No pánové, děkuji za pochvalu
A aby jste mi nazakrněli, jedeme směle dále. Vytáhl jsem si z různých zdrojů data a máme tu další referátek.
Bitva o Gazalu (26.5-22.6.1942)
Vítěz: Polní maršál Erwin Rommel
Poražení: Generálmajor Neil Ritchie a generál sir Claude Auchinleck
Rommelův život v datech:
1891: 15.11. narozen v Heidenheimu
1910: 19.6. nastoupil k 124. wurtenberskému pluku
1914: v srpnu přešel na západní frontu, v říjnu získává Železný kříž 1. třídy
1917: 24.10.-26.10 bitva u Caporetta, získal řád Pour le Mérite a byl povýšen na kapitána
1918/1937: štábní funkce, vyučoval na vojenských školách, povýšen na plukovníka.
1937: vydal publikaci Infanterie angreift (Pěchota útočí)
1938: 10.11 velitel vídeňské vojenské akademie
1939: v srpnu povýšen na generálmajora
1940: 15.2 jmenován velitelem 7. tankové divize
10.5.-18.6. vedl invazi do Francie
1941: 12.2. přistál v Tripoli, převzal Afrikakorps v hodnosti generálporučíka
24.3.-13.4. získal zpět Benghází, obléhal Tobruk.
18.11.-5.12. musel během operace Crusader ustoupit před 8. armádou
1942: 21.1.-6.2. druhá ofenziva, znovu dobyl Benghází, jako generálplukovník velel africké Panzerarmee.
26.5.-21.6.
bitva o Gazalu a Tobruk, jmenován polním maršálem.
24.6.-26.7. vstoupil do Egypta, poražen v první bitvě u El-Alamejnu
23.10.-4.11. poražen v druhé bitvě u El-Alamejnu
1943: 14.2.-25.2. porazil Američany u Kasserinského průsmyku
6.3. prohrál bitvu u Medenine
9.3 opustil Afriku
15.6.-21.11. velitelem skupiny armád B v severní Itálii
1944: únor-velitelem skupiny armád B na západě
17.7. tězce zraněn při útoku britské stíhačky na jeho vůz
14.10. pozřel jed. Zemřel ve věku 53 let
-------------------------------------------------------------------------------------
V květnu 1942 hodlali generálmajor Neil Ritchie, velitel 8. armády složené ze 125 000 Britů plus příslušníci Commonwealthu, a jeho nadřízený, generál sir Claude Auchinleck, vrchní velitel sil na Středním východě, napadnout Rommela u Gazaly západně od Tobruku. Brzy se ale ukázalo, že Rommel pojal stejnou strategii. Ritchie tedy zaujal obranné postavení.
Ritchie věděl, že Rommel chce obsadit Tobruk. Aby Rommelovi udělal čáru přes rozpočet, položil rozsáhlá minová pole a mezi ně jakési ostrůvky chráněné ostnatým drátem a minami, na nichž byla pěchota a dělostřelectvo schopno vydržet několikadenní obléhání, jelikož na ostrůvcích bylo dost jídla i vody. To Němci na tom s vodou byli bídně, těsně před bitvou fasovali pouze půl šálku vody denně, což mnohdy v úmorných pouštních vedrech nestačilo.
Ostrůvky se táhly od Gazaly na pobřeží až po Bír Hakím asi 65 km od pevnosti, kde byla 1.pěší brigáda Svobodných Francouzů. Východ hlídala 3. indická mechanizovaná brigáda. Ritchie se domníval, že tyto dva ostrůvky mohou plnit hned dva úkoly. Jednak zabráni ženistům z Panzerarmee v čištění minových polí a zároveň vytvoří překážku, kterou bude muset Rommel zdolat jako první.
Ritchie rozdělil gazalskou linii na dvě části. Ochrana pravého křídla sahající od Gazaly až k "ostrůvkům" u Sídí Muftah a dále k Tobruku, kde byly jihoafrické jednotky, připadla 13. sboru generálporučíka Williama Gotta. Linii Sídí Muftah-Bír Hakím bránil generálporučík Willoughby Norrie, velitel 30. sboru, pod kterým byly i tankové formace v týlu. Východně od Gazaly byly rozmístěny další jednotky.
Toto řešení bylo ovšem krajně nesprávné. Ritchie totiž vycházel z předpokladu, že silné opevnění způsobí, že se bude bojovat statickým (zákopovým) způsobem, tedy jako za IWW. Pravé křídlo sice sahalo až k moři, ale levé končilo nechráněným úsekem sahajícím až za horizont. Kdyby se Rommelovi podařilo minová pole tam umístěná vyčistit, mohla by vojska Osy Brity porazit.
