Pohádka

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Pohádka

Příspěvek od SneZhulak »

kdysi sem se tu na foru obcas ukazal, ale to uz je hodne dlouho a byl jsem jeste dite, ted vidim svet trochu jinak. a vcera jsem napsal takovou věc, ktera ani moc nedava smysl, někomu to možná přijde trapne, někomu smutné...

Pohádka
Jednou takhle bylo pole. Zrovna bylo 6. prosince a na poli zrálo obilí a mezi obilím žíl Alfréd.
Alfréd měl rád svůj klid, ale byl i společenský, měl-li náladu. Rozhodně ale nebyl stavěný na velké věci, měl rád to, co chtěl. Byl spokojený a ještě k tomu se blížily vánoce. Vánoce sou v obilí vždy velká událost...
Každopádně když se alfréd chystal 6.prosince už jít spát , tu před něj spadlo jablkoa v něm zahlédl obraz měsícce na němž seděl skřivan ve vlněném svetru a baretu. V zobáku držel štetec a maloval hvězdy.
Alfréd vstal, zvedl jablko,zakousl se do něj a šel se projít mezi obilí. Jak tak šel, potkal Ladu která se děla na okraji pole a dívala se na moře, alfréd si sedl k ní. Lada se podívala na obvzlášť Pěknou vlnku a usmála se. Alfréd se opřel o kámen a zavrtěl nevěřícně hlavou a pak poklepal dřívkem o dřívko. Lada se zamyslela, potom pomalu utrhla stéblo trávy, prohlédla ho a položila jej na lehce zvlněnou hladinu moře, ve kterém se odrazila noční obloha. Alfréd dojedl jablko, zatvářil se nevyzpytatelně a byl rád že se může chápavě pokývat hlavou.
Zamával na skřivana, zahrál sobě a Ladě na píštalku a vydal se spátky domů.
Doma chvíli skoušel usnout , ale když zjistil že se mu to nepodaří, postavil raději na čaj a rozhodl se, že napíše skřivanovy báseň. Sedl si na zem a přemýšlel, jaká báseň by byla ta pravá. Napřed myslel, že napíše o hvězdách, ale pak ho napadlo, že to není dobrý nápad. Proto se rozhodl že napíše o obilí...vypil čaj a pak ji napsal, vypadá zhruba(hodně zhruba, snažím se vybírat nejpodobnější tvary ale sem omezen) takto :

klas.....P....strom.....(((
žlutá,zelená,šedá
málo a moc, potřeba
[melodie] a složený kapesník
List Kořen
! voda !
! @ !
! !
oranžová a světle modrá
Světle modrá nikoli oranžová
______________________________

Byl netrpělivý
Skřivan stále maloval štetcem hvězdy a odrážel se v jablku
Báseň se mu moc líbila

Alfréd usnul
Skřivan maloval hvězdy
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

krapet syrové poezie :-)

Malý stromek má malé plody
zaliju ho a zajdu do hospody
a cestou spátky u něj sednu
a povím mu, že korunu má v nedohlednu

Velký slon má dobrou naměť
pomohl mi najít námět
chobotem dloubl me dožeber
tím říká: tak si to po svém přeber

Jasná hvězda co svítí jen ve dne
Slunci k ránu náladu zvedne
a i když sem oslněn slunce jasem
řídím se jasné hvězdy hlasem

Temná tmavá tma v tmách
Odnáší sny smutně na marách
a šálou utkanou z víry
odhání žluté netopíry

Stačí se rozhlédnout a barvy v zrcadle hýří
proudy vlny ke spáse hnet míří
lehký záchvěv vody na hladině
zhasne světlo pak docela klidně....

pozn: todle sem napsal na hudbu Sigur Ros
__________________________________

Uši slyší, srdce buší
starý poklad, neňí ničí
ten já přece hledám
když se zhrobu zvedám

