Dvě krátké povídky: Štěstí, A Different Story

Zde se soustřeďují různí pouliční umělci města Sigilu a prezentují tu svá expresionistická, dekadentní a avantgardní veledílka.

Moderátor: Sadako

Odpovědět
Uživatelský avatar
PostTrauma
Sigilan
Příspěvky: 1256
Registrován: 6.8.2009 16:02
Bydliště: Asteroid B-612

Dvě krátké povídky: Štěstí, A Different Story

Příspěvek od PostTrauma »

V záchvatu sebedestruktivity a touze po kritice jsem se rozhodl podstoupit dvě starožitné povídky z mé tvorby. Do dnešního dne se sám divím, co za člověka něco takového napsalo, protože nyní už toho nejsem schopen a má dílka upadají kvalitativně i kvantitativně. Nebojte se i ostřejší kritiky, jsem velmi odolný a navíc ji právě dost potřebuji.

---

Štěstí


Skomírající denní světlo se po večerech usazovalo na pastvinách za městem, kde ztrácelo poslední zbytky pozemskosti a odkud se vydávalo na svou pouť kolem světa. Za tohoto osvětlení jsem často sedával na oněch pastvinách, někdy jsem potkal pasáka, jak žene ovce z večerní pastvy, a prohodil s ním pár slov, a stejně jako to světlo jsem i já ztrácel na pozemskosti.

V té chvíli to snad ani jinak nešlo. Spolu s tím světlem jsem se vydával na cestu kolem světa, narozdíl od něj to však byla jen má fantazie, jež viděla všechny zajímavosti naší planety. Ve skutečnosti mi o ně ani nešlo, spíše to souviselo s poutí toho světla. Rád jsem se stával nepozemským. Dávno jsem zjistil, že nemá cenu plést se do lidských záležitostí.

V rozpoložení, v jakém jsem býval na stráni - pastvina se totiž rozléhala po stráni - , bych vydržel snad až do své nejdelší a jediné smrti. Ačkoli sám jsem byl člověk, měl jsem k lidem tak daleko, jak jen člověk k lidem může mít. Nejen, že jsem lidskou společnost nevyhledával, já se jí vyhýbal, bylo-li to možné. Občasné setkání s pasákem bylo nevyhnutelné, pakliže jsem chtěl na pastvu, což jsem chtěl. Naštěstí pro nás oba to byl milý chlapík.

Sedě na té planině jsem byl opravdu šťastný. Zapomínal jsem na všechno, zapomínal jsem, že existuje nějaký svět, zbavoval jsem se všech přání, nechtěl jsem ani, abych tam takhle mohl sedět věčně, neboť by to zhatilo mé štěstí hned několika způsoby. Zkrátka jsem seděl a byl jsem šťastný, dokud jsem se nevrátil do tohoto světa, kde vím, že nikdo nedokáže to, co já. Škoda, mohlo by to tu být o něco příjemnější.

Alespoň mi lidé nezávidí, protože jim nejde do hlavy, že by někdo mohl být šťastný díky sezení na stráni. Ostatně o tom ani moc nepřemýšlejí a hned spěchají někam do neznáma vydělávat peníze, což prý jim má za padesát dva let zaručit šťastný život.

Tak by mě zajímalo, jestli se té doby dožijí, a pokud, nakolik potom budou šťastni…
---


Druhá povídka je v anglickém jazyce a proto doufám omluvíte chyby, které se v ní vyskytnou. Některé si snad i uvědomuji, ale nejsem s to je opravit.
---

A Different Story


Twice, there was a man who was telling stories to anyone who listened. There weren't many people who were listening to him but there was always a huge crowd when he was telling a story. That means all of them heard him though most of them didn't understand to what he was saying.

For the first time the man was, there was a woman who listened to his story and then she went away from her home to do what she always wanted to do without caring about what anybody thinks about it. Soon after she lost her home, friends and family and in the end she didn't do what she wanted to do. So she went back to the man to complain.

That was for the second time the man was, when he was telling her and other people another story. Then she decided to do what she wanted to do first time but this time she'd care about other peoples' feelings and opinions. She had her home, friends and family back and she was doing what she always wanted to do.

She was happy so she came again where the man used to be to thank him but there he wasn't. He went away to do what he always wanted to do...but that's a different story.
---
Marně se snažím přijít věcem na kloub, neboť většina věcí klouby vůbec nemá.
Odpovědět

Zpět na „Lazzova akademie bujné rozladěnosti“