Původně jsem se vydal na tento topic pouze připomenout si výsledky hlasování (ta paměť...). Ale nakonec jsem si to celé pročetl znova a našlo se tu pár věcí které je nutno probrat.
Upozornění: Abych nebyl jistými lidmi opět neprávem obviněn z dogmatismu ,čí jakýchkoliv jiných -ismů, si prosím uvědomte, že tímto příspěvkem vyjadřuji můj názor. Navíc jsem zaujatý a tak trochu extrémista. A nakonec, jak ostatně vidíte, je to strašlivě velké, takže bacha...
1. Tolkien, snad už naposledy. (a asi zase si říkám o pár ran přes hubu) K sepisování těchle kritik mě provokuje především nadšení hraničící s nábožným uctíváním, které u Tolkiena a PP mnozí lidé cítí. Snažím se to ignorovat a něják mi to nejde. Je tu pár kritiků (Já), několik lidí s neutrálním postojem a zbytek už je různá forma fanatismu (nic ve zlém, sám bych se minimálně v případě Hyperionu, Gaimana a Warhammerů označil za fanatika se zcela scestnými postoji). Uznávám že to je dílo jedinečné a Tolkien byl zjevně perfekcionistický magor (bráno pochvalně), ovšem jeho dílo se mi libít nemusí. A nelíbí.
2. Poměr SF : Fantasy mě nepřekvapil. Co mě překvapilo více je těch 19 lidí hlasujících pro třetí možnost. Celá ta možnost je totiž formulována něják divně, mělo by to být spíš něják jako "Je mi to jedno", nebo "Záleží mi na kvalitě, ne na žánru" . Rozdíl mezi SF a F není v příběhu. (třeba ty Star Wars, které jsou v podstatě fantasy v kulisách science fiction). Rozdíl je v tom, že fantasy je postavena na stylu a atmosféře, zatímco SF na nápadech. Například geniální povídka soumrak od Isaaca Asimova, tahle povídka je prostě povinost pro každého kdo má alespoň trochu rád Sci-fi. Pokud vám jde opravdu o příběh ,tak radím přesun k main streamu (rozumějtě, realismu). Pokud jste zvolili tuto možnost protože jste se nemohli rozhodnout, tak se nad sebou pořádně zamyslete, jistě vypátráte inklinaci k jednomu žánru. Jinak pokud jde o to že žánr je putna, pokud vás kniha zajímá, tak v tom souhlasím, ale stejně nakonec zjistíte zda jsou vašemu srdci bližší meče, nebo blastery (obrazně řečeno).
3. Problém nad kterým se nikdo nezamyslel (a i já až teď) je jednoduchý, dokonce zdánlivě prostoduchý. Co je to Sci-Fi respektive co je Fantasy? Mimo tu sice hezkou ,ale nepříliš přínosnou debatu o PP (o jehož šílené kýčovitosti mě definitivně přesvědčily "Dvě Věže" na N@vě, přesněji strašlivé scény "zmlácený hrdina přijíždí" a "útok kamzíků s reflektorem po sedmdesátistupňovém svahu") jsme totiž zapoměli na to hlavní. Na definice. Pokud se chceme hádat o kvalitu toho či onoho žánru, tak musíme vědět čím je ten žánr definován a tedy co všechno do něj patří. Teď se pokusím zplodit nějáké ucházející definice. pokud se vám nebude něco pozdávat, ozvěte se.
3.a Science Fiction - vypůjčím si ucházející definici z fantasy planet.
"Přesná a všeobecně uznávaná definice science fiction neexistuje. Je zde problém hlavně v tom, že science fiction je literatura tématicky bez omezení v prostoru, čase, technice a ideologii. Z toho důvodu nelze najít jednoznačně vymezující definici. Jednoduchá definice by tedy mohla znít takto: “Science fiction pojednává o tom, co se podle autora mohlo někdy a někde stát, ale jak je známo, dosud se to neudálo“ (Frederick Pohl). Teoreticky nejpřijatelnější definice je asi tato: “Science fiction je realistická část fantastické literatury, která užívá v reálném, ať budoucím, současném, či minulém čase znalostí a vynálezů, které v době vzniku díla nebyly všeobecně známy, skutečností, které nenastaly a teorií, které nebyly uplatněny v praxi." (Ivo Železný, „Stvořitelé nových světů“)."
Dodávám ještě že SF zřejmě tedy není vymezena časem nebo kulisami, ale právě asi tím vědeckým přístupem a reálným světem ,tedy ne nějáký Neverland, ale naše planeta či galaxie (plus pochopitelně různé paralelní světy a alternativní historie, jako Silverbergova Roma Eterna, nebo zhruba každý třináctý díl Star Treku, Star Gate a jiných). Teoreticky tedy popisuje co by se mohlo lidstvu někdy a někde stát.
