Akce

[sevencreature]

AlieN: MSAA a HDR? To docela jde Ale kdoví, jak to půjde v nějakém rozumném rozlišení

Hmm, moc mě tedy nenadchlo - graficky vypadá docela ušle, ale to byly i předchozí díly - a UT3 engine není zrovna nejkrásnější engine na světě (viz třeba BioShock). Počítám ale, že v demu bude jen ořezaná verze hry (tj. chybí nejspíš textury ve vyšším rozlišení a větší možnosti nastavení detailů).

A už od druhého dílu si někdo očividně myslí, že ta nová menu jsou "cool" Ach jo. Já chci zpátky UT.

[MCZ]

Dvě starší akční hry, které jsem měl dlouho v hledáčku...

Wheel of Time - už je to asi měsíc, co jsem WoT hrál, mé dojmy se vůbec nezměnily. Je to hra na motivy knih jistého spisovatele, takže jsem se těšil akční hru se zajímavější příběhem... A můžu říct, že pokud existuje hra, která může hráče přitáhnout ke knize, tak jí Wheel of Time rozhodně není, na to je příběh až nehorázně primitivní; hodní, zlí, temný pán, achjo. Zbývá hra samotná. Původně mělo jít o jakýsi mix akce+adventury+strategie, nakonec je však hra výrazně akční, o adventuře řeč být nemůže, ze strategické složky zůstaly v single playeru jen jakési náznaky (hru dobývání věží, nastražování pastí, rozmísťování vojáků atd. nabízí pouze multiplayer). Tak fajn, když akce, tak snad bude stát za to. Ovšem časem mi začalo být jasné, proč se tvůrci zřejmě neodvažovali do hry jednoho hráče vložit více strategických prvků. AI. Naprosto katastrofální, ale opravdu neuvěřitelně. I na svou dobu; existují ještě starší hry, kde je AI na mnohem vyšší úrovni. Ve WoT je tak na úrovni chodců z Carmageddonu, což myslím k přiblížení zoufalosti stačí. Aby nějak autoři vykompenzovali tyto slabiny, obdařili nepřátele až brutální odolností (podotýkám, že jsem hrál na medium; na hard to musí být teprve "peklo") - i člověk je schopen ustát několik ohnivých pecek, ovšem jsou drsnější situace. Je tu například kouzlo malého tornáda, kterým můžete libolného nepřítele uchopit a někam jej přemístit (a on po vás při rychlosti rotace několik otáček za sekundu stále klidně házi vrhací nože s přesností profesionálního hráče CS, ale to odbočuji). Vezmu takhle orka (trolla, či co to je), vyhodím ho z nejvyššího patra věže. A co se stane? Jednoduše to nějak ustojí a vyleze po schodech nahoru za mnou, aby to zkusil znovu . To mě fakticky dostalo.

Ona kouzla a samotné prostředí jsou dalším problémem hry. Pominu-li, že v základním nastavení nemáte šanci nijak uspokojivě nakonfiguorvat ovládání (kouzel je prostě příliš mnoho; a ani s neoficiální mapovací utilitkou není rychlý výběr žádná sranda) - hodně vtipné bylo kouzlo štítu proti větru, které se ve hře objevilo celkem JEDENKRÁT, a to pár metrů před propastí, kde jsem musel přejít po úzkem mostě a kde foukal silný vítr (tomu říkám příklad kvalitního designu). Taky je tu jistá frustrace z prolínání pocitů všemohoucnosti a naprosté bezmocnosti, kdy máte kouzla schopná prostřelit cokoli hmotného, aby vám vzpátětí cestu přehradily tenké dřevěné dveře, které nezničíte absolutně ničím; mustíe prostě najít jinou cestu... Ještě abych se vrátil k fakticky pamětihodné AI; hopkající rytíři v bílé zbroji (podotýkám, že hra je míněna vážně) je jedna věc, nejhůře to ale odnesli mágové. Kouzel je ve hře dost a jsou docela rozmanitá (byť základní dělení je obraná/útočná), ovšem nic ve stylu "kouzlení jako v BG s FPS perspektivou" se nekoná, zuřivě pobíhající mágové po vás metají jeden fireball za druhým (a vy se jen zoufale snažíte přes pomalé ovládání navolit správný typ obraného kouzla), což více než cokoli jiného připomíná stejně starého Quake III (nesronávám samozřejmě po kvalitativní stránce).

