Napsal: 7.2.2006 10:06
No abych to trochu rozepsala - od ZŠ se datuje můj nepříliš přátelský vztah k dívkám, protože kluci mě (až na dva tři pitomce, kteří po první nakládačce dali pokoj - ono když vás něco, co připomíná japonskou jednotku pro boj v nízké trávě ztříská, tak to asi šokuje
) nechávali být, ale holky
ty byly opravdu děsné. Neměla jsem sebemenší potřebu se s nimi bavit a to je nějak iritovalo, takže se pokoušely o něco na způsob teroru
a když jsem jim to vracela, byly pochopitelně kázeňské problémy no a neboť jsem jim to vracela stále, tak byly stále problémy
v deváté třídě se to zlomilo, ale osmička byla fakt hustá. No, kromě lehké ostražtosti k děvčatům (do dnešní doby mám jen velmi málo přítelkyň - jednak mám zájmy spíše jako kluk a vždy jsem se mezi nimi pohybovala více, druhak jsem docela opatrná u slečen) a stressem vyvolané anorexie, to nemělo žádné následky
na střední nás bylo ve třídě 32 holek, když jsem to zjistila, do zpěvu mi nebylo, ale tam byl naštěstí celkem klid a s některými (jedna z nich je moje vzdálená sestřenice - kdo se jmenuje stejně jako já, je rodina
) občas komunikuji dodneška, což se o lidech ze ZŠ říci nedá.
Na stranu druhou - svá práva jsem uměla bránit vždy a zážitky ze ZŠ toto jen posílily, takže to třeba i k něčemu bylo






Na stranu druhou - svá práva jsem uměla bránit vždy a zážitky ze ZŠ toto jen posílily, takže to třeba i k něčemu bylo
