Sigil: Diskusní fórum

Jak se stavíte k tomuhle:
Při prvním hraní BG1 mohl člověk při troše štěstí najít některé skrytré věci (prsteny, zbroj)... Při dalším hraní si pro ně jdete nebo je necháváte být? Nebo si berete jen ty co jste našli při prvním hraní? Charname sice neví, že tam jsou, čili úmyslně nehledá...ale kdyby něco našel náhodou, tak jako poprvé, byl by ostražitější...tedy aspoň když jsem já prvně skutečně náhodou našel na mapě kde zemřel Gorion co bylo uschováno, ještě asi 10 dalších map jsem bedlivě zkoumal každičkou část terénu ) Jenže vy víte že to tam je, takže se nedá říct, že jste na to narazili náhodou...ale zase když kvůli tomu nebudete hledat vůbec, taky to není úplně ono...Tymořin jemný vliv je všude...i když charname má minci na hraně Takže pro mě trochu dilema..

Wazikasi: To už trochu zavání schyzofrenií, ne
Já pokaždé "vyhledávám" všechny "skryté" předměty, protože v BG1 se imho hodí opravdu KAŽDÁ výpomoc..

Tohle? To buď tedy rád, že jsi neslyšel má ostatní dilema...

já hrávám většinou s Tutu, takže tohle moc neřeším a beru všechno
ale když náhodou hraju bez něj tak jen někdy (nemám rád pixelhunting )

Wazikasi: Já, když vím, že tem ten předmět při dalším hraní je, tak si pro něj jdu... I když při mé skleroze to stejně nikdy nejni bez námahy
Ono autoři s tím i počítají, je to taková odměna za to, že hraješ tu hru znova.
A pak pořád je to přeci jen hra, a tohle je chování, které k takové hře tak nějak patří...

Jinak jen se s námi poděl i o ta další dilemata, jistě jsou zajímavá, jsem jedno ucho

to byste pak v bg2 nemohli používat tab.

Killdozer píše:to byste pak v bg2 nemohli používat tab.

A kdo říká, že používám? Ale bohužel si nedovedu vymazat z hlavy polohu (nebo aspoň částečnou) velké spousty věcí... Podobně jako s pastmi. Hledáte se zlodějem pasti i když vy jako hráč víte že tam nejsou?? Já si (skoro bohužel) opravdu u velké většiny lokací pamatuju kde jsou a kde ne.. Pryč je bušení srdce a potící se dlaň, když se zloděj opatrně posouvá před skupinkou a hledá je...pryč jsou leknutí, kdy ji odhalil na poslední chvíli, kdy už na ni skoro stál...kouzlo prvního hraní je prostě pryč...chtělo by to něco jak střep ledu z řeky Styx jako v Tormentu...ale jen s herním efektem, nechtěl bych se učit znovu chodit...

pasti začínám hledat až když do nějaké šlápnu (tedy kromě pár lokací o kterých vím že je v nich pastí jak nas...)

Wazikasi: ale proč tak drasticky ... Jednodušší je myslím si zážitek z prvního hraní pečlivě uchovat v paměti a smířit se s tím, že hrát True RP stylem se dá u těchto her jen jednou

Ajantis: Většinou se to týká toho, jak by se měla má postava zachovat s ohledem na přesvědčení...jenže já vím, že za něco bych získal víc expů, lepší zbraň nebo tak něco...prostě člověk občas sklouzne k tomu, že se odchýl od přesvědčení...protože okecat se dá v podstatě všechno, čili i to, jak si zdůvodnit, proč to postava udělala takhle v tom smylsu, aby to vysvětlení ladilo s přesvědčením...to pak dumám, jeslti ještě hraju a nebo se snažím obelhat sám sebe První zkouškou je obvykle Silke..
Další dilema? Třeba použítí svitků...jelikož postava je dobrodruh, ví, že existuje Svitek ochrana proti nemrtvým...jenže neví, že u Firkraga (nebo jak se jmenuje) je kupa upírů...A tahá u sebe průměrný dobrodruh, který odchází jako žoldák vyhnat orky preventivně tenhle svitek? A jeslti jo, tak to by mohl rovnou nosit od každého dva.. ne že by to nešlo, ale mě to přijde trochu křečovité.. A použití toho svitku je, jako by tam ti upíři vůbec nebyli...moc snadné..ovšem bez něj...au au au

Frosty: Ale já se smířit nechci! Ne a ne a ne! :smajlík Waziho zlostně poskakujícího a dupajícího:

wazikashi: kez by takovych jako ty bylo vic...

ono, prvni hrani byva casto spojeno s nedostatkem zkusenosti hrace s RPG daneho stylu. proto sem si, jako odkojenec BG, uzival naplno RP v NwN... ale u BG me to ako taky mrzi, ze sem to nezahral lip, i kdyz vsechny informace k dalsimu postupu ziskas normalne ve hre.

pozn. BG2 bylo o necem jinem. tam sem skoro nepouzil navodu. to byly 18 hodinový kalby... celej vyklepanej z dungeonu... zmrzlé ruce šmátrajíci rychle po mezerníku... ach jo..

Ja si už beriem len predmety, na ktoré som narazil sám pri predchádzajúcich hraniach a snažím sa jednať tak, ako by jednala moja postava.
Vetšinou hrajem postavu s dobrým presvedčením a nikdy nekradnem. takže ak sú niekde zamknuté dvere, tak ich nepáčim. Tak isto si neberiem veci z cudzích domov, aj keď niesú v zamknutých truhlách a pod.
Postavu si už vytváram tak, že aké vlastnosti prvé hodím, tie si nechám. Ak mám v parte hraničiara, nedávam mu lepšie brnenie ako pokovené kožené a zbraňové dovednosti si vyberám tie, ktoré sa mi páčia, alebo ktoré sú podľa mňa pre danú postavu typické, a nie podľa toho, že viem aké zbrane nájdem a ktoré budú najlepšie.

Aj tak to ale už na ďalšie hranie nieje ono. Mám ale veľkú radosť, keď narazím na iné riešenie problémov, ktoré som ešte nepoznal.

Ak tak je ale najlepšia hra naživo, alebo nejaká online rpg, kde hrajete so živými ľuďmi, každý improvizuje a nevie, čo može v následujúcej chvíli očakávať.

Hodná postava nemůže získat Balíček mnoha věcí... I když s démonem prohraji, můžu normálně pokračovat do dalšího patra... Nic se nestane, Cambion vrátí symbol a přidá navrch 3. část žezla. Jediné co by připadalo v úvahu je odmítnout s ním hrát... Nebo ho okrást o balíček (krajně nelogické) nebo ho porazit ve druhém tahu... a přijít o svitek s Wish.

Velehal: No já s ním vždycky 2x vyhraju a po třetí, o žezlo odmítnu hrát a on na mě zaútočí. Nevidím na tom nic proti RP a proti stylu hraní dobré postavy. Je to přece jen hra - můžu odmítnou s ním hrát - a když na mě zaútočí, tak to od něj opravdu není moc hezké.