Pár kladů - prostředí je hezké, je tu pár nápadů, i když někdy spíše jen náznaků. Třeba Stezky (Ways), jakási magická sféra, kterou cestujete na dlouhé vzdálenosti, je hodně zajímavý nápad, ale zase tu vidím spoustu nevyužitého potenciálu. Jako v celé hře vůbec. Začátek je jednoznačně nejlepší částí hry, od poloviny hra už závratně upadá do nudného stereotypu (dohrál jsem to ovšem). Zkrátka nečekaně velké zklamání (5/10).

To Heavy Metal F.A.K.K. 2 (čerstvě dohráno) mi spravil náladu. Akční 3rd person řežba. Žádné vysoké ambice, jen hodně dobrá akční zábava a až na začátek jsem se ani chvilku nenudil, postupem času se hra opravdu rozjíždí. Na místě je přirovnání k Drakanu/Hereticu II a především MDK2 (konkrétně hře za čtyřrukého Maxe) - právě tím poměrem akce/skákání, kterého je ve hře jen minimum a dá se to vydržet. Jak jsem řekl - na začátku se ještě celkem nic neděje, ale časem to nabírá na obrátkách - kvéry a čepele jsou větší (především rotační kulomet nebo též bleskový meč si u mě našly skutečnou oblibu) a nepřátelé drsnější. Sice je tu ten designový neduh, že jakmile najdete lepší zbraň, na tu starší už nesáhnete, ale to zas tak nevadí.

Ovšem tu ojedinělou atmosféru tomu běsnění dodává až nadsázka. Už jen hlavní menu s artworkem klečící válečnice s mečem-motorovou pilou (další stylová zbraň, mimochodem), kdy ženský hlas komentuje jednotlivé položky dává tušit, proč tvůrci vybrali perspektivu třetí osoby. Na začátku má na sobě hlavní hrdinka přiléhavou modrou kombinézu, kterou si však posléze trochu roztrhá, aby se do konce hry ještě několikrát převlékla, a každé další oblečení je pak samozřejmě odvážnější, přičemž to poslední tomu fakticky nasazuje korunu; dlouho jsem se u akční hry takhle nebavil . Prostředí a design patří mezi bizarnější a grafika v Q3 enigne vypadá stále hodně dobře. Zvláště úrovně ke konci hry jsou v tomto směru fakt parádní. Trochu problémy dělá ovládání - pro každou ruku můžete volit jinou zbraň, což se ovšem v bitevní vřavě dělá celkem špatně, naštěstí jde uložit několik zbraňových konfigurací. Délka hry v rámci žánru optimální (cca 10 hodin?), jen ten úplný konec je hodně divný. Ve výsledku nic extra, ale svůj účel hra splnila beze zbytku a navíc je vzhledem k nápaditosti dobře zapamatovatelná. Hodně dobře hratelná TPS akce (7/10).

A ještě pár screenů pro ilustraci té nadsázky a stylovosti:
http://www.ritualistic.com/screens/fakk2/41.jpg
http://www.ritualistic.com/screens/fakk2/33.jpg
http://www.ritualistic.com/screens/fakk2/18.jpg
http://www.ritualistic.com/screens/fakk2/21.jpg
http://www.ritualistic.com/screens/fakk2/24.jpg
http://www.ritualistic.com/screens/fakk2/48.jpg

[sevencreature]

Heh, moje dojmy jsou docela opačné. HMF2 mi přišel jako děsná blbost, takže jsem ji ani nedohrál (ale díky za tip, díky současnému hernímu suchu se na ni asi vrhnu - koneckonců, alespoň je to Q3 engine, tak snad bude vypadat hezky).

WoT - souhlasím s tím, že výdrž nepřátel je místy poněkud (dost) otravná, ale jinak ji hodnotím vesměs kladně (až na úchylně předimenzované modely ženských postav, ale s tím jsem se musel smířit ve více hrách ). Btw magické souboje ve WoT jsou opravdu velmi akční Za největší klad ale považuji atmosféru a hudbu.

