Fir: Upřímně nezávidim. Obvzlášť teď když vim co to znamená dámský obdiv - hodně dobře lyžuju a většinou dělám různý hovadiny, který občas přitáhnou obdivný pohled, obvzlášť proto, že mezi mladými dnes nepotkáš vpodstatě nikoho na klasickejch lyžích, který mám nejradši. Za 1. s carvingama nikdy nepojedeš tak rychle a za druhý u carvingů nikdy nebudeš moc použít tolik síly aby ses udržel na sjezdovce, a k tomu ještě jezdím z nohama téměř u sebe, což se u carvingů jaksi nedá. Mimoto mimo sjezdovku jsou klasiky snad nejlepší. Ale abych se dostal k jádru pudla, je to jen povrchní obdiv, který naprosto nesnášim, protože kdyby vás ta slečna viděla jen tak ve městě nebo ste jí šel oslovit, ani by si vás nevšimla nebo by se vám vysmála.
Vamp: Snad proto, že pokud chci s někým být, tak chci být jen s ním a ten pocit je krásnej, prostě nevím o čem vlastně mluvíš. Mě nejde o vztah jako takovej, ale o ten pocit, když jsi s tím člověkem. Nikdy jsem nedokázal skončit v pelechu s někým kdo mě fyzicky přitahoval, ale znal jsem ho jen jeden den (reps. noc) a příležitosti jsem měl (nebylo jich moc, ale byly).
A vidíš Vamp, zrovna u tebe jsem s tvým náhledem myslel, že to střídáš jak ponožky.
nebo se pletu? 
Ač to bude už cca 6 let - dodnes si pamatuji velmi živě na to, jak jsem se nejdříve z té lavičky pln odhodlání, s připravenou 'úvodní' větou hrnul k dívce která mě o pár chvil předtím upoutala takovým způsobem, jako se mi to do té doby ještě nestalo - a jak jsem se k ní přibližoval čím dál tím víc, krok přestával být jistý, tepová frkvence se minimálně zdvojnásobila a na jazyku se začínal dělat uzel 
Důkazem budiž to, že jsem jí nebyl schopen po pár větách odpovědět na otázku jak se jmenuju - beze srandy 
).. 
