sjely dva kmeny na lanech a s dřevěným ŽUCH do sebe narazily, tak metr nad cestou. „No a o zbytek bych se postaral lukem, na meč by možná ani nedošlo. A vůbec, Sekyro, jak dlouho si se schovával v tom dubu?“ Jednoruk nevzrušeně odpovídal, zatímco obvazoval svá zranění.

„Ani ne hodinu. Asi před třema hodinama sem narazil tady na tu smečku. Trochu jsem jim nadběhl, vlezl do stromu a čekal.“

Teď chvilku přemýšlel Škodná: „Mohlo by souhlasit, zvlášť když si to dám do souvislosti s tím, co o tobě víme.“

„Moment. Jak co o mně víte?“ zeptal se podrážděně Sekyra.
„To je jednoduchý, Sekyro, Gilda má svoje lidi všude. Sledujeme všechny, co programově likvidují skřety jako ty. Poprvé o tobě bylo slyšet v Gormu, pak si se přesunul na západ k dnes již neexistujícímu Cardosu. Tam jsi zmizel a až za týden o tobě bylo slyšet v jedné malé vísce asi 50 mil odtud, jméno si nepamatuju. Vedeme tě v patrnosti hlavně kvůli tomu, proč zabíjíš skřety, proslýchá se něco o nějaké přísaze či tak něco.“
„Dobrý, když mě ale Škodný a ta tvoje Gilda tak bedlivě sledují, co z toho máte? K čemu vám to je?“ zeptal se ho Sekyra a pokračoval: „To mě vedete jako konkurenci k likvidaci či co?“

„Ne, naopak,“ odpověděl se smíchem Škodná a pokračoval: „I přes mýty o našem bohatství má Gilda pořád nedostatek peněz. Škodný jí dávají takřka všechno, co vydělají, ale je nás málo.“
„Aha, takže mě zkoušíš naverbovat?“

„To taky ne Sekyro, já ti navrhuju spojenectví. Ty si totiž už moc známý. Pro sebe i pro Gildu bys byl riziko.“
„A co to teda je ta slavná Gilda? Vůbec nic o ní nevím.“

„Máš moc otázek, a já ti nemůžu odpovědět. Už teď jsem řekl víc, než bych měl. Gilda a její postupy musí zůstat v utajení. Jinak ji Garlend a ten bastard Havran, zvaný též Firumil, najde a zlikviduje. Snaží se o to posledních pět let a docela se mu to daří. Jediný důvod, proč jsem ti řekl, co jsem ti řekl, je ten, že se proslýchá, že Garlenda a celou tu jeho skřetí verbež nemáš vůbec rád. Takže pokud chceš víc odpovědí, tak musíš s pravdou ven, jak je to s tvýma přísahama a proč děláš co děláš.“

Za jeho tón a celkově za to, jak s ním mluvil, by mu Sekyra nejraději dal po hubě, ale spočítal si, že tohle může být velice užitečný spojenec, koneckonců nepřítel nepřítele je mým přítelem. „Škodná, to máš tak….“ spustil Jednoruk a vypověděl mu celou svou historii od smrti Pol až po to, jak se dostal sem. Přiznal se i k vypálení Cardosu. Měl trochu obavy ze Škodného reakce, ten ho však za vypálení města pochválil:

„Náš průzkum zjistil několik tisíc upálených skřetů. Dobrá práce. V oblasti byli ještě další tři chlapi a ti během dalších tří dnů pobili dalších pět set skřetů. Tahle skřetí armáda prakticky přestala existovat. I já tam byl, dokonce si myslím, že tvoje stopy jsem našel. Akorát skřeti nepoužívají koně, tak bylo jasné, že je to někdo jiný. Minuli jsme se tak o dvě hodiny. No, a nyní k tomu, co je Gilda zač. Teď už ti mohu důvěřovat, ale požaduji přísahu. Co ti povím, nikdy neopustí ani tvá ústa ani tvou ruku. To mi tady odpřísáhni, nebo ti nic neřeknu.“ Sekyra mu to s klidným srdcem odpřísáhl. Škodná sedl na pařez u cesty a spustil.

„Gilda funguje v různých proměnách asi 150 let. Má jednu centrální základnu, kde se cvičí nováčci a podobně. Pak má mnoho menších základen. Ty slouží jako útočiště a střecha nad hlavou. Zároveň jsou to sběrná místa pro výběr vydělaných peněz. Polohu hlavního tábora ani menších vědět nepotřebuješ. Sdělíme ti to včas, pokud to bude potřeba, to ti slibuju. Ale celou dobu svojí existence dělá Gilda jedno, likviduje skřety. Škodné jsou nezávislé jednotky, nicméně Gilda má přehled, kde zrovna její muži jsou. A pokud je jich někde potřeba, pošle pokyn a daný bojovník se přesouvá do oblasti. Skřety likvidujeme za každých okolností, ale pokud je příležitost za to dostat zaplaceno, proč ne? Gilda potřebuje peníze pořád. Zároveň má Gilda spousty informátorů. Tím je zaručen přehled Gildy o tom, co se kde šustne. Skřetů likvidujeme co nejvíc a napadeným městům dáváme informace z pole o tom, kudy jdou, odkud zaútočí a podobně, to je naše práce. Proto po nás Garlend a Havran tvrdě jdou. Pokud kohokoliv z nás dostanou živýho, umíráme při mučení a nesmíme nic říct. Stálo by to příliš mnoho. Jinak nutno dodat, že Škodný hynou jak mouchy. Je nás moc málo. Proto shromažďujeme informace o bojovnících, jako jsi ty. Proto přítomnost tebe či kohokoliv jinýho snižuje počet nasazených Škodných, a tím naše riziko ztrát jak lidí, tak informací.“
Sekyra se zaujetím poslouchal: „Zajímavý, velice zajímavý. A proč ty masky a kde berete nový lidi?“

