Počalo ráno, slunce se vyhouplo na oblohu a poblíž vesnice Pahora se na měkkém palouku poblíž tůňky vzbudil hrdina našeho příběhu, Zerth. Chvilku jenom tak ležel a pak se pomalu postavil, promnul si oči, protáhl se a najednou ucítil strašlivé píchání v boku, cítil tu bolest, jako by ho nabodli na kůl. Odhrnul si rozervaný šat a uviděl modřinu velkou jako orkova pěst. Vzpomínal, co se stalo předešlou noc, ale marně. Dobelhal se k potoku a schladil ránu studenou vodou. Bolest už ustupovala. Rozhlédl se po okolí. Ve vesnici viděl obláčky kouře z komína místního hostince Na vážce, hrající si děti, ale hlavně kopu lidí okolo čehosi, co zaujímalo jejich pozornost. Zerth je chvíli pozoroval a potom si pomyslel, že se na onu zajímavost zajde podívat, hned jak dorazí do vesnice, a tak vyrazil…
… Cestou přemýšlel o tom, co se stalo minulý večer, že je tak zřízený (odhalil ještě další modřiny na svém pošramoceném těle), proč se ocitl až u potoka za vesnicí a o tom shromáždění lidí…
… Jakmile dorazil do vesnice, zastihl ho výkřik hostinského, který stál před svojí krčmou „Ty člověče jeden hnusná, poď mi zaplatit tu škodu cos nadělal v hospodě, nebo na tebe pošlu strážný,“ a příchozí odpověděl „ Jen klid, počkej až seženu groše, teď jsem na mizině.“ Ale hostinský se naštval a začal na něj řvát nadávky typu „Ty ghoule jeden smradlavej,“ nebo „Máš inteligenci jako zadky tří zlobrů dohromady“ a tak se z něj sypaly jedna za druhou až to Zertha rozpálilo a rozběhl se proti výčepnímu (i přes bolest modřiny na boku) , narazil ho na stěnu a uchopil ho pod krkem. Zerth nahmatal dýku a vytáhl ji z pochvy a přiložil ji hostinskému na krk. Napadený měl nahnáno a začal se Zerthovi omlouvat. Ale ten ho zarazil a povídá „Takhle se ke mně už nikdy nebudeš chovat, nebo tě zaživa stáhnu z kůže, rozumíš?“ a hostinský jenom přikývl. „Řekni, kolik jsem ti dlužen?“ „12 zlatých“ odpověděl zastrašeně muž. „Tak to stáhnem na 10 a těch si u tebe dneska odmakám za celodenní hlídání baru (což bylo hostinskému k ničemu) a dáš mi najíst a několik piv k tomu , co ty na to?“ hostinský opět jenom strachy přikývl….
…Zerthovi to nedalo a začal se hostinského vyptávat, co hrozného dělal včerejší noc. Dozvěděl se o rvačce, která se ztrhla kvůli půllitru medoviny a pak, že obtěžoval ženu místní zbohatlíka Grimmse. Poté ho vyhodili z hospody, několikrát se pokusil o návrat, avšak marně, protože potom ho odvezli až na místo, kde se probudil. Prý ho tam mlátili větvemi stromů, aby už konečně dal pokoj – to hostinskému pověděl strážný….
…..Sluneční světlo se rozplynulo a na nebi se objevil měsíc. Zerth už měl svůj dluh odpracovaný a hostinský byl rád, že už konečně opustil jeho stavení. Chlapík s modřinou se odebral cestou vedoucí přes místo, kde ráno viděl shromážděné lidi (úplně se mu to vytratilo z hlavy). Jak si to brouzdal přes náves, uviděl tu věc, která tehdy ráno zřejmě upoutala pozornost lidí. Byl to jenom kámen, ale ne něm byl vytesán jakýsi nápis:.......
Tak a tady je konec zacatku me povidky
- silne mi to pripomína Zerthimona, Dak'kona a veci okolo toho z P:T, ktoré sa mi sem príliš nehodia... )...
a mel jsem s tim velky plany=) vzdyt to znas 
