Sigil: Diskusní fórum

Na závěr celého cyklu hodím bibliografii, tolik pro Valluna.

Geralt - děkuji za doplněk - ušetřil jsi mi čas a práci. Máš samozřejmě pravdu - v té době a vlastně dosud jsou nestoriáni považováni za to, co jsi napsal. Přesto chování katolíků považuji za jejich otevřenou zradu se všemi težkými důsledky co přinesla. A hlavně za politickou stupiditu. Zde nešlo jen o obětování milionů křesťanů. Jde hlavně o to, že tím že vlastní hloupostí vytvořily odmínky pro masivní expanzi islámu tam, kde by se jinak nikdy nedostali.

Odlišnosti byli i skoro úsměvné. Například u kočovníků se muselo vyřešit i to, jak se mají postit, když jinou než masitou stravu neznali. Nakonec to bylo vyřešeno závěrem, že sýr a tvaroh nejsou maso a tím je možno dodržet církevní pravidla.

Zajímavé téma Seniore.

Co nejdříve se pokusím dodat článek o Mongolech v Evropě okolo léta Páně 1241. Už jsem více méně dostal svolení k vykradení kostry tohoto tématu, tak očekávejte, že dříve nebo později dorazí. Musím se s tím ještě trochu poprat. K diskuzi je to opravdu velice vděčné téma, jsou to sámá coby, kdyby a točí se kolem toho spousta záhad a mýtů.

Jinak mám ještě poznámku k Termopylám, které jsem propásl. Dalcor uvádí v malé lekci řecké taktiky váhu řeckých bronzových zbrojí jakožto násobitel síly poslouživší k vytlačení Peršanů z útesu. Já teda nevím, ale dosud jsem žil v přesvědčení, že Sparťané vyjma hoplonů a přilbice žádnou ochranu nepoužívali, neboť zbroj byla pouze pro zbabělce.
A nedávno jsem četl v Pevnosti o novém pohledu na tu velikou zradu, k níž tam došlo. Vlastně se vůbec o žádnou zradu jednat nemuselo, myslím, že to minimálně stojí za zamyšlení. Ovšem motivy někoho dávno mrtvého nám stejně již navždy zůstanou záhadou.

Neferit Sr. - nejde mi tak o bibliografii,a le o rpameny, ze kterých vycházejí knihy, které studuješ - nepředpokládám,že bys měl přístup k přímým pramenům:)

Jak jsem napsal v první části, bylo v roce 1253 rozhodnuto na churalu Mongolů o křížové výpravě cílem osvobodit Jeruzalém od muslimského područí. Samozřejmě, že nepadl termín křížová výprava.
Velitelem byl určen válečník - politik jehož volba byla pro podmínky tažení kterému měl velet zvláštní. Velením byl pověřen chán Hülegü. Byl to vyznavač jednoho ze směrů buddhismu, který velmi inklinoval k mystice. A to měl být velitel části mongolské armády kde převažovali nestoriáni, která měla daleko od centra mongolské říše bránit křesťanskou věc. Jeho doprovod byl složen z buddhistických mnichů, Ujgurů,Tibeťanů, Číňanů. Jeho vojáci byli křesťané - nestoriáni i předchůdci pravoslaví ,hinduisté a dokonce i vyznavači filozofického směru řízení společnosti konfucianismu.
Ale Hügelüho manželka byla křesťanka od narození a nad křesťany držela ochranou ruku. Náčelník štábu jeho armády byl příslušník národa Najmanů Kit-buka-nojan, horlivý nestorián který se obklopil souvěrci a armáda jej ctila. A nakonec Mongolové využily v tomto roce skvělé možnosti. A co bylo pro boj v oblasti Svaté země nejdůležitější, velký chán Möngke uzavřel mírovou smlouvu s arménským králem - Arménie v té době byl celá křesťanská. Král Hethum I. Přijel s promyšlenou koncepcí které měla jemu zajisti silného a bojovného spojence a Mongolům mohla zajistit klid v týlu bojující armády. Arméni chtěli smlouvu která by obsahovala:
-křest všech mongolských vojáků podílejících se na tažení a pokud možno tak křest co nejvíce lidí z celé mongolské říše
-potvrzení přátelství mezi křesťany a Tatary
-potom něco zajímavého.tedy aby bylo duchovenstvo zbaveno daní - to mi něco připomíná i v dnešní době
-aby mongolští vojevůdci měli za povinnost pomoci Arménům pokud tito o to zažádají
-zvláště byl zdůrazněn požadavek na likvidaci bagdádského chalífátu jako protivníka ,který Armény dlouhodobě napadal
- pro naše pojednání však nejdůležitější požadavek či návrh bylo NAVRÁCENÍ SVATÉ ZEMĚ ZPĚT KŘESTANŮM