[MCZ]

7c: jo, hudba a ta atmosféra (ale právě jen v první půlce hry) se mi ve WoT taktéž líbily. To samé ovšem platí i pro HM a ten navíc splnil vše, co jsem od něj požadoval; hodně jsem se bavil téměř po celou dobu hraní. WoT nesplnil ani to (a to přitom mířil ještě výše).

[Rudax]

Wheel of Time - pěkně si to zrecenzoval MCZ

- Moje velmi oblíbená hra - hlavně díky té hudbě , a díky tomu prostředí - řekl bych někdy až strašidelného
Hru jsem si již vyhrál alespoň 5* - poprvé na nejlehčí pak jsem hrál už jen na nejtěžší obtížnost - né jenom že jsou nepřátele silnější a způsobují větší poškození ale také hodně menčí počet kouzel - z těch artefaktů které seberete - takže vám vystačí úplně přesně - takže nějaké zbytečné plýtvání ja naprosto vyloučené.

Co se AI týče tak sice nic moc, ale přesto jsou ti protivníci dost agresivní, a v některém levelu - se bez té ubohé AI neobejdete - Level kde musíte útíkat portály z jedné oblasti do druhé - v jedné oblasti je velká místnost kolem je ochoz - s dveřmi do menších místností - těmi dveřmi ti protivníci neprolezou - takže stačí nalákat - zalést do místnosti a zabíjet je tím větrným kouzlem - jinak to ani kvůli nedostatku kouzel které můžete sehnat nejde.

Hru jsem naposledy dohrál asi před třemi měsíci.

[Carlos]

Nevím, kam s tím, takže to hodím se.
Mám takový dotaz k Bioshocku, může to znít trochu masochisticky, ale nevíte o nějakém módu, který by umožňoval ZEMŘÍT? Hledal jsem a nenašel (hlavně jsem nevěděl, co mám vlastně hledat). Takhle mě to vůbec nebaví...

[Twilight]

tiez neviem pochopit ako uvazovali, ked hraca spravili nesmrtelnym Co ti brani loadovat vzdy ked sa zjavis v tej "banke"? :)

[Carlos]

Nejde ani moc o to, že bych si to nemohl vyloadovat, jako spíš ten naprosto trapný pocit nesmrtelnosti. Je to nuda, docela bych se u té hry chtěl bát, ale copak to jde, když vím, že poté co mě ten napůl okousaný sympaťák tolik vyleká, se proberu a nic se neděje, jede se dál? Nechápu, co tím autoři sledovali...

[MCZ]

Dohrávání vyhlédnutých starších titulů pokračuje...

Return to Castle Wolfenstein byl mnohem lepší než jsem čekal. Sice je to v základu jen obyčejná střílečka, ale stejně velice dobře vyvedená. Krátká (cca 10 h?), avšak velice vydatná a bez výraznějších slabších míst. Nejlepší je zcela jistě ten setting - Němci kopou artefakty, s nimiž hodlají vyhrát 2. světovou válku (trochu to v tomhle směru připomíná Indianu Jonese, právě tou zlověstnou amosférou); oživují mrtvé, hrají si s elektřinou, vytvářejí hybridy atd. Ono to sice není nijak zvlášť originální, ale RTCW s tím pracuje opravdu dobře a maximálně využívá potenciálu. Nepřátelé jsou vůbec silnou stránkou hry (Elite Guard ), hlavně díky nadprůměrné AI, která je spíše obranného charakteru (nepřátelé se snaží krýt, dokonce i ustupují). A i díky skvělým zbraním (dvojice Coltů či Paratrooper Rifle) bych některé přestřelky (přehrada, konec) označil za svůj vrchol, co se akčních her týče - mimořádně intenzivní.

S délkou je to slabší, ale zas se člově nenudí. Asi jediné dvě věci, co bych vytkl (mimo nějakých menších kiksů, samozřejmě), jsou: souboje s bossy - chtělo by to něco mírně nápaditějšího než neustále držení prstu na spoušti. A druhá: hlavní hrdina - B. J. Blazkowicz je možná slavné jméno, ale ve hře je to taková slabá figurka, nemluví, nemá žádný výrazný charakter, "jen chodí a střílí". Tohle je sice vlastnost více akčních her, ale zrovna nový Wolf měl díky mnoha jiným nadprůměrným vlastnostem na víc (7/10).

