Napsal: 19.12.2006 13:53
Dalcore - kde jsi na takovou zásadní myšlenku narazil 
Jsem přesvědčen i podle smajlka, že jsi to myslel jako ironický šleh a napíšu co si myslím já. 
Bude to trochu vážnější, ale snad to nebude na škodu
Jsem ve své podstatě poměrně nenormální člověk. Jsem ženatý 22let. Ženil jsem se ve dvaceti letech a šesti dnech. Po tříleté známosti. Že to děvčátko, které je už takovou dobu můj kocour miluji, jsem zjistil asi tak v devatenácti. Mě se prostě líbila i když vícero kámošů říkalo: " Co na ní vidíš vole, to nebylo něco lepšího?" bylo jich pět a vzali to co považovali za lepší - všichni jsou různou dobu rozvedení a někteří to stihli i vícekrát.
Svoji ženu miluji. Jinak než v těch dvaceti letech. Je to můj člověk. Je to ta, kdo se o mě strará když jsem marod a na druhou stranu se starám já o ni. Je to máma mých dětí a myslím si, že je to prima máma. Je to i výborný parťák a ještě něco, co si nechám pro sebe.
Tím jinak myslím, že to není spalující osudová láska. Je to potřeba být s ní, vzít ji do náruče když něco děláme v kuchyni, v obyváku i na procházce. Potřeba probrat co je špatně a co dobře doma, , v rodině, v práci. ale hlavně je ten cit schován v tom, že je tady se mnou, nejsem sám a dokud budeme oba živí tak sami nezůstaneme.
Fyzická přitažlivost? Dalcore, příteli jsem realista. Po 22 letech kdy jsme oba zestárli věkem, jsme unaveni prací, výchovou dětí a oba jsme přibrali nějaké to kilo - myslím že o tom už to není.
Chtíč? Jo taky někdy. Jinak je pro mě sex potřeba hlubší blízkosti s milovaným člověkem ale taková střelba jak před 20 nebo 15 léty už to není. Teď zrovna jsem spíš lenoch.
Já věřím na lásku a věřím i na věrnost. Dneska se to možná nenosí, ale pro mě je to hodnota které se nevzdám. Alespoň pokud to budu schopen ovlivnit. Mám dobré příklady v naší rodině a myslím si, že to možné je.
Ten náš sigilan Firkraag - není důkazem že mám pravdu? To je postoj před kterým smekám a hluboce ho vnímám .Vydržet čekat na svého člověka takovou dobu, to je v dnešní době téměř zázrak.
To není jen chemie, chtíč to je něco víc. Přál bych mu , aby se to co do tohoto vztahu investoval vrátilo. A ono se to vrátí. Je to houževnatý člověk. A já mám takové lidi rád, mají totiž schopnost dosáhnout svých cílů. A tom život je.
Jsem přesvědčen i podle smajlka, že jsi to myslel jako ironický šleh a napíšu co si myslím já. Bude to trochu vážnější, ale snad to nebude na škoduJsem ve své podstatě poměrně nenormální člověk. Jsem ženatý 22let. Ženil jsem se ve dvaceti letech a šesti dnech. Po tříleté známosti. Že to děvčátko, které je už takovou dobu můj kocour miluji, jsem zjistil asi tak v devatenácti. Mě se prostě líbila i když vícero kámošů říkalo: " Co na ní vidíš vole, to nebylo něco lepšího?" bylo jich pět a vzali to co považovali za lepší - všichni jsou různou dobu rozvedení a někteří to stihli i vícekrát.
Svoji ženu miluji. Jinak než v těch dvaceti letech. Je to můj člověk. Je to ta, kdo se o mě strará když jsem marod a na druhou stranu se starám já o ni. Je to máma mých dětí a myslím si, že je to prima máma. Je to i výborný parťák a ještě něco, co si nechám pro sebe.
Tím jinak myslím, že to není spalující osudová láska. Je to potřeba být s ní, vzít ji do náruče když něco děláme v kuchyni, v obyváku i na procházce. Potřeba probrat co je špatně a co dobře doma, , v rodině, v práci. ale hlavně je ten cit schován v tom, že je tady se mnou, nejsem sám a dokud budeme oba živí tak sami nezůstaneme.
Fyzická přitažlivost? Dalcore, příteli jsem realista. Po 22 letech kdy jsme oba zestárli věkem, jsme unaveni prací, výchovou dětí a oba jsme přibrali nějaké to kilo - myslím že o tom už to není.
Chtíč? Jo taky někdy. Jinak je pro mě sex potřeba hlubší blízkosti s milovaným člověkem ale taková střelba jak před 20 nebo 15 léty už to není. Teď zrovna jsem spíš lenoch.
Já věřím na lásku a věřím i na věrnost. Dneska se to možná nenosí, ale pro mě je to hodnota které se nevzdám. Alespoň pokud to budu schopen ovlivnit. Mám dobré příklady v naší rodině a myslím si, že to možné je.
Ten náš sigilan Firkraag - není důkazem že mám pravdu? To je postoj před kterým smekám a hluboce ho vnímám .Vydržet čekat na svého člověka takovou dobu, to je v dnešní době téměř zázrak.
To není jen chemie, chtíč to je něco víc. Přál bych mu , aby se to co do tohoto vztahu investoval vrátilo. A ono se to vrátí. Je to houževnatý člověk. A já mám takové lidi rád, mají totiž schopnost dosáhnout svých cílů. A tom život je. 
- nakonec nějaká přijde, drapne si Tě a budeš jen hledět jak svět chytne jinou barvu. No fakt... 