Požadavků hodně, ale v zájmu věci na ně velký chán Möngke přistoupil. Dobře asi věděl, že jeho armáda bude bojovat daleko od vlastního území a chtěl mít klid v týlu. Ale zde nekončí pozitiva při politické přípravě. Hethum I. totiž na misky vah položil na jedné straně požadavky a na druhé straně přinesl příslib vojenské pomoci od antiochejského knížete Bohemunda. Ten byl totiž k Arménům připoután tím, že se za něj provdala Hethumova dcera.
Z toho všeho vyplývá, že zatímco křižácké řády a jimi dobytá a ustavená knížectví v té době necítily nejmenší potřebu bojovat proti nepřátelům víry, tak křesťané z východu byli odhodláni bojovat a Svatou zemi získat zpět.

Vojenské přípravy byly důkladné a v ničem si nezadaly s těmi politickými.Mimo výběr jednotek Mongolové provedli tato strategická opatření:
-po celé trase přesunu jezdeckých a pěších armád vytěsnili místní kočovníky tak, že vznikl asi 150 kilometrů široký neobydlený koridor se zachovanou pastvou pro koně
-vybudovali linii potravinových základen s obrovskými zásobami.
-vybudovali síť kováren, polních lazaretů a zemních cisteren na pitnou vodu
-z Číny si zajistili účast asi dvou tisíc odborníků na vybudování a provoz dobývacích strojů

Moderní armáda by to nedokázala lépe. A potom se armáda rozhýbala . Bylo to v létě roku 1255. V lednu roku 1256 se armáda po předem připravených pontonových mostech přepravila na levý břeh Amudarji. Za 22 měsíců mongolská vojska zlikvidovala všechny pevnosti ismáílovců v Iránu a v únoru 1258 padl Bagdád. Jeho pád byl pro všechny východní křesťany zadostiučiněním - viděli v tom boží trest za desítky let příkoří, zvůle a nájezdů spojených s hromadným vražděním křesťanů v okolních oblastech.

Hülegi pod vlivem svojí manželky vydal pokyn všem vojskům šetřit majetek a životy křesťanů pod pohrůžkou drakonických trestů. Po jejich několikeré aplikaci se Mongolská armáda chovala v křesťanských oblastech na tehdejším tvrdou dobu překvapivě mírně.
Chalífovo bagdádské sídlo dostal jako rezidenci nestoriánský patriarcha. To vyvolalo v Arménech a Syřanech vlnu sympatií k mongolským silám.

Arménský patriarcha dal chánovi Hülegimu požehnání ke svaté válce a. Král Malé, někdy zvané Kilikijské Arménie Hethum I. a jeho zeť Bohemund připojily svoje armády k Mongolským sborům. Zdálo se že cesta do Sýrie a k Jeruzalému je otevřená. Nestoriáni v řadách Mongolů a vlastně celá Mongolská armáda triumfovaly.

Vše vypadalo jednodušší hlavně proto, že potomci nejlepšího islámského válečníka Saládína, dynastie Ajjúbovců, která si jeho říši rozdělila na oblast Sýrie a Mezopotámie na jedné straně a na Egypt na straně druhé se v oblasti, která byla první na ráně, nedokázala proti mongolské posílené armádě prosadit. Stala se tak obětí vlastních nesvárů a zloby kterou za dlouhá léta vyvolala, místně utlačovaných křesťanech. Utrpěla několik krutých porážek. Vzhledem k tomu, že se ani jedno muslimské město nevzdalo a ani jedna polní armáda nekapitulovala, Mongolové uplatnili svůj kodex zvaný JASA a své protivníky nešetřili. Tažení se tak vyznačovalo vzájemnou mimořádnou krutostí. Tato krutost se projevila i na křesťanech protože v bitvě u města Damašek na straně muslimů bojovalo i několik jednotek křesťanské jízdy z knížectví Sidon. Ti co přežili bitvu, byli jako zrádci víry do jednoho popraveni.

Padl Damašek, Cham, Homs, a Banijasu. Mešity hořely a na křesťanských chrámech přibývalo trofejí. Na jaře roku 1259 stálo Mongolské vojsko u Gázy a dny muslimského bytí na zemi se zdály být sečtené.