Srdce buší. uši slyší
vědění, je co mě ničí
vědění že stejně výš prd
pak se cítím,jak nejmenší zmrd

ruce klepou, nohy dupou
v základech už trámy rupou
cesty spět už nikdy není
když se člověk celý mění

nohy dupou, ruce klepou
už je chlapče, konec s tebou
rozhlédnu se kolem sebe
kde je peklo a kde nebe?

nebe je modré, někdy zas rudé
Co z života, co z něj zbude
Pouze tichá, ozvěna hudby
Pouze hlučná, slova té sudby
Pouze osud a pak prázdno
Pouze noc a žádné ráno
Pouze meč, co seká přesně
Pouze les, co voní ve tmě
Pouze chlad jenž tělo mrazí
Pouze schránky, v nichž sme nazí
_________________________

a teď schválně....kdo poznal o čem to je?
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

V hlavě mé, ticho se usídlilo
A mých myšlenkách, oheň rozdmýchalo
jednu věc já vidím teď
že za každou zdí je další zeď
každá zeď je další svět
na cestě, po které musíme jet
ta cesta, která konec nemá
na které je duše němá
uvězněná kolem vlastních zdí
které jsou všude okolo ní
hluboko, uvnitř sebe sama
vysoko až nad mrakama
vše se točí stále dál
až sem se z toho rozesmál
moc bych se pochopit chtěl
ale dualní je vše, bohužel
a čím víc se o to snažím
zjištuji, že stále nic nevým

_____________________

nasledující povídka je popis mé staré noční můry.

,,PRYČ! PRYČ! PRYYYYYYYYYČ!"
Řvu do davu....,,už to přichází!" ,, Utíkejte, proboha, utíkejte" a někdo jiný řve: ,,Je TO marné!" a přímo mě do obličeje: ,,JE TO MARNÉ!"...chytil se zahlavu a padl v pláči k zemi.
Překročil sem ho a utíkal....utíkal sem pryč, ale je to marné, je to nevyhnutelné. Ale stejně sem utíkal...,,UTÍKEJTE!"
Lidi kolem mě křičí, stejně neutečou, ono to přijde. A stejně utíkají.
,,ÁÁÁÁ je to beznadějné"
Hluk a najednou je tma
,,PRYČ!"
15 vteřin a pak to přijde
,,NÉÉÉÉ"
lidi padají na zem
,,Néé"
13 sekund...hrozný hluk
,,To ne"...
Proč?
,,Bože"
proč ne
..JE TO BEZNADĚJNÉ!"
beznaděj je všude, ve zvucích, v obraze , ve vzduchu , v pocitech
,,JE TO NEODVRATNÉ"
9 sekund
,,-----------"
JE to neodvratné
,,panebože"
DI DO PRDELE
,,konec"
konec?
,,konec"
5 sekund
,,konec"
kolem je klid a ticho
,,-------"
3 sekundy
,,-------"
2 sekundy
,,-------"
sekunda
,,-------"
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Tak blízko jsem, přece tak daleko
ledově svítí, červené líce
v ukrunté zimě jsem, oblečen nalehko
hvězdy když padají, palí mne srce
V nachovém usvítu, doznívá hlas
mé temné myšlenky, prudce se zvedli
ztuhlým pak tělem, probíhá třas
na zvony zvonící, andělé padlí
Tupé ostří, kácí stromy
němé prázdno, barvy moře
suchá voda, stavící domy
každý člověk, sám vždy umře
Tenký život, pomoc volá
slyší ticho, ozvěnu svoji
ledový dech, z krbu sálá
ale stejně, za to být stojí.
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Mílovými kroky, ženu se k cíli
kterého nikdy, dosáhnout nemohu
ten cíl, je značně černobílý
přesto ta cesta nestojí námahu
Stromy se sklání, nad mrtvým tělem
Ještě je teplé, srdce už netluče
Koho může být? Jen prach je kolem
je toho, kdo před sebou uteče
Srce už netluče, kolem však teplo
Námahu nestojí, stojí však žití
Vědomí, se s mozkem zpletlo
Každý cíl hledá, není zbytí
Nad hlavou ptáci, hlasitě krouží
Jejich stín, zahalil město
každý pták, samotný se souží
i když v houfu je jich přes sto
Zas mrtvý pták na své cestě
Nicotný v davu tichých zvuků
zmlklé srdce, v zahaleném městě
podá černému vrabci ruku
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Lidé(aneb další filosofický výlev)
____

