Tak předem musím říct, že jsem na toto téma padnul čistou náhodou, ale když jsem byl už tady a neměl jsem co dělat (rozumněj: nechtělo se mi učit), tak jsem se rozhodl, že jej celý projedu. A při jeho pročítání se mi ozvaly mé třetí myšlenky (kdo nezná ať si přečte něco od pana Prattcheta, nejlépe čarodějky...), které mi našeptávaly, že toto téma má v sobě ukryto zrnko původu, které svými kořínky stimuluje jisté sado-maso já v nás.
Ať mi nikdo nenamlouvá, že pokaždé, když jste se dověděly, že je někdo starší než vy, tak vás to lehce zamrzelo s tím, že nejste nejstarší (tudíž hlava pomazaná) a nemůžete na ně uplatnit své zkušenosti nabité po celý svůj život. A v případě, že další přiznaný se se svým věkem vešel pod vás, zahřálo vás to na duši, kde jste si také udělaly poznámku, že v případě potřeby by jste ho mohly srazit nebo přibrzdit, použitím třeba věkového rozdílů.
Tohle je čistě psychologicky orientovaný příspěvek, nad kterým se možná pozastavité. Samozřejmě tím nechci říct, že by jste se nad někoho mohly vytahovat, takový člověk se tu snad ani nenajde, ale bylo by alespoň trochu zajímavé, pokud bych dostal třeba odpověď na to, že jsem měl překvapivě pravdu, případně abych to už nehulil.
Toto je vše, co mě napadlo a chtěl jsem vám sdělit.
P.S: Nene, opravdu jsem nic nepil, ani nekouřil, je to opravdu dlouhá doba, kdy jsem něco alkoholického požil. Spíše jsem právě na opačné straně tohoto stavu, v nechutné absolutní střízlivosti, navozené douškem pravé klačské kávy(opět pan Prattchet, tentokráte nějaká noční hlídka
).
