Úplně mi to připomnělo, jak minulý týden konečně přestalo pařit slunko a začalo pršet, tak kolegyně v práci pravila: "tak se nám to počasí pokazilo" Jen jsem vyvalila oči a nechápala, co se pokazilo, protože já měla opačný pocit a kdyby vydrželo nějaký čas "pokažený" tak jsem jedině ráda. Ano, taky nemám ráda vedra a moc slunce, protože nemůžu ven se psem, chudák by se upekl. Já jsem extrémně náchylná na spálení, také mám citlivé oči a co hlavně všudy přítomné vedro je hned v práci a to navzdory tomu, že venku, to ještě tak hrozné není a je tam klimatizace a to samé v místnosti doma, kde spím a kde mám počítač, tam by se snad už od května dalo grilovat a mě se v tom vedru prostě nic nechce. Začínám uvažovat o letním bytě někde na severu.
No ale abych nebyla zas tak negativistická jsou okamžiky, kdy mám ty vlny veder ráda. Třeba večer, že nepotřebuji svetr a je ideální čas jít někam ven, momentálně mě žádné další pozitivum nenapadá, protože nejsem fanoušek přeplněných koupališť a jít si zaplavat na osamělou pláž mám sakra daleko.

My ochotní, vedeni nevědomými, děláme nemožné pro nevděčné.
(anonym?)