Bylo to tuším Hamster, který mi dal kdysi tip na No One Lives Forever, a tímto vřelé díky. Málem bych si nechal ujít jednu z nejlepších FPS, co jsem zatím hrál. Ta hra je opravdu parádní a ačkoli levely nejsou tak vymazlené jako v Deus Ex, celkově je stealth část a mnoho úrovní výše než cokoli tohohle typu, co jsem zatím hrál. Co však staví NOLF nad jiné je to parodizování bondovek a špionážních filmů vůbec. Robo-pudl, paklíč ve sponce, vybuchující rtěnky, zapalovač s autogenem, raketomet v kufříku... je toho prostě moc. Na druhou stranu, umístění a uplatnění všech možných serepetiček mi často přišlo dost prvoplánové - čekal bych například, že zapalovač toho bude umět více než jen zapálit papíry v koši pro odlákání pozornosti. Zbraně jsou ovšem solidní, hlavně díky tomu, že i první kousky se dají používat v průběhu celé hry až dokonce. Konkrétně Shepherd Arms P38 (pistole s tlumičem) jsem si fakt oblíbil .

Hra byla dost dlouhá; napočítal jsem asi 25 misí, každá měla navíc obvykle více částí, doba trvání i několik hodin. Nutno zmínit, že každá mise byla více či méně odlišná od těch ostatních a to i stylem hraní (přístav, vysoce střežené budova, loď, mořské hlubiny, orbit - to už bylo pravda trochu přehnané, na druhou stranu, je to přeci parodie), navíc spousta "odboček". Třeba hned úvodní střelnice, pronásledování ve volném pádu nebo třeba infračervené paprsky (řešení třetí místnosti... ). Souboje s bosy taktéž - sice vždycky "umlátit a přežít", ovšem pokaždé trochu jiným způsobem - třeba pěstní souboj se Skotem Armstrongem mě fakt dostal. K tomu srandičky jako poslouchání hovorů hlídačů či tu a tam dokonce možnost volby odpovědi. Nedělám si iluze, že by to mělo na průběh hry nějaký vliv, ale i samotná přítomnost volby je příjemná; bylo ale třeba sakra těžké rozhodnout se, jaké otázky položit baronu Dumasovi .

Časem rozhodně vyzkouším druhý díl, ale teď si dám s akcemi přeci jen nějakou tu pauzu. Od dvojky hlavně čekám lepší pojetí vynálezů a vylepšení podobných nedostatků. Jeden zápor bych už však měl. Cate Archer z druhého dílu se mi líbí (možná překvapivě) méně než ta "jedničková". Podle obrázků mi připadá až moc křehká, spíše jako modelka... vím, první Cate je podle modelky (Mitzi Martin), ovšem ten její vzhled právě pasuje na ten herní charakter, ta "zkrášlená" verze z dvojky už o poznání méně.

Škoda, že se NOLF neobešel bez několika designových neduhů (hračky nebo třeba nesmrtelný žralok - co to sakra má být?), ale jinak rozhodně skvělá hra (8/10).

[MCZ]

No One Lives Forever 2: A Spy In H.A.R.M.'s Way dohráno.

(Žádné spoilery.) Mé první dojmy byly spíše negativní; hodně věcí, v jejichž zlepšení jsem doufal, zůstalo stejných, některé oblíbené prvky zmizely úplně. Jedná se spíše o okrajové záležitosti, ale i tak zamrzí (mám teď namysli třeba možnost výběru odpovědí v rozhovorech).