3.b Horor - tady je to jednoduché. Horor má čtenáře naprosto odrovnat, vyděsit ho k smrti, způsobit, aby znervózněl už jen při pohledu na klauna. Tančícího (Znalci díla Stephena Kinga pochopí, ostatní nechť bádají). na prostředí tady něják nezáleží, ovšem většina hororů je zároveň buď fantasy (řekněme Dark fantasy?) nebo SF. A teď teprve začnou trable...
3.c Fantasy - Jak už jsem předeslal toto je místo, kde jde všechno do sraček a dostavuje se myšlenkový průjem. Definovat fantasy je totiž úkol nad kterým by zoufalství propadl i Sisyfos. Takže vyhrnout rukávy a jde se na to... raději postupně.
3.c.1 - Moje oblíbená definice, která je IMO nejlepší a všeřešící, ovšem nám nebude moc platná.
fantasy (Přičemž tento pojem omylem srostl s jistým sub žánrem, ale tomu se ještě budu věnovat...) = fantastika = fantastická literatura. Tedy od slova fantazie. Zahrnuje různé výplody fantazie, tedy díla obsahující reálně neexistující věci, od Červené karkulky, Odyssei, Prstenu Nibelungů, Beowulfa, přes A.C Clarka, Asimova, Heinleina a Simmonse až po Tolkiena, Howarda ale také Poea, Lovecrafta a spóóóustu dalších. Je toho strašně moc a je v tom děsný bordel. Jak jsem řekl je nám to nanic, jelikož SF autoři patří do stejného žánru jako Tolkien ,Howard a jejich epigoni. Osobně nevidím důvod k dělení na subžánry, protože toto dělení sice dává určitou přesnější orientaci, ale na druhou stranu spousta knih skončí tak něják blbě mimo (jako Miéville a jeho Nádraží Perdido, kde došlo k extrémnímu případu - založení nového sub žánru "New Weird". Mám rád všechno možné z tohoto obsáhlého žánru, akorát ten Tolkien and his boys, se kterými to slůvko fantasy bohužel tak něják srostlo, jdou víceméně mimo mě.
3.c.2 Pokud se podíváme co jako fantasy označují sami vydavatelé, tak záhy zaznamenáme podezřelé stopy vylučovací metody. Tedy, když to nemůžeme nazvat Sci-Fi nebo Horor, tak na to plácnem označení "fantasy". Fantasy je tedy to co není Science fiction, nebo Horor, přičemž tam spousta věcí nepatří aniž by bylo vlasrně jasné proč - Pohádky, Mýty (v obojím jsou meče, kouzla, všelijaké fantastické nestvůry a tak vůbec), nebo třeba ten Poe , proti kterému je J.R.R "Zakladatel Fantasy(Ha! To určitě!)" Tolkien naprostý žabař, jelikož Poe stál u zrodu hororu (Jáma a kyvadlo, Maska červené smrti, Sud vína Amontilladského, Zánik domu Usherů,...), sci-fi (Muž, který se rozpadl), fantasy (Skokan) a detektivky (Vražda v ulici Morgue, Zlatý brouk). Je jasně cítit že z této "definice" taky nic nebude.
3.c.3 Dejme tomu, že máme Fantasy (LotR,Conan,...), SF (Asimov, Herbert,...) Horor (Stephen King, Clive Barker,...) a Fantastiku (stačí přeložit fantasy do češtiny a hned vynikne ta blbost), přičemž do té fantastiky se dá s trochou snahy nacpat ohromná spousta věcí od pohádek až po New Weird. Zdá se to být dobré, ovšem pouze do okamžiku než si uvědomíme že fantastika je opět definována pouze takto: "Není to fantasy, horor ani Sci-Fi, tedy je to fantastika." Dostáváme se ovšem blíž a toto rozdělení je pro notorické škatulkovače asi nejpřijatelnější.
3.c.4 To na co 95% lidí myslí když se řekne fantasy. Ano, je to Tolkien a spol., elfové trpaslíci, magické meče a všelijaké další typické kulisy. A tady jsme doma. Pro naš problém "SF versus Fantasy" jde právě o "tuto fantasy" . Z tohoto pohledu tedy platí, že pokud dílo nenásleduje cestičku prošlapanou Tolkienem (High fantasy), nebo Howardem (Sword & Sorcery) a pokud se nedrží určitého typu reálií a jasně daných vzorů ,tak vlastně není "fantasy". Spousta věcí je omylem řazena do fantasy jednak z reklamních důvodů (když to bude mít na obálce fantasy, tak se to bude prodávat líp) a také z problémů se zařazováním knih do žánrů. Nepatří sem tedy ti nepatřící již do 3.c.2 a navíc ani Gaiman (snad až na Hvězdný prach), Miéville, Pratchett a další. Největší pošahaností přitom je že tento subžánr ("Sword & Magic) je tématicky velice úzce vymezený, zato se ho ale píšou tuny. Tato definice "fantasy" (ačkoliv to vlastně není fantasy, ale Sword & Magic se kterou, jak už jsem řekl, to označení fantasy omylem srostlo) je tedy jediná dostatečně jasná a použitelná, právě o konflikt SF a tohoto žánru tady jde. Tedy do toho...
