Sigil: Diskusní fórum

Dalcor – nevím na základě čeho jsi mě považoval za odborníka na speciální jednotky – proběhl jsem si své příspěvky a nic takového jsem netvrdil, naopak celou dobu co sem přispívám tvrdím, že jejich vliv na vojenské operace je přeceňován. Takže Tvůj závěr, že jím nejsem mě nepřekvapuje, je to potvrzení toho co je objektivně pravdivé.

Takže dobře. Nemám důvod cokoliv papouškovat. Část toho, co jsem napsal mám přímo od vietnamských veteránů, kteří proti Američanům bojovali. Dále pak ze zpravodajských informací charakteru T a PT které jsme studovali v rámci Dějin válek a vojenského umění.
Pokud se já dopouštím generalizačního obhajování partyzánů čehož si nejsem vědom, ty se dopouštíš se stejným zaujetím toho samého pokud obhajuješ americké vojáky vůbec a specialisty zvláště.
Vietnamské partyzány a vojáky nemusím obhajovat – za cenu ztrát které si ani neumím představit, vytrvali a dosáhli svého. Vyhráli. Na druhou stranu nezatracuji ani Americké vojáky - plnili své úkoly jak jim bylo nařízeno.

Kdo se dopouštěl větších zvěrstev, zda partyzáni z Vietcongu, kteří se chovali podle Tvého názoru jako prasata, nebo američtí piloti vyhlazující celé oblasti napalmem ať posoudí jiní. Ale neviděl jsem jediného mrtvého amerického civilistu a nebo jediné hořící americké obydlí na území Spojených států po celu dobu této války. Ale viděl jsem stovky mrtvých civilistů a zničenou Hanoj po náletech amerických B 52 na fotografiích pořízených americkým reportéry. A to USA nikdy nevyhlásily Severnímu Vietnamu válku.

O bojových kvalitách amerických speciálních sil jsem nijak nepochyboval a nepochybuji ani nyní. Stejně jako nepochybuji o kvalitách SAS nebo SPECNAC. Jejich výsledek v boji pro který jsou cvičeny je dobrý pokud dojde k dodržení těchto pravidel:
- kvalitní zpravodajské informace-to si dnes již dokáží zajistit alespoň pro počáteční rozvahu
- skryté přesunutí do operačního prostoru.
- vyhodnocení konkrétní situace a rychlé splnění úkolu ať jde o cokoliv
- okamžitý a rychlý ústup na pozici odkud proběhne evakuace
- nikdy se nevázat bojem s pravidelnými silami, pokud to není naprosto nezbytně nutné

Toto všechno věděl už za II.SV Stierling, zakladatel SAS, věděl to Kurt Student z wehrmachtu, který skupiny hloubkového průzkumu dovedl skvěle využívat. Stejné úkoly v tichomoří plnily i dobrovolníci organizovaní do sítě Pozorovatelů a často pro jejich podporu byly vyčleňovány malé jednotky námořních pěšáků - dokonalá ukázka skupiny hloubkového průzkumu.

Takže hloubkový průzkum není vynález vietnamské války. Marcinko vzal co bylo vyzkoušeno a dovedl to na základě speciálních pravomocí k dokonalosti. Myslím si, že v té době lepšího profíka na světě nebylo. A kdyby ho vytáhli z lapáku a dali mu velet té zoufale zpackané operaci v Íránu mohlo to dopadnout i jinak.
Bezprostředně po ústupu z Vietnamu došlo k prudké redukci speciálních sil. Po pár letech až se uklidnily politické vášně, a nastoupil rozum, došlo k jejich renesanci a rozvoji.

Protože jsem četl celou Tvoji odpověď než zmizela, dokončím reakci na ni a pak budu pokračovat.

Delta Mekongu byla skutečně zpacifikována. Ale ne speciálními jednotkami.
Její pacifikace byla provedena komplexním přestěhováním více než 3milionů místních obyvatel do chráněných oblastí pod kontrolou jihovietnamské armády a armády USA. Tím došlo ke zbavení Vietcongu podpory obyvatelstva.
Na uzlové body pak vytrvalým tlakem speciálních sil a aeromobilních úderných jednotek bylo působeno tak dlouho, až Vietcong dospěl k názoru, že situace je více než kritická. Tedy vliv speciálních jednotek byl nezanedbatelný ale měl pomocný charakter a to je to, k čemu speciální síly v konvenční válce jsou. Podpora boje hlavních sil na bojišti.