Lidé?
Řekňete mi
co vám dává právo
dávat právo

Řekněte mi
proč právě slova
dělají nás lidmi

Lidé?
ja vím,
ale řekněte mi
...vaše odpověď
nebo moje otázka...
tak co chcete?
TAK CO?!!
Lidé?
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Nejmenší jsem z těch
co velkými se zvou
mám to však ale pech
že nadán jsem jen přetvářkou

jako kaňku na bílém listu
stejně je jen vymyšlená
tak dělám svoji bustu
já slepý sochař beze jména

pohlížím až k oblakům
z mé odporné prázdnoty
naslouchám náznakům
kdy kápnu světu do noty

mám v srci zrcadlovou síň
taky led a jedy hadí
lásky stále míň a míň
jsem přítel, co každého zradí

až pravdivé bude nebe
v zrcadle uzřím strach
pak zradím i sám sebe
a obrátím se v prach

________________


btw nevím jestli to vůbec někoho ještě zajímá, mám psát dál?
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Druhá pohádka s názvem
Zoufalý anděl

Anděl přemýšlel. Nebyl si jistý o čem, lépe řečeno nepřemýšlel, přesnější je komatil. Když někdo přemýšlí tak si pomatuje o čem protože používá k pemýšlení slova, naproti tomu když někdo komatí,nechá myšlenky jen tak plynout a pak si nepomatuje na co myslel. Anděl většinou komatil a zrovna teď o tom, že je.
Andělé jsou zvláštní...bytosti. Nemají totiž smysl, jenom tu tak bezvýznamu jsou, protže je někdo vytvořil. Ten kdo je vytvořil o tom ani zpravidla neví, to ví jenom anděl, což je ale jediná věc kterou ví.
Tohoto anděla stvořil básník.. Ne přímo, básník stvořil báseň a ta stvořila anděla, sám už si ani nepomatoval kdy, nebo jestli teprve bude vytvořen, anděl prostě existoval a komatil. Zapálil si a smutně se podíval na svá křídla, zašedlá od cigaretového kouře, který byl všude kolem. Byl zoufalý, ptal se ho někdo jestli stojí o svoji posranou existenci? Nikdo!
doprdele Nikdo...pomyslel si zahořkle
Naštěstí byl zoufalý.
Andělé se totiž dělí do několika tříd. První z nich jsou slepí andělé, ti prostě jsou a neví o tom. O tom vědí jen ostatní andělé a tak slepí existují jen pro ostatní ale pro sebe ne. Další jsou zoufalí a zlomení andělé. Rozdíl mezi nimi spočíváv tom, že zoufalí andělé mají naději. Zlomení se smířili, vzdali a propadli se do své existence.

Ale zoufalý anďěl s šedými křídli v tu chvíli pocítil něco co nikdo nikdy předtím. Nešlo o to co, anděl nevěděl co to znamená, ale díky tomu cítil že jaksí ví něco navíc a to vněm probudilo touhu. S pocitem že díky pocitu procitl, zatoužil dozvědět se o světě. A tak zatímco v něm bylo stále víc a víc pocitů, zvedl se, rozepjal křídla a prošel davem rozhonut nalézt mudrce.

Našel ho jak sedí s lahvovým pivem u televize. Přilétl k němu a poklepal mu na rameno. Mudrc se sice neotočil ale zeptal se:
"co bys chtěl?"
Anděl nadšením povyskočíl a okamžitě vykoktal:
"rád bych se dozvěděl něco o světě"
Mudrc se usmál
"mohu ti říct jen to co vím a nejsem si jistý bude-li ti to stačit..." ale když di všiml jak je anděl dychtivý,
začal.

