Vampirie – dříve jsem se k odpovědi na Tvůj vstup nedostal. Ale dneska se do toho dám. Na začátek řeknu a napíšu, že nikomu nic nevnucuji, že respektuji volbu každého člověka jak naloží se svým životem a zda ho prožije úplně sám, s přáteli nebo ve vztahu s jiným člověkem. Je to právo jeho volby a mělo by každému zůstat zachováno.
Vampi, vždy když slyším či čtu - budu Tě citovat:
Skutečná zamilovanost je co? Hormonální zblbnutí, faktická závislost na druhé osobě, pocit fyzického nepohodlí, když s ní nejsem?
jsem na rozpacích. Nikdy jsem nad emocí nazývanou zamilovanost či láska nepřemýšlel z pohledu hormonů či zblbnutí nebo závislosti. Pro mě to byl pocit - který se ve mně nevytvořil za den či dva - že tato dívka je člověk kterého pokud bude souhlasit bych chtěl mít za celoživotního partnera. A platí to stále.
Pokud bych se na věc díval tak jak jsi to napsala, zůstanu sám – pomyšlení, že
ne má vůle
ale nějaké krátkodobě působící dávky chemikálií mi řídí život je pro mě nepřijatelná.
Nevím jak fungují manželství všeobecně. Já dokážu bez ujmy na zdraví jakéhokoliv druhu přežít i delší odluku. Ale vědomí, že se vracím domů ke svému kocourovi je pro mě potěšitelná situace. Bývá mi i smutno a stýská se mi. Někdy i moc. A když mě je smutno tak jsem jak malý děcko. Ale spíše to vidím jako důkaz toho, že svýho kocoura mám pořád moc rád.
Myslím si, že dlouhodobý vztah je kombinace lásky, odpovědnosti, vzájemné potřebnosti a hlavně pochopení toho, že do dlouhodobých vztahů lidé vstupují se stále stejnými – špatnými představami. Jsou to tyto:
Každý chlap si myslí, že ta pusinka co si bere, bude stejná po celý jejich společný život – naprostá kravina.
Každá žena si myslí že toho chlapa co si bere nějak změní – druhá naprostá kravina.
Pokud po zahájení společného života oba pochopí že se pletou a akceptují myšlenku, že chlapa nikdy žádná žena nezměnila a že každá žena se neustále mění má tento vztah šanci na dlouhodobost. I toho románového typu - dokud nás smrt nerozdělí.
Ano, zamilovanost přejde. Všední život, starosti co nese a přibývající věk ji odplaví. Ale pokud se pár dokáže přenést přes tuto změnu, přejde zamilovanost do trvalého citu, který ho může a mnoha případech i provází celý život..Odmítám řeči na téma, že je to jen zvyk, pohodlnost, ekonomická závislost a podobně. Od každého tam něco je, ale nejsou jediným nosným prvkem dlouhodobých vztahů.
Dále píšeš:
A tohle taky není něco, po čem bych toužila. Ať tak či tak, pro někoho mého zaměření je existence v nějakém rovném partnerském vztahu nemožná. Nejsem ochotná dělat kompromisy a hlavně nemám potřebu takhle s někým být.
Na to není co dodat. Jsou prostě lidé jako Ty, kteří svým myšlením, které nemohou ovlivnit, podobný způsob života nedokáží akceptovat. Nejsi jediný člověk, kterého znám a který vidí svět stejně. Nezbývá než to respektovat a blahořečit nový možnostem, které doba přinesla. Třeba i tomu o čem píšeš dále:
Spíš je dnes menší šance, že budou za své rozhodnutí života bez vztahu, manželství a dětí opovrhováni jako podivíni etc., ergo se takhle rozhoduje žít více lidí, než v minulosti, kdy se kolikrát z obavy před reakcí okolí rozhodli přemoci a do nějakého toho svazku i vstoupili.
I proto jsem napsal Vallunovi, že střílí od boku a že si myslím, že je to Tvé rozhodnutí. Pokud Ti takový život vyhovuje a jsi v něm spokojená, je vše v pořádku. A koneckonců kdo ví, třeba i do Tebe nakonec Amor vyšle svoji střelu a bude vše jinak.
Ono možné je všechno. Mám známého, přesvědčeného starého mládence. Je mu 38 let. Nikdy nikoho neměl, a ještě před půl rokem tvrdil že už zůstane sám, že nedokáže žít ve vztahu jakéhokoliv typu. Před půl rokem potkal paní o rok starší a když je teď potkávám, vidím šťastný pár. Možná je to výjimka ale proč ne.
Jinak v diskusi jsou velmi zajímavé věci ale napřed jsem se chtěl vyjádřit k Tvému příspěvku, protože jsi v něm odpovídala mojí maličkosti.
Vanda - velmi hezky asrozumitelně napsá
no.
Aneb v duchu předchozího: klid, Vampirie, my ti někoho najdem 
uz dlho som nic vtipne neprecital a dnes mam taku naladu na vtipy...