Ofenzívy TET se účastnilo prokazatelně 52 praporů severovietnamské armády tedy asi 75 tisíc vojáků VLA. Máš pravdu. Ztráty na straně VLA a Vietcongu byly strašné. Ale záběry na hromady mrtvých těl amerických námořních pěšáků v HUE natolik otřásly americkou veřejností, že válka v ten moment byla psychologicky prohraná.

Závěr této části tedy zní- speciální síly USA-SEAL, Zelené barety a speciální jednotky působící v USMC odvedly velmi dobrou práci. S jejich podporou došlo k pacifikaci celých oblastí a jejich práce v určování cílů které pak byly ničeny kobercovými nálety a napalmem byla skvělá. Své úkoly splnily ale na výsledek války to nemělo v konečném důsledku vliv.

A poslední k Vietnamu – Mao Ce Tung byl vojenský diletant. Pokud napsal něco o partyzánské válce, neznám. Ale pokud chceš něco o partyzánské válce vědět, sežeň si povinnou četbu amerických studentů na West Pointu a to dílo Partyzánská válka. Od Ernesta Che Guevary. To je dílo ze kterého bolí hlava všechny velitele, kteří mají bojovat proti partyzánům ještě nyní a bude je bolet ještě dlouho.

Dalcore, já jsem chtěl nějak okomentovat jednotlivé bloky Tvé inspirující práce – slušně mi to rozhýbalo mozek - a samozřejmě bych se dostal i k tomu nedůležitějšímu, tedy roly speciálních sil v KNI blízké budoucnosti a případné konvenční válce. Poté co jsi mi tak skvěle umyl hlavu jsem to chtěl vzít zkratkou a v dalším vstupu se věnovat pouze tomu poslednímu, tedy budoucnosti. Ale nakonec to udělám jak jsem chtěl. Možná tak lépe pochopíš proč se na tyto věci dívám tak jak dívám.

Neferit Sr. - odmítám s Tebou polemizovat v politické rovině, vzhledem k tomu, že se považuji za demorkata, tak obhajoba komunistického zřízení se mi hnusí, a rovněž neosuhlasím s výkladem o tom, jaká z mocností měla větší vliv kde, neboť například zcela opomíjíš sktuečnost, že polpotovci s oblibou opékali čínské "poradce" v horkém oleji... Navíc uvažovat polpotům režim v kategorii alespo'n zpola racionálních prvků prostě nelze...

K vlastní věci - jednotky hloubkového průzkumu, pokud mají efektivně plnit své úlohy, je třeba pvoažovat za speciální jednotky, neboť jde o vojáky se zvláštním vybavením a výzbrojí a samozřejmě s jiným, než řadovým výcvikem. Navíc tuto roli v moderní armádě plní obvykle odřady "klasických" jednotek zvláštního určení. Například v Iráku v době útoku tuto roli pro brigádů z divize Gordon Highlanders plnila rota C 22. pluku SAS. O tom,že jednotky SAS je třeba považovat za speciální elitní síly snad netřeba polemizovat:)

Nicméně se domnívám, že základ sporu mezi Dalcorem a Neferitem Sr. leží v oblasti pojmologie. Domnívám se,že po vyjasnění tohoto problému by si Neferit Sr. nedovolil nesouhlasit s tím, co nám náš milý paladin předestírá.

Geralt - v první pasáži si vlastně sám odpovídáš:) Boj proti terorismu na území státu s nefunkční stástní správou je jistě příkladem KNI. Opět by bylo třeba definovat, co se myslí pojmem regulérní stacionární jednotky, když onen pojem vyložíš v kontextu celého Dalcorova odstavce, tak mu musíš dát za pravdu. V Iráku se sice vyskytují i konvenční jednotky, ale i ty plní ne zcela konvenční úkoly (z hlediska nasazení pěších útvarů za druhé světové) a zcela jitě nejsou stacionární:)

Obecně si lze představit podporu režimu i jen speciálními jendotkami, ale muselo by se jednat o jiný typ prostředí - například v Kolumbii - kde domácí jsou schopní zvládnout minimálně část oeprací jen s nepřímou pomocí. Domnívám se,že situace v Kolumbii by byla řešitelná s nasazením sboru o síle 3 tisíc mužů v průběhu roku, kdyby byla politická vůle tak učinit..