"Svět se skládá z přírody(života) a bytostí. Bytosti se skldájí z pocitů, reality a myšlenek , život(příroda) je tvořen z víry, přání a snů.
A mezi tímto platí určitá rovnováha:

Pocity jsou tvořeny z lásky a hněvu
Realita je tvořena z lítosti a viny
Myšlenky jsou tvořeny z něhy a strachu
Víra je tvořena z myšlenek a reality
Přání je tvořeno z reality a pocitů
Sny jsou tvořeny z pocitů a myšlenek"

Pak se anděla ještě zeptal:
"víš z čeho je složena lítost?"
"ze strachu a přání"
"A vina?"
"Z víry a něhy"
Mudrc přikývl a loknul si piva.
Anděl už zas komatil, zdálo se mu že neporozuměl dokonale co tím mudrc chtěl říct. Pomalu došel k názoru že mu to vůbec nepomohlo. Zeptal se proto na první otázku která mu přišla na mozek
"Proč?"
Mudrc už mu nechtěl odpovědět, protože se díval na reklamy, ale když anděl dál čekal řekl:
"nevím, budeš muset najít člověka a zeptat se na svět jeho."
Anděl se tedy procpal davem, roztáhl křídla a vydal se za člověkem.

Člověk spal. Anděl z toho byl celý špatný, bál se že se už víc nedozví. Snažil se ho probudit ale marně, zdálo se mu že člověk spí věčným, nezrušitelným spánkem. Volal na něj - byl hluchý, lidé se nemohou (nechtějí) bavit s anděli. Jenže tento anděl měl pocity a tak vstoupil člověku do sna.
Ptal se "proč?" Ptal se hrozně moc "proč?" Na co to všechno? Anebo na co to nic?...prostě PROČ?...Člověk se ve spaní obrátil a zamumlal "proč ne?"
Anděl pochopil že bude muset za bohem, zvedl se a odešel jej davem hledat.

Když člověk osaměl, umřel.

Hledal boha douho, roky. Hledal ho všude kde mohl i nemohl, ale stále nacházel poze všudypřítomný cigaretový dým, ze kterého šedla křídla. Ptal se davu:
"Kde je bůh?"
a dav řval odpověd
"BŮH NEEXISTUJE!"
Nevěřil jim. Raději by si lhal než by jim věřil, jenže nevěděl co je pravda a co lež, takže si nemohl už ani lhát. A takstále hledal boha. V kouři, ve větru, v davu, v lidech, v noci, ve dne, v kopcích, v moři...
Až pak jednou, bez jakékoli poenty a když to nejméně čekal našel boha v sobě, vše pochopil. Dav měl pravdu, bůh neexistuje
a právě to jej dělá bohem, je to jeho protiklad k existenci, jeho nicotnost, z čeho vznikl hlavní zákon vesmíru,
"proč? proč ne".
Anděl už věděl proč existuje - protože není bůh a zjistil to protože má duši

Stal se zlomeným
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Střep tulipánu

Těsně pod hladinou
všichni ti neochvějní
stále stejní
utopení pro jedinou

tiše se rozplynou
hledající boha
zmučená snaha
snad mojí vinou?

jistota umírá steskem
zborceným krví
pravdu kdo ví?
nač být člověkem

zoufalé štěstí plaše
srdci už nechtěné
hraje samotné
hru na mrtvé duše
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Zbitá schizofrenie,
usedavě pláče do klína,
pokřivenému nelidství

-"prý do kurvy musíš tvrdě"-

Ukřižované zbytky života,
hladově volají po spáse,
jenž sami zavřeli pod víčka

-"hej, rozšoupnem a půjdem do jinýho světa"-

Slepenec zrezivělých nálad,
putuje přeprázdněnou podstatou,
ke třpitivým schodům doprdele

-"Mami! Sem vykuchané torzo, koukej!"