Co asi Rommel udělá? Jeho velení podléhal Deutsches Afrika Korps (DAK), zahrnující 15. a 21. tankovou divizi, dále 90, lehká divize plus italské divize Ariete a Trieste z 20. italského sboru a plus další čtyři divize italské pěchoty. Celkem měl Rommel k dispozici 113 000 mužů a 560 tanků Panzer III a IV. Britové měli 994 tanků, ale z toho jen 167 moderních M3 Grant. Zbytek (Matilda Mk II, Valentine, Crusader) se Panzerům III a IV nemohl rovnat. Ve vzduchu měl Rommel také výraznou převahu. Proti 704 letadlům Osy Britové nasadili 320 strojů.
Rommel měl na výběr ze dvou možností. Buď zaútočí ze severu, probije si cestu podél pobřeží a zaútočí na Tobruk (což Britové předpokládali), nebo z jihu obklíčí Bír Hakím a poté zamíří na severovýchod a napadne gazalskou linii zezadu.
Rommelův obchvytný manévr,zahájený 26.5. 1942, postupoval ve třech paralelních směrech, takže linie vypadala jako obrovský trojzubec První sled, italský 20. sbor. se měl přesunout na jih, poté na severovýchod, zničit 3. indickou mechanizovanou brigádu a obsadit Bír Hakím . Střed složený z 15. a 21. tankové divize pojede ještě dále na východ a pak se otočí k severu, aby napadl spojenecký týl. Třetí hrot vidlice, 90. lehká tanková divize, uskuteční stejný oblouk, ovšem s větším průměrem, k britské 7. tankové divizi nedaleko Bír Beud.
Odpoledne 26.5. zpozorovaly britské obrněné transportéry 8. armády pohyb masivní německé formace, kde byly i tanky. Ke 30. sboru však nic nedorazilo, protože jednotka neměla vysílačku. Ritchie v Gambutu, městě za liniemi, nevzal Rommelův přesun na vědomí, což však byla obrovská chyba. 8. armáda se tím pádem vůbec nepohnula ani když Rommel dorazil k Bír Hakímu a byl připraven na zahájení obchvatu.
Brzo ráno 27.5. probudilo 7. mechanizovanou brigádu na slabě bráněném ostrůvku u Retmy rachocení tanků a vzápětí se přes ni přehnala 90. lehká tanková divize a Brity úplně rozprášila. Ve stejnou chvíli zneškodnila divize Ariete 3. indickou mechanizovanou brigádu. Rommel chvátal vysokou rychlostí k východnímu okraji gazalské linie a jeho hlavním cílem se stala 4. tanková brigáda. až teď si Ritchie uvědomil, kam směřuje hlavní německý nápor.
Spojenecké mechanizované jednotky se ani nestačily seřadit k obraně. 15. tanková divize narazila do nepřipravené britské 4. tankové brigády a zničila spoustu tanků. Němci navíc zneškodnili velitelství 7. tankové divize a zajali jejího velitele generálmajora Franka Messervyho. Norrie na severu si dokázal udělat jen částečnou představu o katastrofě, která spojnecká vojska postihla. Pouze jako předběžné opatření Norrie přesunul své stanoviště do El-Adenu a vyslal 22. obrněnou brigádu na pomov Messervymu.
Rommel byl, jako vždy, rychlejší. 22. obrněnou brigádu porazil ještě než se vůbec vzchopila k obraně, a zatlačil ji až k Sídí Muftah. Tam 150. pěší brigáda střežila dvě významné cesty, Trigh Capuzzo a Trigh-el-Abd.
Až sem se Rommelov plány plnily, nyní se však začaly objevovat problémy. Britští tankisté bojovali neobyčejně udatně a záhy dostali další obrněné posily. Navíc začalo německým tankům docházet palivo a zásoby. Když Rommel 28.5. doplnil palivo a zásoby, i přes potíže zavelel k dalšímu postupu. Tobruk však neměl šanci dobýt přímo a tak pozměnil celou strategii.
Velká Rommelova chyba byla v tom, že nezajistil rychlé dobytí Bír Hakímu. Zásobovací trasy se tak nebezpečně prodloužily a s dalším postupem se vzdálenost zvětšovala.
Rozhodl se proto, že z východu prorazí minová pole ve středu gazalské linie a tím výrazně zkrátí zásobovací trasy. Do západu slunce 31.5. byl tento úkol splněn. Rommel prošel minovými poli a zaútočil na pozice 150. pěší brigády. Zatímco se Ritchie domníval, že Rommel se chytil do pasti, ten rozdrtil 150. brigádu a ovládli klíčový úsek gazalské linie. Rommel si celkem bez problémů vybudoval předmostí, kterému se začalo říkat "kotel", a mohl v klidu shromáždit jednotky na ofenzivu proti Tobruku. Spojenci se mezitím hádali nad taktikou. Po nekonečných debatách nakonec Ritchie usoudil, že napadne Rommela přímo v "kotli". Hlavní útok ale nastal až 5.7. a to už Rommel rozmisťování jednotek dokončil.