EDIT: rce na Neferit Sr. - Obávám se, ale dneska bys nesložil ani zkoušky v prváku VVŠ pro dělostřelce. Sám Che Guevara se ve svém dílku odvolává na to, co napsal Mao Ce Tung, ten sám sice dost opisoval a byl to pěkná zmetek, takže možná i diletant, ale jeho vliv na partyzánský způsob vedení boje je nepozchybnitelný a odborníky nezpochybňovaný! A velitelé severovietnamských sil to mco dobře věděli, neboť někteří z nich se války v Číně účastnili!

Tedy vliv speciálních jednotek byl nezanedbatelný ale měl pomocný charakter a to je to, k čemu speciální síly v konvenční válce jsou. Podpora boje hlavních sil na bojišti.

Tohle je právě kámen úrazu, na bojištích KNI nedojde ke střetům hlavních sil, takže z toho, co Ty, lpíce na dogmatech teoretiků připravujících se v souladu s pořekadly na válku druhou světovou, nazýváš podporou a pomocným charakterem se stane těžiště bojových operací...

Vallun: Podpora režimu pouze speciálními jednotkami - závisí na tom, nakolik je režim soběstačný a do jaké míry je proti němu aktivní odpor. V tom s Tebou souhlasím - žel v Iráku se bez klasických jednotek Američany podporovaná vláda neobejde a to jsem měl na mysli, když jsem vystoupil proti výroku, že regulérní stacionární jednotky jsou tam na nic. Podle mě jsou důležité už je svojí samotnou příležitostí, bez ohledu na to, jaké úkoly plní. Tady se zřejmě srazila moje představa o jejich nasazení s realitou a poněkud jsem to promíchal - nebo to tak alespoň vyznělo. Řekl bych, že klasické jednotky mají stále smysl v tom (teď myšleno na iráckém případu), že chrání režim, alespoň "pasivně" (kontrolní stanoviště při životně důležitých střediscích, zátahy, ochrana před povstáním) - jsou sice zranitelné, ale v současné situaci v Iráku nezastupitelné. V tomhle úkolu je pak spolupracují se speciálními útvary, které zajistí "aktivní" ochranu - vyhledávání center odporu a jejich likvidaci - v podstatě předcházením toho, co pak musí regulérní síly řešit "pasivně". Proto souhlasím s Dalcorovým názorem na budoucí uplatnění SJ v KNI, ale čistě takový zásah je možný v jiném prostředí, jak říkáš. Samotné SJ problémy v Iráku nevyřeší, což je však dosti nadlidský úkol pro kohokoliv.

Hm, iba by som chcel podotknúť, že Richard Marcinko sa operácie na oslobedenie rukojemníkov v Iráne zúčastnil aj keď nepriamo - pôsobil vtedy ako spravodajský dôstojník - odsúdený bol až o mnoho rokov neskôr a vo väzení strávil myslím iba 1-2 roky - inak je celkom dobré si prečítať jeho prvú knihu - ani nie tak kvôli úžasu nad výkonom špeciálnych jednotiek, ale skôr kvôli poznaniu problémov, ktoré vznikajú pri snahe armádnych špičiek riadiť špeciálne sily aj keď častokrát nemajú s nimi žiadne skúsenosti - čo bol mimochodom hlavný problém pri oslobodzovaní rukojemníkov v Iráne - teda aspoň podľa Marcinka - veľmi poučná a aj zábavná kniha.

Hmm... tak jsem splodil obsáhlou odpověď a PC si spadne...:(

Geralt - ano, v tom co říkáš máš pravdu, ale, zjednodušeně řečeno, ať jsou v Iráku přítomny konvenční pozemní jednotky, tak jejich role není zcela kovenční.

Celkově bych se svůj náhled pokusil shrnout do variace na Neferitovu definici: Zatímco válkách první poloviny dvacátého století byly spciální jednotky auxiliární vůči konvenčním silám, které měly rozhodující podíl na vítězství, tak dneska plní auxiliární roli konvenční jednotky vůči silám speciálního určení, které jediné jsou dnes schopny získat vítězství. Z prosceu této změny se zrodily elitní síly, které se svou roganizací podobají konvenčním jednotkám, leč výcvikem a výzbrojí se blíží jednotkám speciálním.