4. Takže tedy Science Fiction versus Sword & Magic, jenž je obecně nazývána "fantasy". Znovu připomínám že jde o můj subjektivní názor, pokud se vám nelíbí, tak neváhejte a jděte do pr...:) ehm tedy, neváhejte a polemizujte se mnou!
Od první chvíle je jasné, že duel S&M (což není Sado & maso...) versus SF, je jako čelní srážka tříkolky s nakláďákem. S&M prostě nemá valnou šanci. A tady drze tvrdím, že je to způsobeno především vlastní hloupostí čtenářů a autorů Sword & Magic, kteří si vyhradili příliš malý prostor k manévrování a proti pestrosti SF nemají monotónní, až naklonované Sword & magic příliš kladů. Tvrdím (opět drze) že ve fantasy se sází na kvantitu a nikoliv na kvalitu. Přeci jen je to žánr kterému se věnuje kdejaký grafoman, plodící až desítky dílů (napadá mě Feist, Eddings, Jordan, Goodkind, Tolkien, Williams,atd.), přičemž neodsuzuji šmahem celý žánr, ovšem bohužel je pravda, že poměr dobrá/špatná díla je mizerný. Navíc se s trochou nadsázky dá říct že stačí přečíst jednu ságu aby jste znali všechny. Abych řekl pravdu tak mě docela zaujal pouze Feist, u kterého jde především v sáze "Impérium" taky o tu "nepodstatnou" morální a politickou komplexnost (Ostrovní království versus Tsurané, přičemž ani jedni nejsou "ti zlí" v Mágovi. Impérium poté dokazuje, že politika může být zábavnější než kdejaká epická válka). Potíž je také malý vývoj žánru. Jediné podstatné, co se od Tolkiena stalo je příchod Sapkowského u kterého je o 180° převrácen pohled na svět. Tedy čisťounká, až antiseptická Minas Tirith (v podstatě se to týká celého prostředí) versus Sapkova pravá středověká špína (dávkovaná tak aby se při čtení nedělalo slabším povahám blbě), tolkienova černobílost proti škále pohledů na věc v zaklínačovi, tolkienova asexuálnost versus Geralt provozující orální sex s čarodějnicí...
ehm, netřeba pokračovat, abych tak řekl. Tady je to čistě subjektivní, ovšem ten Sapkův přístup je mi mnoherm bližší. Není realističtější (jak se často tvrdí), ale osobně mi příjde přesvědčivější. Nedá se tedy říct, že by šlo vyloženě o "sračkový" žánr, ale v porovnání se Sci-fi jde o druhou ligu. A troufám si prohlásit že je to díky objektivnímu pohledu na "základní stavební kameny", "pilíře" a další architektonické prvky v SF. Tedy jistě, Wells a Verne byli machři, Asimov a další taky, ale není důvodu k neustálému opisování a ždímání jimi stvořených témat až do absolutního sucha. Tím méně k nábožné úctě a nedotknutelnosti, projevující se u fanatických uctívačů Tolkiena (viz. psotník který se mnoha z nich zmocnil pří vydání "Posledního pána Prstenu" od Kirila Yeskova, mimochodem doporučuji si to přečíst, je to docela zajímavé). S&M se zakuklila a zůstává téměř nezměnena "Na věčné časy a nikdy jinak" (což může někomu vyhovovat) . Pokud se podíváte z čeho se stávají bestsellery (Trpaslíci, E-série, tedy Eragon, Eldest a ten třetí,...), tak rychle pochopíte vkus většiny čtenářů. Sympatické mi to není, ale srdce mi to netrhá, můj zájem je zaměřen přeci jen trochu jinam...
Gratuluji všem, kdo vytrvali až ke konci
). Hobita a Lordy jsem přečetl "šmahem"a pamatuji si, jak jsem ospalý, po půlnoci (ještě na ZŠ) po dočtení druhýho dílu musel běžet pro ten třetí abych věděl, jak to bude pokračovat se Samem... Silmarilion jsem nečetl a na Příběhy teď nemám čas.
Asimov je jedným z mojich najobľúbenejších autorov - takže ja ho naopak môžem iba doporučiť.