Jediný protivník které bylo potřeba porazit byly egyptští mamlúkové. Jeden vedle druhého měli s Mongoly nevyrovnané účty. Byli to totiž jejich bývalí zajatci prodaní na trzích s otroky v Súdánu a na Krymu egyptským pánům. Ti je nekupovali na práci. Svých daně platících feláhů měli dost ale neměli vojáky. Zkušení otroci v boji zdatní a hlavně hořící touhou splatit Mongolům vše co museli vytrpět, byli pro boj nenahraditelní. Časem se z nich stala svobodná jen sultánovi podřízená sorta ekonomicky zajištěných profesionálních vojáků, kteří představovali jedinou skutečnou moc v Egyptě. V roce ohrožení Mongoly se do čela vlády po několika palácových otřesech podobných jaké známe v této oblasti i dnes. Byla to vražda sultána a jeho nahrazení mamlúkem Ajbekem, který si vzal vdovu. Toho manželka-sultánka otrávila pro nevěru ale v kritickém roce ji věznil mamlúk Kutuz, který donutil armádu přísahat mu věrnost. Tyto veletoče nikoho v Egyptě netrápily – u Gázy stala mongolská vojska a mamlúkové byli jedinou nadějí země.Nikdo o jejich schopnosti bojovat nepochyboval. Několikrát porazili křižáky a oni to byli, kdo donutil krále Ludvíka IX. vzdát se jim na milost nemilost.
S Mongoly se rozhodli bojovat do posledního muže. A jejich šance nebyly malé. Byli to stejně dobří válečníci jako oni. A jejich velitelé Kutuz a Bajbars byli stejně dobří velitelé jako Kit-buka-nojan. Navíc měli na své straně několik výhod:
- jejich základnou byl blízký bohatý Egypt.
- Mongolové byli unaveni dlouhými pochody a třemi roky dobývání měst a pevností.
- syrští muslimové na ně čekali stejně netrpělivě jako předtím křesťané na Mongolské vojáky.

Mongolové čekali na pomoc. Oprávněně čekali že ji dostanou. Jen několik denních jízd na koni přece byla křesťanská křižácká knížectví se silnými vojsky. Jako hlavní bylo jeruzalémské království. Sice bez Jeruzaléma ale stále mocné, opřené o pevnosti Tyr, Sidon a Akru.Faktickou moc zde měli templáři a johanité, moře ovládali Janované a Benátčané. Stačilo podat pomocnou ruku a islám by do jednoho roku zmizel v propadlišti dějin.

A zde se křížové řády dopustily zlé a špinavé zrady. Prohlásily že: „ pokud se v blízkosti objeví mongolští ďáblové, najdou na bojišti Kristovi sluhy připravené bojovat.“ A papežský legát exkomunikoval antiochijského knížete Bohemunda za jeho spojenectví s Mongoly.

Nešlo jen o zradu Mongolů - ti sice s pomocí počítali ale neměli k ní příslib. Šlo o zradu celé křesťanské věci s důsledky, které popíšu později.
Mongolové zůstali sami a co horší, nevěděli zda v případě boje s mamlúky jim do boku či zad nevpadnou křižácká vojska. Přesto se rozhodli vytrvat a začali s přitavovat na boj s mamlúky kteří se chystali vyrazit ke Gaze.

Další problém se objevil ve vazalské zemi, Gruzii. Tato křesťanská země byla údělem Zlaté hordy. Měla samostatnost, vlastní vládu a 5 milionů křesťanských obyvatel. Byla schopna postavit až 800 tisíc vojáků.Byla v té době silnější než celé Rusko. Mongolové s ní počítali jako se spojenci v boji proti muslimům, kteří byli jejími nepřáteli od nepaměti. A Gruzie pod vlivem Katolických kněží podbízených papežem vystoupila v letech 1258 a 1259 proti Mongolům. Ti místo aby se připravovali k poslednímu boji s muslimskou armádou, museli vyčlenit nemalé síly a prostředky k opětnému nastolení klidu ve vlastním týlu.

Podruhé tak křesťané ovládaní papežem vystoupili vojensky proti svým bratrů ve víře - nestoriánům. Jen proto, že papež nestoriány prohlásil za odpadlíky od pravé víry! Dokonce v tom roce kdy se Mongolové rozhodli vybojovat pro křesťany zpět Jeruzalém, tedy v roce 1253, proti nim začal sám papež organizovat křížové tažení jako proti kacířům.