Vallun -mě je úplně jedno jestli ve Vietnamu byl nebo nebyl komunistický režim. Na věc se dívám jako na problém, kdy někdo brání vlast proti agresorovi. Pokud je ten agresor demokrat a obránce komunista - kde je morální převaha?

Já vím, že Che Guevara se inspiroval Mao Ce Tungem. Ale jde o aplikaci a inovaci myšlenek pro dobu rozvinuté studené války. A v tom je pro partyzány dnešní doby Che Gueva ikonou. Zkoušky bych udělal zase - dokázal jsem to tenkrát, proč tedy ne teď. I když o mých mentálních schopnostech pochybuješ, není to se mnou ještě tak zlé.

Pokuste se pochopit oba moje vstupy tak, že válku ve Vietnamu nelze považovat za KNI. Byla to regulérní válka s regulérními bitvami. A tak si myslím, že jsem úlohu a výsledky tehdy nasazených speciálních sil vyhodnotil správně.

Tvých posledních pět řádků je potřeba uložit - zde je merito věci. A myslím si, že přesně takto to Dalcor myslel.

Neferit Sr. - Dobře víš, že nezpochybňuji Tvé metnální schopnosti, ale Tvé vyjádření ohledně vojenskoteoretického významu Mao Ce Tunga a Che Guevarry, kde jsem říkal trochu obrazně to, že Tvé trvzenmí je v příkrém rozporu s tím, co je dneska přednášeno:)

Válka ve Vietnamu nebyla KNI, ale zároveň nebyla regulérní válkou. A Tvé zjednodušení na komunisitcké obránce vlasti a demorkatické agresory je nepřípustné především proto, že nereflektuje zdaleka všechny esenciální skutečnosti...

A Ty sám se k oné definici stavíš jak? Já se snažil, aby zahrnovala to, cos jistě důvodně poznamenával Ty i to, so si myslí Dalcor:)

Vallun - Nevím co se dneska přednáší. Já znám tu knihu a mezi námi je to dneska zastaralé. Možná další kapitoly napíše Bin Ládin. Nebezpečí té publikace bylo dáno tím, že obsahoval obecně platná pravidla jak na to. A tím vzniklé partyzánské nutí překročilo odobí hledání metod a taktiky. Prostě si to přečetli amohli fungovat.

Tvá definice nebo spíše pravidlo :

Zatímco ve válkách první poloviny a většiny let z druhé poloviny dvacátého století byly speciální jednotky auxiliární vůči konvenčním silám, které měly rozhodující podíl na vítězství, tak dneska plní auxiliární roli konvenční jednotky vůči silám speciálního určení, které jediné jsou dnes schopny získat vítězství. Z procesu této změny se zrodily elitní síly, které se svou roganizací podobají konvenčním jednotkám, leč výcvikem a výzbrojí se blíží jednotkám speciálním.

Vallune sice bez dovolení, ale snad ne v rozporu s Tvojí myšlenkou jsem ji trochu upravil. Pokud s touto úpravou souhlasíš, potvrď mi to.

Je teď myslím naprosto přesná. Lepší jsem nikde neviděl. Na to navazuje spousta předpokladů vývoje západních armád, hlavně armády USA. Věřím že i Dalcor bude souhlasit - přesně to vystihuje jeho celkový pohled na budoucnost.

Válka ve Vietnamu nebyla regulérní válkou hlavně proto, že USA a jejich spojenci v ní bojovali proti Severnímu Vietnamu bez vyhlášení války. Jako právník si dokážeš dohledat co na to mezinárodní právo.
Ne každý Vietnamec byl komunista. USA do té války zabředly stejně hloupě jako SSSR do války v Afgánistánu. Pak už nezbylo než bojovat. Ale víš co, nechme tento konflikt být, akorát bychom se pomleli.

Neferit Sr. - koukám, že definici jsi upravil - co jsem si všiml - pouze o rozšíření doby konvenčních válek. Jinými slovy jde v tomto střetu hlavně o charakter války ve Vietnamu:) Já s jí zabývat nechci, neb mne nějak extra obecně nezajímá a nemám určitě dostatečné znalosti pro kvalifikovanou oponenturu.

