Sigil: Diskusní fórum

SE divíš? Po takové obludnosti co jsi jí udělal? To buď rád že jen utekla. Taky mohla potrhat záclony, potahy, závěsy a znečistit kobrec. Třeba se vrátí. Nebreč, maminka Ti když tak koupí slona.

Fotila jsem ji asi před týdnem a půl, dneska umřela.

Držela se dlouho a statečně, ačkoli pořádně nežrala už 14 dní (a poslední týden v podstatě vůbec), ale 12 je na šarplanince požehnanej věk...
Ještě před tejdnem mi tady u compu dělala společnost, občas něco zabroukala a tu a tam se zvedla a řekla si o podrbání za ušima... Poslední asi čtyři dny už nebyla s to se zvednout a jestli vážila 25 kilo, tak to bylo hodně - ale o každej další nádech bojovala tak zarputile, až si říkám, že mít kmotra zubatá nějakou prdel, Tarče jí ji musela natrhnout.
Byla to mazačka a už teď mi hrozně chybí.
Poprvý po strašně dlouhý době mám chuť se opít.

Cesare - upřímnou soustrast. Na to je nejlepší si pořídit nového pejsana...

Vallun: Díky.
Na novýho hafana bych to zatím neviděla. Ještě dva máme - a terapeuti jsou to výborní... Navíc jsou to už postarší pánové (Brankovi je 11, Markoškovi 9) - a ač zatím jsou velmi čupr, myslím, že poštvat na ně štěně s tím, že podzim života jim osladí rozjívenej psí puberťák, by bylo hlavně vůči Brankovi docela krutý...

Cesare - aha, pardon. Jak tu moc nejsem, tak už jsme zapoměl, že máš tu krásnou smečku právě Ty:) Zase je výhoda, že ten starší pes toho mladšího občas i vychová:)

Cesare: nedávno nám také zemřel pes a navíc předčasně, takže - přestože jsem si díky odchodu z domova na jeho přítomnost odvykl - si to umím docela dobře představit. V každém případě jsem se chtěl zeptat, jestli bys mohla zhodnotit, jak jsou šarplaninci nároční na chov; z hlediska výchovy, poslušnosti atd. (i když těžko říct, jestli o něm rodiče budou uvažovat, přeci jen je to o dost větší pes, než kokršpaněl).

MCZ: Nejsou IMHO nějak extra hyperaktivní a celkem slušně hospodařej s energií (teda aspoň ti, které znám já, to dovedou), takže na to, jak jsou velký, toho zas tolik nesežerou. Ale zas samozřejmě nutno vzít v potaz, že velký jsou dost.
Chytrý jsou jak vopice a chápou rychle, problém je je přesvědčit aby udělali to, co po nich chceš. Hrozně rádi si dělaj věci po svým. Pokud to, co po nich chceš, mají udělat rychle, je to ještě větší problém... Ale tak vychovatelný určitě jsou, akorát bych to viděla na nezbytnou vyšší dávku trpělivosti, pochopení a ochoty navázat dialog. (My to nikdy extra nehrotili - všichni čumáčci znají a chápou základní příkazy ke mně, nesmíš/fuj, tady buď a hají/polož si hlavičku a celkem to dávají z kontextu, takže si obvykle vystačíme s patřičně zaintonovaným jménem...).
Nakolik můžu soudit, šáraci nejsou tupě agresivní. Jsou velký a silně teritoriální, takže potenciálně nebezpeční rozhodně - ale zbytečně agresivní ne. Zas ale soudím jen na základě toho vzorku, co znám já (i když tohle jsem o nich i četla).
A dost zásadní mi přijde nějakej ten výběh. Ono to hovado sice většinu dne prospí, ale občas se potřebujou vyblbnout. Znám jednu fenku, která výběh nemá - a ač ji samozřejmě berou na vycházky, je na ní znát, že jí to opravdu nedělá dobře. Taky je to nejvzteklejší šárac, jakýho znám. Teda - na kamarády je jak milius a pro podrbání za ušima šla by světa kraj, ale jakmile se přiblíží kdokoli cizí (a je jedno, zda byl oficiálně přijat - což třeba pro naše psy je jasnej signál pro "ticho a zuby schovat"), ta čuba spustí takovou šou, že z ní mám strach i já.
No - jestli vaši uvažujou o šáracích, ať se rozhodně poradí s chovatelem, kterej bude určitě mít bohatší a pestřejší zkušenosti, než já. Jestli chceš, můžu se po někom erudovaným poptat.