Je nade vše jasné, že jediný kdo na tom mohl vydělat byli bojovní mamlúkové. V roce 1259 v době plného rozvoje vojenských operací v Sýrii, zemřel Hülegüho bratr, veklý chán Möngke. To v Mongolské říši znamenalo vážný oblém. Všechny velké akce se pozastavily a všichni příslušníci Čingischánova rodu se museli zúčastnit churalu. Navíc Hülegü se nesnášel s chánem Berkem. To byl přesvědčený muslim a nepřítel nestoriánů. Proto se Hülegü okamžitě vypravil do Íránu a v Palestině nechal pouze silný oddíl 20 tisíc nejlepších vojáků pod vedením Kit-buka-nojana. A začal naprostý průšvih.

Křesťanský místní vládce, Julien, hrabě Sidonský, přepadl ze zálohy mongolský průzkumný oddíl. Ten až na dva opozdilce padl do posledního muže. Mezi padlými byl bohužel syn velitele, Kit-buka-nojana. Mongolové se rozzuřili a s brutální účinností vyvrátili v rychlé a i na tehdejší dobu kruté bitvě celý Sidon. Křižáci – původci tohoto neštěstí začali do světa roztrubovat zvěsti o Mongoly páchaných hrůzách.

Křesťanský svět se vyděsil a začal se chystal na boj právě s Mongoly. V této atmosféře naprosto v klidu - když se dva perou, třetí z toho má prospěch, z Egypta dne 26. července 1260 vyrazil slepenec mamlúckých armád. Postupoval na lehko a z chodu zničil slabé pohraniční oddíly Mongolů v oblasti Gazy.
Vstoupil na francké území – tedy na křižácké teritorium. Zde od svých nepřátel ve víře dostali potřebné potraviny. Zrada číslo tři na jiných křesťanech. U hradeb Akry si Mamlukové odpočinuli a 3. září 1260 po rychlém pochodu u Ajn Džalúdu porazily v mimořádně kruté bitvě arménsko- mongolské vojsko a Kit-buka-nojana zajali. Byl sťat.

Kutuzovo vojsko dorazilo k nebráněnému Damašku a oslavilo vítězství vyvražděním 85 tisíc křesťanů během 48 hodin.

Hülegü se snažil pomoci a poslal do Sýrie novou armádu. Ta se zmocnila Slepla ale o několik dní později, 10 prosince byla poražena u Homsu a stáhla se za řeku Eufrat.

Toto mamlúcké vítězství spustilo lavinu, která se nedala zastavit. O ní si povíme příště. Vše co jsem napsal je ověřitelná historická skutečnost. Tak mi řekněte, jestli si křižácké řády zaslouží tu glorifikaci, jaké se jim v dějinách, literatuře i filmech dostává. Já si myslím, že ne a pokusím se to dokázat.

Co vy nato, sigilští rytiři??????????????

Neferit sr. Své články zahazuji v dál, Mistře Militaristo
Je to vynikající

Díky Tokkare za Info o článcích a omlouváms e i MK Sigilu za absence - mám poměrně velké statrosti s operovanou nohou, která se nehojí jak má a ještě mi diagnostikoval Sudeckův syndrom.

Zatím u neferita není nic k čemu bych mohl reagovat. Snad jen jedna věc. Koukáš se na to z heldiska soudobého přemýšlení. pravda je že "křesťanská věc" prošla mnoha různými podobenstvími a spojenectvími, pochybuji že by zrovna náboženské řády mohli přijmou za spojence další bezvěrce... Mimochodem mám takovej pocit že občas necháváš příliž zaznít klasickou českou ateistitickou (agnostickou) výchovu ;)
BTW k prvnímu článku - Teutoni IMHO nikdy nebyly důležitou mocenskou skupinou ve "Svaté zemi". Ale to je spíše pocit. I když kontrolovali Akkon.

EDIT: mojí domněnku jsem si potvrdil ve Wikině - v roce 1211 se Teutoni odstěhovali na pomezí Maďarska a Rumunska v boji proti Kumánům (Turkům, pokud se nepletu). Od roku 1226 pak samozřejmě začíná válčit v Pobaltí. Aby byl roku 1410 poražen u Tannenbergu. Tudíž těžko mohl bojovat s řády o moc ve Svaté zemi v roce 1241, jak píšeš.

Tafif měl dva dotazy.
1. kde je ročenka - odkaz najdeš v mém podpisu ;)
2. Nosili sparťané zbroj- ano nosili - a je blbost myslet si opak. militaristický stát nebude zanedbávt zákaldní taktickou výhodu které jim zbroje rozhodně psokytovali a které díky vojenskému umění rozhodně dokázali lépe využít než protivníci. Ještě s ek tomu sand někdy vrátím až dokončím studia o lakadeimonu a Grenadě.