Hned úvodní část (Japonsko) je hodně podprůměrná, v Sibiři se hra mírně zlepšuje. Je tu jistý náznak nelinearity (ale opravdu jen náznak), začínají se tu však objevovat nedostatky AI. Celkově je AI lepší než v jedničce (vojáci zalehávají, kryjí se za terénní nerovnosti - to je opravdu dobré), dostanete-li se do křížové palby, jste během několika vteřin mrtví. Jsou tu ovšem docela hrozné seky. Třeba vás nepřítel pronásleduje (jen pár metrů za váma), vy zabočíte do uličky a on to jaksi "nestihne vybrat" a běží rovně dál. Dostalo mě, že když jsem při takovém pronásledování vyskočil na vyvýšeninu (například bendu nebo tak) a najednou se začali nepřátelé ptát "Where is she hiding?". A taky občas mají tendenci běžet si slepě pro kulku až přímo k vám. Naproti tomu, stává se to ještě méně častěji, ale někdy jsou nepřátelé drsní až moc. Je noc, plížíte se v budově, kde je zhasnuto. Poblíž je strážní věž, reflektor míří úplně jinam, přesto ostřelovač během chvíle spustí palbu a to třeba může vidět pouze kousek vašeho těla, opravdu nepříjemné. Vůbec jsem měl párkrát pocit, že snad vidí skrz zdi. A navíc je tu na několika místech respawn (všiml jsem si jej ovšem pouze v té Sibiři). Každopádně tyhle nevyrovnanosti dost narušují opatrný typ hraní - mnohdy je zkrátka mnohem jednodušší vzít nějaký automat a celé patro budovy vyčistit, než se někde zdlouhavě krčit.

Co se týče hraček, jsou úplně jiné, je jich méně, používají se v podstatě automaticky a jejich koncepce je lepší. Sice jsem fakt postrádal brýle (fotoaparát se ostatně objevil za celou hru pouze v první části!) a taky sponku do vlasů/paklíč, ale třeba parfémy z jedničky, byť to byl krásný nápad, mi nechybí vůbec(nepočítám-li jiný body remover; nejsou totiž vůbec). I tak těch gadgetů mohlo být více. Vadí také, že zůstaly ty designové neduhy; Rusové i členové H.A.R.M teď mají body-removery, snad každý voják. Já to měl za speciální vynález UNITY a nemyslím, že se hra odehrává tak dlouho po prvním dílu (vlastně bych řekl, že je to možná jen pár dní/týdnů), aby už i nepřátelé stihli zahájit jeho masovou výrobu. Podobně třeba Utility Launcher a speciální munici pro něj najdete téměř všude. Zbraně jsou ovšem výborné. Pár zmizelo, nové kousky to ale bohatě vynahrazují. Thompson, brokovnice, zvláště pak meče (katana a tulwar) stojí za to. Skvělá věc je i zmíněný Utility Launcher, což je multifunkční hračka zahrnující i některé vychytávky z minula (jako třeba camera disabler), přidávající ale zcela nové (tracking darts, lepidlo atd.). Legrační je pak banán, po kterém vojáci hezky kloužou.

Naštěstí po těch prvních dvou částech se hra začíná rapidně zlepšovat. Jak jsem se zprvu bál, nechybí "civilní" mise, kdy se jen tak pohybujete uličkami měst a jsou tu i části, kdy nestřílíte vůbec. Variabilita víceméně stejná jako v prvním díle, jen je celkově hra kratší (zvláště poslední část mi přišla při své zábavnosti hodně zkrácená) a chybí více těch specialit; kdysi někým vzpomínaný souboj v karavanu unášeném tornádem je ale fakt super úlet - v téhle části se do hry naplno zase vrací ta skvělá nadsázka a pokračuje i dál. Nepřátelé mají také něco do sebe - především mimové nebo také "krychle" - a bosové jsou svým navržením přímo super (bez problémů se vyrovnají svým předchůdcům), jen souboje s nimi jsou (zásluhou AI) hodně nevyrované. Některé obtížné tak akorát (Isako), některé nehorázně jednoduché (Volkov), jiné šíleně těžké (Pierre).

Grafika je mimochodem moc pěkná (zvláště modely postav) a neuvěřitelně po dvou letech od prvního dílu pokročila. Je pravda, že hra od svého předchůdce v podstatě nepřináší nic nového, jen je v některých směrech horší nebo lepší. Když ale pominu své počáteční zklamání, nakonec musím uznat, že je hodně dobrá (dokonce i samotná nová Cate - byť té původní se v ničem nevyrovná - mi přestala být v průběhu hry nesympatická) a ohlédnu-li se ke hrám, kterým jsem tu dával 7, pak je NOLF2 rozhodně převyšuje. Takže - je to o něco slabší než první díl, ale hraje se to stále skvěle, ubíhá to, je to vtipné, stylové a jako pokračování určitě obstojí (8/10).