Co se týče právního charakteru války, tak USA neměly komu vyhlásit válku, neboť z jejich hlediska existoval jen jeden Vietnam reprezentovaný vládou v Saigonu. Nechci hájit zmetky z Washingotonu, nemám je příliš v lásce, ale totéž neméně silně platí o těch v Moskvě, Pekinu či Hanoi:)

Vojenská historie Francie:
Galské války:Porážka. V této válce, jejíž konec předznamenal dalších 2000 let historie Francie, byla tato země dobyta Italem.
Stoletá válka:Z většiny prohraná; Francii nakonec zachránila nedospělá dívka trpící schizofrenií, jež bezděčně definovala První pravidlo vedení války Francií: "Francouzská armáda zvítězí pouze v případě, že jejím vrchním velitelem není Francouz".
Italské války:Porážka. Fracie se stává jediným státem v historii, který s Itálií prohrál dvě války.
Válka třicetiletá:Fracie se technicky vzato války neúčastní, ale svou zahraniční politikou si invazi nakonec vykoleduje. Na základě faktu, že ostatní válčící strany ji postupem času zcela ignorují, Francouzi prohlašují že uhráli plichtu.
Válka s Nizozemím:Plichta.
Válka s Augsburskou ligou / válka krále Viléma / francouzsko-indiánská válkaVe skutečnosti porážka, o níž Francouzi tvrdí že byla plichtou. Tři plichty hned po sobě Frankofilové celého světa považují za vrchol válečnických úspěchů Francie.
Válka o Španělské následnictví:Porážka. V této válce poprvé prohráli bitvu u Marlborough, což se od té doby stalo jejich oblíbenou kratochvílí.
Americká revoluce:V gestu, které se vbrzku moderním Američanům opět připomene, Francie tvrdí že válku vyhrála, i přesto že téměř všechnu váhu boje nesli angličtí kolonisté. Později je tento krok znám jako de Gaullův syndrom, a z něj vychází Druhé pravidlo vedení války Francií: "Francie zvítězí pouze v případě, že o většinu válčení se postará Amerika".
Francouzská revoluce:Vítězství, především proto že protivníkem byli taktéž Francouzi.
Napoleonské války:Prohra. Dočasná vítězství (viz První pravidlo!) díky vedení Korsičanem, který se však ukázal jako naprosto neschopný porazit anglického ševce.
Francouzsko-Pruská válka:Porážka. Němci sehráli roli opilého spratka, který je v sobotu v noci zcela sám zamčen v domě s ošklivou holkou.
První světová válka:Díky příměří uzavřenému v poslední chvíli před porážkou, po tom co je zachránila Amerika, uhráli Francouzi plichtu. Tisíce Francouzských žen zakusily pocit, jaké to je vyspat se nejen s vítězem, ale navíc s takovým, který je neoslovoval "fraulein". Bohužel, vzhledem k masovému použití kondomů Američany, Francouzi prošvihli výbornou šanci k vylepšení svého genofondu.
Druhá světová válka:Porážka. Německem dobytá Francie je Američany a Brity osvobozena právě ve chvíli, kdy se francouzská vojska konečně naučila píseň Horst Wessel.
Indočína (Vietnam): Porážka. Frnacouzská armáda se hodila marod a zalezla do postele s kapavkou od Dien Bien Phu (diagnóza Dien-Bien-Flu).
Povstání Alžířanů: Porážka. Od křižáckých dob první případ, kdy západní armádě natrhla prdel muslimská NEturecká armáda. Bylo definováno První pravidlo muslimského válčení: "Francouzům dokážem vždycky nakopat prdel". Stejné pravidlo již v té době měli Italové, Rusové, Němci, Britové, Holanďané, Španělé, Vietnamci a Eskymáci.
Válka proti terorismu: Francie, mající na paměti svou vojenskou historii, se rozhodla kapitulovat do rukou Němců a muslimů. Čistě z bezpečnostních důvodů. Byl učiněn pokus o kapitulaci do rukou Vietnamského velvyslance, ten však selhal, když velvyslanec vyhledal azyl v McDonaldu.

dr. G. Kilber: Otázka, kterou by si měla položit každá země dostatečně debilní na to aby se spoléhala na Francii, by neměla znít "Můžeme se na Francii spolehnout?", nýbrž "Jak dlouho bude trvat, než se Francie položí?".

V jednom z dopisů šéfredaktorovi Houston Chronicle kdosi o postoji Francie k otázce Iráku napsal: "Jít do války bez Francie je totéž, jako vyrazit na jelena bez xylofonu".