Dalcor -máš zcela jistě pravdu.Já se nemůžu a ani možná nechci zbavit svého pohledu na otázky víry a osudů jednotlivých náboženství. Snažím se zde jen napsat něco, co jsem se neučil ve škole - dokonce ani na vysoké v dějinách válek a vojenského úmění.

A neučí se to ani dnes - já si dal práci a do učebnic dějepisu jsem se podíval. Tato křížová výprav je prostě ignorovaná.

Navíc si myslím, že rozumím i pozadí - to se pokusím prokreslit v poslední části. A osobně si myslím, že po stránce vojenské to byl mimořádný počinek. Bohužel neúspěšný - a to nejen vojenskou neschopností Mongolů. Hlavně souborem podarzů a zrad, kterých s dopustily v zaslepenosti a zlobě papež a rytířské řády.

Jaké to mělo důsledky popíšu také.

Velice bych ocenil, pokud máš nějaké materiály k této křížové výpravě, pokud bys mě doplnil. Víš pramenů k ní je velmi málo.

Abych řekl rpavdu toto je zcela mimo moji sféru znalostí. Samozřejmě se podívám, zda něcon najdu.

Jak vidíš reagoval jsem kriticky jen co se týče rytířských řádů - mprotiřádová masáž v české republice byla poměrně rozsáhlé. 1. Johanité kolaborovali, 2. ač Přemek II bojoval na straně Teutonů tak výrazný český kontingent se do Bitvy u Tannenbergu zapojil na straně spojených litevsko - polských sil. A smaozřejmě byly to prodtě flanďáci kteří bojovali dokonce i proti ozbrojenému povstání hrdiného českého lidu!

Jinak víte o tom vážení Sigilané že knihy Osprey začínají vycházet v češtině?

A ještě jedna otázka - víte kdo by mohl být považován za tvůrce myšlenek komunistického hnutí? Ten který způsobil že máme v Evropě Demokracii a ne teokracii. Jistý pán jménem Lycurgus ;)

Čo sa týka toho opomenutia apod - nj cirkev počas svojej vlády dokázala prefiltrovať dosť veľa udalostí v dejinách - keďže do čias vynájdenia kníhtlače a určite aj nejaký čas potom sa knihy prepisovali priamo v kláštoroch tak sa ani nie je čomu diviť.

Neferit Sr.: Dobré, ale jak už bylo řečeno, pohled na křesťanství, který jsi zaujal, mi přijde velice mylný. Křesťanství nebylo jednotné už od dob schizmatu a ani předtím to nebyla kdovíjaká sláva, takže mluvit v této době o "křesťanské věci" je trochu mimo mísu. Navíc, když byli nestoriáni prohlášeni za kacíře, "věrní papeženci, katolíci" jim ani pomoc poskytnout nemohli, to by bylo proti vůli papeže. Papež sám také nemohl popřít to, co celou dobu předtím hlásal. Nestoriáni jako vnitřní nepřítelé a kacíři podrývali moc papeže, narozdíl od muslimů, nad kterými nikdy žádnou moc neměl.
A nedůvěře vůči Mongolům se ani moc nedivím, s ohledem na to, co provedli v Evropě ani ne o 20 let dříve.
To je k teoretické stránce.

Teď trochu k faktické. Gruzie 5 milionů obyvatel a možnost postavit až 800 tisíc mužů? Pravda, že o té oblasti z té doby nic nevím, ale přijde mi to jako opravdu hódně přemrštěné číslo. Už jen s ohledem na současný počet obyvatel Gruzie, Armnénie a Azerbajdžánu dohromady.
Taky jsem jednou viděl zmínku o Antiochii vypleněné Mongoly, to tedy není pravda?
A na závěr jen poznámečka - neoznačoval bych to za křížovou výpravu.

Dalcor: Tudíž jen pověra? Mně to s ohledem na mentalitu Sparťanů zrovna nepravděpodobné nepřijde.

Tafif - já vím, že doposud to vypadalo jako bych pohled na křesťany zjednodušoval. Termín křesťanská věc vztahuji pouze na dva cíle:
- získat zpět Jeruzalém a celou Svatou zemi.
- všechna území kde žijí křesťané udržet a potlačit působení jinověrců

To bylo všem křesťanům společné. V poslední části se k tomu vyjádřím více v četně popisu důsledků nastalé roztříštěnosti křesťanského světa.

Co se týká Mongolů a toho co udělali Evropě - mám obavu, že jsi tak jako většina Evropanů obětí 800 let staré a velice propracované lži. Dnes se k tomu nedostanu ale dám si tu práci a tu lež rozeberu.

