V noci na dnešek jsme s kamarádkou též spáchali Filmovou noc. Zmíním z ní 2 filmy.
Sedm samurajů od Akiry Kurosawy. Velká stopáž je využita opravdu bravurně a výsledkem je velmi všestranný snímek. Věrné prostředí feudálního Japonska, kde si ale film všímá spíše těch spodních vrstev, narozdíl třeba od Kagemuši. Situace ve společnosti a vztahy mezi jednotlivými vrstvami jsou dobře nastíněny a hlavní příběhovou akci tak lze vnímat v širších souvislostech, neměl jsem žádný pocit uměle postavené zápletky. Souboje, které pro někoho překvapivě nedostávají moc velký prostor, jsou pojaty hodně vidlácky, tedy přirozeně - samurajové nejsou nijak heroizování a velkou roli v nich hrají obyčejní rolníci, lze jasně cítit tu surovost a zvířeckost, s jakou se z vyděšených vesničanů stávají vrahové. V kombinaci s propracovanou psychologii postav tak tvoří opravdu vydatný (byť neuspěchaný) a uvěřitelný výlet do tehdejšího Japonska.
A opravdu příjemně mě překvapil film jeho syna, Kiyoshi Kurosawy -
Kaïro.
Společně s
The Others a
Ju-On 2 je to zatím nejlepší hororový snímek, jaký jsem viděl. Podobný je spíše tomu prvnímu, žádná krev, nechutné záběry či lekavé scény. Je velmi inteligentní, nabízí mnoho podnětů k zamyšlení a pokud je člověk naladěn na jeho frekvenci (btw hlavním tématem jsou "duchové"), jde o velmi silný zážitek. Kiyoshi zjevně zdědil režisérský talent po otci - atmosféra a technická stránka jsou zvládnuty perfektně.