Bezmocně voláš?...Umíráš?
Já vysměju se všemu bez lítosti!
svým klamem, nahou beznadějí...

-"tak nekonečná nenávist"-

___________________________________
pohádka přestává mít dobrý konec
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Abyste furt neříkali že píšu emo básně (stejně je to blbost) tak sem hodím něco z trochu jiného soudku. :) ( má to být ironické)

Cvoci

Smutním ve dne, smutním v noci
furt veselí jsou jen cvoci
cloumá se mnou deprese
huba usmát nechce se

Začíná mne ale nudit
lidi kolem smutkem prudit
skusím aspoň úsměv tupý,
nepříjemné, svaly úpí

Nepomáhá, faleš zrádná
úsměv tupý - jiskra žádná
vypadal sem jako blbec
přestat smát se, nešlo vůbec

do blázince, zavřeli mě
vypadá to se mnou temně
diagnóza jasně zněla
stálý smích a křeče těla

Není to tu ale špatné
září to, co bylo matné
tak s ostatními cvoky
Zde směju se už roky
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Takže pohádka číslo 3, a můj první skutečný surrealismus. :)
_____________________________________________

Dámy a pánové, dobrou noc. Zdáli se vám že je den, nenechte se mýlit, možná chci být jen originální. Není to ale důležité, důležité je to dobrý. Přeji vám všem dobrý večer a myslím to upřímně (s kapkou tolerovatelné ironie), jak praví slogan jednoho pochybného politika. Jsem také pochybný (politik) a proto ještě jednou, dobrý večer(přeji vám najivně), Dovolte abych se představil.
Jsem zrcadlo.
Dámy a pánové, čekáte-li odhalení co všechno zrcadlím, budete sklamáni, čekáte li něco zajímavého, budete sklamáni, nečekáte li nic tak odejděte, představení je pouze pro lidi. Já zrcadlím co chci. Většinou zrcadlím sebe, z čehož vzniká efekt duálnosti(dva kruhy, dvě zrcadla proti sobě). Jenže pojem "Já" je daloko širší než si myslíte. Mohu zrcadlit jak vidím já vás (že se vidíte) a vy se potřebujete vidět, pokud ne, neexistujete(prosím odejděte). Předpokládám že jenom tato informace je vám na nic, budu pokračovat bez zdržování: Chcete li se podívat, můžete tak učinit zhruba za 60let. Během této doby budete mít čas na rozmyšlení. Rozmýšlení můžete provádět v jakémkoli směru, ovšem žádoucí je rozhodnutí k nahlédnutí. Musím vás ale varovat, jsem zrcadlo vašich očí, budete se vidět sami. Z toho plyne spoustu uvědomění, mimo jiné co si o sobě myslíte(zrcadlem). Pokud bude nejhůř, povzbudivě na vás zamrkám.
Dámy a pánové, nespěchejte. Pokud se vám bude zdát že již jste rozhodnuti, raději se vyspěte, (i špatné rádo moudřejší (špatného) večera) a vyčkejte. Přesně tak jak jste zvyklí. Pokud to nevíte, možná vás bude zajímat informace(ne, bez zbytečných keců by to nešlo, mám svůj styl), že se stále jen nemůžete dočkat. Doslova. Nemyslete si že je "to" o něčem jiném, ale žádný strach, je to normální(tak na okraj). Ono všeobecně není proč se stresovat, času je dost (i když je možné(dokonce pravděpodobné) že se jen tak nerozhodnete). Ale nakonec, ( a nikdo se vás neptá) se do zrcadla podíváte. Možná vám čas na rozmyšlenou protáhnu, stejně jako vy totiž umím čekat ( a že se někdy rozmýšlíte sakra dlouho). Asi už víte,jak mi říkáte vy, lidé.(ale já mám rád teatrálnost) Jsem smrt a dělám si z vás všech prdel.
Dámy a pánové, představení skončilo, dobrou noc.
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Zrada oranžové limonády