Nyní se pokusím popsat zbytek toho co se stalo v souvislosti s popisovaným vojenským tažením Mongolů. Na úvod se vrátím trošku zpět.

Zajatý Mongolský velitel Kit-buka-nojan byl předveden před mamlúckého velitele Kutuze. Projevil se jako člověk statečný a věrný myšlence, kterou se velkému chánovi Möngkovi zavázal naplnit. Neprosil o milost ale bez známek strachu obvinil Kutuze ze zrady a vraždy právoplatného sultána. Jeho stětí na místě bylo završením života tohoto skvělého člověka a vojáka. Takže tento skutečný obhájce kříže, příslušník národa Najmanů a horlivý nestorián – tedy podle papeže kacíř - položil život za osvobození Svaté země, která se nacházela 4000 kilometrů od jeho domoviny. Ti co mu měli pomáhat - křižáčtí rytíři se na jeho smrt a záhubu jeho vojska dívali zpoza hranic a hradeb svých držav a mysleli si, že nic vážného nehrozí. Koneckonců kacíři byli pobiti nevěřícími a tím obě strany byly podle jejich pohledu na svět oslabeny. Jak to viděli, nebylo to tak špatné. Ve své antikacířské zaslepenosti neviděli problém, který tímto vytvořili.

Kutuz, přemožitel Kit-buka-noana a jeho armády přežil svého soka jen o dva měsice. Tento zrádce a vrah vlastního sultána byl zavražděn svým nejlepším přítelem a spolubojovníkem Bajbarsem, který se následně vyhlásil za sultána.
Mamlúkové pod jeho vedením porazily jak jsem již uvedl mongolskou záchranou výpravu u města Homs a definitivně vytlačily Mongoly ze Svaté země. Tím křížová výprava Mongolů a jejich spojenců skončila neúspěchem a systematickým vyvražďováním křesťanů všech variant v celém světě, který islám ovládl. Kdo se nepodřídil a nekonvertoval, byl zabit. Islámský svět pochopil že největší nepřátelé křesťanů jsou si navzájem sami křesťané. Přestal se jich obávat a jejich úplná porážka a vyhnání ze všech míst které islám mínil dobít bylo jen otázkou času.

Jak jsem již uvedl, události po porážce u Homsu nabraly podobu laviny. Křižáci zradili Mongoly a jejich spojence Armény. Bohemund se stáhl do svých držav a pokoušel se urovnat rozpory mezí ním a papežem. Zrada křižáků byla dovršena tím, že bránili přejít Mongolům do protiútoku až do roku 1263. Tím zůstali na teritoriu Svaté země sami s mamlúky, kteří metodickou vojenskou , politickou a diverzní činností docílili svůj cíl. Po agónii dlouhé 31 strastiplných let dne 18. května 1291 opustili poslední křižáci syrské břehy. Tak to co nazývám zradou křesťanů a křesťanské víry způsobilo, že bylo zničeno křesťanské obyvatelstvo na obrovských rozlohách Blízkého a Středního východu. A v konečném důsledku byla ztracena a to navždy i Svatá země, prvotní cíl křížových výprav. Cíl za který položilo život těžko odhadnutelné množství upřímně věřících lidí a statečných bojovníků.

Ale lavina pokračovala. Stejně tragická se stala situace mongolských křesťanů a jejich spojenců i v na území dnešního Iráku a Íránu. Idea vybudování křesťanské říše v oblasti celého Středního a Blízkého východu byla jednou provždy ztracena, protože uzemí obývaná křesťany se dostali do rukou nepřítele. Je asi dobře, že nevíme skoro nic o tragédiích, které to těmto lidem opuštěných evropskými katolíky přineslo. Celý proces rozpadu a nakonec zániku křesťanství nejenom zde ale vlastně v celé říši ovládané Mongoly a v Číně, byly nastartovány neúspěchem mongolských vojsk poražených mamlúky s přímou podporou křižáckých knížectví. Pod tímto neúspěchem křesťanů, kteří předvedli dokonalou ukázku své nesourodosti, po smrti velkého chána Möngkeho a po zničení elity křesťanských sil mongolské armády, v mongolské říši získalo převahu islámské křídlo potomků Čingischána. Jejich představitel a vůdce islámského křídla ve Zlaté hordě chán Berke se nakonec spojil se sultánem Bajbarsem. Na jeho pokyn přešly všechny vojenské jednotky které v souladu s mongolským kodexem Jasou bojovaly v Hülegüho vojsku přešli na stranu mamlúkú a odpochodovali do Egypta. Tím sultán Babars získal čerstvé a zkušené vojenské síly.Stalo se to v roce 1261. Od té doby bylo jasné že válka mezi Zlatou hordou a říší ilchánů je jen otázkou času. Berke se navíc projevil jako politicky mimořádně obratný člověk. V roce 1261 totiž zřídil v Saraji pravoslavné biskupství. Tak tento muslim, přítel mamlúků a nesmiřitelný nepřítel křesťanů – nestoriánů uzavřel spojenectví s jinými křesťany. A to hlavně proto, že potřeboval oporu a věděl že to může vyprovokovat západ k útoku na pravoslavné křesťany jako na kacíře. Bohužel netušil, že dvě prohrané bitvy – porážka švédských vojsk v bitvě na řece Něvě (15. červenec 1240) a porážka jednotek řádu německých rytířů v tzv. ledové bitvě na Čudském jezeře (5. duben 1242). Způsobily, že ještě další 4 století nebudou mít katolíci a jejich prodloužené ruce - křižáci na podobné dobrodružství ani pomyšlení. Navíc Rusové byl c v té době už delší dobu spojenci Zlaté hordy - tedy Tatarů.