Dalcor a ostatní - dneska bych se podíval na Válku v Afganistánu a co pro ni znamenalo nasazení speciálních sil. Je to trochu delší ale myslím že je tam dost zajímavých údajů.

Vzhledem k nestále se komplikující vnitropolitické situaci, spojené zejména s převzetím moci Hafizulláhem Amínem , bylo v Moskvě na podzim 1979 přijato rozhodnutí o jeho odstranění a uskutečnění vojenské invaze do Afghánistánu.

V říjnu 1979 byl do Baghrámu letouny An-22 a An-12 přepraven „musulmanský“ 154. zvláštní oddíl speciálního určení, vytvořený v květnu 1979 a náležející do složení 15. brigády speciálního určení Turkestánského vojenského okruhu. Do Kábulu se oddíl přesunul 13.12.1979 a „posílil ochranu“ paláce Hafizulláha Amína. Počátkem prosince se do Baghrámu přemístily zbývající jednotky 345. gardového výsadkového pluku. Také od této doby až do konce této mise působila v Afgánistánu 103.gardová vzdušná výsadková divize.

Pod záminkou „požadované vojenské pomoci“ byla 24.12.1979 zahájena letecká přeprava 7 700 výsadkářů, 894 vozidel a 1 062 tun materiálu 103. gardové vzdušné výsadkové divize z Vitebsku, na níž se podílelo cca 350 dopravních letounů přistávajících na letištích v Kábulu, Baghrámu a Kandaháru se vzdušnou podporou cca 400 stíhacích a stíhacích bombardovacích letounů.

Pozemní síly překročily hranici 25.12.1979 a v prvním sledu invazních vojsk byly zařazeny 5., 68., 201., 357. a 360. motostřelecká divize, doplněné povoláním záloh na plné počty. Oficiálně intervence začala 27.12.1979, po dokončení přepravy výsadkářů a příjezdu prvních dvou motostřeleckých divizí do Afghánistánu. Příslušníci 154. zvláštního oddílu speciálního určení, vyzbrojení těžkou bojovou technikou (BMP-1, BTR-60PB, ZSU-23-4, AGS-17), společně s výsadkáři 345. gardového výsadkového pluku, tento den obsadili palác Hafizulláha Amína, který byl během bojů zastřelen.

Existuje i jiná verze počátku těchto událostí.

V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů s cílem donutit sovětskou vládu k intervenci. 24. prosince 1979 SSSR intervenoval. Za dva dny později byl sovětskými zvláštními jednotkami zavražděn komunistický prezident Hafizulláh Amín s celou rodinou a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tedy za vše by v přeneseném slova smyslu odpovídaly USA. Přiznávám že tato verze připadá i mě pitomá.

Počet sovětských vojsk se pohyboval mezi 80 až 105 tisíci vojáky (v letech 1979 až 1981 až 150 tisíc) a zahrnoval tři motostřelecké divize (v letech 1979 až 1981 pět až sedm), jednu vzdušnou výsadkovou divizi, řadu samostatných brigád, pluků a praporů, včetně silného vojskového letectva.

Působení sovětských vojsk v Afghánistánu je možno rozdělit na čtyři etapy:

1. etapa (prosince 1979 až únor 1980) - sovětská vojska se rozmístila do 32 posádek se 179 vojenskými městečky. Byla zahájena ochrana strategických silnic, letišť, národohospodářských objektů a doprovod autokolon s vojenským i civilním materiálem.

2. etapa (březen 1980 až duben 1985) - sovětská vojska byla postupně vtažena do bojových operací, počínaje likvidací karavan a ničením skladů a základen konče. Společných ofenzív se zúčastňovalo až 8 000 sovětských vojáků. Značené úsilí bylo vynaloženo na reorganizaci, vyzbrojení a výcvik afghánských vojsk.

3. etapa (duben 1985 až leden 1987) - byla charakterizována přechodem od vlastního aktivního působení k podpoře vládních vojsk silami leteckých a dělostřeleckých útvarů. Motostřelecké a výsadkové útvary zůstávaly v záloze. V roce 1986 sovětská vojska obnovila používání chemických zbraní. V říjnu 1986 bylo z Afghánistánu staženo šest pluků (jeden tankový, dva motostřelecké a tři protiletadlové), tj. cca 7 000 vojáků.