Každopádně byla tahle série opravdu vydařená (Contract J.A.C.K. už hrát nebudu - nechci si zbytečně kazit dojmy), obě hry patří mezi ty nejlepší FPS, co jsem zatím hrál, takže jen škoda absence dalšího dílu (nějaké završení trilogie by se fakt hodilo). A pokud podle nějaké hry natočit film, je NOLF na prvním místě; obdobná filmová parodie na špionážní příběhy snad ani neexistuje.

Každopádně by mě zajímalo - stojí F.E.A.R. za vyzkoušení? Těžko říct, jak příběh apod., ale akční stránka hry je prý velice zdařilá, je to pravda?

[Bodkin]

obdobná filmová parodie na špionážní příběhy snad ani neexistuje.

A Austin Powers je co? Druhoválečné drama? Mexická telenovela?

[MCZ]

obdobná filmová parodie na špionážní příběhy snad ani neexistuje.

A Austin Powers je co? Druhoválečné drama? Mexická telenovela?

Samozřejmě znám, ale popravdě mě nijak zvlášť neoslovil a taky je to parodie trochu jiného rázu než právě NOLF.

[necrotising_]

(Contract J.A.C.K. už hrát nebudu - nechci si zbytečně kazit dojmy)

Moudrá volba.

Já to shodou okolností hrál a dohrál nedávno a byla to jedna z nejhorších fps, co jsem kdy hrál. Projdete přes trigger a začnou nabíhat vlny nepřátel, kteří padají po pár ranách na zem, navíc se občas respawnují klidně i přímo před vašima očima, ne někde za rohem, kde by to aspoň nešlo vidět. Když se vše vystřílí, popojde se o kousek dál a tam následuje přesně to samé. Působí to spíš jako nějaká old-school arkádovka převedená do 3D. Dohrával jsem to jen proto, že jsem věděl, že je to krátké, a tak se pro ten jeden zážez obětuju. 4/10, nebrat.

EDIT: oprava quote.

[sevencreature]

MCZ: Austin Powers je IMO právě to samé, co NOLF Jen vtipnější.

F.E.A.R. rozhodně za zahrání stojí (narozdíl od bídných datadisků). Z hlediska hratelnosti je to (IMO) špička, příběh je tedy docela bídný, ale když se jím nenecháš rušit, jde o zábavnou hru. Multiplayer je taky zábavný (ač ne zrovna jako CoD4) - extra krvavý a některé herní módy (hlavně lovec a kořist) jsou skvělé (ale MP tě asi nezajímá).

Pokud na to máš hardware, tak je F.E.A.R. docela dlouhá hra, s parádním provedením zbraní a dojmem z přestřelek a taky docela variabilní.

[MCZ]

Už mi těch akčních restů moc nezbývá (nic konkrétního si nevybavuji, možná HL2, ale to mě zas tak netáhne)... takže po pár dnech jsem pokořil i Max Payne 2. Jedničku jsem hrál pár let zpátky, ale stále si ji ještě docela vybavuji a pokud bych tedy měl srovnávat, dvojka mi přišla snad ve všem lepší. Samotné jádro 3rd person střílečky nepředstavuje nic zvláštního, hře ovšem hodně pomáhají ty věci okolo: příběh i comic, bullet-time, pár těch psychedelicky laděných částí (tady je opravdz výrazný pokrok oproti prvnímu dílu). Výtečné jsou ty úrovně, kde Max a Mona kooperují. Hra je asi 2x delší než předchůdce (ale stále nic moc), taky jsou tu nějaké další režimy a asi ještě vyzkouším nějaký mod. (8/10 - sakra, asi nedokážu být přísný, ale většina her, co jsem naposled hrál, mi prostě sedí nejvíce k tomuto hodnocení).

Sice se o nejnovější titul Remedy nijak zvlášť nezajímám, ale pokud se jim podaří ještě více rozvést příběh (v tomto ohledu oba díly MP dost vyčnívají), případně různé halucinace a sny, mohl by Alan Wake vskutku stát za pozornost.