Ad. historičnost Trojí…
K dnešnímu datu již většina odborníků považuje Iliadou za fikci. Trója VIIa, ke které se příběh vztahuje, byla drobná a bezvýznamná osada, pouhý epigon Tróji předchozí, zničené za strašné přírodní katastrofy. V poslední čtvrtině 13. století před naším letopočtem byla sice vyvrácena mocným nepřítelem, ale vzhledem k tomu, že v té době Evropou procházely Mořské národy, dává se vina za pád Tróje spíše jim než na vrub civilizace Achájů, která už beztak byla v té době právě Mořskými národy většinově rozvrácena. I přesto je však možné dobytí přisuzovat Řekům, ježto z některých oddělených skupin Mořských národů se postupnou etnogenezí Řekové stali, avšak to je stejně pochybné jako nazývat původní Slovany ve východní Evropě Čechy, Poláky nebo Rusy…
Snad kvůli těmto poznatkům jsem byl na „historickou“ Troju velmi zvědavý, ale má očekávání se bohužel naprosto překvapivě nenaplnila.
Sám považuji Tróju za značně rozkolísanou záležitost, jejíž prezentace a konečný výsledek se od sebe odlišují natolik, že jeden až získá pocit, že se jedná o dva naprosto rozdílné filmy. Nejedná se ani o film „skutečný“, vždyť Achilleova matka si evidentně uchovala božské rysy a Aeneas, nejnedůvěryhodnější bájná osoba vůbec, má na konci očividně v plánu odvést Trojany do bezpečí, snad do Itálie. A ani „iliadický“, vždyť ty nejúchvatnější postavy – jmenovitě kupříkladu přelétavá Helena nebo strašnou sudbou stižený Agamemnón – byly osekaný na pouhá torza, prázdná a nezajímavá.
Mně samotnému zůstal pochybný film s nedůvěryhodným vývojem, zoufale hrajícími herci, několika zajímavými triky a rádoby moralizující pointou. Porovnávání s takovým Alexandrem Velikým ani nestojí za námahu. Nedostat ten lístek do kina zadarmo, odcházel bych značně podrážděn…