Následovala tragédie křesťanů na Středním východě a na Dálném východě. Přesahuje to rámec tohoto pojednání. Jen uvedu že byla důsledkem oslabení postavení křesťanů ve Zlaté hordě a tím pádem v celé Mongolské říši. Výsledkem bylo několik kol občanské a náboženské vály mezi Mongoly a nakonec téměř úplná likvidace - fyzická likvidace a islamizace nestoriánů v celé Mongolské říši a téměř úplné nastolení tvrdé islámské vlády v celé této říši, která byla velkou nadějí křesťanského světa. Je paradoxem, že v bojích na straně muslimů jako bojovníci nejvíce vynikli vojáci z pravoslavného Ruska, kteří byl v té době považováni za to nejlepší co se na bojištích vyskytovalo.
V některých částech severní se na zániku křesťanství podíleli i budhisté, To se konkrétně stalo na území severní Číny. To je moment, který si ale zaslouží pozornost. Ukáže se totiž jak se chovala v té době katolická církev.
Katolická církev po několika pokusech se začala poměrně silně etablovat od roku 1293 – tehdy do Číny přijel Giovani de Monte Corvino, františkánský mnich a jak ukázala budoucnost i příští čínský arcibiskup. Dříve to ani asi nešlo, 30 let před tím se měnila politická i náboženská mapa Evropy a to hlavně západní, křižáci museli opustit svatou zemi. Bylo potřeba vyřešit jejich etablování do evropské civilizace a bylo potřeba rozhodnout kdo je vlastně křesťan a kdo není. Svatá země až na pevnost Akra byla ztracena a Akra samotná se blížila ke svému konci jako křesťanská enkláva.
Na místě latinské říše zvedal pyšně hlavu obnovená Byzanc. V roce 1287 konečně skončila složitá válka v Itálii. Giovani de Monte Corvino vlastně přišel pozdě. Poté co vládce severní Číny císař Chubilaj musel potlačit povstalé nestoriány, ztratil v křesťany důvěru.. Navíc nestoriáni okamžitě obvinili de Monte Corvina ze špionáže. Pět let byl vyšetřován ale nakonec se očistil a to hlavně díky nečekané přízni samotného nového císaře, Chubilajova vnuka Temüra. Ten totiž musel čelit útoku nepřítele čínských Mongolů Chajdua. Temür se musel opřít o stepní jezdce - Onguty a Kerejty a to byli nestoriáni. Giovani de Monte Dorváno sehrál zvláštní roli. Znovu pokřtil nestoriána, knížete oblasti Tenduk a to na katolíka. Jeho jméno Korkuz bylo křtem změněno na Jiří. Tento katolík velící nestoriánům porazil a vytlačil a Chajduovu armádu až pramenům Černého Irtyše. V roce 1298 kníže Jiří udělal chybu a padl do zajetí. Byl sťat. V roce 1301 poslední opravdový stepní Mongol Chajdu zemřel a občanská válka začala dohasínat. Na znamení vděku byly katolíci podpořeni bojovníky jiných nekřesťanských vír a došlo lavinovým pogromům na nestoriány. Kdo se odmítl nechat překřtít na katolíka, zahynul. Katolíci a buddhisté triumfovali ale nakonec po desítkách letech živoření katolíci v Číně pod tvrdým tlakem islámu a budhismu zanikli. Přelomový rok byl 1368, kdy byla svržena a vyvražděna mongolská dynastie. Její nástupce dynastie Ming která byla všemu křesťanskému velmi nepříznivě nakloněna a celý tento proces iniciovala udržoval v chodu.

