Mé první jeseníky - totální katastrofa (ty puchýře z nových kanad mě děsí ještě dnes a to je už víc jak patnáct let), ale ten kluk, co jsem tam s ním byla - je můj manžel (dlužno říct, že jsem mu podobné výlety oplácela stejně

)
Nevím, ale jak tak dumám... se svými zkušenostmi z těchle hor, opravdu nevím

proč se mi pořád chce do nich jezdit dobrovolně...
(autobusové spojení nic moc, počasí většinou nic moc, má úrazovost tady docela dost)
No asi to bude tím, že jsem tvrdohlavá

...Je přirozené, že když spojíme naši temnou minulost se světlým zítřkem, dostaneme naši šedivou současnost...