4. etapa (leden 1987 až únor 1989) - pokračovala podpora vládních vojsk. Později došlo k předávání pozic afghánským vládním silám a postupnému odchodu. První etapa odchodu sovětských vojsk byla realizována od 15.5.1988 (staženo okolo 50 tisíc sovětských vojáků a kromě jiného byly opuštěny některé posádky. Druhá etapa probíhala od 15.8.1988 do 15.2.1989.

Jak za to SSR zaplatil?
Nejpravděpodobnější údaje, které jsem dokázal sehnat praví , že v Afghánistánu zahynulo 13 833 sovětských vojáků, z toho 4 generálové. Kromě příslušníků armády v Afghánistánu zahynulo také 572 pracovníků KGB pravděpodobně lidí provádějících výslechy zajatců,agenti a příslušníci skupin OMON a VYMPEL.
Počet zraněných je odhadován na 53 753 osob. Počet nezvěstných a zajatých činil 417 osob, z toho bylo 119 osvobozeno a 97 vráceno zpět.

Celkové ztráty výzbroje činily:
- 150 tanků- dobrá práce pancéřovníků vybavených RPG všech typů, minami a klasikou chudých-zápalnými lahvemi
- 1 300 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, stejně jako u tanků
- 440 děl a minometů,
- 340 vrtulníků, od roku 1986 začaly být proti sovětským letounům a vrtulníkům používány přenosné protiletadlové raketové komplety FIM-92A Stinger, kterých USA dodaly více než 900 ks. Znamenalo to prudké oslabení vzdušné převahy sovětů nad mudžáhídy
- 120 letounů,
- 1 900 různých vozidel.

Takže takto stručně se dá popsat tato válka, kterou SSSR nechtěl stejně jako USA kdysi dávno nechtěli válku ve Vietnamu. Když se do ní nechal vtáhnout, chtěl uspět. Proto nasadil vše co mohl, aby vítězství dosáhl. Tedy i speciální síly.
Nebudu řešit iniciativy 103.gvvd, jako výsadkáře je nepovažuji za speciální síly ale za druh vojska. Alespoň pro tuto válku to tak platilo.
SSSR nasadil: v policejní oblasti jednotky OMON a VYMPEL. Řešily policejní operace proti teroristickým útokům ve městech a a uzavřených prostorech. Dále prováděli infiltraci sil povstalců a dodávaly informace které měli umožnit jejich likvidaci. Pokud na ně mudžáhidé přišli, připravili jim strašnou smrt.
Dále pak byly nasazeny jednotky SPECNAZTo je možno považovat za totální vrchol imbecility a důkaz naprostého toufalství sovětů. Tyto jednotky v tomto prostoru nemohly zvrátit situaci a nemohli nic jiného než statečně umírat. Šlo o to, že tyto jednotky nebyly pro toto bojiště koncipovány.

Výcvik jednotek Specnaz patřil mezi jeden z nejtvrdších a odpovídal podmínkám skutečné války. Bývalo zvykem, že členy se stávali převážně dobře trénování atleti, kteří se stali páteří šesti nebo sedmi divizních rot každého pluku. Pro vojáky základní vojenské služby začínal výběrový proces již před nástupem vojenské služby. Adepti museli projít krátkým, ale intenzivním výcvikem a úspěšní adepti byli dále posláni na delší a mnohem tvrdší kurz. Po úspěšném ukončení výcviku obdržel voják hodnost seržanta.