Celá ta nešťastná válka byla nepřehledná, zanikly v ní celé národy a státy. Jiné naopak vznikly. Svět se nezvratně změnil. Celé to šílenství skončilo v roce 1301. O život přišlo odhadem dva a půl milionu křesťanů a jeden a půl milionu jinověrců.

Všechno toto bylo způsobeno pouze a jen tím, že určitá část křesťanů která získal potřebnou světskou moc a byla nazvána katolickou, začala určovat kdo je a kdo není pravý křesťan. Ty správné podporovala a využívala k boji proti těm, které označila za odpadlíky a kacíře. Jen ti praví měli právo bojovat proti nevěřícím. Ti nepraví mihli, ale byla to jejich věc a nemohli počítat podporou. Tato hrůza se nezastavila ani před tím, že praví křesťané se bez jakýchkoliv skrupulí spojili klidně i s nepřáteli své víry, jen aby mohli zlikvidovat ty druhé. Navíc jí zřízené ozbrojené řády křižáků sloužili jako úderná síla. Jak neblahou roli sehráli křižáci při posledním vážném pokus křesťanů dobít Svatou zemi jsem se pokusil popsat. Místo spojenectví se Mongolové dočkali zrady. V době kdy stačilo několik bitev a problém islámu by přestal existovat, krátkozrakost křižáků způsobila debakl a následnou ztrátu Svaté země a zánik křesťanství na území velkém jako celá Evropa.

Jak už jsem uvedl, dne 18. května 1291 opustili poslední křižáci syrské břehy. Část se jich usídlila na Rhodu, část na Kypru či Maltě. Templáři se ve většině vrátili do Francie. Nevím jestli je pravda, že boží mlýny melou pomalu. Možná to byl boží byť opožděný trest. Sami templáři se stali obětí těch, kterým bezmezně věřili a možná si mysleli si, že je ovládají. Krále francie a papeže.

Od roku 1307 až do roku 1313 trvaly hrůzné procesy s templáři, kteří byli obviněni z neskutečných skutků. Doufám, že mučírnách, na popravištích a na hranicích si aspoň na chvilku vzpomněli na zrádcovskou roli, kterou sehráli v historické události, kterou jsem se pokusil popsat. Klesli na úroveň mouřenínů plnících úkoly svých pánů. Poté co ji splnili bylo potřeba je odstranit aby nezůstali pamětníci. Navíc jim byl zabaven mimořádný majetek, jehož základ byl vytvořen na obsazených územích ve Svaté zemi.

Tolik co dokážu napsat o této v dějepisu neučené a vlastně neznámé události, která je neprávem a na objednávku papežů z historie vytlačena. Potěší mě jakákoliv reakce a pokud se objeví dotazy a připomínky pokusím se reagovat.

Neferit Sr.: Na otázce náboženství jsme se jak tak koukám nakonc skoro i shodli. Dalo by se to sice více rozebrat a s něčím polemizovat, ale to je jiné téma a sem to nepatří.

Ještě pořád mě zajímá Antiochie a Gruzie.

Lži? Mongolové na Evropu nezaútočili? Nedobyli Rusko, neprohnali se Haličí, Polskem, Moravou, Dalmácií a především Uherskem? Já měl na mysli jen samotný fakt vojenského vpádu, který zdecimoval celé armády a nic ho nedokázalo zastavit. Prostou vojenskou hrozbu, kterou pro Evropu představovali, nic víc. Žádných pověr o masovém vyvražďování se to netýká.
Ale jak jsem slíbil, tohle rozeberu. Už mám napsanou první část. Musím jen opravit pár chyb a asi to trochu přepsat, zdá se mi to dost kostrbaté.
Ovšem pokud chceš, nechám to celé na tobě...

Domnívám se, že hlavním problémem Templářů bylo jejich zlato; paměť byla až druhořadá, jestli vůbec hrála nějakou roli, s ohledem na to, že celou akci inicioval francouzký král, ale nejspíš ne.

Právě naopak. Já se na Tvůj vstupu přímo těším. Potom pokud budu mít pocit, že se m věci jeví jinak, navážu svým pohledem.

Chci se zeptat: Je možný aby radarový paprsek dokázal zabít člověka na několik kilometrů? Kámoš mii ukazoval článek v časáku ABC ale nevěřim tomu. Prosil bych aby mi na to někdo, kdo se v tom vyzná odpověděl. THX