Sigil: Diskusní fórum

Swashbuckler píše:Vamp: Právě jsem to napsal, svym způsobem strach z toho že nic nepřijde. A tys nikdy něco podobnýho nechtěla?

Strach zabíjí myšlení
Párkrát jsem byla opilá endorfiny, to ano - pokaždé to na mě samo spadlo, já ani nehnula prstem - ale toť vše. Ne, po tom co popisuješ, jsem nikdy netoužila.

KOFi: Tak a ted to vypada jako ze se stydim jenom ja

Vamp: A co tedy chceš nebo očekáváš, nějak to nedokážu pochopit.

Firkraag píše:KOFi: Tak a ted to vypada jako ze se stydim jenom ja

kdybych se nestyděla...nejsem už asi vdaná (vzhledem k tomu, že abych věděla jak vypadá můj manžel a otec mých dětí, máme na lednici jeho fotku...a aktualizujeme jednou ročně-tuším)

btw: Zamilovanost způsobuje hormon fenyletylamin (snad je to správně ), který se vám z krve vyplaví až několik týdnů/měsíců po rozchodu..

Alexa: A nebylo by zajímavější, spíš ty fotky přidávat? Abyste jednou řekli, tak takhle šel zub času. Jinak jestli mohu, máš šťastné manželství?

alexa: Kde lita?

KOFi: eh? Ten se vyplaví nejpozději za rok. Ale ne od doby rozchodu, ale od doby, kdy začne působit

Btw zamilovanost je spíše nepříjemný pocit. Příjemné je, když ji (zamilovanost) uspokojujete. To všechno zajišťují stejné chemikálie?

Ajantis: A proč by nemohl existovat vztah s permanentní zamilovaností

KOFi: protože je to chemicky nemožné Ta závislost na oněch hormonech se otupuje a tělo je proti jejich vlivu čím dál více imunní.

Kofi: Říká se že zamilovanost vydrží jen max. 3 roky. Že je to prostě geneticky daný.

A sakra Ajantis mě předběhl.

kde lítá? hm...pořád někde...práce a služebky a cvičení a pořád dokola - jo- armáda je holubník...
šťastné manželství? ne...a ani nešťastné....prostě jedno z mnoha

Alexa: Tvůj manžel je voják z povolání? To musí bejt trochu drsný kdež jede na nějakou misi. Jak to snášíš?

KOFi píše:Frosty: A čím tě ta dotyčná tak okouzlila

...*zasněný pohled*..... Ten pocit je těžko k popsání.. Pokud budu mít čas - možná se ho někdy pokusím slovně blíže specifikovat ...
Každopádně měl za následek to, že jsem se - v té době ještě jako VELMI plachý hoch - odhodlal k činu, ke kterému se často neodhodlám ani dnes - jakožto tvor již dávno ne tak plachý

Swashbuckler: Apokalypsu zásadně neočekávám nic, jelikož po očekávání následuje nebezpečně často frustrace . Nemáme všichni stejné pocity a touhy, právě naopak.