Během výcviku byl častokrát imitován skutečný válečný stav za použití chemických látek, ostré munice a výbušnin, takže se vojáci neustále pohybovali na hranici rizika úmrtí. Výcvik s využitím protivníkovy techniky nebyl neobvyklý, cvičilo se její použití, pronikání do technických sítí, průzkum, vyhledávání cílů, výuka jazyků, ale i třeba seznámení se s domorodými zvyky (například Velká Británie a Francie), používání sabotážních technik, horolezectví či lyžování. K tomu patřil i náročný výsadkářský výcvik sestávající se ze seskoků z abnormálně malých výšek, s pozdním otevřením padáku a seskoků z velkých výšek, což umožňovalo přistávat až 50 kilometrů za bojovou linií. Nikdy jich nebylo víc než 30 tisíc.
Až při jejich nasazení v Afgánistánu začaly být používány jako speciálně vycvičená pěchota a utrpěli těžké ztráty.Potom konečně dostali obrněná vozidla, ale tím přestaly být speciálními jednotkami a stali elitní pěchotou, která musela platit za obecné zákonitosti pěšího boje.
Rudá armáda, jíž se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán, postupovala v zemi s neuvěřitelnou brutalitou: mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce mudžáhidy; celkem bylo zabito asi 1,4 miliónů lidí, převážně civilistů, a cca 4 milióny uprchly, převážně do Pákistánu. Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova, který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě, že válku musí do roka vyhrát. Je nade vší pochybnost prokázáno že pravé jednotky SPECNAZ se bři bojích chovali mimořádně krutě a Afgánci je upřímně nenáviděli. Po nálezu pár neuvěřitelně krutě umučených spolubojovníků, chodili příslušníci SPECNAZ do bojů vybaveni jedy a od roku 1983 nepadl do zajetí ani jeden z nich. Takže se vytvořil okruh vzájemné nenávisti který prostě nebylo možno rozetnout.

Základním vojenským dúvodem porážky Sovětů v této zemi byla ztráta vzdušné převahy, kterou způsobily USA tím, že dodaly povstalcům protiletadlové střely-tím sověti ztratili aeromobilitu a po zemi to v členitém terénu prostě nešlo.

V této válce speciální síly nedosáhli ničeho víc než pár lokálních úspěchů a neumožnily tak hlavním silám zvítězit. Navíc občané sovětského Svazu prošli stejnou psychickou frustrací jako Američané.

Takto tedy vidím válku v Afgánistánu a použití speciálních sil v ní, já. Příště se podíváme na války v poušti a nakonec na to, co Dalcor očekává nejvíce – na budoucnost. Pokud vám určitá rozvleklost vadí, dejte vědět a já to vezmu zkratkou.

Neferit Sr. - tvrzená "rozvleklost" zcela jistě nevadí, lepší než zkratkovitost:) Mám jen jedne dotaz a jednu připomínku.

U výcviku Specnazu píšeš o seskocích z velkých výšek, máš tím na mysli metodu HAHO? Nikde jsem totiž nečetl, že by si jí sověti osvojili...

A ta poznámka směřuje k tomu, že jedním z podstatných rozdílů mezi Afghánistánem a Vietnamem je to, že afgánci jsou muslimové a navíc proti Sovětské intervenci stála drtivá většina obyvatelstva. USA ve Vietnamu za určitých okolností vyhrát mohly, SSSR v AFghánsitánu bez vyhlazení obyvatelstva nikoliv.... Navíc Afgošum pomáhali speciálové USA, kteří měli za sebou zkšuenost z Vietnamu, což se docela hodilo:)

Tedy Vallune - já nevím- Já znám tři zpsoby výsadku:
1. seskot z výšky kolem 200 , okamžité otevření padáku a voják je na zemi. Někdy se tomu říkalo bojový seskok, nebo hurá styl
2. seskok zvýšky 500 až 800 metrů a klidný sestup a dopad-hlavně v noci a na vodu
3. výškový seskok. Z deseti i více kilometrů. ve skafandru. Dlouhý volný pád a potom otevření padáku a přistání. Znám i variantu, kdy je skokam vybaven na skafadru obvodovým křídlem a může bez padáku plachtit i dost daleko. Podle vlastního uvážení pak otvírá padák. A poslední varianta je otevření padáku ve výšce kolem 8 kilometů a řízený dalkový sestup. Termín HAHO metoda mi nic neříká. Jsem ještě mladej.

Neferiťák: Podle wikipedie jde o anglickou zkratku pro tvoje 3) s otevřením padáku ve velké výšce.

Nefferit Sr. HAHO - High Altitude High Open - Výskok z velké výšky, až 13 km, s okamžitým otevřením padáků a následným klouzavým letem na místo určení. a contrario - HALO - High Altitude Low Open - výskok stejný,a le padák se otvírá až těsně před dopadem. Takže jde spíš o variantu 4:) Co sjem četl, tuším,že to bylo v CLancyho knihách,tak Sověti nedisponovali technologií pro bezpečné seskoky HAHO a téměř neaplikovali HALO... Netvrdím,že je to pravda, jen jsem zvědavý, co o tom případně víš:)