Ajantis píše:Tak mě i na vejšce dostihlo to, čeho jsem se, aspoň tak doufaje, po maturitě definitivně zbavil. Musím se učit něco, co mě ani trochu nezajímá, nebaví a mám pocit, že mi to vůbec k ničemu nebude. Zkouška z právnické angličtiny... damn.
Tomu se nevyhneš, ať se budeš zabývat čímkoli.
Na střední jsem musela přežít matiku.
Na anglistice musím přežít lingvistiku.
V rámci litaratury jsem musela přežít velmi otravnej úvod (a to si můžu gratulovat, že mě americká literatura - narozdíl od mnoha spolužáků - baví, protože z ní máme povinnej jeden seminář).
A třeba i v rámci semináře o viktoriánský literatuře jsme museli přečíst pár věcí, co mi fakt nesedly.
Dokonce i když maximálně zúžíš svoje pole zájmu a působnosti, objevíš něco, čím by ses radši nezabejval - ale budeš muset, pokud z tebe má bejt odborník (anebo profík - anebo obojí).
To je život...
nechápu, proč mi musí játra, žaludek a slinivka oznamovat to, že je mám šílenou bolestí a nevolností 
a dále mě šíleně zlobí Qip a bolí oči 
za co, velký Cthulhu, za co 
nesnáším zkoušky před nějakou soutěží 