Já zase doporučuji ořechy. Náš pes vypadající jako vlčák (jen je malinko menší a světlejší - takže je zaměňovám se štěnětem vlčáka) nikdy (opravdu nikdy) neštěká, nekouše a je totálně neagresivní (/zbabělý). Dokonce i když na něj štěká jiný pes, tak se mu jen se smutným pohledem obloukem vyhne. Občas je ovšem klidný až moc. Například když v noci blokuje celou chodbu. Člověk tak jde proti němu a nevidí ho, nicméně pes se ani nehne. Už jsem na něj párkrát takhle omylem šlápl. Vždy se jen zvedne, ublíženě se podívá a odšourá se pryč.

Vůbec s těmi ořechy mám asi nejlepší zkušenosti. A nejhorší mi přijdou šlechtěná malá plemena. To jsou vždycky takoví vzteklí prevíti.

Cesare: wow, díky moc, to bylo vyčerpávající; naši zatím o žádném konkrétním psu neuvažují, byl jsem spíše zvědavý a zkusím jim to navrhnout, ale mám trochu obavy, že sáhnout po nějakém menším šlechtěném plemeni (které tu zmiňuje Jab a já mu ze svých zkušeností také dávám za pravdu ). A díky za nabídku; kdyby to začalo být vážné, tak se kdyžtak ozvu .

Jab píše:Občas je ovšem klidný až moc. Například když v noci blokuje celou chodbu. Člověk tak jde proti němu a nevidí ho, nicméně pes se ani nehne. Už jsem na něj párkrát takhle omylem šlápl. Vždy se jen zvedne, ublíženě se podívá a odšourá se pryč.

Tak tohle znám až moc dobře. Můj pes se zásadně položí před dveře na záchod a odmítá se pohnout. Občas je docela napínavé, jestli se ho podaří dostat pryč včas.

V noci je to ještě horší, Je černý (rotvajler, btw) a tak samozřejmě není vidět. A když na něj člověk šlápne, tak jen zavrčí (asi si myslí něco o prdeli). Ale neuhne a leží dál :-/

Na blokování chodeb a dveří jsou psi mistři.
Náš Marko si zásadně lehá doprostřed chodby a pokud možno tak, aby o něj člověk co nejčastěji zakopnul. Branko s oblibou ulehá na rohožky hned za dveře. Většinou ho člověk musí překročit. Hlavně u venkovních dveří je to docela o hubu vzhledem k výšce prahu, uspořádání venkovních schodů a skutečnosti, že Branko je velký pes - a pokud už se obtěžuje zvednout, tak zásadně přesně v tom momentě, kdy ho překračujete...
Tara byla v tomhle poněkud ohleduplnější - ale když chtěla, taky dovedla zaujmout nějakou hodně (sebe)vražednou pozici.

Někdy si říkám, jestli je to od těch hafanů naivní projev slepé důvěry, anebo jestli tím něco sledujou.

Mému věrnému hraničářskému psu je 12 let a pořád má chuť na sousedovic slepice! Má sice jednu nohu schromlou, ale lstí se dokáže vypořádat i s tou nejmazanější slepicí! Prostě si lehne k jídlu a když sem tam nějaká utečenecká slepice se odváží přiblížit k jeho misce, vyystartuje ze zálohy a už lítá peří! Je to velice inteligentní pes, akorát si to rád užívá s kočkami, prostě mu občas chybí nějaká ta fenka! Nechutné ovšem je, když zavoláte micinku, aby dostala svou krmi a ona je celá očachtaná od bůhví čeho...

Tyjo tak 12 let je už docela dost, to bude nejspíš nějakej trochem menší pes, ne?

Jo, kříženej drsnosrstej jezevčík s pudlem. Docela zajímavá kombinace!

Joo takhle, to my máme - aspoň teda myslim - křížeňkyni knírače s jezevčíkem.