Napsal: 20.11.2005 16:45
Řeknu vám, schválně jsem u nás ve třídě s vědckým zaujetím sledovala, jak se vyvíjí/končí vztahy kámošek. Některá fakta mi přišla fascinující stejně jako fakt, že jakmile měly holky nějákej problém s klukem, v drtivé většině případů šly na poradu za mnou, která má co do "chodících" vztahů pouze teoretické znalosti (no tak co, je mi 16 a su singl, zboř se světe). Mě osobně to zaujalo. Proč to udělaly? Že by proto, že proti klukům nejsem tak zaujatá jako ony?
Třeba jedné nedělá problémy chodit i se třemi kluky zaráz.
Jednou jsem sledovala vývoj situace s jedním jejím (teď už dááávno bývalým) klukem, Staňou. Ten na nějakou dobu odjel do Prahy. Ona začala chodit s dalším klukem, aniž by to ale se Staňou nějak ukončila. A teď to přišlo; on jí napsal, že si připadá jako její trofej (byl skoro o 7 let starší než ona - jí bylo 14) a že by pochopil, kdyby se s ním chtěla rozejít. Ten cirkus, co kvůli tomu páchala mě fakt fascinoval; vřískala jak fúrie, že si určině našel jinou a kdesi cosi. Do toho se do ní přidaly další dvě kámošky (z níž jedna má už s klukem poněkud nepříjemnou situaci zažitou, poté, co se dozvěděla, že se skámošema vsadil, že s ní začne chodit, ho nechala stát na ledě na zimním stadionu s otiskem dlaně na tváři), že je to h*jzl a strašně se rozčilovaly, že ho odmítám odsoudit jako ony. Mě přitom připadlo, že ten, kdo je tu odsouzeníhodný, byla výše zmíněná kámoška, jíž byl tento - podotýkám, že to byl dopis určený nejspíš pouze jí a ona to ukazovala čtvrtině ženského osazenstva třídy - dopis určen. Já bych asi na něco takového neměla nervy. Nakonec se stejně rozešli, ale z úplně jiného důvodu. Toto je typická ukázka vzorce chování "podle sebe soudím tebe".
Asi to ode mě zní značně cynicky, ale je to fakt.
Třeba jedné nedělá problémy chodit i se třemi kluky zaráz.
Jednou jsem sledovala vývoj situace s jedním jejím (teď už dááávno bývalým) klukem, Staňou. Ten na nějakou dobu odjel do Prahy. Ona začala chodit s dalším klukem, aniž by to ale se Staňou nějak ukončila. A teď to přišlo; on jí napsal, že si připadá jako její trofej (byl skoro o 7 let starší než ona - jí bylo 14) a že by pochopil, kdyby se s ním chtěla rozejít. Ten cirkus, co kvůli tomu páchala mě fakt fascinoval; vřískala jak fúrie, že si určině našel jinou a kdesi cosi. Do toho se do ní přidaly další dvě kámošky (z níž jedna má už s klukem poněkud nepříjemnou situaci zažitou, poté, co se dozvěděla, že se skámošema vsadil, že s ní začne chodit, ho nechala stát na ledě na zimním stadionu s otiskem dlaně na tváři), že je to h*jzl a strašně se rozčilovaly, že ho odmítám odsoudit jako ony. Mě přitom připadlo, že ten, kdo je tu odsouzeníhodný, byla výše zmíněná kámoška, jíž byl tento - podotýkám, že to byl dopis určený nejspíš pouze jí a ona to ukazovala čtvrtině ženského osazenstva třídy - dopis určen. Já bych asi na něco takového neměla nervy. Nakonec se stejně rozešli, ale z úplně jiného důvodu. Toto je typická ukázka vzorce chování "podle sebe soudím tebe".
Asi to ode mě zní značně cynicky, ale je to fakt.
.
(pijete vůbec čaj? 
)