No - chvilku jsem přemýšlel, jestli tohle napsat do blbé či dobré nálady, a nebo do stížností. Nakonec je to tu.
Dnes, když jsem nesl do práce neschopenku, se ke mě cca 500m od vchodu přiřítila vyjevená malá holka a ať jdu pomoct její kamarádce, která prý dostala epilept. záchvat. O pár metrů dál skutečně na zemi ležela holka a v křečích sebou házela. Metr od ní stála ještě nějaká důchodkyně a ať prý jí nějak pomůžu...
Tady by byla první stížnost - na mě - jelikož jediné na co jsem si v té chvíli vzpoměl bylo, že by jí neměl zapadnout jazyk. Zde mé vědomosti o první pomoci člověku s epil. záchv. končily.
Tedy jsem jí trochu vzpřímil, aby neležela na sněhu a snažil sem se jí druhou rukou otevřít pusu.. Pak se ptám, jestli už volali záchranku a jak dlouho tam leží - nic. Druhá věc co mě napadla byla, jestli to dotyčná nehraje. Vzal jsem mobil a řekl jsem, že jestli je to sranda, tak mají poslední možnost jí zastavit, jelikož jdu volat záchranku. Načež mi její kamarádka oznámila, že je opravdu epileptička (vytahla jí z tašky žák. knížku, kde to skutečně měla napsané) a řekla, že si ale její máma nepřeje aby jí vezli do nemocnice. Opáčil jsem, že na její matku se můžu vykašlat.
Než sanita dojela, tak z kamarádky postupně lezlo, že už to párkrát udělala 'jen tak' aby se prý nemusela učit. Ta paní, se na mě trochu s obavou podívala, a pak povídá: ''No já vám kdyžtak dosvědčím, že tu sebou opravdu házela''...
Tady se ke mě dostavila mírná nasranost a rozčilenost. Poté ta paní poodešla stopovat sanitu. Ta dojela zhruba za 4 minuty od telefonátu...
Tady by byla první pochvala a kus dobré nálady. Sice je nemocnice zhruba 1km od toho místa, ale i tak.
Doktoři přijeli: Ty jsi upadla?... Hm... A pamatuješ si na to?... Ne... do toho ta kamarádka: ona to už takhle párkrát jen hrála....Hm - tu asi budou na dětskym znát. Tak jí naložte.
Vážně si netroufnu říct, jeslti to hrála, jelikož jsem epilept. záchvat v životě neviděl, ale jedno mě na celé věci zarazilo nejvíc. Tohle celé se událo na celkem frekventovaném místě - uprostřed sídliště. A krom mě a té paní se tam pro jistotu radši nezastavil vůbec nikdo.
Tedy zarazilo - vlastně ani moc ne. Teď když nad tím přemýšlím, více by mě asi překvapilo, kdyby tam někdo další přišel