Útok na "kotel" zahájila pěchota. 10. indická brigáda si vedla dobře, ale celou akci "zakopala" 22. tanková skupina svým příliš pomalým postupem a než k ní dorazila, pěchota utrpěla těžké ztráty a britské tanky se musely před zběsilou palbou protitankových děl a kanonů Panzerarmee ustoupit. ¨
8. armáda byla téměř zdecimována. Přes statečné, leč marné pokusy prorazit obranu Osy, se útok nepovedl. Ritchie během dvou dnů přišel o více než 150 tanků, 100 děl, 36 PT kanonů a skoro celou 10. indickou brigádu včetně 3 000 zajatců z vojsk Osy. Německé ztráty byly mnohem nižší. Téhož dne, kdy Britové ustoupili, zahájil Rommel protiútok. 21. tanková divize a divize Ariete udeřily na východě, kdežto 15. tanková divize zamířila na severovýchod. Němcům se trvale dařilo.
V druhém výpadu na Tobruk stála Němcům v cestě francouzská posádka v Bír Hakím. Němci toto město atakovali již deset dní, nyní se však k útočníkům připojily i všechny jednotky postradatelné v "kotli". Dělostřelecká palba houstla a Luftwaffe město bombardovala ve dne v noci i přes statečnou obranu RAF. Do 10.6. ztratilo RAF 75 letadel, kdežto Osa mohla odepsat téměř 60 strojů.
Ritchie pochopil beznadějnost situace v Bír Hakímu a dal veliteli tamní posádky M.P. Koenigovi povolení k ústupu. I přes vyčerpání Němci kontrolovali celé jižní křídlo gazalské linie a Ritchie neměl na vybranou. Nezbývalo než ustoupit k Trigh Capuzzo a vytvořit novou obrannou linii podél pobřeží od Gazaly k El-Ademu.
Tuto linii Rommel napadl hned 11.6. Ještě před setměním se jeho 123 tanků přesunulo na východ k El-Ademu. Jihoafrické i další jednotky bránící gazalskou linii se buď ocitly v obklíčení anebo musely utéct po via Balbia, lemující pobřeží Středozemního moře. Celá gazalská posádka se kvapně stáhla do Tobruku.
Britové se museli rozhodnout, zda Tobruk evakuovat a vydat ho napospas Němcům anebo ho bránit jak nejlépe to půjde. Britové se rozhodli špatně, tedy k obraně a výsledek se dostavil zanedlouho. To, co zbylo z 8. armády, zmateně prchalo k egyptským hranicím a Rommel mezitím sevřel Tobruk do kleští. Ráno 21.6. zavlál nad Tobruckým velitelstvím bílý prapor. Ritchie plánoval, jak udrží Rommela u Marsá Matrúh, nicméně byl 25.6. Auchinleckem odvolán.
Od chvíle, kdy operace začala, padlo do německého zajetí 45 000 spojeneckých vojáků. Nakonec se Rommel zmocnil i posledního ostrůvku a měl volnou cestu ke Káhiře a Suezu...
Co bylo poté
Sotva se Hitler dozvěděl o pádu Tobruku, povýšil Rommela na polního maršála a osobně mu předal insignie. Rommel se tak stal nejmladším polním maršálem v německé armádě. Němci jásali.
Ústup k El-Alamejnu těžce otřásl britským sebevědomím. Winston Churchill byl až překvapen morálkou mužstva na bodě mrazu. Tu nezvedla ani Rommelova porážka v červenci u El-Alamejnu. Auchinlecka nahradil 18.8. generál sir Harold Alexander a velitelem 8. armády byl jmenován generálporučík Bernard Montgomery. 8. armáda byla výrazně posílena a její morálka se také zvedala.
8. armáda zasadila Rommelovi v druhé bitvě u El-Alamejnu těžkou ránu a zahnala ho až na pobřeží k Tripoli, kam vstoupila 23.1.1943. Rommel se nyní ocitl v pasti, protože ze západu se blížil americký generálporučík Dwight D. Eisenhower se svými jednotkami.
Rommel opakovaně žádal evakuaci ze severní Afriky. 10.3.1943 znovu Hitlerovi předložil svou žádost a znovu ho fuhrer odmítl. Rommel, sužovaný nemocí a psychickým vyčerpáním byl poslán na zdravotní dovolenou. 5.5. se vojska Osy vzdala. Spojencům se otevřela cesta k invazí na Sicílii a do Itálie...
Podruhé uffff...
EDIT: Promiňte mi, že nemám vlastní názor. Mám problémy ho vytlačit i do čtenářského deníku
A když už ho vytlačím, jsem psychicky vyčerpán...