„Masky? To je součást výcviku, žádný jméno, žádná minulost, žádný závazky, ani pouta. Cokoliv z toho je využitelná slabina. Nový lidi verbujeme povětšinou ze sirotků, co se zapřísáhli stejně jako ty. Akorát říkám, každá Škodná, co se dožije 40i zim, je legenda a stává se mistrem a učí nováčky. Jinak Škodný obvykle umíraj do 30i let. Ale bývá to zpravidla smrt pro bojovníka jako stvořená – s krví v ústech, s ocelí v těle a kolem sebe mrtvé nepřátele. Tak mají umírat bojovníci. Nemyslíš?“ řekl Škodná a škaredě se zachechtal.

„V tom s tebou souhlasím. Ale přesto všechno mě naverbovat do Gildy nechceš. To nechápu.“ Odpověděl Sekyra.

„Ne, ty už Škodná být nemůžeš,“ odpověděl mu Škodná a pokračoval:

„Jak už jsem řekl. Si moc jiný a tvé jméno moc známé, byl bys pro Gildu nebezpečí. Ale v zájmu Gildy je, abys žil co nejdéle. Každý skřet, kterého zlikviduješ, nezabije nikoho z nás. Jestli chceš, můžeš se přidat pro tentokrát ke mně a já tě naučím, jak likvidovat skřety s rozumem a ne tak pitomě, jak to děláš ty. Byť to není v souladu s pravidly. Máme totiž pracovat samostatně. Co ty na to? Souhlasíš?“ Sekyra se poškrábal na hlavě a odpověděl:

„Byl bych blbej nesouhlasit. Cokoliv, co mi pomůže líp zabíjet skřety, je dobrý vědět. A ještě jedna votázka. Ten Havran, cos vo něm mluvil, je kdo?“

„Tak to bysme rádi věděli taky,“ řekl bojovník s kyselým úsměvem a mluvil dál.

„Víme o něm jen něco málo a i to málo jsme zaplatili doslova vlastní krví. Málokdo dokáže sledovat skřetí ležení bez prozrazení a jinak informace získáš jen těžko. Tak mě napadá, že jestli chceš pořádně zabíjet skřety, měl by ses naučit skřetsky, byť je jednodušší rozumět praseti. Ale zpátky k Havranovi. Víme o něm, že je to elf, nebo možná půlelf. Věk u elfa poznáš jen těžko, ale vypadá jako 30-35i letej chlap. Je to kurevsky nebezpečný bojovník a umí kouzlit. Podstatu a rozsah jeho magie neznáme. Dál víme, že je to první Garlendův muž, něco jako hlavní nohsled. On velí velkým akcím, jako bylo třeba napadení Gormu. A zároveň velí experimentům, to byl Gorm taky, ty zrůdy, cos s trpaslíky pobíjel, patřily k nové vyšlechtěné skřetské rase. Těžko říct, jestli je znovu nasadí, ta porážka stála za to. Nejčastěji vystupuje, jak mají elfové ve zvyku, v plášti s kapucí a je to dobrý lučištník. Tolik, jsou aspoň trochu jisté informace. Nyní domněnky. Garlend je s největší pravděpodobností jeho bůh. Proč, nevíme. Garlend je skřetí bůh, jen skřetí, proto je elf v jeho službách podivný. Příčina bude nejspíš v přízvisku Firumil, ale je to jen domněnka. Pokud přežijeme, tak ti dám 10 dopisů, magických dopisů, a když zjistíš něco důležitýho ohledně Garlenda a skřetů, dáš nám to vědět. Na oplátku ti slíbím, že my budeme informovat tebe. Souhlasíš?“

„Souhlasím,“ odpověděl mu Sekyra.

„A Havrana nebo aspoň někoho, kdo by odpovídal popisu, jsem v Gormu potkal. Příště ho zabiju. Měl jsem to zkusit už tehdá.“

„Cože? Jak to myslíš?“ vyskočil s úžasem Škodná. Sekyra mu ve zkratce popsal událost v Gormu. Škodná to okomentoval velice prozaicky:

„Doprdele svět, tys ho mohl zabít, a nezabil. Obrovská chyba, která bude stát spousty životů. No nic, aspoň víme, že tvoje, jak si říkal, nekromancerská magie na něj dobře působí, i to může být užitečná a hlavně využitelná informace. No, nyní už dle mě bylo dost tlachání, jdeme dál zabíjet. Sbal si svých pár švestek a mizíme, po cestě ti vysvětlím základní věci o maskování v lese, potažmo zjistíme, co umíš a co neumíš. Až s nimi skončíme, bude u brány Garlendova podsvětí slušná fronta.“
***
Tohle je prakticky konec setkání Sekyry Jednoruka se Škodnou. Cestovali spolu a zabíjeli skřety. Hodně jich pobili, než šli každý svou cestou. Pro Sekyru znamenalo tohle setkání velký nárůst nových vědomostí, zkušeností a v neposlední řadě schopností. Jeho další dobrodružství jsou popsána jinde.
A jak dopadl Škodná? Ani ne za rok, od zde popisovaných událostí podlehl přesile elitních Skurut - hai. Nicméně byla to, jak by sám řekl, smrt hodná bojovníka. Ocel v těle, krev na jazyku a kolem sebe pobité nepřátele…
...vždyť zaznívá,
zrána i k večeru.
Ten do srdce nůž zarývá,
do hrudi sekeru...
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“