Snaha zrádná
ústa prázdná
s větrem slova
navždy nová
letí

slepec bílý
čisté víry
bulvární krásu
neonových lesů
chytí

zahozená pravda
prázdných vět
obletí svět
naposled
a spadne
zpět
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Hele, ty dveře
co jenom skrývají?
vypadaj staře
a prastaré bývají
skrz podivné moře
když otevřít se nedají
schované v noře
za nimi potají
rackové zpívají
...moře by se vylilo

za komínem sedí
cpe se sazemi
do dálky hledí
přece je na zemi
listy když padají
on za komínem stále
výkřiky s nadějí
posílá dále

až sníh pokryje
krajinu noci a dne
své dveře rozbije
řekne "naschle komíne"
...a odejde
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Uživatelský avatar
SneZhulak
Sigilan
Příspěvky: 344
Registrován: 8.10.2005 8:13
Bydliště: vlastní hlava
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od SneZhulak »

Pohádka 3

Byla jednou jedna chaloupka kousek nad vesnicí. V té chaloupce toho moc nebylo...jeden stůl, jeden hrncec, jedny kamna, jedna stará matrace, jedna dřevěná noha, v ní červotoč, na dřevěné noze babička a dvě židle. Jedna byla pro babičku a druhá pro hosta. Babička seděla každý den na svojí židli a večer když si lehla jí červotoč vyprávěl pohádku. Každý den jinou. Babička pokaždé bezeslova poslouchala a nechala se unášet stále hloub a hloub...
Jednou podvečer se přihnala bouřka. Byla strašná. Blesky létaly okolo oken, voda stékala okolo chaloupky v přívalech a hromy duněli s rytmickou pravidelností. Babička seděla na židli a měla strach, " co když blesk trefí chaloupku?" ale červotoč ji uklidňoval "blesk chaloupku netrefí, ani hromů se bát nemusíš, jsou jen zvenku"...když vtom se ozval hrom přímo nad nimi a na dveře se ozvalo zaklepání.
Babička se zvedla a šla otevřít
"NEotevírej!"volal červotoč
Ale babička byla hodná a nechtěla nechat nikoho venku v té strašné bouři. Otevřela a venku stál nehntě podivný poutník. Shrbená postava sahala babičce sotva do pasu, dlouhé ruce spuštěné kolem těla a na hlavě měl kápi pod kterou nebyl vidět obličej. Červotoč sikl. Babička se dívala na tichou postavu a po chvíli řekla"pojdtě dál, v téhle bouři není dobré být venku"
"NEpouštěj ho! NEsmí dovnitř!" šeptal červotoč
Ale babička byla opravdu hodná a tak otevřela dveře ještě víc a postava vešla.
Uvnitř si sedla na židli proti babičce, zdálo se že místnost naplnilo ohlušující ticho kterého si předtím nikdo nevšiml..."máte asi hlad něco vám uvařím" babička vstala a šla k hrnci, který postavila na kamna". Uvařila moc dobrou polévku, jakou uměla jenom ona a postavila ji na stůl před hosta. Když se najedl, řekla"půjdeme spát, můžete u nás přespat, ale budete muset ležet na zemi" Host otáčel hlavou, jako by se rozhlížel a pak si lehl na zem. Babička si lehla na matraci a čekala až červ žačne s pohádkou, ale červotoč mlčel..."řekni nám pohádku, prosím, červotoči" Dlouho panovalo ohlušující ticho ale nakonec se znohy přece jenom ozvalo:
"Byla jednou jedna chaloupka nad vesnicí a vní žila babička, měla stůl , dvě židle, kamna, hrnec a matraci. Jednou za bouře zaklepal na dveře podivný cizinec..." Host se bezeslova zvedl a odešel.
težko pochopit, že chápu vše, protože mi nezbýva nic jiného než nechápát nic
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“